3, 2, 1, start (celý zdarma)
Radioteleskopy postavené na odvrácené straně Měsíce by mohly zodpovědět řadu otázek o velmi raném vesmíru
Vážení čtenáři, lidé se po více než půl století pomalu vracejí na Měsíc, tentokrát snad na delší dobu než naposledy. Důvodů existuje celá řada, od geopolitického „hašteření“ až po průzkum lunárních surovin, jež by pro nás mohly být zajímavé. Poměrně pádnou motivaci mají astronomové, kteří chtějí využít unikátní podmínky zemského souputníka ke stavbě teleskopů, jejichž možnosti by dalece přesahovaly potenciál pozemních přístrojů. Náklady by přitom měly být zvládnutelné. Měsíc láká především díky mimořádně příznivému prostředí pro nízkofrekvenční radioastronomii. Odborníci v daném oboru od počátku výzkumu trpí tím, že ionosféra naší planety účinně blokuje rádiové vlny s délkou zhruba přesahující patnáct metrů – na povrch Měsíce se však dostanou bez potíží. Pro astronomy jde o poslední rozsáhlou oblast elektromagnetického spektra, kterou ještě důkladně neprozkoumali. Právě nízkofrekvenční rádiové vlny přitom mohou nést informace o raném vesmíru, jež vědce pochopitelně velice zajímají. Před vznikem prvních galaxií se většina běžné hmoty vyskytovala v podobě atomů neutrálního vodíku, který absorbuje a vyzařuje elektromagnetické záření na vlnové délce jednadvaceti centimetrů. Kvůli vesmírné expanzi se však vlnová délka záření neutrálního vodíku z velmi raného kosmu značně „natáhla“: V dnešní době jde o rádiové vlny s délkou přesahující deset až patnáct metrů. A jediné víceméně dostupné místo, kde bychom je mohli pozorovat, představuje právě odvrácená strana Měsíce.