Strana 18
hlubiny kosmu
mýty versus fakta
18
11/2022
Tajemství vesmíru
−155°C asi na 1650°C. Může za to
zodpovídat tření? Je pravda, že tření
představuje pro inženýry výzvu, obzvlášť
pokud jde okonstrukci aerodynamických
raket či letounů, jež se pohybují vysoce
nadzvukovou rychlostí. Čím víc vzduchu
je vkontaktu sjejich povrchem, tím víc
tření vzniká.
Návratové moduly akosmické lodě
však příliš aerodynamické nejsou, atření
tudíž nepředstavuje hlavní příčinu dra-
matických teplot, snimiž se při průletu
atmosférou potýkají. Pod přistávající kabi-
nou se hromadí molekuly aatomy vzdu-
chu azahřívají se kvůli tlaku. Dostávají
se velmi blízko ksobě, ačím blíž, tím víc
teplota stoupá. Přesáhne-li tlak určitou
mez, dojde dokonce krozpadu molekul
ake vzniku plazmatu, které pak objekt
obklopuje.
14.
Hvězdy na nebi blikají
Stálice na obloze často budí dojem,
jako by blikaly. Jde však opouhou iluzi:
Hvězdy jako takové svítí stále stejně,
pokud tedy nejsou proměnné. Ovšem
těsně než jejich záření dopadne na sítnici
našeho oka, projde zemskou atmosférou,
která není příliš statická ani homogenní:
Vzdušné masy se pohybují ainterak-
ce smolekulami vzduchu část světla
různým způsobem odrazí či rozptýlí.
Čím silnější vrstvou plynného obalu
Země pak záře stálic prochází, tím víc se
na nebi zdánlivě mihotají. Popsaný jev
proto nejintenzivněji vnímáme uhvězd
vblízkostihorizontu.
15.
Ohon ukazuje, kterým
směrem kometa letí
Komety coby špinavé sněhové koule letí
vesmírem. Jakmile se přiblíží ke Slunci,
naše hvězda je ohřeje, načež se unich
vytvoří chvosty zprachu aplynu. Mohlo by
se zdát, že popsané ohony tryskají opačným
směrem, než se vlasatice pohybuje, jako
například ukosmického kamení prolé-
tajícího atmosférou. Jenomže ve vesmíru
není žádný vzduch, vněmž by se podobné
kouřové stopy vytvářely.
Ohony komet vznikají působením
slunečního větru, takže neukazují směr
letu mateřského tělesa, nýbrž přímý
směr od Slunce. Když vysokoenergetické
fotony slunečního větru narazí do ply-
nu uvolněného zvlasatice, otrhají zjeho
atomů elektrony. Vzniknou tak elektricky
nabité ionty, které potom magnetické pole
vytvaruje do podoby ohonu směřujícího
přímo od Slunce.
16
.
Meteority jsou horké
Na první pohled se zdá, že by se dopada-
jící meteority měly při průletu zemskou
atmosférou rozžhavit do běla. Ve skuteč-
nosti jsou však jako steaky: Mají „opeče-
nou“ kůrku, jež prošla vysokou teplotou
aroztavila se, ale uvnitř zůstávají chladné.
Natavená vrstva měří jen kolem 1mm
arychle vychládá. Po dosažení povrchu tak
bývá meteorit už jen oněco teplejší než
lidská ruka.
17.
Ve vesmíru lze běžně
slyšet zvuky
Výbuchy bývají velmi hlučné–tedy na
Zemi, kde jejich zvuk nesou rázové vlny.
Šíří se vzduchem nebo třeba vodou,
čiliprostředím plným částic, které vibrují
anavzájem si energii rázové vlny předáva-
jí. Ve volném kosmickém prostoru se však
částic nachází jen málo, takže se vněm
zvukové vlnění nešíří. Zvuk je tudíž sly-
šet pouze na tělesech satmosférou, jako
je Země. Exploze ve vesmíru představují
výhradně světelnou show, bez zvukového
doprovodu.
18.
Kosmický prostor
představuje absolutní
vakuum
Prostředí vesmíru se blíží opravdové-
mu vakuu–je mnohem prázdnější než
cokoliv, co dokážeme vyrobit na Zemi.
Vkosmu se ovšem vyskytuje ohromné
množství vodíku, ato nejen vehvěz-
dách, ale imezi nimi: Vkaždém metru
krychlovém vesmírného prostoru se
najde pár atomů tohoto nejlehčího
prvku. Vporovnání například sezem-
skou atmosférou se tedy sice ovakuum
nepochybně jedná, jeho 100% forma
však podle našich současných znalostí
nikde vkosmuneexistuje.
Ohony komet vznikají vdůsledku
působení slunečního větru, ukazují
tedy přímý směr od Slunce
Kosmickou loď kónického tvaru při
návratu do atmosféry zcela obemkne
plazma, a na pár minut dokonce zne-
možní rádiovou komunikaci