Strana 1
Usedlosti Prahy 8
Pohled na viniční Boží muka při Prosecké silnici vedoucí z Libně na Prosek, Eduard Hnilička, 1959, Archiv hl. m. Prahy, Sbírka fotografií, sign. I 4874
Pražské usedlosti jsou určitou zvláštností příměstského osídlení. Protože jde velmi často o stavby postavené při někdejších vinicích, užívá se pro ně někdy i přívlastku viniční. Vinice se v pražském okolí nacházely podle tradice již v 11. století, ale jen jednotlivě a bez větší důležitosti. Za vlády Přemysla Otakara II. došlo k jejich rozšíření, a to zřejmě pod vlivem tehdejšího teplejšího podnebí. Velký zvrat a rozmach pražského vinařství nastal za vlády Karla IV., který dal do Čech přivézt révu z Rakouska a Burgundska a nechal jí osázet pražské okolí a oblast kolem Karlštejna. Jeho záměrem bylo viniční podnikání ve velkém rozsahu. Za tímto účelem vydal císař dvě důležitá nařízení, 16. února a 12. května 1358, která prosazovala zakládání vinic v okruhu tří mil kolem Prahy. Zakladatelé vinic byli prvních dvanáct let osvobození od nájmu a teprve od třináctého roku měli platit desátek a královské komoře odvádět roční plat, tzv. perkrecht. Vedle této počáteční výhody se vinicím dostalo i trvalé výsady v podobě osvobození (na věčné časy) od ungeltu, zemské i městské berně, dávek z viničního majetku i jiných povinností. Na svazích Libně byly po zdejších stráních rozesety vinice a viniční usedlosti, které vtiskly charakteristický ráz zdejší krajině. Také členitý reliéf na jih obráceného svahu na území Troje zavdal příčinu ke vzniku vinic a usedlostí a prostor pro vinice se také našel v Karlíně při úpatí vrchu Vítkov. Rozkvět vinařství byl přerušen husitskými válkami. Poté však byly vinice vcelku rychle obnoveny a nastal jejich další rozvoj v takové míře, že období od poloviny 15. století do začátku třicetileté války lze nazvat zlatou dobou pražského vinařství. Ještě v 17. století existovalo například v Libni 97 vinic. Neblaze se však projevil vliv třicetileté války i válek o rakouské dědictví po polovině 18. století. K regeneraci zničených vinic přikročilo jen nemnoho majitelů, obnoveny a postaveny byly spíše domy. Sice se stále mluví o vinicích a viničních domech, avšak jiná rostlinná výroba zcela převažuje. K domům začaly být přistavovány hospodářské objekty (sýpky, chlévy, konírny) a ty tak získaly charakter skutečné usedlosti. Od venkovských statků se lišily zejména výstavností hlavní obytné budovy, která často zůstala letohrádkem majitele. Obraz krajiny s viničními usedlostmi a letohrady bohatých Pražanů, vyrostlými zde v 18. a 19. století, se zásadně proměnil s rozvojem průmyslu a čilým stavebním ruchem. Některé usedlosti se stávaly sídlem menších podniků, provozoven, cihelen a dílen, část z nich byla proměněna na továrny (Bulovka, Košinka, Pelc-Tyrolka, Kotlaska). Druhá polovina 19. století sebou přinesla podstatné zrychlení postupu urbanizace pražského okolí a velká část usedlostí zanikla jako nutná oběť růstu Prahy. Některé usedlosti zmizely při budování nových a rozšiřování starších komunikací (Hofmanka, Malovaný lis, Pelc-Tyrolka), železnic (Stará Balabenka), při výstavbě sídlišť (Stírka) či z důvodu havarijního stavu. Mnohé názvy vinic a viničních usedlostí zůstaly uchovány v názvech ulic, některé z nich jsou obývány (Císařecká, Jabloňka, Hercovka, Mazanka, Zedníková), některé přeměněny na kanceláře (Vlachovka), hotely či penziony (Kozlovka, Kuchynka), anebo slouží jiným nevýrobním a neziskovým organizacím (Rokoska, Statek Vraných). Dávno však již nemají charakter letního bytu. Pokud však slouží reprezentačním účelům (Sluncová), jsou udržované a stále připomínají zámečky či letohrádky.