Strana 17
mýty versus fakta
hlubiny kosmu
17
11/2022
Tajemství vesmíru
Zeď je sice extrémně dlouhá, ale zároveň
poměrně úzká, se základnou širokou jen ko-
lem 6m. Rovněž díky svému materiálu do
značné míry splývá sokolní krajinou, jinými
slovy není příliš nápadná. Znízké oběžné
dráhy lze snadno pořídit například radarové
snímky, na nichž je dobře patrná, nebo se dá
použít dalekohled. Astronauti ji však nevidí,
jak potvrdil iChris Hadeld, který vroce
2013 velel posádce ISS asnažil se linii stavby
na Zemi najít. Podle něj to pouhýma očima
není možné, ato ani videálních pozoro-
vacích podmínkách.
9.
Za fáze Měsíce může
zemský stín
Na první pohled vypadá uvěřitelně, že
by fáze Měsíce mohl vytvářet stín vrhaný
Zemí. Ve skutečnosti jde ovšem odůsledek
ozáření zemského souputníka naší denní
hvězdou. Při úplňku se Země nachází mezi
oběma tělesy, přičemž Slunce plně osvět-
luje přivrácenou lunární hemisféru. Při
novoluní se naopak Měsíc ocitá mezi naší
planetou acentrální stálicí, která tak ozařuje
jeho odvrácenou stranu. Zemský stín na
něm pozorujeme vjediném případě–při
měsíčním zatmění. Tehdy se Země dostane
přesně mezi svého průvodce aSlunce ado-
časně zablokuje jeho paprsky, jež by jinak
dopadaly na lunární povrch.
10.
Gravitace nemá
na světlo vliv
Lidé si gravitaci často představují jako přitaž-
livou sílu působící mezi hmotnými objekty.
Pokud tedy částice světla neboli fotony
nemají žádnou hmotnost, neměla by je gra-
vitace nijak ovlivňovat. Jak je potom možné,
že světlo neunikne zgravitační náruče černé
díry? Odpověď tkví vpovaze gravitace.
Newton si ji opravdu představoval jako při-
tažlivou sílu mezi hmotnými tělesy, Einstein
však její vnímání úplně změnil. Podle obec-
né relativity totiž úzce souvisí suspořádá-
ním časoprostoru–jako když na měkkou
podložku umístíme různě těžké koule, ačím
těžší koule, tím víc ji zdeformuje.
Podobný efekt přitom vyvolávají hmotné
objekty ve vesmíru aokolní zakřivený časo-
prostor pak působí nejen na blízká hmotná
tělesa, ale také na nehmotné světelné paprsky,
protože jím rovněž prolétají. Vpřípadě černé
díry je časoprostor zakřivený až knekoneč-
nu, takže se nedostanou ven ani fotony.
11.
Merkur je nejžhavější
planetou naší soustavy
Slunce vyzařuje ohromné množství
energie, ajelikož kolem něj Merkur
krouží vprůměrné vzdálenosti „pouhých“
58 milionů kilometrů, dosahuje žár na
jeho osvětlené straně až 430°C. Oteplotě
na povrchu oběžnic však nerozhoduje jen
vzdálenost. Obzvlášť ve srovnání se Zemí je
Merkur nepochybně velmi horký, přesto ho
ve Sluneční soustavě na daném poli poráží
Venuše, která přitom od mateřské hvězdy
obíhá dvakrát dál. Její průměrná povrcho-
vá teplota dosahuje 462°C, což zní dělá
nejžhavější členku našeho solárního systému.
Příčina tkví vnesmírně husté atmosféře
sestávající převážně zoxidu uhličitého, která
vytváří smrtící skleníkový efekt.
12.
Saturn jako jedinou
planetu obklopují prstence
Řada lidí se domnívá, že ve Sluneční sou-
stavě má prstence jen Saturn. Gigantická
planeta je díky své ozdobě velmi fotogenic-
ká, ve skutečnosti však prstence obklopují
všechny plynné obry našeho solárního
systému–tedy iJupiter, Uran aNeptun,
onichž to ovšem nikdo surčitostí
nevěděl až do průletu amerických sond
v70.a80.letech.
Jejich ozdoby jsou totiž podstatně méně
nápadné, menší amnohem hůř viditelné ze
Země. Prstence se nicméně včase pro-
měňují, ataké se mohou objevit úplně
nové. Nelze například vyloučit, že během
příštích 100 milionů let roztrhají slapové
síly Neptunu jeho měsíc Triton, vdůsledku
čehož by planeta mohla získat další, velmi
nápadný prstenec.
13.
Kosmická loď se při
návratu do atmosféry
rozžhaví kvůli tření
Když se kosmická loď vrací do atmosfé-
ry–ať už sposádkou, nebo bez ní–letí
zpočátku velmi rychle ateplota jejího
povrchu se záhy zvýší způvodních
Zakřivený časoprostor
ovlivňuje nejen okolní hmotná tělesa,
aleinehmotné světelné paprsky
Jupiterův křehký prstenec infra-
červeným pohledem dalekohledu
Jamese Webba