Strana 24
Fotografie pozůstatku supernovy
s označením SNR 0519-69.0
kombinuje data z rentgenové
a viditelné části spektra
24
10/2022
Tajemství vesmíru
hlubiny kosmu
pozůstatek exploze
Známe stáří supernovy
Po celé obloze je rozeseto mnoho pozůstatků po extrémně energetických explozích
hvězd – po supernovách. Zmíněné mlhoviny se často stávají cílem astronomických
pozorování, ale jejich stáří se určuje velmi obtížně. Na jeden takový objekt se
nedávno zaměřily observatoře NASA
Jan Herzig
O
bjekt SNR 0519-69.0 (SNR zang-
lického „supernova remnant“ neboli
„pozůstatek supernovy“) představu-
je relikt spektakulární exploze bílého trpaslí-
ka. Nazýváme tak závěrečné stadium života
hvězdy oméně než 1,44násobku hmot-
nosti Slunce. Poté co stálice vyčerpá zásoby
vodíku vjádře, přesune se jeho spalování do
vyšších vrstev atmosféry. Následně se hvězda
extrémně rozepne, přičemž asi tisíckrát zvýší
jasnost, a postupně odvrhne své vnější obálky,
které vytvoří planetární mlhovinu. Vjejím
středu spočívá obnažené jádro stálice–bílý
trpaslík–oprůměru srovnatelném se
Zemí, ale shmotností Slunce. Tvoří jej
tzv. elektronově degenerovaný plyn, vněmž
jsou elektrony stlačeny zvyšších do spodních
vrstev atomového obalu.
Překročená hranice
Za běžných okolností setrvá bílý trpaslík
vpopsaném stavu miliardy let. Pokud však
tvoří součást vícenásobného hvězdného
systému, může začít ze svého souput-
níka odsávat hmotu. Jakmile pak tímto
způsobem překročí tzv. Chandrasekharovu
mez neboli již zmiňovaný 1,44násobek
hmotnosti Slunce, dojde ktermonukleární
explozi ahvězda je zničena při výbuchu
označovaném jako supernova typu Ia.
Pro astronomy mají dané supernovy
zásadní význam. Umožňují totiž zkou-
mat mnoho souvisejících jevů, ať už jde
otermonukleární exploze, nebo ourčování
vzdáleností galaxií–konkrétně díky stejné
intenzitě každého výbuchu, atudíž itotož-
né absolutní jasnosti.
Změřené rozpínání
Domovem SNR 0519 se stal Velký
Magellanův oblak, satelitní galaxie Mléčné
dráhy vzdálená 160 tisíc světelných let.
Přiložená fotograe kombinuje data
zobservatoře Chandra, vlajkové lodi
rentgenové astronomie sloužící na vysoce
eliptické oběžné dráze Země již 23let,
avizuální data zHubbleova dalekohle-
du. Rentgenovému záření vysoké energie
odpovídá na snímku alová brava, střední
energii pak modrá anízké zelená. Ostatní
objekty jsou voptickém oboru: Červeně
září mlhovina, bíle hvězdy vokolí.
Astronomové zkombinovali data
zChandry aHubblea sinformacemi zdnes
již vyřazené infračervené observatoře Spitzer,
aby zjistili, kdy supernova explodovala. Pro
změření rychlosti rozpínání porovnali sním-
ky HST zlet 2010, 2011 a2020 azískali
hodnoty vrozmezí 6–9 milionů kilometrů
za hodinu. Pokud by se reálná rychlost
blížila vyššímu odhadu, znamenalo by to,
že světlo zohromné exploze doputovalo
kZemi před 670 lety, tedy vdobě vlády
Karla IV. včeských zemích.
Je však pravděpodobné, že sledova-
ný materiál od dob výbuchu zpomalil,
audálost tudíž nastala před kratší do-
bou. Napovídají tomu idata zChandry
aSpitzera: Vrentgenové oblasti nejvíc září
místa, kde se nachází úplně nejpomalejší
hmota zmlhoviny. Zato regiony, jež jsou
podle vizuálních pozorování nejrychlejší,
rentgenové záření nevydávají. Část tlakové
vlny výbuchu se tedy nejspíš srazila sokol-
ním hustým plynem, čímž se zpomalila.
Vbudoucnu tak astronomové využijí další
pozorování Hubbleova teleskopu, aby od-
hadovaný věk supernovy zpřesnili.
Jan Herzig se vedle studia na Gymnáziu
J.Š.Baara vDomažlicích věnuje populari-
zaci astronomie ikosmonautiky. Loni zvítězil
vsoutěži Zlatý oříšek, vposledních dvou letech
se stal rovněž vítězem Astronomické olympiády
Foto NASA