!Test1!

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 58

58
noční obloha
listopad
11/2022
Tajemství vesmíru
S
listopadovým soumrakem se na
hvězdném nebi objeví itři výrazné
planety. Za dvěma znich je
potřeba se vypravit nad jižní až jihozápad-
ní obzor do souhvězdí Kozoroha aRyb.
Vprvním případě narazíte na Saturn,
ve druhém na velmi jasný Jupiter. Třetí
oběžnici naleznete nad severovýchodem
vsouhvězdí Býka: Půjde onaoranžově-
lý Mars nedaleko podobně zabarvené,
avšak opoznání méně nápadné stálice
Aldebaran. Akdybyste si přece jen nebyli
jistí, vězte, že na rozdíl od mihotajících se
hvězd planety září klidným světlem (viz
Scintilace neboli jiskření).
Proměnlivý klenot
Hned vprvních listopadových dnech
propluje noční oblohou nedaleko
Saturnu aJupitera dorůstající srpek
Měsíce. Na své cestě projde ipřes
souhvězdí Vodnáře, nacházející se
na nebi přímo mezi zmíněnými
plynnými obry. Ve druhé polovi-
ně listopadu, až se náš souputník
od Vodnáře dostatečně vzdálí
anebude oslňovat, se zkuste
ksouhvězdí vrátit sdalekohle-
dem. Odmění vás pohledná
kulová hvězdokupa advojice
poměrně jasných planetárních
mlhovin, znichž jedna dostala
přezdívku Saturn.
Zmíněná hvězdokupa
nese označení M2 nebo také
NGC7089 anajdete ji necelých
5° severně od stálice třetí veli-
kosti Beta Aquarii. Díky jasnosti
6,5mag bude hvězdné uskupení
zřetelné již vtriedru aukáže se vněm
jako nápadná okrouhlá mlhavá
skvrnka oúhlovém průměru 11′. Na
první pohled zaujme především jasným
jádrem, přičemž na jednotlivé stálice se
rozpadne až ve velkých dalekohledech
sobjektivy oprůměru 15cm avíce,
sdostatečným světelným ziskem arozlišo-
vací schopností. Členky M2 totiž dosahují
jasnosti pouze 13–14 mag.
Po jedné světlé výjimce nicméně
zkuste zapátrat při východním okraji hvěz-
dokupy. Bude dokonce natolik nápadná,
že snadno získáte dojem, jako by do M2
ani nepatřila. Opak je však pravdou:
Jde oproměnnou stálici, jejíž jasnost
kolísá vrozmezí 12–14 mag speriodou
69dní. Poprvé ji roku 1897 zaregistroval
francouzský
amatérský
astronom
A.Chèvermont,
po němž se jí přezdívá
Chèvermontova proměnná.
» fakta
SCINTILACE NEBOLI JISKŘENÍ
Proč hvězdy poblikávají, zatímco pla-
nety nikoliv? Příčinou je jejich různá
úhlová velikost na obloze. Vzdálené
stálice se jeví bodově, kdežto mnohem
bližší oběžnice vypadají jako drobné
kotoučky. Světlo prvních zmíněných
knám proto přilétá vpodobě velmi
úzkého paprsku, jenž se vatmosféře
snadno láme, atedy imění směr. Do
našeho oka tak dopadá každou chvíli
pod jiným úhlem, tudíž máme pocit,
že hvězda mírně „poskakuje“ apo-
blikává. Astronomové hovoří otzv.
scintilaci, doslova jiskření. Světlo
planet přichází vmnohem širším
svazku, který atmosféra tak snadno
neovlivní. Proto se unich se scintilací
příliš nesetkáme–apokud ano, pak
zejména nízko nad obzorem, kde jsou
vrstvy ovzduší nejhustší aklomu
světla dochází vnejvyšší míře.
listopad
noční obloha
Vodní souhvězdí nabízí pohledné hvězdokupy
i průhledné mlhoviny
Jan Píšala
Vnáruči
Vodnáře
Test 1