Tajemství vesmíru 11/21

Test HTML

• Strana 1

  ZRODINY ČASOPISŮ

  OBJEVOVÁNÍ ADOBÝVÁNÍ KOSMU

  LISTOPAD 2021

  ČESKÁ KOSMONAUTIKA

  Jiří Svoboda:

  Češi a program

  Vesmír pro lidstvo

  Jak hmotné objekty zakřivují časoprostor? Jakou

  energii uvolní srážka dvou černých děr?

  ESO: NEJKRÁSNĚJŠÍ OBJEKTY VESMÍRU

  JAK SE V KOSMU NEZBLÁZNIT

  Jak se z masivní

  černé díry stává

  aktivní galaxie

  Nebezpečná

  Andromeda

  Blízká sousedka na kolizním

  kurzu. Kdy dojde ke srážce

  snaší Galaxií?

  HLUBINY KOSMU

  Apollo 8: Lidé

  poprvé na oběžné

  dráze Měsíce

  BepiColombo

  uMerkuru

  ZÁHADA

  gravitačních vln

  Cena 79,90Kč, na Slovensku 4,99 €

  Amatéři

  naoběžné dráze

  SPACEX INSPIRATION4

  Historicky první let bez

  profesionálních astronautů

  trval tři dny

• Strana 2

  Všechny dostupné bookaziny získáte

  www.radostzpoznani.cz

  

  BOOKAZINE?

  Bookazine

  

  

  

  

  

  

  

  

  Extra Publishing

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  BOOKAZINE?

  www.radostzpoznani.cz

  NOVINKA V TRAFIKÁCH

  PRÁVĚ V TRAFIKÁCHOPĚT V TRAFIKÁCH

  Získáte od vydavatele se slevou na www.radostzpoznani.cz

  a u dobrých knihkupců. Po omezenou dobu také v trafikách!

  Rozdáváme radost ...

  RADOST ZPOZNÁNÍ!

  EP_bookaziny-205x285_Obecny-18.indd 1 14.10.2021 16:40:49

• Strana 3

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  3

  3, 2, 1, start

  Denně dávka zajímavostí na

  facebook.com/TajemstviVesmiru

  Foto NASA

  Vážení čtenáři,

  voda hraje pro život pozemského typu

  roli nezbytné ingredience. Dřív se na-

  cházela ina povrchu Marsu, dnes je však

  rudá planeta prakticky bez životodárné

  tekutiny. Vědci se už dlouho snaží přijít

  na to, proč náš soused osvou povrcho-

  vou vodu přišel.

  Možných vysvětlení se již objevila celá

  řada. Často se uvádí například zesláb-

  nutí magnetického pole Marsu, které

  mělo vést ke zřídnutí atmosféry asním

  spojeným ztrátám vody. Kun Wang

  zWashington University vSt. Louis

  ajeho spolupracovníci dospěli kzávěru,

  že objasnění může znít vlastně celkem

  jednoduše: Rudá planeta je podle nich

  příliš malá, než aby si od svého vzniku

  dodnes velké množství povrchové vody

  udržela. Jinými slovy byla odsouzena

  kvyschnutí od samého počátku.

  Wangův tým stavěl na výzkumu stabil-

  ních izotopů draslíku, jejichž pomocí lze

  odhadnout přítomnost amnožství těkavých

  látek včetně vody na různých planetárních

  tělesech. Vzorky zMarsu ani zdalších

  oběžnic sice na Zemi kdispozici nemáme,

  vědci je však nahradili příslušnými meteori-

  ty. Ukázalo se, že existuje dobře podložený

  vztah mezi velikostí tělesa aobsahem izoto-

  pů draslíku, tedy imnožstvím přítomných

  těkavých látek.

  Podle Wanga ztratil Mars víc vody

  než Země, ale zároveň méně než Měsíc

  aplanetka Vesta, což odpovídá ijejich

  rozměrům. Pokud mají badatelé pravdu,

  zřejmě existuje pouze úzce vymezená veli-

  kost planet, na nichž se může vyskytovat

  dostatek kapalné vody, aby tam probíhala

  desková tektonika apřípadně se mohly

  vyvinout živé formy.

  Přesto se lidé vbudoucnu pokusí Mars

  osídlit apozději ikolonizovat. Naše vlastní

  planeta nám totiž přestává stačit. První

  kroky se již uskutečnily: Díky robotickým

  průzkumníkům máme omarsovském

  povrchu atamních podmínkách celkem

  dobrou představu. Amy věříme, že se

  pionýrským osadníkům podaří vybudovat

  základnu už do poloviny tohoto století.

  Za redakci Tajemství vesmíru

  Stanislav Mihulka

  Rudé planetě se zřejmě stal osudnou její rozměr.

  Oproti Zemi je příliš malá, než aby si udržela větší

  množství povrchové vody

  Přestože kdysi dávno zřejmě tekla

  na Marsu voda a rozkládala se tam

  i velká jezera, posledních několik

  milionů let představuje rudá

  planeta mimořádně vyprahlé místo

• Strana 4

  4

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  obsah

  listopad

  Hlubiny vesmíru

  14 Velké kosmické vlny

  Existenci gravitačních vln předpověděl už Albert Einstein,

  přímý důkaz se však podařilo zachytit až po sto letech. Co

  všechno se můžeme studiem vlnění časoprostoru dozvědět?

  24 Nejkrásnější snímky ESO

  Pokochejte se hlubokým pohledem do Orlí mlhoviny,

  detailním záběrem kosmického motýla či pozoruhodnou

  fotografií Medúzy hrající všemi barvami

  34 Aktivní hvězdné ostrovy

  Zdroj energie aktivních galaxií tvoří supermasivní černé díry

  vjejich nitru. Jak běsnící hvězdné ostrovy vznikají ajaký

  osud je čeká?

  42 Slavná galaktická sousedka

  Nejbližší velká sousedka, galaxie vAndromedě, se

  kMléčné dráze přibližuje rychlostí téměř 200km/s. Co

  víme ohvězdném ostrově, snímž se ten náš vbudoucnu

  nevyhnutelně střetne?

  Dobývání kosmu

  20 Výprava amatérů

  Na palubě lodi Crew Dragon se na oběžnou dráhu vydala

  čtveřice turistů, znichž žádný nebyl profesionálním

  astronautem

  36 S českou stopou

  Evropská kosmická agentura pracuje na významných misích

  zkoumajících Sluneční soustavu ihluboký vesmír. Jakým

  způsobem se do nich zapojují čeští vědci?

  52 Jak se v kosmu nezbláznit

  Také astronauti jsou jen lidé, avprůběhu mise je tudíž

  mohou potkat deprese, záchvaty úzkosti či nespavost. Jak je

  postaráno ojejich duševní zdraví?

  20

  Po 71 hodinách na

  oběžné dráze dosedla

  návratová kabina Crew

  Dragonu se čtyřmi

  kosmickými turisty do

  vln Atlantiku

• Strana 5

  5

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Kapitoly zhistorie

  26 Odvážné rozhodnutí

  Druhý pilotovaný let programu Apollo se zapsal do historie

  tím, že posádka poprvé vstoupila na oběžnou dráhu

  Měsíce. Původně však měla mise sčíslem osm probíhat

  úplně jinak…

  14

  listopad obsah

  Tajemství vesmíru listopad 2021

  vychází 4.listopadu 2021

  www.tajemstvivesmiru.cz

  (E-mailové adresy zaměstnanců

  vydavatelství jsou tvořeny podle vzoru

  prijmeni@epublishing.cz)

  Vedoucí populárně-naučných časopisů

  Pavel Nygrýn

  Šéfredaktorka

  Kateřina Sedláková Droščínová

  Redakce astálí spolupracovníci

  Martin Reichman, Tomáš Přibyl, František

  Martinek, Stanislav Mihulka, Petr Horálek,

  JanPíšala, Michal Švanda, Vít Straka,

  JosefMyslín, Zdeněk Urban, Jana Žďárská,

  Michael Voplatka, Karel Zvoník

  Sazba Petr Tláskal

  Jazyková editorka Jana Vašinová

  Jazyková korektura Lenka Hájková

  Produkce, výroba Ivan Pospíšil

  Adresa redakce Tajemství vesmíru

  Extra Publishing, s. r. o.

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno

  Tel.: 546606008, fax: 549210724

  Inzerce amarketing

  Petra Paclíková, Iva Procházková,

  Jana Ambrozková

  Extra Publishing Praha

  Anděl Park Smíchov, Karla Engliše 3201/6,

  15000 Praha 5

  Extra Publishing Brno

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno

  Tel.: 546606008

  Fax: 549210724

  Předplatné ČR

  na adrese redakce: Extra Publishing, s.r.o.,

  předplatné časopisů,

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno, telefon:

  545211880 (prac. dny po–čt, 8–16 hod.)

  Web: www.epublishing.cz

  E-mail: predplatne@epublishing.cz

  Reklamace na e-mailu: reklamace@epublishing.cz

  Vedoucí distribuce Marcela Rešková

  Předplatné SR

  Písemně: Mediaprint-Kapa

  Pressegrosso,a.s.,

  Stará Vajnorská 9,

  P. O. BOX 183, 83000 Bratislava 3

  Infolinka: 0800188826

  Web: www.ipredplatne.sk

  E-mail: info@ipredplatne.sk,

  objednavky@ipredplatne.sk

  Pokud to není výslovně uvedeno, akční nabídky,

  dárky apod. se nevztahují na prodej předplatného

  na Slovensku, které zajišťuje společnost

  Mediaprint-Kapa Pressegrosso.

  VČeské republice distribuuje společnost

  Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. sr. o, na

  Slovensku Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s.,

  asoukromí distributoři.

  Tisk Neograa, a. s., Martin, SK

  Vychází měsíčně vBrně, ISSN 1805-5249,

  MKČR E20854.

  Autorská práva ke zveřejněným materiálům

  vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r.o.

  Jakékoliv užití části nebo celku, zejména

  přetisk ašíření jakýmkoliv způsobem, včetně

  elektronického, jebez předchozího souhlasu

  vydavatele zakázáno.

  Vydavatel

  Extra Publishing, s. r. o.

  Bubeníčkova 9, 61500 Brno

  IČ 27689247, DIČ CZ 27689247

  Produktový ředitel Petr Broža

  Obchodní ředitel Pavel Pospíšil

  Finanční ředitel Ivan Pospíšil

  Pozorování oblohy

  58 Noční nebe v listopadu

  Vydejte se na průzkum podzimních hvězdných ostrovů

  63 Moderní astrotechnika

  Nechte se inspirovat výbavou, kterou ocení amatérský

  nadšenec, stejně jako profesionál

  64 Královna otevřených hvězdokup

  Kasiopeja patří mezi nejznámější souhvězdí severní oblohy.

  Objevte její pokladnici plnou otevřených hvězdokup

  Detektor LISA, jedinečná gravitační laboratoř

  v kosmu, dokáže vůbec poprvé zachytit gravitační

  vlny ze srážky superhmotných černých děr

• Strana 6

  6

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  okno do vesmíru

  Hvězdný talíř

  Obří spirální galaxie UGC 2885, vzdálená asi 232 milionů světelných roků, se oproti Mléčné dráze

  pyšní zhruba desetinásobkem stálic: V„talíři“ orozloze okolo 800 tisíc světelných let jich září

  přibližně bilion. UGC2885 se stala součástí výzkumu scílem pochopit, jak mohou hvězdné ostrovy

  narůst do tak obrovských rozměrů. Ataké se začlenila do průkopnické studie astronomky Very

  Rubinové orotaci spirálních galaxií. Práce zmíněné vědkyně jako první přesvědčivě prokázala

  dominantní přítomnost temné hmoty ve vesmíru.

• Strana 7

  okno do vesmíru

  7

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Foto NASA, ESA, Rolando Ligustri, Egon Filter, Jari Saukkonen, Blue Origin

  Připravila Kateřina Sedláková Droščínová

• Strana 8

  okno do vesmíru

  8

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Na Mezinárodní vesmírné stanici se natáčel první hraný film vprostředí mikrogravitace

  (viztaké stranu 51). Pátého října přivítala posádka na palubě ruskou herečku Juliji Peresil-

  dovou (na snímku) spolu srežisérem Klimem Šipenkem, který se stal navíc ikameramanem

  amaskérem vjedné osobě. Nejedná se však oposlední natáčení na ISS. Na oběžnou dráhu

  chce vyrazit také režisér Doug Liman shercem Tomem Cruisem. Původně měli letět vúno-

  ru 2022 vCrew Dragonu, jejich start byl však orok až dva odložen.

  Filmování na oběžné dráze

• Strana 9

  okno do vesmíru

  9

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Téměř vplné parádě

  Vůbec poprvé vidíme na snímku většinu připravované rakety Space Launch

  System (SLS) bez obslužných věží. Kvůli testování vmontážní hale VAB

  vKennedyho středisku se totiž některé části obslužných pater odklopily. Při

  misi Artemis Idopraví nosič na lunární oběžnou dráhu loď Orion–která na

  fotografii schází, neboť ji zatím nahradil hmotnostní simulátor. Ke zmíněné bez-

  pilotní premiéře mělo dojít ještě letos, ale podle posledních informací si zřejmě

  budeme muset počkat na příští rok.

  Vroce 2023 má potom vrámci mise Artemis II letět kMěsíci čtyřčlenná

  posádka adalší starty vprogramu umožní návrat lidí na lunární povrch. NASA

  plánuje využívat SLS alodě Orion kdopravě astronautů na oběžnou dráhu našeho

  souputníka, kde posádka přestoupí do landeru azamíří na povrch Měsíce. Letos

  vdubnu kosmická agentura rozhodla, že pro první pilotované přistání na přiroze-

  ném zemském satelitu využije upravenou verzi lodi Starship od SpaceX.

  Komplex molekulárních mračen vOrionu, označovaný jako M43, je sice často

  zobrazovaným, ale zřídka zmiňovaným sousedem slavnější Velké mlhoviny

  vOrionu M42. Pravému hornímu rohu snímku dominuje část M42, včetně

  mnoha jasných stálic hvězdokupy Trapéz. M43, známá také jako DeMaira-

  nova mlhovina, představuje hvězdotvornou oblast se složitě propletenými

  proudy tmavého prachu, ačkoliv ji ve skutečnosti tvoří především zářící

  vodík. Pro viditelné světlo neprůhledný temný prach vzniká ve vnějších

  atmosférách hmotných chladných stálic aje vyvrhován silnými větry

  protonů aelektronů.

  Ve stínu slavnější sousedky

• Strana 10

  okno do vesmíru

  10

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Je na snímku jedna galaxie, nebo

  dvě? Směsice hvězd, plynu aprachu,

  označovaná jako NGC 520, tvoří podle

  astronomů výsledek srážky dvou

  samostatných galaktických disků, jež

  započala asi před 300 miliony roků.

  Charakteristickou součást výsledného

  objektu představuje pás složitě prople-

  teného prachu, který probíhá vertikálně

  dolů po hřbetu srážejících se hvězdných

  ostrovů. Podobně vyhlížející kolize čeká

  Mléčnou dráhu, až se její disk střetne

  svelkou sousedkou, galaxií vAndrome-

  dě (viz také stranu 42). NGC520 měří

  asi 100 tisíc světelných let, od Země

  ji dělí zhruba 100 milionů světelných

  roků ana obloze ji vsouhvězdí Ryb

  odhalí už malý dalekohled.

  Velkolepé splynutí

• Strana 11

  okno do vesmíru

  11

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Na skok do kosmu

  Letošní červenec odstartoval éru

  vesmírné turistiky–letu se dočkali

  pasažéři dopravních systémů VSS

  Unity společnosti Virgin Galactic

  iNew Shepard od Blue Origin.

  Druhý zmíněný suborbitální nosič si

  13.října výlet do kosmu sturisty na

  palubě zopakoval. „Skok“ do výšky

  necelých 110km, tedy nad hrani-

  ci vesmírného prostoru, tentokrát

  absolvovali čtyři lidé ze tří různých

  států (zleva): Američan Glen de

  Vries, jeho krajanka Audrey Power-

  sová, viceprezidentka Blue Origin,

  kanadský herec William Shatner a

  bývalý inženýr NASA Chris Boshui-

  zen z Austrálie. Shatner, představitel

  kapitána lodi Enterprise z legen-

  dárního Star Treku, se ve svých

  90 letech stal nejstarším člověkem

  vkosmu, apřekonal tak dosavadní

  rekordmanku 82letou Wally Funko-

  vou, která vNew Shepardu zamířila

  knebi už včervenci.

• Strana 12

  okno do vesmíru

  12

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Galaktické zrcadlení

  Na snímku tmavé jižní oblohy lze

  poměrně snadno identifikovat

  všechny tři nejjasnější galaxie: Zleva

  jde oMalý aVelký Magellanův oblak

  ačást centrálního pásu Mléčné

  dráhy. Trojice hvězdných ostrovů se

  zároveň odráží na vodní hladině azr-

  cadlo navíc ukazuje prachová mračna

  poblíž centra naší Galaxie ikrále

  Sluneční soustavy, planetu Jupiter.

  Pečlivě naplánovaná kompozitní

  fotografie sestává ze záběrů poříze-

  ných vprůběhu jedné noci uprostřed

  roku 2019 vjihobrazilském Mostar-

  das. Snímek zvítězil vdivizi Spojení

  stmou soutěže pro rok 2021 Zachyť

  tmu, kterou pořádala Mezinárodní

  asociace pro tmavou oblohu.

• Strana 13

  okno do vesmíru

  13

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Začátkem září pokračoval rover Curiosity ve

  výstupu na Mount Sharp, centrální vrchol kráteru

  Gale. Robot pátrá po stopách někdejší vody apo

  dalších důkazech, že mohl kdysi na rudé planetě

  existovat život. Jednoho rána přitom pořídil toto

  360° panoráma, jež má týmu Curiosity na Zemi

  pomoct porozumět krajině avytyčit možné budoucí

  trasy. Horizontálně komprimovaný snímek nabízí

  úžasný pohled na Mars svrstevnatými kopci,

  červenou kamenitou zeminou, šedým unášeným

  pískem aprašnou atmosférou. Kopec nalevo od

  středu fotografie nese na počest slavného skot-

  ského geologa jméno stupeň Maria Gordona. Podle

  současného plánu se má kněmu vozítko přiblížit,

  prozkoumat ho aprojet napravo od něj.

  Kudy nahoru?

  Snímek pořízený 7.září zachytil ko-

  metu 67P/Čurjmumov–Gerasimenko

  na pozadí souhvězdí Býka. Vlasatice

  sjádrem velkým asi 4km se stala

  místem odpočinku dvojice průzkum-

  níků, kteří uní před pěti lety ukončili

  svou mimořádně úspěšnou misi: Son-

  da Rosetta vstoupila na její oběžnou

  dráhu vsrpnu 2014 avlistopadu

  vypustila přistávací pouzdro Philae,

  jež poté dosedlo na kometární jádro.

  Mise Rosetty se završila 30.září 2016

  řízeným dopadem na povrch vlasati-

  ce. Čurjumov–Gerasimenko následně

  putovala až za dráhu Jupitera anyní

  se vracela do svého dalšího perihe-

  lia, tedy nejtěsnějšího přiblížení ke

  Slunci, jež nastalo 2.listopadu. Nejblíž

  Zemi se ocitne 12.listopadu, kdy ji od

  nás bude dělit asi 0,42 astronomické

  jednotky.

  Zdravíme Rosettu!

• Strana 14

  14

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  hlubiny kosmu

  gravitační vlny

  Foto a ilustrace Wikipedie, FTSC

  P

  odle Einsteinovy obecné relativity

  se gravitace těsně pojí se zakřivením

  časoprostoru, kněmuž dochází

  vpřítomnosti hmotných objektů: Čím

  hmotnější těleso, tím víc se kolem něj

  časoprostor zakřivuje. Pokud se hmotné

  objekty pohybují, zakřivení časoprostoru

  se mění. Apři jejich zrychlování dochá-

  zí–za určitých okolností–k„vlnění“

  časoprostoru. Vznikají tak gravitační vlny,

  jež se šíří rychlostí světla. Nesou energii,

  takže vlastně představují gravitační záření,

  podobně jako elektromagnetické záření

  nesoucí energii.

  Bude to oříšek

  Existenci gravitačních vln navrhl již roku

  1905 francouzský teoretický fyzik Henri

  Poincaré avroce 1916 je předpověděl

  Albert Einstein vrámci své obecné teorie

  relativity. Od té doby se badatelé snažili

  jev zachytit, ale postupně se ukázalo, že

  půjde ohodně tvrdý oříšek. Uplynulo celé

  století, než se vědcům konečně podařilo

  gravitační vlny přímo detekovat.

  První solidní nepřímý doklad jejich

  existence poskytlo pozorování dvojhvězdy

  Hulse–Taylor vsouhvězdí Orla. Tento

  extrémní objekt, objevený vroce 1974, tvoří

  pulzar PSR B1913+16 sneutronovou hvěz-

  dou. Perioda jejich vzájemného oběhu se

  neustále zkracuje, ato o76,5 mikrosekundy

  za rok. Asi za 300 milionů let by se tedy

  měly srazit. Odborníci předpokládali, že je

  zmíněné zkracování důsledkem vyzařo-

  vání gravitačních vln, které odnášejí pryč

  energii. Vroce 1993 obdrželi Russell Hulse

  aJosephTaylor za objev avýzkum zmíněné

  dvojhvězdy Nobelovu cenu za fyziku.

  Léta hledání

  Nepřímý důkaz existence gravitačních vln

  povzbudil fyziky ke snaze detekovat je

  Všechny pohybující se hmotné objekty vyzařují za určitých okolností gravitační

  vlny. Jejich existenci předpověděl už Albert Einstein, přímý důkaz se však podařilo

  zachytit teprve před šesti lety. Stojíme tak na počátku mimořádně zajímavé éry

  gravitační astronomie…

  Stanislav Mihulka

  Gigantické vrásky

  v časoprostoru

• Strana 15

  gravitační vlny

  hlubiny kosmu

  15

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  přímo. Slouží ktomu gravitační detek-

  tory, jejichž první prototypy vznikly

  již v70.letech 20.století. Navzdory

  značnému úsilí aneustálému vylepšová-

  ní však dlouho žádné gravitační vlny

  nenacházely.

  Velké vzrušení vyvolal vroce 2014

  experiment BICEP2 alias Background

  Imaging of Cosmic Extragalactic

  Polarization, probíhající na polární stanici

  Amundsen–Scott na jižním pólu. Vědecký

  tým ohlásil, že při pozorování reliktního

  záření zachytil „otisk“ primordiálních

  gravitačních vln ze samotného úsvitu ves-

  míru. Nakonec však badatelé museli své

  výsledky odvolat, protože naměřená data

  ve skutečnosti pocházela zkosmického

  prachu vMléčné dráze.

  Trofej získává LIGO

  Vítězem stoletého klání oobjev gravitač-

  ních vln se stal tým experimentu LIGO

  neboli Laser Interferometer Gravitational-

  -Wave Observatory, který 11.února

  2016 oznámil jejich první potvrzené

  pozorování. Došlo kněmu přitom oněco

  dřív, 14.září 2015. Za dlouho očekávaný

  historický průlom pak vroce 2017 získali

  Nobelovu cenu za fyziku Rainer Weiss,

  Kip orne aBarry Barish.

  Analýzou gravitačních vln lze zjistit

  řadu cenných informací: Ukázalo se, že

  původcem prvního detekovaného gravitač-

  ního zavlnění se stala srážka anásledné

  splynutí dvou černých děr hvězdné

  velikosti, ohmotnosti 29a36 sluncí.

  Událost dostala označení GW150914

  (ze spojení „gravitational wave“, tedy

  „gravitační vlna“), odehrála se zhruba

  1,3miliardy světelných let od nás avznik-

  la při ní černá díra ohmotnosti 62slun-

  cí. Zbývající hmotu odpovídající třem

  ekvivalentům Slunce odnesly vpodobě

  energie gravitační vlny. Během splynutí

  černých gigantů se vposledním zlomku

  sekundy uvolnila energie přesahující

  více než padesátkrát výkon všech stálic

  vpozorovatelnémvesmíru.

  Nejen černé díry

  Od té doby zachytily observatoře včele

  sLIGO řadu gravitačních vln zpodob-

  ných událostí, při nichž splynuly dvě

  černé díry hvězdné velikosti. Zhruba rok

  apůl po první detekci, 16.října 2017,

  ohlásily týmy LIGO aVirgo zachycení

  nového typu gravitačního vlnění: Oměsíc

  dřív, 17.srpna, totiž detekovaly vlny ze

  srážky dvou neutronových hvězd. Při

  události soznačením GW170817 se střet-

  ly neutronové stálice ocelkové hmotnosti

  2,82slunce.

  Když se srazí dvě černé díry, obvyk-

  le se nekoná žádný vzrušující vesmírný

  ohňostroj. Vpřípadě kolize neutronových

  hvězd však odborníci předpokládaliexplo-

  zi, při níž se uvolní spousta elektromagne-

  tického záření. Dané exploze se označují

  jako kilonovy, protože odpovídají asi

  tisícinásobku zářivosti novy. Její příčina

  je ovšem odlišná, asice termojaderný

  výbuch na povrchu bílého trpaslíka vtěsné

  dvojhvězdě, který se opakuje vdlouhém

  horizontu. Existence kilonov byla před-

  povězena zhruba před třiceti lety aprvní

  událost tohoto druhu pozoroval Hubbleův

  teleskop vroce 2013.

  Uplynulo celé století, než se

  vědcům konečně podařilo detekovat

  gravitační vlny přímo

  LIGO: První úspěšný detektor

  Americká gravitační observatoř LIGO

  (Laser Interferometer Gravitational-Wave

  Observatory), která jako první uspěla sdetekcí

  gravitačních vln, pracuje od roku 2002.

  Zrcadlo

  Zrcadlo

  Laser

  Fotodetektor

  Interferometr

  Paže se prodlužuje

  Zrcadlo

  Vyrovnané

  světelné vlny

  Světelné vlny

  se vyruší

  Žádný signál

  vdetektoru

  Světelné vlny

  jsou nevyrovnané

  Světelné vlny

  se zesilují

  Zaznamenaný signál

  vdetektoru

  Laserový paprsek

  Paže se zkracuje

  Zrcadlo

  Rameno

  dlouhé 4km

  Laser

  Interferometr

  Laserový paprsek

  Fotodetektor

  Rameno

  dlouhé 4km

  Průchod gravitačních vlnBez gravitačních vln

  Observatoř tvoří dva

  stejné detektory,

  navzájem vzdálené

  3000km: Jeden se

  nachází vHanfordu

  ve státě Washington,

  druhý vLivingstonu

  vLouisianě. Díky této

  vzdálenosti existuje

  jen velmi malá

  pravděpodobnost,

  že je zasáhne stejné

  rušení zokolí,

  například seismické

  otřesy.

  1. Každý zdetektorů tvoří dvě ramena

  dlouhá 4km aspojená do pravého

  úhlu. Vnich se ve vakuu vysílají laserové

  paprsky, na konci ramen se odrazí od

  zrcadel avmístě styku se porovnávají

  vinterferometru.

  1

  2

  3

  2. Vneruše-

  ném prostoru

  by měly být

  dráhy obou

  ramen stejné,

  apaprsky

  by tedy měly

  dorazit zcela

  shodné: Vzá-

  jemně se vy-

  ruší adetektor

  nezaznamená

  žádné světlo.

  3. Gravitační

  vlny natahují

  asmršťují

  strukturu

  vesmíru–včet-

  ně Země,

  kníž dorazily.

  Po průchodu

  detektorem tak

  změní délku

  jeho ramen,

  atudíž ilasero-

  vých paprsků.

  Právě uvede-

  nou nepatrnou

  změnu, menší

  než průměr

  protonu,

  detektor

  zaznamená.

  Vroce 2015 došlo kmodernizaci projektu avznikl

  vylepšený detektor aLIGO (zanglického „advanced

  LIGO“). Dokáže změřit změnu vzdálenosti

  spřesností na 10

  -18

  m, což je asi tisíckrát méně

  než velikost protonu či neutronu. Vylepšení se

  vyplatilo: Experiment vpokročilé variantě aLIGO již

  detekoval první gravitační vlny.

• Strana 16

  hlubiny kosmu

  gravitační vlny

  16

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Kam vedou stopy

  Při detekci gravitačních vln GW170817

  zachytila americká vesmírná observa-

  toř Fermi velice intenzivní výtrysk

  gama-záření, který dostal označení

  GRB170817A. Vytrvalé úsilí asi sedm-

  desáti teleskopů aobservatoří vedlo

  kobjevu události AT 2017gfo, jež byla

  patrná vširokém rozmezí elektromagne-

  tického spektra.

  Záhy se potvrdilo, že jak gravitační

  vlny GW170817, tak krátký gama-zá-

  blesk audálost AT2017gfo tvoří projev

  srážky neutronových hvězd anásledné

  exploze kilonovy. Astronomové danou

  kolizi vystopovali vblízkosti čočkové

  galaxie NGC 4993 vsouhvězdí Hydry,

  kterou od nás dělí asi 144 milionů

  světelných let. Gama-záblesk byl přitom

  zaznamenán jen 1,7 sekundy po detekci

  gravitačních vln, což hezky dokládá, že

  se zmíněné vlnění skutečně pohybuje

  rychlostí světla.

  Obří káča

  Jak ale gravitační vlny vznikají? Vysílá je

  každý pohybující se hmotný objekt,

  jehož pohyb se zrychluje či mění–není

  tedy perfektně sféricky symetrický jako

  při nafukování či smršťování koule,

  případně rotačně symetrický jako při

  rotaci disku nebo koule. Vezměme si na

  pomoc roztočenou káču: Zpočátku rotuje

  symetricky podél své osy, takže gravitační

  vlny nevyzařuje. Když se však rotace chýlí

  ke konci, káča při ní kolísá atehdy vysílá

  zmíněné vlnění. Klasická dětská hračka

  je samozřejmě příliš malá, než abychom

  mohli její gravitační vlny zaznamenat

  současnými přístroji. Čím hmotnější však

  taková „káča“ je ačím rychleji rotuje,

  tím mohutnější vlny vznikají.

  Zdroje gravitačních vln ve vesmíru

  tak představují velké objekty, které se

  vzájemně obíhají. Rotující tělesa je pak

  vyzařují, pouze jsou-li nesymetrická, jako

  třeba planetky různých protáhlých tvarů.

  Gravitační vlny obvykle vysílají rovněž

  výbuchy supernov, pokud není rozpína-

  jící se mračno hmoty zexploze perfektně

  symetrické, což většinou skutečně není.

  Oproti tomu rotující disky ahvězdy, jež

  se nafukují asmršťují, gravitační vlnění

  převážně neprodukují.

  Za detekci gravitačních vln získali v roce 2017 Nobelovu cenu američtí vědci Barry Barish, Kip Thorne a Rainer Weiss

  Během splynutí černých děr

  sevposledním zlomku sekundy

  uvolnila energie 50krát

  přesahující výkon všech hvězd

  vpozorovatelnémvesmíru

  Protějšek z Evropy

  Detektory aLIGO úzce spolupracu-

  jí sgravitační observatoří aVirgo

  uitalské Pisy, kterou vroce 2000

  vybudovalo konsorcium EGO alias

  European Gravitational Observato-

  ry. Zařízení snázvem Virgo vprvní

  fázi žádné gravitační vlny neza-

  chytilo, atak prošlo modernizací

  podobně jako LIGO. Po vylepšení

  azvýšení citlivosti bylo opět uvede-

  no do provozu coby aVirgo a14.srp-

  na 2017 si připsalo první úlovek:

  Jednalo se oudálost GW170814, při

  níž se srazily dvě černé díry. Právě

  díky spolupráci observatoře aLIGO

  saVirgo lze kombinací měření

  všech tří detektorů–vHanfordu,

  Livingstonu aPise–přibližně určit

  místo na obloze, odkud gravitační

  vlnypřišly.

• Strana 17

  gravitační vlny

  hlubiny kosmu

  17

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Gravitační pozadí vesmíru

  Zdrojem gravitačních vln by podle

  převažujícího názoru odborníků mohla

  být rovněž kosmologická inflace, tedy

  extrémně intenzivní arychlé nafouk-

  nutí vesmíru, jež se zřejmě odehrálo

  vprvních momentech jeho existence.

  Mělo sice přibližně sférický tvar, ale

  nejspíš nebylo perfektně symetrické ve

  všech směrech.

  Jsou-li popsané představy správné,

  došlo tehdy kvyzáření gravitačních vln,

  které dnes tvoří tzv. gravitační pozadí

  vesmíru. Pokud ovšem daný signál existuje,

  je příliš slabý, než aby jej zachytily současné

  detektory. Budeme je tedy muset značně

  vylepšit, což však může trvat celé dekády.

  Jako nůž máslem

  Objevy nových metod pozorování vesmíru

  obvykle vedou ke vzniku celých dalších od-

  větví astronomie. Platí to pro různé oblasti

  spektra elektromagnetického záření, kdy

  jsme po příslušných objevech začali kosmos

  pozorovat voblastech rádiového, mikro-

  vlnného, infračerveného, ultraalového,

  Při srážce dvou černých děr hvězdné

  velikosti „odplula“ ve formě energie

  hmota o ekvivalentu tří Sluncí.

  Odnesly ji gravitační vlny, jež

  vědcům nabídly první důkaz své

  vlastní existence

  Při srážce neutronových hvězd

  dojde kexplozi, která odpovídá asi

  tisícinásobku zářivosti novy

  Sled událostí, které vedly k identifikaci

  kilonovy sítí dalekohledů koordinovanou

  z Las Cumbres Observatory

  Satelit Fermi zachytil

  gama-záblesk ztéto oblasti

  oblohy

  1

  Detektory LIGO

  aVirgo trian-

  gulovaly signál

  gravitačních vln

  ztéto oblasti

  oblohy

  2

  Síť dalekohledů

  Las Cumbres

  Observatory ob-

  jevila kilonovu!

  3

  Velikost Měsíce

  vúplňku pro srovnání

  Galaxie NGC 4993

  KILONOVA

• Strana 18

  hlubiny kosmu

  gravitační vlny

  18

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  rentgenového nebo gama-záření. Stejně tak

  první přímá detekce gravitačních vln, jež

  potvrdila jejich existenci, znamenala zrod

  zbrusu nové gravitační astronomie.

  Gravitační vlny mají dvě zásadní

  vlastnosti, které znich dělají zajímavý zdroj

  informací ovesmíru: Zaprvé, jejich vznik

  nevyžaduje přítomnost žádné další hmoty.

  Hmotné objekty je vyzařují pouhým po-

  hybem, pokud tento splňuje výše uvedené

  předpoklady. Aza druhé se dané vlnění

  může šířit skrz jakoukoliv hmotu, aniž

  by se podstatně rozptýlilo. Například

  světlo hvězd nám snadno zablokují mračna

  kosmického prachu, na jehož částicích se

  viditelné záření rozptyluje. Takové oblaky

  se přitom ve vesmíru vyskytují běžně

  ačasto na velmi zajímavých místech, jež

  bychom pozorovali rádi, ale právě kvůli

  prachu nemůžeme. Gravitační vlny však ta-

  kovým mračnem projdou jako nůž máslem

  anijak je to neovlivní.

  Extrémní dvojice

  Gravitační vlny sice vyzařují všechny hmot-

  né objekty, které se pohybují vhodným

  způsobem, ale sjejich detekcí jsme teprve

  na počátku. Naše přístroje mohou zachytit

  dané vlnění zobjektů, jež jsou typicky

  extrémně hmotné apohybují se značnou,

  přímo astronomickou rychlostí. Ztoho

  plyne, že hlavní zdroj gravitačních vln,

  které dnes pozorujeme, tvoří kompaktní

  binární systémy extrémníchobjektů.

  Nejčastěji sledujeme vlnění, jež pří-

  slušná dvojice vyslala těsně před srážkou

  asplynutím. Jde otypický úlovek po-

  zemních gravitačních observatoří, knimž

  patří LIGO aVirgo. Může se přitom

  jednat opáry černých děr, neutronových

  hvězd či třeba bílých trpaslíků, případně

  odvojice, vnichž jsou zastoupeny různé

  typy uvedených objektů. Vlednu 2020

  zachytily gravitační observatoře poprvé

  srážku, nebo spíš „zhltnutí“ neutronové

  stálice černou dírou.

  Nejhlasitější vkosmu

  Většina hvězdných ostrovů ukrývá

  supermasivní černé díry ohmotnosti

  statisíců, milionů, aněkdy imiliard

  sluncí. Při splynutí galaxií, které vkosmu

  nepředstavuje nijak výjimečnou událost,

  se po nějakém čase obvykle přiblíží, srazí

  asplynou ijejich supermasivní černá

  monstra. Gravitační vlny, jež při tako-

  vých událostech vznikají, budou patrně

  „nejhlasitější“ vcelémvesmíru.

  Vpřípadě dvojic supermasivních

  černých gigantů ohmotnosti milionů

  sluncí by mohly příslušné vlnění zachy-

  távat chystané kosmické observatoře jako

  LISA (vizPátrání ve vesmíru). Při detekci

  gravitačních vln zpáru „mamutích“

  supermasivních černých děr shmot-

  nostním ekvivalentem miliard Sluncí by

  se pak mohla uplatnit tzv. pole pulzarů

  (vizPulzary poddohledem).

  Čím hmotnější je kosmická „káča“

  ačím rychleji rotuje, tím mohutnější

  gravitační vlny vznikají

  Pátrání ve vesmíru

  Gravitační detektory by se měly

  vdohledné době objevit ive vesmí-

  ru: Například vroce 2034 má být

  spuštěna observatoř LISA neboli

  Laser Interferometer Space Ante-

  nna, tvořená třemi satelity navzá-

  jem vzdálenými milion kilometrů,

  které na sebe budou vysílat lase-

  rové paprsky. Jejich odchylky pak

  bude měřit gravitační detektor,

  podobně jako upozemních zařízení

  danéhotypu.

  Observatoř LISA adalší připravo-

  vané kosmické gravitační detektory

  by měly zaznamenat gravitační vlny

  binárních systémů, jejichž členy bude

  dělit větší vzdálenost než udosud za-

  chycených vln (vesměs šlo o„smrtelné

  výkřiky“ zobdobí těsně před sráž-

  kou). Odborníci ovšem předpokládají,

  že by podobné soustavy, vnichž jsou

  objekty vzdálenější, mohly detekovat

  také pozemní gravitační observato-

  ře–bude-li jedním zobjektů černá

  díra střední velikosti ohmotnosti

  několika stovek sluncí.

  Detektor LISA má zachytávat

  zejména gravitační vlny ze sloučení

  supermasivních černých děr, která

  se odehrávají v centrech spojujících

  se galaxií. Zařízení se bude skládat

  ze tří sond, obíhajících asi 60 mi-

  lionů kilometrů za Zemí v sestavě

  téměř rovnostranného trojúhelníku

• Strana 19

  gravitační vlny

  hlubiny kosmu

  19

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Dokonce istruny

  Badatelé věří, že bychom časem mohli dete-

  kovat gravitační vlny izdalších objektů,

  jež netvoří součást binárních systémů. Již

  zmiňované exploze supernov, které nejsou do-

  konale symetrické, by měly produkovat gravi-

  tační vlnění ovysokých frekvencích–amoh-

  ly by ho zachytit pozemní observatoře jako

  LIGO či Virgo. Rotující neutronové hvězdy

  by měly tvořit zdroj kontinuálního gravitač-

  ního vlnění, rovněž ovysokých frekvencích.

  Existuje-li gravitační pozadí vesmíru, tak by

  ho vbudoucnu mohla detekovat pole pulzarů

  nebo podobné experimenty.

  Adokonce ikosmické struny–dosud jen

  hypotetické objekty vpodobě nesmírně tenkých

  dlouhých trubic, jež možná vznikly vpočátcích

  vesmíru–by měly vyzařovat gravitační vlny.

  Jejich detekce by pak znamenala průlomový

  objev apotvrzení existence těchto podivu-

  hodných objektů. Jak je vidět, vgravitační

  astronomii se máme na co těšit…

  RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., šéfredaktor

  popularizačního webu Osel.cz. Kdysi dávno

  biolog, kterému učarovala popularizace vědy,

  psychedelie astrofyziky amagie výchovy tří

  nespoutaných potomků. Ve službách Jihočeské

  univerzity vydává knihy apopularizuje českou

  vědu, jak to jen jde

  Gravitační vlny možná vyzářilo

  také extrémně rychlé aintenzivní

  nafouknutí vesmíru vprvních

  okamžicích jeho existence

  Pulzary pod dohledem

  Pokud bychom chtěli spodobnou

  technologií, jakou disponuje LIGO

  adalší pozemní gravitační obser-

  vatoře, zaznamenat gravitační vlny

  onejnižších frekvencích, potřebovali

  bychom zařízení se vskutku astro-

  nomickou délkou ramen–zhruba

  ovelikosti galaxie. Existuje však

  zajímavá alternativa, asice „přírod-

  ní“ detektor, který staví na analýze

  signálů pulzarů vokolním vesmíru

  pomocí radioteleskopů. Metodě

  se říká „pole pulzarů“ ateoretic-

  ky umožňuje detekovat gravitační

  vlny omikro- až nanohertzových

  frekvencích.

  Vsoučasnosti pracují se zmíně-

  nými poli tři projekty: Parkes Pulsar

  Timing Array využívá pozorování

  australského radioteleskopu Par-

  kes, European Pulsar Timing Array

  analyzuje data čtyř největších

  evropských radioteleskopů Lovell,

  Westerbork, Eelsberg aNançay

  aamerická North American Nano-

  hertz Observatory for Gravitational

  Waves zpracovává pozorování zAre-

  ciba aGreen Banku.

  K detekci a analýze gravitačních

  vln lze využít také milisekundové

  pulzary

  Rok a půl po první detekci

  gravitačních vln vědci oznámili

  zachycení vlny ze srážky dvou

  neutronových hvězd

• Strana 20

  20

  dobývání kosmu

  mise Inspiration4

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Foto a ilustrace SpaceX, Wikipedie

  P

  rvní čistě turistickou misi na

  oběžnou dráhu dokázala SpaceX

  připravit skutečně rychle: Teprve

  letos vkvětnu padla první zmínka ovýpra-

  vě, která se pak uskutečnila vzáří. Něco

  podobného nedokáže vsoučasnosti zařídit

  prakticky žádná jiná rma ani agentura.

  Svědčí to oneuvěřitelné kompetenci aje

  až spodivem, kam se společnost miliardáře

  Elona Muska od roku 2002 posunu-

  la–znaprostých outsiderů se on ajeho

  lidé stali těmi, kdo udává celé kosmonau-

  tice směr. Každý další krok tak právem

  budí značný rozruch. Zmíněná expedice

  dokonce zaujala natolik, že oní vznikl

  televizní seriál „Odpočítávání: Vesmírná

  mise Inspiration4“, který mapuje přípravu

  posádky, samotný let ipřistání.

  Pouze pro turisty

  Inspiration4 odstartovala 16.září apo ne-

  celých třech dnech se „čtyři stateční“ zdárně

  vrátili na Zemi. Posádka ve složení velitel

  Jared Isaacman, pilotka Sian Proctorová,

  zdravotnice Hayley Arceneauxová aletový

  specialista Christopher Sembroski se tak

  zapsala do historie: Šlo totiž onaprosto nový

  typ mise avnásledujících letech by sepo-

  dobné starty měly odehrávat častěji–vlo-

  dích Crew Dragon budou do vesmíru

  vyrážet platící zákazníci bez záštity velkých

  kosmických agentur, jako je NASA.

  Platící turista se samozřejmě nedostal

  na oběžnou dráhu poprvé, ovšem čistě

  soukromou posádku bez profesionálních

  astronautů jsme tu ještě neměli. Proto

  se vše uskutečnilo pod přísným drobno-

  hledem. Ozývaly se ikritické hlasy, jimž

  vadila absence živých vstupů během mise

  Letos se v kosmonautice odehrálo hned několik důležitých milníků. A jedním z nich

  se stala i zářijová mise Inspiration4, kterou zprostředkovala soukromá společnost

  SpaceX. Vůbec poprvé se tak na oběžnou dráhu vydala čtveřice turistů, z nichž

  žádný nebyl profesionálním astronautem

  Karel Zvoník

  Posádka Inspiration4 během simulace

  mikrogravitace při parabolickém

  letu. Zleva: Chris Sembroski, Hayley

  Arceneauxová, Jared Isaacman a Sian

  Proctorová

  Amatéři

  ve vesmíru

• Strana 21

  mise Inspiration4

  dobývání kosmu

  21

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  či umírněnější medializace. Mezi důvo-

  dy patřil izmiňovaný seriál, který si část

  záběrů schovával do některého zdílů asvé

  diváky si našel.

  Na výlet, nebo jen na skok

  Letos se uskutečnily také turistické lety

  vrežii společností Blue Origin aVirgin

  Galactic miliardářů Richarda Bransona,

  respektive Jea Bezose. Nešlo však ocesty

  na oběžnou dráhu, nýbrž o„skoky“ do

  kosmického prostoru, kde posádka strá-

  vila jen několik minut apoté se vrátila

  na Zemi. Rozdíl oproti misi SpaceX pak

  spočívá především vrychlosti: Let na oběž-

  nou dráhu vyžaduje tzv. první kosmickou

  rychlost, tedy asi 7,9km/s. Lodě Blue

  Origin aVirgin Galactic ovšem podobných

  čísel dosáhnout nedokážou.

  Také cenově dělí obě možnosti hluboká

  propast. Zatímco let na oběžnou dráhu

  vpodání SpaceX stojí vpřepočtu odhadem

  50–90 milionů korun za osobu, krátký

  výlet do kosmu sBlue Origin či Virgin

  Galactic vyjde asi na 5,5 milionu. Jak se

  však ukazuje, zájem opodobné cesty existu-

  je. Třináctého října například proběhl další

  start systému New Shepard se čtyřčlennou

  posádkou a mezi pasažéry se zařadil iherec

  William Shatner, známý jako kapitán Kirk

  zeseriálu Star Trek (vizstranu 11).

  Inspirovat apodpořit

  Vraťme se však kmisi Inspiration4. Let do

  kosmu si vysnil azaplatil 38letý americký

  podnikatel Jared Isaacman. Na různých

  typech letadel dosud nalétal přes šest tisíc

  hodin anyní se stal velitelem posádky.

  Jeho hlavní záměr zněl inspirovat další

  lidi apodpořit dobrou věc: Chtěl vybrat

  200milionů dolarů pro dětskou výzkum-

  nou nemocnici St. Jude Children’sHospital

  vTennessee. Sám přitom věnoval polovinu

  částky aposledních 50 milionů přidal po

  letu Elon Musk.

  Jaredova dobročinná akce zahrnovala

  také výběr tří spolucestujících, jimž výlet

  do vesmíru zaplatil. Pasažéry hledal podle

  předem stanovených kritérií ajako první

  zvolil mladou zdravotní sestru ze zmiňo-

  vané nemocnice. Chtěl totiž do posádky

  zdravotníka azároveň člověka, který úspěš-

  ně bojoval snádorovým onemocněním.

  AHayley Arceneauxová jeho podmínky

  splňovala do puntíku–vdětství totiž pro-

  dělala rakovinu.

  Do kosmu za padesát dolarů

  Druhého pasažéra chtěl Jared vybrat ztěch,

  kdo na nemocnici přispěli. Ztehdejších asi

  70 tisíc osob byl vylosován bývalý spolužák

  Chrise Sembroskiho, který však zosobních

  důvodů odmítl apřenechal šanci právě

  Chrisovi, jenž předtím do sbírky poslal

  50 dolarů. Sembroskimu se tak splnil sen:

  Na oridské Embry-Riddle Aeronautical

  University získal bakalářský titul voboru

  profesionální aeronautiky ajiž během studií

  pracoval ve vesmírném táboře vHuntsville,

  kde dětem i dospělým umožňují zakusit

  život astronautů. Volný čas navíc věnoval

  společnosti ProSpace, jež se zabývá propa-

  gací letů do kosmu. Poté sloužil uletectva

  aměl na starosti údržbu raket Minuteman

  III. Dnes pracuje jako datový inženýr ve

  rmě Lockheed Martin.

  Zájemci oposlední místo na palubě

  Crew Dragonu měli prostřednictvím

  Jaredovy rmy Shift4 Payments zalo-

  žit komerční web amimo jiné vytvořit

  video, které by inspirativně představilo

  jejich podnikatelský příběh. Vítězku Sian

  Proctorovou vybrala porota ze dvou stovek

  přihlášených: Vsoučasnosti působí jako

  profesorka planetárních věd, geologie

  Posádka Inspiration4 v Crew Dragonu

  během generálky

  Platící turista neletěl na oběžnou

  dráhu poprvé, ale čistě soukromou

  posádku bez profesionálních

  astronautů jsme tu ještě neměli

  » fakta

  RUŠNO NA OBĚŽNÉ DRÁZE

  Mise Inspiration4 si připsala ještě

  jeden zajímavý rekord: Po jejím startu

  se ve vesmíru ocitlo nejvíc lidí vhis-

  torii kosmických letů najednou–cel-

  kem 14. Na ISS jich právě pobývalo

  sedm, vlodi Crew Dragon čtyři ana

  čínské stanici byli další tři.

  PIVO A UMĚNÍ

  Vkabině Crew Dragonu se svezla

  iumělecká díla anejrůznější upo-

  mínkové předměty, které poputují

  do aukce. Ataké asi 30kg chmele,

  zněhož má pivovar Samuel Adams

  uvařit pivo.

• Strana 22

  dobývání kosmu

  mise Inspiration4

  22

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  audržitelnosti. Zúčastnila se několika

  analogových simulací kosmických letů,

  včetně čtyřměsíční mise Mars nancované

  NASA, avroce 2009 se také přihlásila do

  výběru astronautů, přičemž se dostala

  až mezi 47 nejlepších.

  Rychle avýživně

  Všichni členové posádky podstoupili

  několikaměsíční intenzivní přípravu.

  Nejprve zamířili na obří centrifugu ve

  Filadeli, která simuluje přetížení. Poté se

  vydali na třídenní výstup na nejvyšší vr-

  chol státu Washington, čtyřtisícovou horu

  Mount Rainier. Šlo omentální trénink,

  jenž měl zároveň ukázat, jak se účastníci

  zachovají vnepříjemných anepohodl-

  nýchsituacích. Výstup byl také cvičením

  zaměřeným na týmovou spolupráci.

  Následně absolvovali výcvik ve výškové

  (hypobarické) komoře ataké na palubě

  upraveného Boeingu727, kde okusili pro-

  středí mikrogravitace. Poté přišla klíčová

  část přípravy: Vtovárně rmy SpaceX

  vkalifornském Hawthorne prodělali

  všichni během jednoho týdne přibližně

  60hodinový výcvik. Svůj čas dělili mezi

  simulátor aučebny, aseznamovali se tak

  slodí, která sice všechny úkony provádí

  vautomatickém režimu, ale při selhání

  ji lze ovládat také manuálně. Pro takový

  případ se ji museli naučit řídit velitel

  Isaacman apilotka Proctorová.

  Posádka se rovněž důkladně seznámila

  shlavní novinkou mise, průhlednou

  akrylátovou kupolí–mimo jiné se

  naučila, jak ji vpřípadě nutnosti izolovat

  Znázornění cílové výšky mise

  Inspiration4 ve srovnání s orbitami

  ISS a Hubbleova teleskopu

  Crew Dragon sice všechny úkony

  provádí automaticky, ale pro případ

  selhání se loď museli naučit řídit dva

  členové posádky

  Vyhlídková kupole lodi Crew Dragon

  na vizualizaci a ve skutečnosti

  Výš než Hubble

  Oběžná dráha mise Inspiration4

  585 km Crew Dragon Inspiration4

  (apogeum, tedy nejvyšší bod oběžné dráhy)

  540 km Hubbleův vesmírný dalekohled

  420 km Mezinárodní vesmírná stanice

• Strana 23

  mise Inspiration4

  dobývání kosmu

  23

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  od zbytku kokpitu. Anakonec zvládla

  několik letů na strojích Mig-29, Dassault/

  Dornier Alpha Jet ana českém L-39

  Albatrosu, aby trénovala přetížení.

  Úkoly iradosti

  Každý člen měl během letu vlastní po-

  vinnosti ipravomoci. Velitel Isaacman

  zodpovídal za komunikaci spozemními

  kontrolory adohlížel na všechny operace

  kosmické lodi. Úkolem Proctorové bylo

  vykonávat Jaredovy pokyny avpřípadě

  potřeby či nepředvídaných okolností převzít

  jeho úlohu. Sembroski coby specialista pro

  náklad hlídal průběh experimentů aumis-

  ťoval vybavení na jeho pozici vplavidle.

  Přítomnost Arceneauxové pak umožnila

  provádět zdravotnické úkony jako odběry

  krve či jednodušší pokusy, ale imonitorovat

  zdravotní stav posádky.

  Především si však čtveřice užívala každou

  minutu vkosmu. Již zmiňovaná průhledná

  pozorovatelna jim poskytovala úžasný

  výhled na modrou planetu. Kupole zaujala

  místo spojovacího uzlu, který při dané misi

  nebyl potřeba, ado vesmíru se tak dostalo

  zatím největší okno.

  Neposlušná toaleta

  Let se ovšem neobešel bez drobných potíží

  azřejmě nejvážnější znich měla na svědomí

  ne zcela funkční toaleta, respektive její roz-

  bitý odsávací ventilátor. Musk posléze na so-

  ciálních sítích uvedl, že se vesmírné WC do

  budoucna neobejde bez vylepšení. Amimo-

  chodem jde odůkaz, jakou výzvou toaleta

  zůstává ivíce než půl století od počátku

  výprav do kosmu. Ani popsaná nepříjem-

  nost ovšem kvartetu pobyt na oběžné dráze

  nezkazila: Sproblémem si poradili apodle

  dostupných videozáběrů si let náramně užili.

  Vpaměti utkví zejména bezprostřední astále

  usměvavá Arceneauxová, neboť stejně by

  nejspíš reagovala většina znás.

  Před pár roky bychom na podobné lety

  do kosmu stále pohlíželi snedůvěrou, dnes

  ovšem představují realitu aněkdy mohou

  působit téměř jako rutina. Ještě dlouho

  však nepůjde oběžnou ajednoduchou zá-

  ležitost, ikdyž časem se nad nimi možná už

  nikdo nepozastaví apomyslná laťka se opět

  zvedne. Neil Armstrong prohlásil, že Jurij

  Gagarin, první kosmonaut na oběžné dráze,

  nás pozval do vesmíru všechny. Anyní se

  jeho slova skutečně naplňují.

  Karel Zvoník dlouhodobě pracuje voboru

  lodní dopravy jako obsluha plavidel na

  mezinárodních vodních cestách. Od roku

  2015 aktivně popularizuje kosmonautiku

  ajeho články vycházejí pro řadu interneto-

  vých portálů, jako je OSEL.cz, ExoSpace.cz.

  Zaměřuje se zejména na méně známé oblasti

  dobývání vesmíru aznovupoužitelnost

  kosmických nosičů. Je stálým členem redakcí

  webů ElonX.cz aKosmonautix.cz

  Pozici

  spojovacího uzlu

  zaujala průhledná

  kupole, ado kosmu

  se tak dostalo

  zatím největší

  okno

  Mise Inspiration4

  Falcon 9

  Dvoustupňová

  nosná raketa

  Crew Dragon

  Kosmická loď Crew Dragon

  Resilience („odolnost“), pro danou

  misi vybavená speciální průhlednou

  kupolí zakrylátu–na místě pro

  dokovací port. Startovní hmotnost

  činila asi 12,5t.

  Výška: 65,7m

  Průměr: 3,7m

  Nosnost na nízkou

  oběžnou dráhu:

  asi 560t

  Návratová kabina

  Kupole

  Kupole vyrobená

  ze tří vrstev

  akrylátu; během

  startu ji chránila

  aerodynamická

  špička

  Znovupoužitelnost

  První stupeň Falconu9

  použitý na této misi absolvoval

  již dva starty sdružicemi GPS.

  Itentokrát úspěšně přistál,

  ato na plovoucí plošině

  Just Read theInstructions

  vAtlantiku.

  Návratovou kabinu po

  přistání do Atlantského

  oceánu vylovila záchranná

  loď GO Searcher.

  Servisní anákladový modul

  Crew Dragon Druhý stupeň První stupeň

  Přistávací nohy

  MezistupeňMotor druhého

  stupně

  Start: 16. září 2021, 2:02:56 SELČ;

  Kennedyho vesmírné středisko, Florida

  Návrat: 19.září 2021, 1:06:49 SELČ;

  východní pobřeží Floridy, Atlantský oceán

• Strana 24

  24

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  kosmické perličky

  nejkrásnější snímky ESO

  Foto ESO

  Perly pohledem ESO

  Tříbarevná kompozice zachycující Orlí

  mlhovinu M16 vznikla ze snímků získa-

  ných pomocí kamery Wide Field Imager na

  dalekohledu MPG/ESO oprůměru 2,2m,

  na observatoři La Silla vChile. Uprostřed

  mozaiky se nachází trojice útvarů zhus-

  tého plynu aprachu známá jako Sloupy

  stvoření, které osvětlují hmotné ahorké

  stálice hvězdokupy NGC 6611. Na foto-

  grafii jsou patrné idalší podobné oblasti

  vzniku hvězd, stejně jako velký počet stálic

  před mlhovinou, vjejím nitru či za ní. Sní-

  mek ve viditelném světle byl pořízen přes

  modrý, zelený ačervený filtr.

  M16:

  Pohled do Orlí

  mlhoviny

  Evropská jižní observatoř neboli European Southern Observatory (ESO) je vybavena

  mnoha velkými dalekohledy, jež dostaly do vínku kvalitní kamery i spektrografy.

  A jejich pomocí se podařilo získat mimořádně zajímavé fotografie

  František Martinek

  Nádherný snímek tzv. kometární

  globule pořídil dalekohled Very Large

  Telescope alias VLT. Jedná se oslabý

  oblak plynu aprachu uvnitř naší Ga-

  laxie, přičemž poprvé se jej podařilo

  rozpoznat roku 1976 na fotografii

  zbritského Schmidtova teleskopu,

  umístěného vAustrálii. Globule CG4,

  přezdívaná někdy také „ruka boží“,

  leží vsouhvězdí Lodní zádě zhruba

  1300 světelných let (ly) od Země. Její

  průměr dosahuje 1,5 ly, délka ohonu

  asi 8 ly. Prachový oblak zahrnuje

  dostatek materiálu kutvoření osmi

  stálic ovelikosti Slunce. Globule CG4

  svítí slabou červenou září zřejmě

  excitovaného vodíku.

  Globule CG4:

  Ruka boží

• Strana 25

  25

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  nejkrásnější snímky ESO

  kosmické perličky

  Oblast svelmi aktivní tvorbou hvězd poblíž mlhoviny Tarantule se

  nachází ve Velkém Magellanově oblaku–nepravidelné galaxii vsou-

  sedství Mléčné dráhy. Uprostřed snímku leží výjimečně jasná, avšak

  osamělá žlutooranžová hvězda VFTS 682, zářící jako tři miliony

  sluncí, avpravo dole od ní lze rozeznat velmi bohatou hvězdokupu

  R136. Původ zmíněné stálice zůstává nejasný–buď byla vyvržena

  zR136, nebo se zrodila osamoceně. Obraz se skládá zfotografií ve

  viditelném světle pořízených kamerou Wide Field Imager na zmíně-

  ném dalekohledu MPG/ESO vChile avoboru infračerveného záření

  teleskopem VISTA oprůměru 4,1m na hoře Paranal tamtéž.

  NGC 2899:

  Kosmický motýl

  Detailní fotografie planetární mlhoviny NGC 2899

  vznikla pomocí spektrografu FORS na dalekohledu

  VLT Evropské jižní observatoře. Obří oblak plynů při-

  pomínající motýla se zformoval kolem staré explodu-

  jící hvězdy. Od Země jej dělí 3000–6500 ly, promítá

  se do souhvězdí Plachet na jižní obloze ajeho životnost

  je omezená. Ultrafialové záření stálice bombarduje

  okolní plynnou obálku anutí přítomné atomy vodíku

  akyslíku zářit vnádherných barvách.

  Továrnu na velmi hmotné hvězdy, známou jako mlhovina

  Trifid, zachytila vcelé její kráse opět kamera WideField

  Imager. Objekt dostal jméno podle tmavých prachových

  pásů, které rozdělují jeho zářící „srdce“ na tři části. Trifid

  představuje vzácnou kombinaci tří typů mlhovin, jež

  odhalují běsnění nedávno zrozených hvězd aukazují na

  množství stálic, které mohou teprve vzniknout. Mlhovi-

  na, známá také jako NGC 6514 či Messier 20, se nachází

  vsouhvězdí Střelce aod Země ji dělí 5200ly.

  Trifid: Tři vjedné

  Dalekohled VLT Evropské jižní observatoře pořídil dosud nej-

  detailnější snímek mlhoviny Medúza, známé též jako Abell21

  či Sharpless 2-274. Její průměr činí přibližně 4 ly, od Země ji

  dělí 1500 ly ana oblohu se promítá do souhvězdí Blíženců.

  Stálice vsrdci mlhoviny zapříčinila její konečnou podobu:

  Odvrhla vnější vrstvy do okolního

  prostoru, čímž se zfor-

  moval tento barevný

  oblak. Původně se

  Medúza považovala

  za pozůstatek po

  explozi supernovy,

  nyní je však zřej-

  mé, že jde oplane-

  tární mlhovinu.

  Fotografie nám

  napovídá izávě-

  rečný osud Slun-

  ce, jež nakonec

  vytvoří objekt

  téhoždruhu.

  Medúza:

  Planetární mlhovina

  Tarantule:

  Snejjasnější sousedkou

• Strana 26

  26

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  dějiny kosmonautiky

  první oblet Měsíce

  dějiny kosmonautiky

  první oblet Měsíce

  Foto NASA

  Z

  adumaně hleděl na mořskou hladi-

  nu ahlavou mu běžela stále stejná

  myšlenka: Mohlo by jít oodpověď

  na otázku, kterou si nejen on už nějakou

  dobu klade? Jisté je, že nezbývá moc času,

  apokud se má ten odvážný krok uskuteč-

  nit, musí na něm začít pracovat hned. Ale

  zpočátku bude nutné všechno udržet vna-

  prosté tajnosti–dokud si neověří, že lze

  plán provést, nesmí oněm vědět víc než pár

  lidí, kteří jeho schůdnost posoudí. Věděl,

  že nyní by měl nechat vesmír stranou, ko-

  neckonců přijel sem na pár dní odpočívat.

  Ale nedokázal si pomoct: Ta představa byla

  natolik lákavá, že ji nedokázal opustit ani

  na dovolené vKaribiku.

  Psal se začátek srpna roku 1968, onen

  muž se jmenoval George Michael Low

  amyšlenka, která mu již nějakou dobu

  nedala spát, měla vyústit vjedno znejod-

  vážnějších rozhodnutí nejen vrámci pro-

  gramu Apollo, ale ipilotovaného výzkumu

  vesmíru vůbec…

  Opár příček níž

  Všechno začalo už orok apůl dřív.

  Ohnivé inferno na rampě 34 vKennedyho

  vesmírném středisku znamenalo nejen

  smrt tří astronautů Apolla 1 avýrazné

  modikace vkonstrukci lodi, ale také

  zásadní změny vpersonálním obsazení

  programu: Dosavadní manažer Joe Shea

  se přesunul do washingtonského ústředí

  NASA ajeho křeslo obsadil vdubnu 1967

  právě Low.

  Talentovaný šéf aschopný inženýr, který

  přes své obrovské schopnosti aželeznou

  pracovní morálku navenek působil jako

  poměrně tichý askromný člověk, si přijetím

  role manažera programu Apollo vlastně

  pohoršil. Předtím působil coby zástupce

  ředitele Střediska pilotovaných letů (MSC)

  Druhý pilotovaný let programu Apollo se zapsal do historie tím, že posádka

  poprvé vstoupila na oběžnou dráhu Měsíce. Původně však měla mise s číslem

  osm probíhat úplně jinak…

  Ondřej Šamárek

  ZEŠÍLELI JSTE?!

  Apollo 8

  Jak padlo jedno

  z nejodvážnějších rozhodnutí

  v dějinách kosmonautiky

  „George Low byl dobrý ve všem.

  Měl hodnotu deseti mužů.“ Těmito

  slovy vzpomínal na svého kolegu

  (na snímku) další legendární

  manažer Apolla Robert Gilruth

• Strana 27

  první oblet Měsíce

  dějiny kosmonautiky

  27

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  dějiny kosmonautiky

  první oblet Měsíce

  vHoustonu, přesto na žádost samotného

  administrátora NASA Jamese Webba kývl

  asestoupil opár organizačních příček níž.

  Ukázalo se, že důvěra vněj vložená byla

  oprávněná. Pod jeho vedením se program

  opět rozběhl aloď, které předtím astronauti

  přezdívali „kbelík šroubů“, se začala měnit

  vbezpečný aspolehlivý stroj.

  Sedm kroků

  Vzáří 1967 vznikl seznam sedmi po-

  stupných kroků, jež měly Apollu otevřít

  cestu kpřistání na lunárním povrchu.

  Byly označeny písmeny abecedy aseřazeny

  vzestupně podle obtížnosti arizika. Každý

  krok se měl realizovat teprve poté, co se

  podaří zvládnout ten předchozí, ikdyby

  to znamenalo, že se některé lety budou

  musetopakovat.

  Scénář vypadal následovně: ABezpilotní

  let–test nosiče atest lodi na dráze sapogeem

  16600km, návrat do atmosféry vysokou

  rychlostí. B Bezpilotní let–test lunární-

  ho modulu na nízké oběžné dráze Země

  (LEO). C Pilotovaný let–test lodi na LEO.

  D Pilotovaný let–test lodi alunárního

  modulu na LEO. EPilotovaný let–test lodi

  alunárního modulu na vysoce excentrické

  dráze sapogeem 6500km. FPilotovaný

  let–test lodi alunárního modulu uMěsíce.

  G Pilotovaný let–pokus opřistání na lunár-

  ním povrchu.

  Potřebujeme vzpruhu

  Seznam obsahoval také předběžné termíny,

  kdy se měly příslušné mise uskutečnit. Jenže

  přání zde narazilo na realitu: Dokončení

  atestování lunárního modulu zaostá-

  valo za plánem oněkolik měsíců. Bylo

  naprosto vyloučeno stihnout misi typu D

  do konce roku 1968, jak mnozí doufali.

  NASA však tlačily jak vnitřní faktory (výzva

  prezidenta Kennedyho klunární expedi-

  ci před koncem dekády byla pro drtivou

  většinu lidí pracujících na jejím naplnění

  doslova posvátnou), tak vnější okolnosti:

  Stále častěji zaznívaly hlasy, že Apollo

  představuje příliš drahé ariskantní dob-

  rodružství, aztráta tří astronautů vlednu

  1967 veřejné mínění příliš nepovzbudila.

  Low ajeho tým potřebovali vymyslet,

  jak nejen sobě samým, ale také veřejnosti

  dodat potřebný impulz amorální vzpruhu.

  Stále však nebylo jasné, oco by se mělo

  jednat. Anavíc to vypadalo, že vinou

  skluzu vpřípravě lunárního modulu tlak

  ještě vzroste.

  Jednoduše geniální

  Na přelomu července asrpna 1968 si Low

  vzal dovolenou, kterou už zoufale potřebo-

  val. Od předchozího dubna se nezastavil

  amusel na chvilku upustit páru. Ovšem ani

  při pohledu na nádhernou scenérii Karibiku

  nedokázal myšlenky na práci zcela zahnat. Od

  června mu totiž vhlavě klíčil nápad, který

  by mohl vyřešit nepříznivou situaci, vníž se

  program ocitl. Anyní získával jasnější kontu-

  ry–ve své jednoduchosti byl geniální.

  Bylo jasné, že se do konce roku musí

  kromě pilotované premiéry velitelského

  Program se podařilo znovu

  rozběhnout a loď, které

  astronauti říkali „kbelík šroubů“, se

  pomalu měnila ve spolehlivý stroj

  Testování lunárního modulu v roce

  1968 odhalilo mnoho problémů,

  takže bylo zřejmé, že se jej nepodaří

  připravit dřív než začátkem roku

  1969. Navíc to vypadalo, že Sověti

  hodlají uskutečnit cestu kolem Měsí-

  ce možná už v prosinci… Na snímku

  lunární modul v Kennedyho vesmír-

  ném středisku

  Mělo jít o rutinní zkoušku před-

  startovních úkonů, ale v kabině

  vypukl požár a trojice astronautů

  se nedokázala dostat ven. Tragédie

  z počátku roku 1967 však zároveň

  přispěla k většímu bezpečí pozděj-

  ších dobyvatelů Měsíce

• Strana 28

  dějiny kosmonautiky

  první oblet Měsíce

  28

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  aservisního modulu (dostala označení

  Apollo 7) uskutečnit ještě jedna velká mise.

  Jenže pokud nebude kdispozici lunární mo-

  dul, bude třeba letět bez něj. Opakování letu

  Apolla 7 chystaného na říjen by nepřineslo

  nic nového amělo by jen malý efekt coby

  zmíněná vzpruha pro NASA iveřejnost.

  Co kdyby ale poslali samotnou loď někam

  jinam než na oběžnou dráhu Země? Co ji

  poslat třeba… na oblet Měsíce?

  Oživený nápad

  Ve skutečnosti nešlo onovou myšlenku,

  adokonce ji ani Low nevyslovil jako první:

  14.dubna 1967, čtyři dny po jeho nástupu

  do čela programu Apollo, se uněj vkan-

  celáři sešli ředitel letových operací Chris

  Kraft aředitel divize letových operací

  posádek Deke Slayton. Společně probírali

  změny navržené ještě předchozím vedením

  ajiž tehdy bylo evidentní, že jedním zhlav-

  ních problémů se stanou právě termíny

  dodání lunárního modulu.

  Kraft proto „vystřelil od pasu“ několik

  nápadů, včetně sólové mise Apolla kolem

  Měsíce. Brzy pak na své návrhy zapomněl,

  ale Low si je zapsal aposléze se knim mohl

  vrátit. Aidea cirkumlunární mise se

  vprůběhu léta 1968 pozvolna dostávala

  do popředí. Low byl stále více přesvědčen,

  že jde přesně ozmíněnou velkou akci, která

  je právě zapotřebí…

  Nadšení střídá nadšení

  Po návratu zdovolené 5.srpna nejprve in-

  struoval svoji sekretářku, aby mu domluvila

  schůzky slidmi, jejichž jména jí nadiktoval,

  ataké aby seznam udržela vtajnosti. Na

  7.srpna ksobě pozval Krafta anápad mu

  předestřel. Kolega byl všoku–plán se mu

  zdál tak odvážný, že až hraničil sšílenstvím.

  Ovšem čím déle oněm přemýšlel, tím víc

  do sebe všechno zapadalo. Abrzy zjistil, že

  se mu Lowův nápad nejen zamlouvá, ale

  že je zněj dokonce nadšený.

  „Chrisi, zvládneš připravit řídicí středisko,

  kontrolory asoftware do prosince?“ zeptal

  se ho Low. Kraft si vzal den na zjištění

  potřebných požadavků ajejich splnitel-

  nosti, zasvětil do věci několik podřízených

  apozději vzpomínal: „Když zjistili, oco jde,

  rozsvítily se jim oči jako vánoční stromeček.“

  Ajeden znich, šéf divize analýzy aplánování

  misí John Mayer, navrhl zajít ještě okrok

  dál: Proč pouhý oblet Měsíce? Mnohem

  přínosnější by byl vstup na jeho oběžnou

  dráhu… Kraft nejprve opět jen nevěřícně

  zíral, ale rychle ho vzrušila představa, jaké

  možnosti se tím před nimi otevíraly.

  Spustila se lavina

  Druhé schůzky Lowa sKraftem, 9.srpna, se

  zúčastnil iSlayton. Oba vzali ideu za svou

  aještě toho dne sní seznámili svého nadříze-

  ného, ředitele MSC Roberta Gilrutha. Jeho

  mínění si všichni velmi vážili, apokud by

  řekl „ne“, celý plán by šel kledu. Ke všeo-

  becnému překvapení si však Gilruth veškeré

  argumenty vyslechl azáměr ho evidentně

  nadchl. Podle jeho názoru bylo ovšem nutné

  do plánu co nejdřív zasvětit také ředitele

  ostatních center NASA, jichž se týkal.

  Vzal tedy do ruky telefon ahned na místě

  domluvil schůzku slegendárním Wernherem

  von Braunem, vedoucím Marshallova

  střediska vHuntsville. Svědomím, že čas

  představuje vzácnou komoditu, naplánovali

  setkání na tentýž den. Von Braun přizval

  išéfa Kennedyho vesmírného střediska

  Kurta Debuse agenerála Samuela Phillipse,

  ředitele lunárního programu Apolla. Slayton

  zamluvil agenturní letadlo azařídil občerstve-

  ní na palubě. Čtveřice tak přímo zGilruthovy

  kanceláře zamířila na letiště.

  Palácový převrat

  Toho odpoledne se vHuntsville sešli zástupci

  MSC, Kennedyho střediska awashington-

  ského ústředí. Na schůzce ovšem chyběli

  dva nejvýš postavení muži žebříčku pilo-

  tovaných letů–administrátor NASA James

  Webb aředitel kanceláře pilotovaných letů

  George Mueller. Oba se tou dobou účastnili

  ve Vídni konference OSN na téma „výzkum

  amírové využití kosmického prostoru“. Ajak

  se zpětně ukázalo, bylo to jen dobře.

  Schůzka vMarshallově středisku vyzněla

  jednoznačně ve prospěch zamýšleného letu.

  Všichni se shodli, že přes značná rizika může

  taková mise znamenat přínos arozhodně

  Stále častěji zaznívaly hlasy,

  že je Apollo příliš drahé a také

  riskantní dobrodružství

  George Low nadchl pro svůj plán

  nejdřív Chrise Krafta, pak Dekea

  Slaytona a nakonec i ředitele MSC

  Boba Gilrutha (zleva: Kraft, Gilruth,

  Low a zcela vpravo Slayton)

• Strana 29

  první oblet Měsíce

  dějiny kosmonautiky

  29

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  stojí za to na ní pracovat. Zbýval jeden malý

  problém: Do plánu bylo třeba zasvětit

  iWebba aMuellera, přičemž uprvního

  zmíněného se očekávala jistá rezervovanost.

  Panovaly také obavy, že si oba vezmou celou

  věc osobně abudou ji považovat za jakýsi

  palácový převrat, kdy Low aostatní záměrně

  využili jejich nepřítomnosti.

  Měsíc už nebude stejný

  Nepříjemnou povinnost informovat nejvyšší

  nadřízené vzal na sebe generál Phillips, aoba-

  vy se potvrdily. Když byl Webb onových plá-

  nech telefonicky zpraven, začal do sluchátka

  křičet, až se americká ambasáda ve Vídni

  otřásala vzákladech: „Zešíleli jste? Vystavujete

  riziku agenturu icelý program!“ Jeho postoj

  se dal chápat–Webb byl politik avelmi

  dobře si uvědomoval možné následky

  neúspěchu mise. Pro něj nešlo ozajímavou

  technickou výzvu, nýbrž okrok, který mohl

  vyústit vdenitivní ztrátu podpory Kongresu

  iveřejnosti. Anakonec přidal ještě jeden ne-

  zvyklý, ale přesto validní argument: „Jestli ti

  tři chlapi uvíznou azemřou na lunární orbitě,

  pro nikoho–milence, básníky–pro nikoho už

  Měsíc nebude stejný jako dřív!“

  Stejně chladný postoj zaujal Mueller. Ani

  on, který předtím proslul velmi odvážným

  rozhodnutím testovat Saturny Vjako celek,

  nedokázal zprvu překonat nedůvěru vna-

  značené plány. Ipřes nesouhlas obou mužů

  se ovšem věci pomalu dávaly do pohybu

  avšichni zainteresovaní doufali, že dva klíčové

  hráče nakonec přesvědčí.

  Mise X

  Desátého srpna se ve Washingtonu odehrála

  další schůzka „konspirátorů“ apodařilo se

  na ní dohodnout startovací okno výpravy,

  jež dostala pracovní akrycí název Mise X.

  Astronauti měli kMěsíci letět vtermínu,

  který by zajistil pokud možno identické svě-

  telné podmínky jako při budoucím pokusu

  opřistání. Bylo velmi důležité zachytit

  nejen podobu útvarů, balvanů aorientač-

  ních bodů, ale ijejich stíny, tak aby posléze

  dva muži vlunárním modulu přesně věděli,

  co mají při pohledu zokénka čekat.

  Oden později, vneděli 11.srpna, se

  posádka Apolla 9 ve složení Frank Borman,

  James Lovell aWilliam Anders účastnila

  vkalifornském Downey další zmnoha

  zkoušek velitelského modulu. Těsně před

  zahájením testu zazvonil opodál telefon,

  přítomný pracovník zNorth American

  Aviation jej zvedl achvíli poslouchal. Pak

  přešel ke kabině, naklonil se do průlezu

  asdělil Frankovi, že sním chce mluvit

  Deke. Jakýkoliv jiný hovor by Borman od-

  mítl stím, že test má absolutní prioritu. Ale

  Slayton, to bylo něco jiného–astronauti

  svého šéfa bezvýhradně respektovali.

  „Franku, okamžitě doraz do Houstonu.

  Musím stebou mluvit,“ oznámil Slayton.

  „Tak se mnou mluv hned, Deku. Mám práci,

  svelitelským modulem jsou pořád problémy

  a…“ Borman nestačil doříct aSlayton ho

  uťal: „Nemůžu mluvit po telefonu. Sedni na

  letadlo afofrem přileť.“ Když oněco později

  vstupoval Borman do šéfovy kanceláře, za-

  razil ho pokyn, aby za sebou zavřel. Bylo

  jasné, že jde oněco velkého.

  Rána zčistého nebe

  Během následujících minut Deke Frankovi

  nejprve předestřel velmi vážný faktor, který

  stál kromě jiných vpozadí návrhu na misi

  Apolla kMěsíci: Podle CIA měl Sovětský

  svaz blízko krealizaci pilotovaného lunární-

  ho obletu vprvní prosincové dekádě, čímž

  získala americká výprava na měsíční orbitu

  na naléhavosti. Tehdy ještě nikdo netušil,

  že Sověti žádný takový let neuskuteční

  aposléze budou popírat, že by jej vůbec

  kdy zamýšleli.

  Jestli ti tři chlapi uvíznou

  a zemřou na lunární orbitě,

  pro nikoho už Měsíc nebude stejný

  jako dřív!

  Změna pořadí: Z posádky Apolla 8

  (vlevo) se stala „devítka“ a naopak

  původní Apollo 9 letělo dřív a pod

  číslem osm

  » fakta

  ODMÍTNUTÁ LUNA

  Ještě než Slayton nabídl nově při-

  pravovanou misi Bormanovi, oslovil

  velitele posádky tehdejšího Apolla 8

  Jima McDivitta. Ten však zpochopi-

  telných důvodů odmítl: Jeho let se měl

  sice odehrát na oběžné dráze Země,

  ale zahrnoval zkoušky lunárního

  modulu, skafandrů, batohu systé-

  mu zajištění životních podmínek

  atd. Pro testovacího pilota šlo omisi

  zříše snů ave srovnání sní znamenal

  oblet Měsíce vlastně docela nudnou

  záležitost. Navíc se už McDivittova

  posádka nacházela vpokročilejší fázi

  výcviku než Bormanův tým abyla by

  škoda zahazovat nabyté zkušenosti

  adovednosti.

• Strana 30

  dějiny kosmonautiky

  první oblet Měsíce

  30

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Následně Slayton Bormanovi přiblížil

  základní rysy plánu, načež se ho přímo

  zeptal, zda je ochoten na oběžnou dráhu

  Měsíce letět. Astronaut uvažoval jen pár

  desetin sekundy, než zaznělo jeho jasné

  „ano“. Ještě týž den se vrátil do Downey

  ainformoval Lovella iAnderse. Oba se zdáli

  nadšeni–Lovell oto víc, že se měl coby

  pilot velitelského modulu stát prvním navi-

  gátorem mimo zemskou orbitu.

  Ovšem pro Anderse šlo trochu oránu

  zčistého nebe. Jako pilot lunárního mo-

  dulu doufal, že by mohl na Měsíci při jedné

  zpozdějších výprav přistát. Jenže nová mise,

  kde by guroval vroli „pilota bez lunárního

  modulu“, poslala jeho šance ke dnu. Bylo

  mu jasné, že než se dostane zpět do rotace

  vjiné posádce, bude celý program možná již

  minulostí. Nezbývalo mu však než se jako

  týmový hráč do nadcházející výzvy ponořit,

  ikdyž se sní zcela neztotožnil…

  Slunární alternativou

  Věci se ovšem neměnily jen vhlavách ast-

  ronautů. Zástupce administrátora omas

  Paine na schůzce ve Washingtonu slíbil, že

  se pokusí Webba aMuellera přesvědčit,

  aby dali letu zelenou, azčásti opravdu

  uspěl. Uplynulo několik dní aoba muži mír-

  ně změnili názor. Mueller se nakonec nechal

  obměkčit apřistoupil na možnost, že se mise

  uskuteční–ovšem pouze za podmínky, že

  Apollo 7 coby první pilotovaný let vříj-

  nu téhož roku dopadne dobře. Webb mu

  vpostoji sekundoval aopatrné posvěcení

  znejvyšších míst bylo na světě.

  Vneděli 18.srpna se vMSC konala

  schůzka, jíž se zúčastnil už iBorman.

  Během pouhých čtyř hodin se podařilo

  načrtnout cíle mise akostru letového

  plánu, včetně počtu obletů Měsíce, což

  za normálních okolností trvá týdny až

  měsíce. Na tiskové konferenci oden poz-

  ději byla oznámena změna číslování misí

  apořadí letů: Apollo 8 již nebylo misí po-

  sádky Jima McDivitta, ale vprosinci měl

  pod daným označením letět Bormanův

  tým akolegům přenechat číslo devět. Na

  stejné tiskové konferenci zazněla ještě

  jedna zajímavá informace: Nově designo-

  vané Apollo 8 mělo představovat „misi na

  vysoké zemské orbitě slunární alternativou“.

  Novinářům trvalo jen okamžik, než se

  dovtípili, ocojde…

  Pouhé dva týdny

  Denitivní rozhodnutí však muselo počkat

  do podzimu: Den po startu Apolla 7 bylo

  jasné, že se všechny hlavní překážky podařilo

  překonat. Dvanáctého října tak Paine před-

  stoupil před novináře, aby jim oznámil, že

  „osmička“ zamíří na lunární orbitu. Ale to

  hlavní se již dávno odehrálo během několika

  srpnových dnů. Od konce oné Lowovy dovo-

  lené do zhmotnění mise uplynuly pouhé dva

  týdny. Dva týdny, během nichž byl deno-

  ván extrémně riskantní aodvážný krok,

  jakých se dosud vkosmonautice uskutečnilo

  jen velmi málo. Otevřel přitom cestu člověka

  kMěsíci azůstává inspirací dodnes.

  Ondřej Šamárek se narodil vOpavě, kde pracuje

  jako speciální pedagog. Od dětství ho fascinuje

  kosmonautika, zabývá se zejména historií pilo-

  tovaných letů. Články suvedeným zaměřením

  píše pro portál Kosmonautix.cz. Mezi jeho další

  záliby patří hudba, letectví, věda ahistorie

  Během pouhých čtyř hodin

  byly načrtnuty cíle mise

  i kostra letového plánu, včetně

  počtu obletů Měsíce

  Členové Apolla 8 (zleva) Bill Anders,

  Jim Lovell a Frank Borman měli na

  přípravu jen pár měsíců

  Vánoce uMěsíce

  Apollo 8 odstartovalo 21.pro-

  since 1968. Borman, Lovell

  aAnders desetkrát obletěli Mě-

  síc ve svém velitelském modulu

  a27.prosince zamířili knávratu.

  Jejich cesta přinesla několik primá-

  tů: Lidé uskutečnili premiérovou

  misi kzemskému souputníkovi,

  vzlétla první raketa Saturn Vavů-

  bec poprvé se takto podařilo zachy-

  tit Zemi zhlubin vesmíru.

  Posádka pořídila přes

  600černobílých a720ba-

  revných snímků, včetně

  slavné fotografie vzdálené

  modré planety nad měsíčním okra-

  jem, známé jako „východZemě“.

  William Anders už se do vesmíru

  znovu nepodíval, během své jediné

  mise však pořídil „snímek století“

• Strana 31

  31

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  otázky a odpovědi

  Foto a ilustrace NASA, ESA, Wikipedie

  Při radioaktivních rozpadech prvků

  změsíční kůry apláště vznikají plynné

  prvky jako helium či radon. Další zdroj

  plynů představuje bombardování mikro-

  meteoroidy, účinky slunečního větru

  nebo tzv. naprašování. Vzniklé plyny se

  nějakou dobu vblízkosti Měsíce udrží

  atvoří nestabilní vzdušný obal. Jeho

  tlak při lunárním povrchu je o15řádů

  nižší než tlak zemské atmosféry při

  hladině moře, což ovšem stále znamená

  80000násobek průměrné hustoty kos-

  mického vakua vblízkosti Země. Přesto

  zřejmě můžeme prostředí na Měsíci

  považovat za technické vakuum.

  Nicméně vminulosti možná pano-

  vala jiná situace. Ze vzorků získaných

  misemi Apollo vyplývá, že zhruba před

  3–4 miliardami let nejspíš našeho

  průvodce obklopovala slabá atmosféra

  srovnatelná sdnešní marsovskou. Mě-

  síc si ji udržel asi po dobu 70 milionů

  let, přičemž její zdroj tvořily zřejmě

  plyny uvolněné při vulkanických

  procesech. Netrvalo však dlouho azmí-

  něný plynný obal definitivně obrousil

  sluneční vítr.

  Před třemi až čtyřmi miliardami let,

  kdy vulkanické erupce chrlily nad

  lunární povrch obrovská oblaka

  plynu, obklopovala zřejmě našeho

  souputníka slabá atmosféra

  Našeho souputníka obklopuje atmosféra i dnes. Jedná se však o natolik řídký plynný

  obal, že je opravdu obtížné o něm mluvit v klasickém slova smyslu

  Michal Švanda

  Měl Měsíc v minulosti

  hustou atmosféru?

• Strana 32

  32

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  otázky a odpovědi

  Tzv. ohnivá duha patří mezi halové

  jevy, které vytváří lom slunečního

  nebo měsíčního světla na vodních

  kapičkách či krystalech vatmosféře.

  Vznik ohnivé duhy si žádá splnění

  několika podmínek: Předně se vcir-

  rovitém mraku musejí vyskytovat

  ploché hexagonální ledové krystalky.

  Vpřípadě bezvýznamného proudění

  vzduchu mohou „naplocho“ levitovat

  vysoko nad zemí akaždý znich pak

  funguje jako účinný optický hranol,

  vněmž se láme světlo.

  Současně se Slunce či Měsíc

  musejí nacházet výš než 58° nad

  obzorem (což je unás velmi vzácné).

  Potom může paprsek světla pro-

  niknout horní postavou hranolu,

  přičemž se zlomí avyjde ven boční

  stěnou. Při průchodu krystalem

  nastane disperze světla neboli roz-

  klad na duhu ana obloze pozorujeme

  tzv. cirkumhorizontální oblouk či

  jeho úseky. Protože velmi záleží na

  tvaru cirrovitého oblaku, vněmž se

  krystalky nacházejí, má zmíněný

  oblouk často spíš tvar střapatých

  plamenů–aodtud také pojmenování

  „ohnivá duha“.

  Jak vzniká ohnivá duha?

  Na danou otázku poskytují odpověď

  fyzikální zákony. Má-li se těleso

  Sluneční soustavy nacházet na

  víceméně stabilní trajektorii, musí

  existovat rovnováha mezi silou

  gravitační–jež směrem ke Slun-

  ci narůstá–asilou odstředivou.

  Druhá zmíněná je tím větší, čím

  rychleji těleso obíhá. Zuvedeného

  logicky vyplývá, že tělesa krouží-

  cí blíž ke Slunci dosahují vyšších

  oběžných rychlostí. Budeme-li tedy

  hledat planetku svysokou oběž-

  nou rychlostí, musíme se dívat do

  nitra naší soustavy, nikoliv na její

  periferie.

  Astronomové letos objevili pla-

  netku oprůměru asi 1km, jež kolem

  centrální hvězdy krouží speriodou

  113 dní, ato po vysoce eliptické

  dráze křižující trajektorii Merkuru

  aVenuše. Objekt soznačením 2021

  PH

  27

  se vperiheliu přibližuje až na

  0,13 astronomické jednotky ateh-

  dy okolo Slunce „sviští“ rychlostí

  106km/s–což představuje aktuální

  známý rekord pro planetku vna-

  šem solárním systému. Není přitom

  zcela jasné, jak se těleso na popsa-

  nou trajektorii dostalo: Mohlo by jít

  odůsledek těsného průletu (možná

  srážky) dvou asteroidů vhlavním

  pásu, nebo se možná jedná ozblou-

  dilou kometu.

  Jaká je nejvyšší známá rychlost planetky

  ve Sluneční soustavě?

  Merkur

  Venuše

  Země

  2021 PH

  27

  Vizualizace oběžné

  dráhy planetky

  2021 PH

  27

• Strana 33

  otázky a odpovědi

  Kosmické pilotované lety byly ajsou

  prestižní záležitostí. Jen několik zemí

  ovládlo danou disciplínu natolik, aby své

  zástupce vyslaly do vesmíru vlastními

  silami. Historické prvenství patří So-

  větskému svazu: 12.dubna 1961 zamířil

  do kosmu Jurij Gagarin vlodi Vostok1.

  Už 5.května téhož roku následovaly

  Spojené státy astart Alana Sheparda

  vlodi Mercury. Technicky vzato šlo

  ovšem jen okrátký suborbitální skok ana

  oběžnou dráhu se dostal teprve 20.února

  1962 John Glenn. Dále uspěla až Čína,

  ato 15.října 2003, kdy vzlétl Yang Liwei

  (Jang Li-wej) vlodi Shenzhou 5 (Šen-čou).

  Dalších 38zemí pak vyslalo své obča-

  ny vrámci spolupráce sAmeričany či

  Sověty, respektive Rusy. Prvním znich se

  stal 2.března 1978 Čechoslovák Vladimír

  Remek na palubě Sojuzu 28. SAmeriča-

  ny se poprvé „svezl“ Ulf Merbold, asice

  28.listopadu 1983 při misi STS-9 rake-

  toplánu Columbia. Jako poslední zatím

  dokázaly pomyslnou kosmickou hranici

  překročit Spojené arabské emiráty: Hazza

  Al Mansouri se vSojuzu MS-15 vydal do

  vesmíru 25.září 2019 astrávil osm dní

  na ISS.

  Kolik zemí dosud vyslalo

  svého zástupce do vesmíru?

  Vznik avývoj vesmíru vysvětluje kos-

  mologie–ta současná staví na obecné

  teorii relativity spříměsí chladné

  temné hmoty atemné energie nezná-

  mé podstaty. Poměrně dobře přitom

  vysvětluje velkorozměrový charakter

  pozorovaného kosmu, ale vdetailech

  už tak úspěšná není. Mezi zásadní pro-

  blémy patří tzv. satelitní galaxie, malé

  hvězdné ostrovy různých typů gravi-

  tačně vázané květším protějškům:

  Vevesmíru jich totiž pozorujeme mno-

  hem méně, než předpovídá teorie.

  Řešení by mohly skýtat tzv. temné

  galaxie, tedy hvězdná seskupení obsa-

  hující jen velmi málo stálic, nebo dokonce

  zcela postrádající hvězdnou složku.

  Předpokládá se, že by sestávaly přede-

  vším zchladného plynu azřejmě ztemné

  hmoty, apak by tudíž prakticky neby-

  lo možné je spatřit voptickém oboru.

  Projevovaly by se pouze gravitačně ataké

  vrádiové oblasti, kde lze detekovat záření

  chladného neutrálního plynu. Zpozo-

  rovacího hlediska představují temné

  galaxie hypotetický konstrukt. Je totiž

  velmi obtížné rozlišit mezi plynnou gala-

  xií aoblakem plynu vytrženým zjiného

  hvězdného ostrova například slapovým

  působením vgalaktické kupě. Vsoučasné

  době tedy známe jen pár kandidátů na

  temné galaxie, jejichž pečlivé prověření

  si vyžádá lepší pozorování.

  Z čeho sestávají temné galaxie?

  Do roku 1978 se do vesmíru dostali

  jen Američané a Sověti. Jako první

  člověk ze třetí země vystoupal

  na oběžnou dráhu Čechoslovák

  Vladimír Remek

  Je značně nepravděpodobné, že by-

  chom vsoučasnosti vněkteré zgalaxií

  objevili hvězdokupu složenou výhradně

  zhvězdných černých děr. Proti uve-

  denému scénáři pracuje hned několik

  okolností, především: Hvězdné černé

  díry vznikají pouze vývojem velmi

  hmotných stálic atěch je při zrodu

  hvězdokupy menšina. Mnohem častější

  bývají hvězdy málo hmotné, které končí

  svůj život jako bílí trpaslíci.

  Na druhou stranu hvězdokupy

  vprůběhu času počet svých členek

  mění–typicky se některé stálice ztrácejí

  vícečásticovými interakcemi vkupě.

  Zde se ukazuje, že častěji jsou nadúniko-

  vými rychlostmi vyvrženy hvězdy méně

  hmotné, zatímco ty hmotnější, znichž

  mohou vznikat černé díry, mají tendenci

  se kumulovat vjádře hvězdokupy. Mluví

  se otzv. hmotnostní segregaci. Vjádře

  kupy by tak po nějaké době skutečně

  mohlo existovat větší poměrné zastou-

  pení černých děr, než je obvyklé.

  Že není popsaná představa zcela

  nereálná, ukazuje případ hvězdokupy

  Palomar 5. Ve srovnání sjinými ku-

  lovými kolegyněmi je neobvykle málo

  hmotná, ale současně také mnohem

  rozměrnější arovněž se pojí shvězd-

  ným proudem. Zdynamických úvah se

  zdá, že zahrnuje asi stovku hvězdných

  černých děr, které celkově tvoří zhruba

  pětinu její hmotnosti–což představuje

  trojnásobek hodnoty za běžné situace.

  Palomar 5 se nejspíš nachází vpokro-

  čilém stadiu rozpadu ačeká ji vývojový

  scénář nastíněný opár řádků výš. Zda

  se však zbaví všech stálic azbudou jen

  černé díry, zůstává velkou otázkou.

  Zůstanou v řídké kulové hvězdokupě

  Palomar 5 v budoucnu jen černé díry?

  Mohou hvězdokupu tvořit pouze černé díry?

  33

  11/2021

  Tajemství vesmíru

• Strana 34

  G

  alaxie představují rozsáhlé systémy hvězd,

  plynu, prachu atemné hmoty, držené

  pohromadě gravitací. Většina těch běžných

  vyzařuje světlo svých stálic, ale menší část vydává ze

  svého středu obrovské množství energie ve vlnových

  délkách světla, které jsou pouhýma očima neviditelné.

  Říká se jim aktivní galaxie azdroj jejich energie tvoří

  supermasivní černé díry vjejich jádru. Podobná

  černá monstra leží ve středu všech větších hvězdných

  ostrovů, včetně Mléčné dráhy, ale jsou převážně

  neaktivní. Vědci se proto domnívají, že veškeré

  galaxie původně patřily mezi aktivní.

  Běsnící ostrovy

  Těsně předtím, než černá díra hmotu pohltí, je určitá

  její část vyvržena ve dvou výtryscích zpólů.

  Kolem černé díry se zformuje

  vířící oblak hmoty, známý jako

  akreční disk, a zásobí ji dalším

  plynem iprachem.

  Hmota výtrysků uniká

  spirálovitě do volného prostoru

  aje urychlována až na hranici

  rychlosti světla.

  Blazary

  Jeden zjejich

  polárních výtrysků

  směřuje přímo

  knám, takže

  jesledujeme shora.

  Rádiové galaxie

  Pozorujeme je zboku,

  tudíž nám jejich jádro

  zůstává skryto.

  Existuje několik typů aktivních galaxií,

  včetně kvazarů, rádiových galaxií ablazarů.

  Většina vědců však předpokládá, že jsou

  všechny stejné. Jejich teorie naznačují,

  že se nám každý typ jeví jiný, protože

  hvězdné ostrovy pozorujeme zrůzných úhlů

  avzdáleností.

  Většina galaxií obsahuje ve svém středu obří, tzv.

  supermasivní černou díru oekvivalentu 10

  5

  až 10

  10

  hmotností Slunce. Oproti menším, tzv. hvězdným

  černým dírám však mají nižší hustotu–často

  nedosahuje ani hustoty vody.

  Tři typy aktivních galaxií

  Obří versus hvězdná

  Malé černé díry se vytvoří po zhroucení velké hvězdy,

  ale způsob zrodu jejich superhmotných bratranců

  zatím halí tajemství.

  Když se supermasivní černá díra vytvoří,

  váže na sebe plyn a prach, takže dál roste.

  1 Supermasivní černá díra

  2 Ještě hmotnější

  3 Viditelné halo

  4 Mocné vířivé proudy

  Kvazary

  Nacházejí

  se mi liardy

  světelných

  let od Země

  asledujeme

  je pod různým

  úhlem.

  34

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  hlubiny vesmíru

  aktivní galaxie

  Jak z masivní černé díry vzniká aktivní galaxie a co se s ní může stát

• Strana 35

  Jak se plyn a prach srážejí

  směrem kcentru akrečního

  disku, tření jádro zahřívá, což

  ho budí k jasnému záření.

  Teplota směrem

  ke středu

  akrečního disku

  může dosáhnout

  až 100 milionů

  stupňů.

  Pokud se do blízkosti černé

  díry dostane další hmota,

  může ji monstrum začít

  znovu pohlcovat a stát se

  opět aktivním.

  Akreční disk vtahuje víc avíc

  prachu i plynu, avýtrysky tak

  mají dostatek hmoty.

  Některé částice uvnitř

  akrečního disku začnou

  být dostatečně horké,

  aby mohly vyzařovat

  vrentgenové oblasti

  spektra.

  Článek je převzat znového

  bookazinu Vesmír. Najdete jej ve

  stáncích, knihkupectvích a na

  www.radostzpoznani.cz

  Když se vyčerpá všechna hmota, jež

  černou díru krmila, polární výtrysky

  aakreční disk pomalu zaniknou.

  7 Neaktivní galaxie

  6 Zářící jádro

  5 Zásoba paliva

  8 Oživení

  35

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  aktivní galaxie

  hlubiny vesmíru

  Tmavé pruhy prachu křižují

  obří eliptickou rádiovou galaxii

  vsouhvězdí Kentaura

• Strana 36

  36

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  osobnosti

  Jiří Svoboda

  Foto a ilustrace ESA

  ?

  Jaké je vlastně postavení českých

  astronomů ve světě?

  Česká astronomie má ve světě velmi dobré

  jméno již historicky, ocož se zasloužily gene-

  race našich významných astronomů, včetně

  řady těch současných. Vždyť vČechách pů-

  sobily tak význačné osobnosti jako Johannes

  Kepler, Tycho Brahe nebo Albert Einstein.

  Česká republika ačeští vědci se těší globální-

  mu uznání isolidnímu postavení avoblasti

  základního výzkumu vastronomii avastro-

  fyzice spolupracují se špičkovými světovými

  institucemi ivysokými školami. Hlubší

  poznání procesů azákonitostí vesmíru je

  velmi podstatné, proto má obor důležité

  místo také na předních českých univerzitách.

  ?

  Vrámci programu Vesmír pro lidstvo

  se budou Češi podílet na realizaci

  významných sond Evropské kosmické

  agentury (ESA). Co pro nás, mimo pres-

  tiž, taková spolupráce znamená?

  Česká republika je členem ESA již od

  roku 2008 atato spolupráce má pro nás

  velký význam voblasti vědy iprůmyslu.

  Zapojení obou složek je podstatné pro

  postupné budování českého národního

  potenciálu voblasti kosmického výzkumu.

  Největší význam naší účasti vESA spatřuji

  vtom, ženám umožňuje zapojovat se

  Program Akademie věd nazvaný Vesmír pro lidstvo má důležitý cíl: podpořit

  českou spolupráci s mezinárodní vědeckou elitou v oblasti vesmírného výzkumu.

  O které kosmické mise se jedná a jakým způsobem se do nich čeští vědci zapojují,

  nám popsal hlavní koordinátor Jiří Svoboda

  Ptala se Jana Žďárská

  České stopy

  v kosmonautice

  Za deset let by měl do kosmu

  vyrazit teleskop ATHENA,

  ambiciózní projekt ESA, na

  němž se podílejí také čeští

  vědci. Přístroj bude schopen

  studovat i velmi vzdálené

  objekty

• Strana 37

  Jiří Svoboda

  osobnosti

  37

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  do komplexních projektů sprvotřídními

  vědeckými přístroji, které bychom si jako

  malá země nemohli dovolit vyvíjet zdůvo-

  du omezeného rozpočtu itechnologických

  znalostí. Vědci se tak mohou podílet na

  plánování světově nejvýznamnějších kos-

  mických projektů snásledným přístupem

  kzískaným datům aprůmysl má možnost

  se zapojit do vývoje špičkových technolo-

  gií. Výsledky získané při vývoji avýrobě

  lze potom uplatnit pro běžné použití

  vcelé společnosti.

  ?

  Prostřednictvím vesmírného výzku-

  mu se vyvíjejí inové materiály či

  aplikace. Spolupráce tak přinese užitek

  nám všem?

  Ano, přesně to je cílem našeho zapojování

  se do kosmických projektů–snažíme se

  ozajištění přínosu pro všechny skupiny

  obyvatel. Výsledky takto orientovaného

  výzkumu jsou sice primárně důležité

  především pro vesmírný výzkum samotný,

  ale díky novým technologiím nabízejí

  různé praktické aplikace, které může vyu-

  žívat každý znás. Připomeňme například

  suchý zip, původně určený pro skafandry

  astronautů. Nyní ho používáme vpod-

  statě všichni, stejně jako třeba navigaci

  zajišťovanou pomocí GPS družic. Vývoj

  špičkových technologií zákonitě produ-

  kuje celou řadu nových materiálů avelmi

  mnoho „drobností“, jež pak nacházíme

  ivběžném životě–od elektroniky až po

  satelity atelekomunikaci.

  ?

  Do jakých misí se program Vesmír

  pro lidstvo zapojil?

  Podařilo se nám zapojit do všech význam-

  ných velkých astředně velkých misí ESA,

  což považuji za neobyčejně důležité. Česká

  republika se tak bude moct po další dvě

  desetiletí podílet na všech oblastech vědec-

  kého kosmického výzkumu. Díky tomu

  dostanou příští generace vědců astudentů

  obrovské příležitosti, ať už je budou zajímat

  planety Sluneční soustavy, exoplanety

  ujiných hvězd, nebo černé díry.

  Vývoj špičkových technologií

  zákonitě produkuje řadu nových

  materiálů amnoho „drobností“, které

  se pak uplatní ivběžném životě

  RNDr. Jiří Svoboda,

  Ph.D., (*1982)

  je vědeckým pracovníkem Astrono-

  mického ústavu AV ČR. Vystudoval

  Matematicko-fyzikální fakultu

  Univerzity Karlovy, kde vroce 2010

  získal doktorát. Poté obdržel prestižní

  ESA Fellowship adva roky působil

  vastronomickém centru ESAC poblíž

  Madridu. Je držitelem Ceny Bernarda

  Bolzana, Fričovy aWichterleho pré-

  mie. Ve výzkumu se zabývá zejména

  rentgenovou astronomií astudiem

  aktivních galaxií. Vede juniorský

  vědecký tým zkoumající černé díry

  různých hmotností. Je také koordiná-

  torem programu Strategie Akademie

  věd Vesmír pro lidstvo, vjehož rámci

  zajišťuje odbornou spolupráci na me-

  zinárodních kosmických misích ur-

  čených kvědeckému výzkumu ves-

  míru. Má na starosti české zapojení

  do velkých evropských misí ATHE-

  NA aLISA, zaměřených na studium

  černých děr. Věnuje se ipedagogické

  činnosti na univerzitách, popularizaci

  astronomie akosmických projektů.

  Jako odborný poradce se podílel na

  přípravě seriálu Génius oAlbertu

  Einsteinovi vprodukci National

  Geographic.

  Kdo je…

  Zrcadlo pro koronograf METIS už

  nyní míří na sondě Solar Orbiter

  vstříc Slunci. O jeho precizní výrobu

  se postaral tým Výzkumného centra

  speciální optiky a optoelektronic-

  kých systémů TOPTEC Ústavu fyziky

  plazmatu AV ČR

• Strana 38

  osobnosti

  Jiří Svoboda

  38

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  ?

  Mezi vlajkové lodě ESA patří mise

  Solar Orbiter. Co tvoří její hlavní cíl

  akde se sonda vsoučasnosti pohybuje?

  Cíl mise Solar Orbiter představuje kom-

  plexní studium Slunce, slunečních erupcí

  ataké slunečního větru. Sonda se bude ke

  Slunci postupně přibližovat po eliptic-

  kých dráhách. Ze Země odstartovala loni

  10.února ake hvězdě se dostala blíž, než

  obíhá Venuše. Nyní se bude vracet smě-

  rem kZemi, takže se vlistopadu dočkáme

  téměř jejího návratu. Samozřejmě nepři-

  stane, ale využije gravitační pole planety

  kdalšímu urychlení anavedení na dráhu,

  která ji ještě víc přiblíží kcíli.

  Díky popsaným gravitačním mané-

  vrům se ke Slunci dostane na vzdálenost

  pouhých šedesáti jeho poloměrů, tedy

  0,28astronomické jednotky (astronomic-

  ká jednotka = vzdálenost Slunce–Země,

  pozn.red.). Bude se pohybovat na oběžné

  dráze podobné trajektorii Merkuru, její

  sklon však postupně poroste až na třicet

  stupňů. Umožní to unikátní pozorování

  oblastí kolem obou slunečních pólů, které

  tak uvidíme vůbec poprvé. Vokamžicích

  největšího přiblížení bude sonda čelit

  třináctkrát většímu tepelnému toku ve

  srovnání stokem dopadajícím na Zemi.

  Přístroje jsou však na to připraveny, takže

  věříme, že mise přinese významné objevy.

  ?

  Jaké otázky by měl Solar Orbiter

  zodpovědět?

  Měl by objasnit mnoho zásadních otá-

  zek. Přístroje na palubě budou zjišťovat,

  jak dochází ke slunečním erupcím, co

  způsobuje vznik slunečního větru nebo

  jak se utváří sluneční koróna. Jde ořídkou

  atmosféru Slunce, zahřátou na miliony

  stupňů vdůsledku přepojování siločar jeho

  magnetického pole.

  ?

  Nese sonda inějaké přístroje zčes-

  kých laboratoří?

  Solar Orbiter má na palubě spektrometr

  STIX, na jehož vývoji se podíleli vědci

  zAstronomického ústavu. Zrcadlový

  dalekohled pro koronograf METIS má

  zrcadlo vyrobené vTOPTEC. Vlastnosti

  slunečního větru bude zkoumat analyzá-

  tor elektromagnetických vln zlaboratoře

  Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd

  nebo částicový detektor, na jehož vývoji se

  podíleli kolegové zMatematicko-fyzikální

  fakulty Univerzity Karlovy. Oba posledně

  zmiňované přístroje pracovaly už během

  letu, takže kolegové již mají kdispozici

  nová měření plazmových vln ačástic

  slunečního větru. Česká účast na misi

  tudíž sklízí první ovoce, což je samozřejmě

  skvělý výsledek!

  ?

  Česká republika se významně

  podílí také na projektu vesmírného

  koronografu ASPIICS na palubě mise

  Proba-3. Ojaký výzkum půjde?

  Zmíněná mise se věnuje demonstraci

  technologie letu ve formaci atvoří ji dva

  satelity: Jeden nese koronograf, druhý

  poslouží jako zákryt slunečního kotouče.

  Vlastně se tak napodobí zatmění Slunce,

  kdy sluneční disk zakryje Měsíc. Zatímco

  však přírodní divadlo na Zemi trvá jen

  několik minut, Proba-3 jej vytvoří na

  podstatně delší dobu.

  ?

  Velké naděje vkládali vědci do fran-

  couzské družice TARANIS (viz Za

  nebeskými skřítky), jež se měla zabývat

  studiem atmosférických výbojů. Co

  zapříčinilo její zničení?

  Čeští vědci na dané misi spolupracovali

  dlouhých patnáct let. Tím větší je to ztráta.

  Po úspěšném startu rakety Vega5, která

  měla satelit vynést, selhal její poslední

  stupeň AVUM, jenž nedosáhl požadované

  výšky. Obě družice, které měl nosič dopra-

  vit na oběžnou dráhu–tedy TARANIS

  aSEOSAT-Ingenio – byly tudíž ztrace-

  ny. Pro evropskou kosmonautiku je to

  velká škoda, kneúspěchům však dochází

  aje třeba se znich poučit. Práce na misi

  TARANIS tímto neúspěchem zničena není.

  Věřím, že se ji podaří využít v budoucnosti

  na nějaké příští podobně zaměřené misi.

  ?

  Další výzkumnou misi ESA arus-

  ké kosmické agentury Roskosmos

  představuje sonda ExoMars2020, která

  bude hledat stopy života na rudé planetě.

  Letos vbřeznu se přejmenovala na

  ExoMars2022. Je pravda, že za to mohl

  koronavirus?

  Vesmírný koronograf na palubě

  mise Proba-3 bude pozorovat

  vnitřní sluneční korónu v dlouhých

  periodách v podmínkách blízkých

  úplnému zatmění Slunce

  Mise TARANIS ztracena není.

  Aktuálně probíhají jednání, jak

  jiopět zrealizovat–ačeská účast

  byneměla chybět

• Strana 39

  Jiří Svoboda

  osobnosti

  39

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Těžko říct. Samozřejmě omezení související s

  cestováním do značné míry ovlivňují meziná-

  rodní spolupráci. Uplanetárních misí se musí

  vše stihnout připravit do unikátního startova-

  cího okna, které umožňuje sondu nasměrovat

  kcíli. Vpřípadě Marsu by bylo nevýhodné

  ji vysílat, když se planeta nachází na druhé

  straně od Slunce. Proto idrobná zpoždění,

  způsobená například zjištěním technických

  nedostatků či chybějícími nálními testy

  nějaké části přístroje, mohou start odsunout

  oněkolik let. Pandemie při hektických nál-

  ních přípravách samozřejmě nijak nepomoh-

  la, omezila provoz některých laboratoří ices-

  tování mezi partnerskými institucemi. Takže

  ikdyž se český přístroj podařilo připravit včas,

  všechno se podle plánu nestihlo. Aktuální

  harmonogram počítá se startem vzáří 2022,

  kdy se na dvanáct dní otevře nové okno–což

  nastává pouze jednou za dva roky aprávě

  tehdy se dá kMarsu ze Země letět nejsnáz.

  Odklad odva roky neznamená vkosmických

  projektech nic dramatického, jen se vdaném

  případě musela mise přejmenovat.

  ?

  Vrámci mise ExoMars byla již vroce

  2016 vypuštěna orbitální sonda

  TGO neboli Trace Gas Orbiter spolu

  spřistávacím modulem Schiaparelli. Co

  způsobilo jeho selhání?

  Zkušební přistávací modul Schiaparelli

  bohužel nezvládl přistání anekontrolovatel-

  ně se zřítil na povrch planety. Vdobývání

  Marsu azejména vpřistávání není ESA

  tak úspěšná jako NASA. Jde otestování

  nových technologií, tudíž se snezdary musí

  počítat. Každopádně věříme, že se inženýři

  zpředchozích chyb poučí aže druhá část

  mise–ExoMars2022 tvořená přistávací

  platformou arobotickým vozítkem–na

  povrch planety úspěšně dosedne.

  ?

  Kde by se mělo přistání odehrát aco

  volbu místa ovlivnilo?

  Hlavním cílem druhé části mise je přistát

  svozítkem voblasti, kde existuje vysoká

  pravděpodobnost nalezení organických ma-

  teriálů, především zrané historie planety.

  Volba padla na dvě místa, jež kdysi dávno

  zahrnovala velké množství vody, ato Oxia

  Planum aMawrth Vallis. Rover bude vyba-

  ven malým vrtným zařízením achemickou

  laboratoří pro analýzu stop hypotetické-

  ho života. Přistávací platforma současně

  ponese vědecké přístroje pro monitorování

  okolního prostředí.

  ?

  Zahrne zmíněná sonda inějaké pří-

  stroje zčeských laboratoří?

  Ano, právě mezi přístroje chystané pro

  přistávací platformu sondy ExoMars

  2022 patří modul vlnového analyzátoru

  WAM, vyvinutý vÚstavu fyziky atmo-

  sféry. Na jeho vývoji avýrobě se podílel

  Ústav přístrojové techniky Akademie

  věd vBrně. Ataké je třeba zmínit přínos

  Mikrobiologického ústavu, který pomohl

  stestováním množství biologických

  látek na přístroji. To je důležité kvůli

  planetární ochraně, abychom nezanesli

  na Mars pozemské bakterie aneobjevili

  tam potom život, jenž by však pocházel

  znašich laboratoří.

  ?

  Co přesně bude přístroj WAM

  zkoumat?

  Mezi jeho hlavní cíle patří detekce

  elektromagnetického záření zmožných

  výbojů uvnitř oblaků prachu vatmosféře

  Marsu azáznam elektromagnetických vln,

  jež pronikají kpovrchu planety zokol-

  ního kosmického prostoru. Pro možnost

  pozorovat dané vlny jsou podstatné místní

  magnetické anomálie. Vokolí již zmiňo-

  vaných možných míst přistání se vyskytují

  jen vomezené míře; přesto doufáme, že

  pokud se podaří na Marsu měkce dosed-

  nout, zaznamená náš přístroj nová, amož-

  ná inečekaná pozorování.

  ?

  Mise JUICE kJupiteru představuje

  první znejvýznamnější kategorie

  „velkých“ misí evropského programu

  Kosmická vize. Kdy odstartuje akdy

  doputuje kcílové planetě?

  Její start se očekává vpříštím roce apřílet

  kJupiteru vroce 2030. Předpokládá se, že

  přinejmenším tři roky bude sonda detailně

  zkoumat největší planetu Sluneční soustavy

  Mise TARANIS alias Tool for

  the Analysis of Radiation from

  Lightning and Sprites se měla za-

  bývat nadoblačnými elektrickými

  výboji, ojejichž podstatě toho stále

  mnoho nevíme. Zajímavé výboje

  tvoří tzv. skřítci, které lze za jistých

  podmínek spatřit ize Země, ale

  pro jejich krátké trvání jde ovelmi

  vzácné pozorování. Mise TARANIS

  se měla zaměřit ina pozemní gama-

  -záblesky, jejichž původ se dosud

  nepodařilo uspokojivě vysvětlit.

  Za nebeskými skřítky

  Je důležité, abychom

  naMarsnezanesli pozemské bakterie

  aneobjevili tam pak život, který by

  pocházel znašich laboratoří

• Strana 40

  osobnosti

  Jiří Svoboda

  40

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  azejména její tři ledové měsíce Ganymed,

  Kallisto aEuropu. Nejvíc času stráví

  studiem největšího znich, Ganymedu, aby

  zjistila, jak spolu interagují magnetická

  pole měsíce amateřské planety. Přístroje na

  palubě JUICE se také zaměří na zkoumání

  vnitřní stavby těchto souputníků, protože

  pod jejich ledovými krustami se mohou

  nacházet oceány tekuté slané vody.

  ?

  Ponese iJUICE nějaké přístroje

  zčeských laboratoří?

  Ano, kolegové zÚstavu fyziky atmosféry

  aAstronomického ústavu Akademie věd se

  podíleli na vývoji astavbě přístroje RPWI ne-

  boli Radio and Plasma Waves Investigation.

  Konkrétně Češi vyvinuli digitální analyzátor

  pro měření vln ofrekvencích pod dvacet kilo-

  hertzů ataké napěťový zdroj pro celý přístroj.

  Ten sevsoučasnosti nachází zkompletovaný

  idůkladně otestovaný vtechnologickém

  centru ESA amise je téměř připravena ke

  startu vpříštím roce. Zajímavé jsou rozměry

  solárních panelů: Jedná se oúctyhodných

  osmdesát pět metrů čtverečních, aby bylo

  možné zajistit dostatečný přísun elektrické

  energie do sondy ajejích přístrojů uJupitera,

  neboť planetu dělí od Slunce zhruba pětkrát

  větší vzdálenost než Zemi.

  ?

  Akterá zmisí se zaměří na objekty

  daleko za hranicí Sluneční soustavy,

  třeba na vzdálené galaxie a černé díry?

  Jde například oteleskop ATHENA, který díky

  své mimořádné prostorové aspektrální citli-

  vosti dokáže studovat velmi vzdálené objekty,

  jejichž světlo knám letí mnoho miliard let.

  Umožní nám to podívat se zpět do minulosti

  aodpovědět tak na základní otázky, jimiž se

  současná astronomie zabývá: Jakým způsobem

  vznikly rozsáhlé struktury hmoty, které pozo-

  rujeme vdnešním kosmu? Jak se zformovaly

  obří černé díry vcentrech galaxií ajakou roli

  hrály při utváření okolního vesmíru?

  ?

  Vypuštění mise ATHENA se plánuje

  na rok 2028. Jak se na ní podílejí

  čeští vědci?

  Již vtuto chvíli je jasné, že se rok 2028

  nestihne, aaktuálně se počítá srokem

  2031. Už nyní se však čeští vědci

  zAstronomického ústavu Akademie věd

  podílejí na simulacích, jež ukazují, jak citlivá

  měření zvládne ATHENA uskutečnit.

  Využívají při tom vlastní modely, zahrnující

  veškeré efekty Einsteinovy obecné teorie

  relativity, například gravitační rudý posuv či

  ohyb světla vgravitačním poli.

  Astronomický ústav se ve spolupráci

  sÚstavem fyziky atmosféry Akademie

  věd účastní vývojepřístroje X-IFU, který

  představuje vůbec nejcitlivější rentge-

  nový spektrograf vyvíjený pro kosmický

  výzkum anejkomplexnější anejdražší

  zařízení kdy připravované pro misi ESA.

  Tady se právě potvrzuje důležitost mezi-

  národní spolupráce: Zmíněný přístroj by

  si nemohl dovolit vyvinout žádný stát sám

  osobě. Do konsorcia se zapojilo třináct

  nejvyspělejších zemí světa včetně USA,

  apro Česko tak jeho účast znamená je-

  dinečnou příležitostpodílet se na vzniku

  jednoho znejambicióznějších vědeckých

  zařízení, jaká se kdy plánovala pro kos-

  mický výzkum.

  ?

  Proč ATHENA ponese tak drahé

  anáročné detektory?

  Rentgenová astronomie vyžaduje kosmické

  sondy, protože rentgenové paprsky atmosfé-

  rou Země neprocházejí. Zmíněné záření nám

  přitom poskytlo mnoho významných objevů,

  například že existují černé díry aneutronové

  hvězdy nebo že se vkupách galaxií nachází

  horký plyn. Současná rentgenová observa-

  toř XMM-Newton představuje historicky

  zdaleka nejúspěšnější vědeckou misi ESA, co

  se týče počtu odborných publikací ado-

  sažených objevů. Iproto vkládá vědecká

  komunita do příští rentgenové mise velká

  očekávání aje třeba skutečně přijít stakovou

  observatoří, jež dokáže pořídit mnohem citli-

  vější pozorování, než máme dnes kdispozici

  sXMM-Newton či samerickou Chandrou.

  ?

  Nezatíží takto nákladná mise

  rozpočet ESA příliš?

  Její proveditelnost při stanoveném rozpočtu

  pro velkou misi ESA zkoumá vsoučasné

  Rentgenový spektrograf se

  bude chladit téměř na absolutní nulu.

  Dokáže tak velmi přesně měřit každý

  rentgenový foton zvesmíru

  ExoMars 2022 se skládá z robotického vozítka a při-

  stávací platformy. Hlavním cílem mise je dosednout

  s roverem v oblasti s vysokou pravděpodobností

  pro případné nalezení organických materiálů, pře-

  devším těch z rané historie planety

• Strana 41

  Jiří Svoboda

  osobnosti

  době tým inženýrů avědců, včetně českých

  odborníků. Vpřípadě přístroje X-IFU

  neboli X-ray Integral Field Unit určují výši

  nákladů zejména ambiciózní požadavky

  kladené na spektrální vlastnosti detektorů.

  X-IFU představuje mikrokalorimetr chlaze-

  ný na teplotu rovnou téměř absolutní nule,

  konkrétně jen opadesát miliontin stupně

  vyšší. Vpodstatě půjde onejchladnější místo

  ve vesmíru, protože takto nízké teploty se

  nevyskytují ani vprázdném achladném

  vzduchoprázdnu, kterým prochází všudy-

  přítomné záření. Přístroj tak zvládne velmi

  přesně určit energii ačas příletu každého

  rentgenového fotonu zvesmíru. Díky své

  nadstandardně vyspělé technologii, na

  níž se budou podílet špičkové laboratoře

  Evropy, Japonska iSpojených států, dosáhne

  ATHENA vysoké spektrální citlivosti–nižší

  než pět elektronvoltů–při zachování velké

  sběrné plochy důležité pro pozorování

  zejména slabých či vzdálených objektů.

  ?

  Kde bude teleskop pracovat ajakou

  má předpokládanou životnost?

  Teleskop by měla vynést nově připravovaná

  raketa Ariane 6 anasměrovat jej do jedno-

  ho zlibračních bodů, kde se vyrovnávají

  gravitační síly Země aSlunce. Bude tudíž

  obíhat stejnou úhlovou rychlostí společně

  snaší planetou ajeho pozorování nebudou

  tolik rušit sluneční vlivy, jako uvětšiny

  současných rentgenových družic na zemské

  oběžné dráze. ATHENA tak nebude

  kolem Země kroužit, ale bude pracovat

  ve vzdálenosti asi jednoho apůl milionu

  kilometrů čili téměř čtyřikrát dál, než se

  nachází Měsíc. Pokud jde ojejí životnost,

  vsoučasném návrhu se počítá sminimem

  pěti let, ale věříme, že se mise nakonec vý-

  razně prodlouží–podobně jako udružice

  XMM-Newton, která oslavila již dvacet let

  fungování na oběžné dráze.

  ?

  Poslední velkou plánovanou misi

  vrámci evropského programu

  Kosmická vize tvoří LISA. Kdy má od-

  startovat aco bude měřit?

  LISA uzavírá strategické velké mise ESA

  pro příštích patnáct let, splánovaným

  vypuštěním vroce 2034. Má sestávat ze

  tří satelitů vzdálených navzájem dva apůl

  milionu kilometrů, které budou mezi

  sebou vysílat laserový paprsek. Vkaždém

  modulu se bude přesně měřit fáze lasero-

  vého svazku, ajakmile projde významná

  gravitační vlna, detektory ji

  zaznamenají. Díky velkým

  vzdálenostem mezi druži-

  cemi bude možné vůbec

  poprvé zachytit gravitační

  vlny pocházející ze srážky

  superhmotných černých děr.

  Ty mají totiž daleko větší

  vlno plochu než gravitač-

  ní vlny od černých děr

  hvězdných hmotností, proto

  musíme mít laserový svazek

  dlouhý miliony kilometrů,

  čehož lze dosáhnout jen ve

  vesmíru. LISA se tak řadí

  mezi nejvýznamnější mise

  ESA, protože představuje jedinečnou gravi-

  tační laboratoř vkosmu.

  ?

  Jaká bude česká účast vtomto

  případě?

  Kekritickým technologiím patří spolehlivý

  přenos laserového svazku, který se musí na

  vzdálenost dvou apůl milionu kilometrů

  tret do modulu ovelikosti několika met-

  rů. Kjeho nasměrování poslouží mechanis-

  my na takzvané optické lavici. Vkaždém

  modulu se plánují vždy dva zdroje lasero-

  vého svazku, aby se zajistila redundance.

  Kpřepínání mezi nimi se využije mecha-

  nismus zvaný Fibre Switch Unit Actuator,

  kjehož vývoji se Česká republika zavázala.

  ?

  Který zčeských vědeckých ústavů

  bude na projektu pracovat?

  Spojily se kněmu čtyři ústavy Akademie

  věd–Astronomický, Fyzikální, Ústav termo-

  mechaniky aÚstav fyziky atmosféry–aby

  ve spolupráci sčeským průmyslem vyvinuly

  adodaly pro misi LISA kritické mechanis-

  my. Jde oukázkový příklad kooperace mezi

  více ústavy Akademie věd avtom vidím nej-

  větší přínos, který nám program Vesmír pro

  lidstvo přináší. Idíky zmíněnému projektu

  zaznamenává česká účast vkosmických mi-

  sích vposledních letech nevídaný rozmach

  ajedná se ovýznamný milník pro českou

  astronomii ikosmické vědy ainženýrství.

  Dalším krokem se stane systematická pří-

  prava studentů vysokých škol na praktickou

  činnost, ať už půjde ozpracování vědeckých

  dat zvesmírných misí, nebo ovývoj nové

  instrumentace akosmických technologií.

  Vobou případech se nám díky evropské

  spolupráci otevírají nebývalé možnosti.

  Mgr. Jana Žďárská působí jako místopřed-

  sedkyně Kosmologické sekce České astrono-

  mické společnosti, pracuje na Fyzikálním

  ústavu AV ČR. Kastronomii ji vdětství při-

  vedl otec, vrámci její popularizace se věnuje

  ponejvíc rozhovorům svědeckými osobnostmi

  areportážím zastronomických akcí

  Díky obřím vzdálenostem mezi

  družicemi LISA bude možné vůbec

  poprvé zachytit gravitační vlny ze

  srážky superhmotných černých děr

  41

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Čeští vědci se podíleli

  také na přípravě jedné

  z velkých, tzv. L-class

  misí Evropské kosmické

  agentury: sonda JUICE

  zamíří k Jupiteru a jeho

  velkým měsícům

• Strana 42

  42

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  hlubiny vesmíru

  galaxie v Andromedě

  Foto a ilustrace NASA, ESA, Wikipedie

  G

  alaxii Messier 31, zkráceně M31,

  dělí od Země přibližně 2,54milio-

  nu světelných roků. Sprůměrem

  220 tisíc světelných let Mléčnou dráhu

  ajejích zhruba 120 tisíc světelných roků

  překonává. Za dobrých podmínek ji lze

  tudíž spatřit ibez dalekohledu, jako mlha-

  vý obláček vsouhvězdí Andromedy–od-

  tud také dřív používané označení mlhovi-

  na vAndromedě.

  Když vroce 1887 pořídil Isaac

  Roberts na své soukromé observatoři

  vanglickém Sussexu první fotograi

  M31, spatřili astronomové její spirální

  strukturu. Obdobnou stavbu má iMléčná

  dráha acelá řada dalších „hvězdných

  ostrovů“. Avšak rovina galaktického

  disku M31 se knám sklání pod úhlem

  77°, aproto je obtížnější tuto spirální

  strukturu studovat. Navíc je tvar disku

  deformován do podoby písmene S, což

  může mít na svědomí gravitační interakce

  se satelitními galaxiemi.

  Mléčná dráha aM31 tvoří součást

  tzv. Místní skupiny galaxií, jež obsahuje

  minimálně 50 známých členek, přičemž

  se většinou jedná omalé trpasličí ob-

  jekty. Obě zmíněné galaxie ve zmíněném

  seskupení dominují akaždá má svou vlastní

  „rodinu“ blízkých souputníků. Nejnovější

  výzkumy odhadují hmotnost M31 asi na

  800–1 200 miliard slunečních hmotností,

  což znamená, že obsahuje zhruba bilion

  hvězd, většinou smenší hmotností než

  Slunce. Pro porovnání: Mléčná dráha

  zahrnuje přibližně 400 miliard stálic různé

  hmotnosti. Průměr Místní skupiny galaxií

  dosahuje asi 10 milionů světelných let ajejí

  těžiště leží mezi Mléčnou dráhouaM31.

  Sluneční soustava tvoří součást galaxie, kterou někdy označujeme termínem

  Mléčná dráha. Nejbližší, o něco větší hvězdný ostrov představuje galaxie

  s katalogovým označením M31. Nachází se v souhvězdí Andromedy a přibližuje

  se k nám rychlostí téměř 200 kilometrů za sekundu

  František Martinek

  Sousedka

  na kolizním kurzu

• Strana 43

  43

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  galaxie v Andromedě

  hlubiny vesmíru

  Vznik nových hvězd

  Spirální galaxie všeobecně obsahují velké

  množství plynu aprachu, který předsta-

  vuje stavební materiál budoucích hvězd.

  Avšak při pozorování ve viditelném světle

  vytvářejí oblaka prachu neprůhlednou

  oponu, jež brání pohledu do vnitřních

  oblastí galaxie. Proniknout skrz vrstvy

  prachu umožňuje pozorování vinfra-

  červeném světle, přičemž se zmíněnou

  skutečnost podařilo využít iknahlédnutí

  do nitra M31.

  Její asi nejdokonalejší snímek vobo-

  ru infračerveného záření pořídila ame-

  rická družice Spitzer Space Telescope.

  Pozorování prováděla po dobu 18 hodin

  avýsledná fotograe vznikla sloučením

  11tisíc samostatných expozic. M31 tak

  vcelé kráse odhalila strukturu svých spi-

  rálních ramen, která stále ještě obsahují

  velké zásoby „studeného“ prachu. Ten

  spolu se zdroji plynu tvoří stavební materiál

  budoucích hvězd aplanetárních soustav.

  Pozoruhodné snímky galaxie voboru

  dalekého infračerveného záření, respektive

  submilimetrového záření na pomezí infra-

  červeného arádiového, pořídila také evrop-

  ská družice Herschel Space Observatory.

  Její citlivé detektory zaregistrovaly oblaka

  studeného plynu aprachu, kde se mohou

  zrodit nové hvězdy–uvnitř se přitom

  nachází rovněž velké množství tzv. kokonů

  (zámotků), vnichž se ukrývají již vznikající

  stálice.

  Galaktický kanibalismus

  Výzkumy vroce 2010 potvrdily, že M31

  vznikla jako důsledek srážky dvou men-

  ších galaxií asi před osmi miliardami let.

  Kolize menších ostrovů ajejich pohlcování

  Galaxie M31 má podobnou

  strukturu jako Mléčná dráha.

  Snímek v infračerveném světle

  pořídila družice Spitzer

  Hmotnost galaxie M31 se

  odhaduje až na 1 200 miliard

  slunečních hmotností. Obsahuje

  tedy asi bilion hvězd

  Vývoj spirálních

  galaxií

  Před

  7–10 miliardami let

  Před3–7 miliardami let

  Před 3 miliardami let

  až po současnost

• Strana 44

  hlubiny vesmíru

  galaxie v Andromedě

  44

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  těmi velkými neboli tzv. galaktický kani-

  balismus představovaly vminulosti hlavní

  mechanismus, díky kterému se zrodily

  galaxie větších rozměrů, mnohdy iněkoli-

  kanásobně překonávající M31.

  Astronomové rovněž získali novédů-

  kazy, že tuto spirální galaxii výrazněovliv-

  nila srážka se sousední trpasličí M32. Na

  snímku pořízeném družicí Spitzer voboru

  infračerveného záření se podařilo objevit

  dosud neznámý prachový prstenec oprů-

  měru 75 tisíc světelných let vokolí centra

  M31. Zpozorování vyplývá, že satelitní

  galaxie M32 pronikla jejím diskem

  podél polární osy–doslova jí prolét-

  la–zhruba před 210 miliony roků.

  Počítačové simulace naznačují, že menší

  M32 ztratila při srážce více než polovinu

  své původní hmotnosti, což mohlo vést

  kvytvoření spirálních struktur vblízkosti

  centra její velké kolegyně.

  Vokrajových částech M31 objevi-

  li astronomové mnoho osamocených

  hvězd, vjejichž blízkosti se nacházejí také

  poměrně rozsáhlá prachoplynná oblaka.

  Složení zmíněných stálic se poněkud liší od

  většiny hvězd vgalaxii, atudíž se opět jed-

  ná opotvrzení galaktického kanibalismu.

  M31 postupně přitahuje apohlcuje okolní

  hvězdná seskupení, která se pak stávají

  součástí velkého celku. Za uplynulých

  12miliard let mohlo takto podle výpo-

  čtů astronomů skončit až 200 trpasličích

  galaxií, které se staly její součástí.

  Galaxie rostou v důsledku

  galaktického kanibalismu: Velké

  ostrovy postupně pohlcují okolní

  hvězdná seskupení a své menší

  kolegyně

  Představuje oblast obklopující galaxii, přičemž

  jej tvoří řídká mezihvězdná látka. Nacházejí se

  vněm jak osamělé hvězdy (červení obři atrpaslí-

  ci), tak kulové hvězdokupy gravitačně vázané na

  mateřskou galaxii. Jedná se onejstarší populaci

  stálic vM31, sodhadovaným věkem 10–13 mi-

  liard roků. Astronomové pozorovali červené obry

  daleko od galaktického disku, zčehož vyplývá,

  že halo může sahat až do vzdálenosti 500 tisíc

  světelných let od středu M31.

  Navazuje na galaktické halo. Jde oobrovský

  oblak řídkého plynu zřejmě kulového tvaru.

  Koróna pravděpodobně obsahuje značné

  množství nezářící (skryté neboli temné)

  hmoty, jejíž gravitační působení se projevuje

  vpohybu kulových hvězdokup ablízkých

  trpasličích galaxií.

  GALAKTICKÉ HALO

  GALAKTICKÁ KORÓNA

  Mléčná dráha

  M33

  M31

  Za 7 miliard let

  Za 4 miliardy let

  Za 3,85 miliardy let

  Za 2 miliardy let

  Za 5,1 miliardy let

  Za 3,9 miliardy let

  Za 3,75 miliardy let

  Současnost

  Velká galaktická kolize

  Vývoj srážky Mléčné dráhy s M31, na

  jejímž konci vznikne obří eliptická

  galaxie

  Největší členky Místní

  skupiny galaxií

• Strana 45

  galaxie v Andromedě

  hlubiny vesmíru

  45

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Dvě černé díry

  Již na základě dřívějších pozorování jsme

  věděli, že se vcentru M31 nachází hustá

  akompaktní hvězdokupa. Když se na

  danou oblast podíval svým „ostřížím“

  zrakem Hubbleův vesmírný dalekohled

  (HST), zjistili astronomové, že je její jádro

  ve skutečnosti dvojité–jeho dvě složky

  se od sebe nacházejí asi pět světelných let.

  Jasnější koncentrace hmoty je posunuta

  mimo střed galaxie aovlivňuje pohyby

  blízkých hvězd, zatímco méně svítivá

  koncentrace leží přesně vcentru M31

  aobsahuje obří černou díru.

  Vědci předpokládají, že superhmot-

  nou černou díru obklopuje prstenec

  mladých, modrých stálic, přičemž původ-

  ní populaci tvoří staré, červené hvězdy.

  Na základě spektroskopických pozorování

  pomocí HST předpokládáme, že kolem

  černé díry krouží více než 400 mladých

  stálic, které se zformovaly přibližně

  před 200 miliony let. Přítomnost dvou

  černých děr potvrzuje domněnku, že

  M31 vznikla srážkou asplynutím dvou

  galaxií, znichž každá měla vcentru

  vlastní černé monstrum.

  Další informace oM31 poskytla ev-

  ropská rentgenová družice XMM-Newton.

  Odhalila mimo jiné záření přibližně

  460kulových hvězdokup, gravitačně

  svázaných sgalaxií. Americká družice

  Chandra zase objevila zdroj rentgenového

  záření, které produkuje obří černá díra

  sodhadovanou hmotností 230 milionů

  ekvivalentů Slunce (pro srovnání–učerné

  Slovníček

  Galaxie jsou kompaktním sesku-

  pením hvězd, mezihvězdné látky

  atemné hmoty. Dělíme je na spirální,

  spirální spříčkou, eliptické anepra-

  videlné. Obvykle tvoří součást vět-

  ších celků, jako jsou místní skupiny,

  kupy či nadkupy galaxií.

  Tvoří jej dvě části vzdálené od sebe 4,9 svě-

  telného roku, jež se skládají zkompaktních

  disků obsahujících horké hvězdy. Vjasnějším

  jádře „sídlí“ superhmotná černá díra dosa-

  hující asi 230 slunečních hmotností.

  Satelitní galaxie tvoří početnou rodinu

  M31. Mezi její největší průvodce patří

  M32, dále M33 vsouhvězdí Trojúhelníku,

  M110 adalších minimálně dvacet zatím

  známých trpasličích galaxií.

  Spirální ramena galaxie M31 jsou zatočená

  ve směru pohybu hodinových ručiček,

  přičemž se vnich soustředí velké množství

  stálic. Vyznačují se přítomností řídkých ob-

  laků částečně ionizovaného vodíku, vnichž

  se nachází mnoho nedávno zrozených

  horkých modrých hvězd.

  Výduť, navazující na jádro, představu-

  je hmotnostně nejdůležitější složku

  galaxie. Obsahuje malé množství

  plynu aprachu, aproto zahrnuje jen

  málo mladých hvězd. Soustředí se

  vní především staré stálice ve věku

  kolem osmi miliard roků amimo jiné

  se tam podařilo objevit 26černých

  děr hvězdné kategorie.

  Galaktický disk M31 dosa-

  huje průměru asi 220tisíc

  světelných let. Vzhledem

  krychlé rotaci mají spirální

  galaxie podobu obřího plo-

  chého disku, což je dobře

  vidět při pohledu zvnějšku,

  jsou-li knám natočeny

  „bokem“.

  M110

  M32

  GALAKTICKÁ VÝDUŤ

  Anatomie galaxie vAndromedě

  SPIRÁLNÍ RAMENA

  OKOLÍ

  DISK

  Typ galaxie: spirální

  Průměr: 220000 ly

  Hmotnost: 800–1 200 miliard hmotností Slunce

  Vzdálenost od Země: 2,54 milionu ly

  Zdánlivá hvězdná velikost: 3,4 mag

  Andromeda vkostce

  JÁDRO

  JÁDRO

• Strana 46

  hlubiny vesmíru

  galaxie v Andromedě

  46

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  díry vcentru Mléčné dráhy jde asi očtyři

  miliony slunečních hmotností). Látka do-

  padající na povrch černého obra se zahřívá

  avzniká pozorované rentgenové záření.

  Srážka sMléčnou dráhou

  Vnaší Místní skupině galaxií není bohužel

  místo pro dva velké hráče. Astronomové

  mohou sjistotou potvrdit příští velkou

  kosmickou událost, která nás postihne:

  Jedná se ogigantickou kolizi Mléčné

  dráhy snejbližším velkým hvězdným ost-

  rovem, M31. Na základě pozorování totiž

  vědci zjistili, že se zmíněné dvě největší

  galaxie vMístní skupině přibližují rych-

  lostí kolem 200km/s(některá měření

  udávají až300km/s).

  Vprůběhu srážky, ke které dojde

  přibližně za 4,5 miliardy roků, dozná

  Mléčná dráha značných změn. Slunce

  bude velmi pravděpodobně vymrštěno do

  jiné části nově vytvořené galaxie, avšak

  Země acelá planetární soustava zůstanou

  nepoškozeny. Kolize se uskuteční během

  aktivního života naší hvězdy, která bude

  stále ještě spalovat vodík, ačkoliv už

  natolik zvýší svoji svítivost ateplotu, že

  se voda voceánech na naší planetě začne

  vařit aživot, jak jej známe, již nebude

  možný. Obě galaxie nakonec vytvoří jeden

  objekt, takže se vlivem gravitace jejich

  hvězdy navzájem promíchají (srážky stálic

  lze téměř vyloučit vzhledemkvelkým

  vzdálenostemmezinimi).

  Počítačové simulace vytvořené na

  základě dat zHST ukazují, že po kolizi

  potrvá další dvě miliardy roků, než

  obě galaxie splynou avytvoří jedno

  eliptické těleso, připomínající tvarem

  obrovský ragbyový míč. Slunce bude

  vté době stárnoucí hvězdou na sklonku

  života aspolu splanetární soustavou se

  bude nacházet asi sto tisíc světelných let

  od středu nové galaxie, což představuje

  zhruba čtyřnásobek jeho nynější vzdále-

  nosti od centra Mléčné dráhy.

  František Martinek pracoval od roku

  1978 do konce února 2014 na Hvězdárně

  Valašské Meziříčí, kde se věnoval především

  popularizaci astronomie akosmonauti-

  ky. Na internetu publikoval již víc než

  2200populárních článků onovinkách

  vevýzkumu vesmíru

  Srážka Mléčné dráhy s M31

  zřejmě vymrští Slunce do jiné

  části nově vytvořené galaxie

  Infračervené arentgenové záření

  Složený snímek

  Rentgenové záření

  Infračervené

  aultraalové záření

  Viditelné světlo

  Vzhled galaxie M31 v různých

  oborech elektromagnetického

  spektra

• Strana 47

  47

  mise k Merkuru

  Sluneční soustava

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  BepiColombo:

  Poprvé uMerkuru

  Evropsko-japonská sonda BepiColombo pořídila své

  první snímky Merkuru. Odhalují lávová pole a také

  impozantní krátery

  D

  ruhého října, po třech letech

  kosmického putování, prolétl

  průzkumník BepiColombo kolem

  Merkuru. KZemi pak odeslal své první

  snímky nejmenší planety, jež pořídil ze

  vzdálenosti méně než 200km.

  Fotograe ukazují severní polokouli

  ačást té jižní, skulatými apro Merkur

  charakteristickými prohlubněmi, včetně

  166km širokého Lermontovova kráteru.

  Jeden ze snímků zobrazuje ikráter pojme-

  novaný po českém hudebním skladateli

  Bedřichu Smetanovi. ESA zveřejnila celkem

  čtyři záběry, pořízené ze vzdálenosti 1183,

  1410,2418 a2687km od povrchu.

  Samostatně ispolečně

  Sonda míří na oběžnou dráhu planety, aby

  vypustila dvě samostatné vědecké druži-

  ce: Evropský Mercury Planetary Orbiter

  se usadí na nízké polární dráze amimo jiné

  zmapuje celý povrch Merkuru. Japonský

  Mercury Magnetospheric Orbiter pak

  bude kroužit na vysoce eliptické dráze.

  Oba automaty vykonají řadu pozorování

  nezávisle na sobě, ale jinde budou úzce

  spolupracovat avzájemně se doplňovat.

  Mise má zkoumat četné aspekty

  Merkuru od jeho povrchu po jádro, které

  je podle vědců zřejmě tekuté, podobně jako

  to zemské. Obě planety tak jako jediné ve

  Sluneční soustavě obklopuje magnetické

  pole. Odborníci by nicméně očekávali, že

  jádro Merkuru bude vzhledem kvelikosti

  tělesa již chladné aztuhlé. Chtějí tudíž

  zjistit, proč tomu tak není.

  Nesnadná pouť

  Cesta na oběžnou dráhu Merkuru je velice

  složitá, kvůli obrovské gravitační síle

  blízkého Slunce. Knejmenší planetě naší

  soustavy proto dosud vyrazila jen hrstka

  automatických průzkumníků ajejí oběžné

  dráhy dosáhl pouze jeden: Americký

  MESSENGER kroužil kolem malé oběžni-

  ce vletech 2011–2015.

  BepiColombo obletí Merkur na své

  pouti ještě pětkrát, přičemž při každém

  přiblížení ztratí část rychlosti aupraví svou

  trajektorii. Sonda již jednou míjela Zemi

  advakrát Venuši. Oběžné dráhy cílové

  planety má podle plánu dosáhnout

  vprosinci 2025.

  Foto ESA

  Připravila redakce; zdroj ESA

  Sonda BepiColombo zachytila na snímku část

  severní polokoule Merkuru

  » fakta

  POCTA BEPIMU

  Společná mise ESA aJAXA nese jméno

  italského vědce Giuseppeho „Bepiho“

  Colomba, který přispěl knávrhu cesty

  kMerkuru svyužitím gravitační-

  ho pole dalších oběžnic. Díky dané

  metodě se pak knejmenší člence naší

  soustavy dostal vroce 1974 jako první

  americký Mariner10: Třikrát okolo ní

  prolétl apořídil premiérové fotogra-

  fie ze vzdálenosti pouhých několika

  stovek kilometrů.

  BepiColombo:

  Poprvé uMerkuru

• Strana 48

  48

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  kosmické objevy a události

  Většinu povrchu Měsíce pokrývá re-

  golit vpodobě prachu avětších kousků

  hornin, jenž se utvořil během miliard

  let dopadů malých ivelkých meteori-

  tů. Kvůli nepřítomnosti vody avětru

  zůstává regolit velmi ostrý anebezpeč-

  ný pro techniku iastronauty. Landery,

  které vněm stojí, čelí permanentnímu

  ohrožení apři odletu zpět do vesmíru

  odpalují jejich motory do okolí částice

  rychlostí až 3km/s.

  Řešení by zajistily startovací plo-

  chy, jenomže budovat cokoliv na Měsíci

  tradičními „pozemskými“ postupy je

  nesmírně náročné anákladné. Spo-

  lečnost Masten Space Systems proto

  vyvíjí unikátní technologii, díky níž si

  samotný lander vytvoří malý lunární

  „kosmodrom“, ato už během přistání

  na zemském souputníkovi.

  Plošina na počkání

  Zní to možná zvláštně, ale vše je po-

  měrně jednoduché: Technologie FAST

  neboli in-Flight Alumina Spray Tech-

  nique zahrnuje vstříknutí keramických

  částic shliníkem do plamene raketo-

  vého motoru ve vhodnou chvíli během

  přistání. Částice se spojí slunárním

  regolitem azformují dostatečně velkou

  apevnou plošinu, jež poslouží při

  dosednutí iopětovném startu. Pokud

  se FAST dočká využití vprogramu

  Artemis, spotřebuje během 10 sekund

  celkem 184kg hliníkových částic avy-

  tvoří kruhovou plochu oprůměru přes

  6m. Lander se potom bude muset ještě

  2,5 sekundy vznášet, aby se plošina

  dostatečně zpevnila.

  Na vývoji FAST spolupracu-

  jí odborníci zHoneybee Robotics,

  Texas A&M University aUniversity

  of Central Florida, vrámci kontraktu

  uděleného vprogramu Phase 1 NASA

  Innovative Advanced Concepts. Tech-

  nologie už má za sebou úspěšné testy

  se simulovaným přistáním na Měsíci,

  vněmž se uplatnily skutečné raketové

  motory apozemská náhražka regolitu.

  Další krok zahrnuje zkoušky přímo na

  lunárním povrchu.

  Přistání v měsíčním regolitu je nesmírně nebezpečné pro astronauty i jejich techniku.

  Unikátní technologie FAST by mohla riziko minimalizovat

  Lunární kosmodrom

  Systém FAST umožňuje

  postavit vlastní „kosmodrom“

  během přistání

• Strana 49

  kosmické objevy a události

  49

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  kosmické objevy a události

  Foto a ilustrace NASA, ESA, Wikipedie

  Připravili S. Mihulka, M. Reichman a K. Sedláková Droščínová

  Molekulární oblaka na hranicích souhvězdí Býka aPersea znají astronomové již

  řadu let. Teprve nová pozorování družice Gaia však odhalila jejich skutečný tvar.

  Ze snímků, jež observatoř pořídila, sestavili vědci podrobnou 3D mapu oblasti.

  Ata ukázala dutinu orozměrech 500 světelných let, kterou zmíněná molekulár-

  ní mračna obklopují.

  Podle Shmuela Bialyho zastrofyzikálního centra při Harvard University jsou

  ve hře dva nejvíc pravděpodobné scénáře vzniku záhadné dutiny: Buď se utvořila

  po explozi jedné dávné supernovy zhruba před 10 miliony roků, jež mohutnými

  rázovými vlnami vytlačila plyn do vnějšího prostoru; nebo jde odůsledek relativně

  rychlého sledu výbuchů supernov během několika milionů let.

  Marsovští stavitelé

  Vědci zUniversity of Manchester

  přišli na způsob, jak vyrobit materiál

  podobný betonu ze zdrojů dostupných

  na Měsíci či Marsu. Tamní prach lze

  podle výzkumníků smíchat spro-

  teinem albuminem, který se nachází

  vkrevní plazmě. Výsledek nazvaný

  AstroCrete má přitom podobnou pev-

  nost vtlaku jako běžný beton. Smíse-

  ním prachu smočovinou, jež se kromě

  moči vyskytuje ivslzách či potu, může

  pevnost zvýšit až o300 %. Svyužitím

  dané technologie by skupina šesti

  astronautů dokázala při dvouleté misi

  na rudé planetě vyrobit kolem 500kg

  speciálního betonu. Skaždou expe-

  dicí by se tak velikost tamní kolonie

  zdvojnásobila.

  Početný úlovek

  Vědci zprojektu Dark Energy Survey

  vystopovali 815 transneptunických

  těles, přičemž 461 znich představuje

  nově identifikované objekty. Nedávná

  zjištění by mohla přinést lepší apřes-

  nější modely evoluce Sluneční sou-

  stavy. Zmíněný projekt se nezaměřuje

  přímo na pátrání po transneptunic-

  kých tělesech–jeho cílem je výzkum

  supernov, kup galaxií apodobných

  vzdálených objektů, jenž má přispět

  kobjasnění fenoménu temné energie.

  Jeho aktivní fáze se odehrávala mezi

  srpnem 2013 alednem 2019, kdy ba-

  datelé během 575 nocí pořídili ohrom-

  né množství snímků jižní oblohy

  v(blízce) infračervené oblasti.

  Vzorky zOceánu bouří

  Vprosinci 2020 přivezl návratový

  modul mise Chang’e 5 (Čchang-e) zMě-

  síce 1731g hornin, ajde tak oprvní

  lunárních vzorek po 44 letech. Podle

  prvních výsledků je materiál zOceánu

  bouří starý zhruba 1,96miliardy let,

  tedy mnohem mladší než vzorky zpro-

  gramu Apollo. Stáří všech vulkanických

  hornin, jež na Zemi přivezli američtí

  astronauti, přesahuje tři miliardy let.

  Aveškeré mladé lunární impaktní krá-

  tery se známou dobou vzniku existují

  méně než miliardu let. Materiál získaný

  čínskou misí tak pozoruhodně vyplňuje

  pomyslnou mezeru ve stáří dosavad-

  ních lunárních vzorků.

  José Luis Pereira zachytil záblesk, který vnoci na 13.září provázel zánik malého

  kosmického tělesa vatmosféře Jupitera. Brazilský amatérský astronom pořizoval

  snímky anatáčel videosekvence plynného obra svyužitím softwaru DeTeCt, který

  tvoří užitečný nástroj pro detekci zásahů planet apodobných událostí. Teprve ráno

  se dozvěděl, že hned na prvním videu zaznamenal nový zásah gigantické oběžnice

  vesmírným tělesem. Podle prvotních odborných komentářů šlo opoměrně malý

  objekt, jenž nepronikl do hlubších vrstev atmosféry planety. Nezůstala po něm

  žádná viditelná stopa.

  Jupiter obíhá kolem Slunce vblízkosti hlavního pásu planetek, kde se nachá-

  zí spousta kosmického materiálu orůzných rozměrech. Plynného obra tak kvůli

  tomu–arovněž vdůsledku jeho mohutné gravitační přitažlivosti–bombarduje

  vesmírné smetí pravidelně. Například při spektakulární nebeské show vroce 1994

  se sním srazily

  zbytky komety

  Shoemaker–Levy9.

  Tehdy šlo omno-

  hem větší tělesa než

  vpřípadě Pereirova

  pozorování ajejich

  zásah po sobě zane-

  chal „jizvy“ viditelné

  celé měsíce.

  Záblesk na Jupiteru

  José Luis Pereira

  a jeho úlovek

  ze 13. září

  Ve zkratce

  Dutina vGalaxii

  Zvětšený pohled na vesmírnou

  dutinu ukazuje molekulární

  mračna Persea a Býka (modrá

  a červená) na jejím „povrchu“

• Strana 50

  kosmické objevy a události

  50

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Průměrná rychlost větru se ve vnější části Velké rudé

  skvrny za poslední dekádu zvýšila

  Série zajímavých pozorování nedáv-

  no astronomy přivedla kvýjimečné

  supernově: Dillon Dong zamerického

  Caltechu si všiml, že soustava radio-

  teleskopů Very Large Array (VLA)

  vNovém Mexiku detekovala vroce

  2017 velmi jasný záblesk voblasti

  rádiových vln. Pozorování voblasti

  viditelného světla na havajské Keck

  Observatory odhalila, že vmístě zá-

  blesku tryská do všech směrů hmota

  rychlostí okolo tří milionů kilometrů

  za hodinu. Aze stejné lokality přilétl

  rentgenový záblesk detekovaný pří-

  strojem na palubě ISS.

  Podle odborníků stála na počátku

  příběhu dvojhvězda, jejíž větší složka

  spotřebovala veškeré palivo aexplodo-

  vala jako supernova. Zbyla po ní černá

  díra nebo neutronová hvězda akroužila

  kolem osamocené stálice blíž ablíž.

  Zhruba před 300 lety pak pronikla až

  do atmosféry své sousedky, ta začala

  ztrácet hmotu akolem dvojice se utvo-

  řilo mračno ve tvaru „donutu“. Když

  se černá díra (či neutronová hvězda)

  dostala do nitra stálice, poškodila její

  „fúzní reaktor“. Hvězda se zhroutila

  avzápětí také vybuchla jako superno-

  va. Nárazem vyvrženého materiálu do

  „donutu“ vzniklo jasné rádiové záření,

  pozorované soustavou VLA. Mimořád-

  ně dramatický scénář odpovídá podle

  vědců dřívějším teoretickým modelům;

  jde však oprvní takovou událost, kte-

  rou se jim podařilo zachytit.

  Dramatický konec dvojhvězdy

  Velká rudá skvrna

  zrychluje

  Čerstvá data zHubbleova dalekohledu ukazují, že vich-

  ry ve Velké rudé skvrně na Jupiteru zrychlují–ovšem

  nikoliv všude stejně: Ve vnější části útvaru vzrostla jejich

  průměrná rychlost za poslední dekádu o8 % apřesahuje

  600km/h, zatímco ve vnitřní části je výrazně nižší. Podle

  planetární vědkyně Amy Simonové jde otak malou změnu,

  že bychom ji bez Hubbleova teleskopu nedokázali zazna-

  menat. Průměrný roční rozdíl vrychlosti větru podle ní

  činní pouhých 2,5km/h.

  Snímkování také ukázalo, že přestože se skvrna zmen-

  šuje, aktuálně měří okolo 16000km. Stále by tak pojala

  celou Zemi sprůměrem 12742km.

  Rychlost rotace (m/s)

  120

  100

  80

  60

  40

  20

  0

• Strana 51

  kosmické objevy a události

  51

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Ve zkratce

  Ještě extrémnější planeta

  Plynný obr WASP-76b se hmotností

  blíží Jupiteru aobíhá vtěsné blíz-

  kosti horkou bílou hvězdu spektrální

  třídyF. Krouží kolem ní ve vázané

  rotaci speriodou 1,8 dne, tudíž je jeho

  přivrácená strana extrémně rozpálená.

  Astronomové planetu objevili vroce

  2013 ajejí průměrnou teplotu odhad-

  li na 1 920až2400°C. Panuje tam

  takové horko, že se molekuly rozpadají

  na atomy akovy jako železo se odpařují

  do atmosféry. Nyní se však ukázalo,

  že se vovzduší WASP-76b vyskytu-

  je ionizovaný vápník, přičemž podle

  vědců jsou možné dva scénáře: Buď

  vhorních vrstvách atmosféry ultra-

  horkého obra vanou extrémně silné

  větry, nebo je jeho plynný obal ještě

  mnohem rozpálenější,než se soudilo.

  Zásobárny pro život

  Vznik života ve vesmíru vyžaduje

  základní stavební kameny vpodobě

  molekul organických látek. Znich se

  pak mohou utvářet složitější mo-

  lekuly apostupně se stát součástí

  organismů. Nedávné analýzy zá-

  ření zoblastí kolem mladých hvězd

  odhalily velké zásoby takových

  organických látek: Badatelé je nalezli

  vproto pla netárních discích nedávno

  zrozených stálic. Podobný disk při-

  tom kdysi obklopoval imladé Slunce,

  jedná se tudíž opříznivou zprávu pro

  naše úsilí nalézt na jiných planetách

  alespoň primitivní živé formy.

  Okopírovaná raketa

  Čínská společnost CAS Space nedáv-

  no oznámila záměr nabízet turistům

  suborbitální lety, ato už vroce 2024.

  Firma vyvíjí jednostupňový opako-

  vaně použitelný nosič: Měl by vzít až

  sedm pasažérů na desetiminutový

  výlet nad Kármánovu hranici, která

  ve výšce 100km pomyslně odděluje

  zemskou atmosféru od kosmického

  prostoru. Zdostupných informací je

  patrná inspirace americkou spo-

  lečností Blue Origin sjejí opětovně

  použitelnou suborbitální raketou New

  Shepard ataké technologiemi SpaceX.

  Vněkterých detailech se však čínský

  nosič liší. První zkušební let plánuje

  CAS Space již na rok 2022.

  Zprávy zISS

  Na ISS se začal natáčet první hraný snímek vreálném vesmíru: 5.října do-

  razili na stanici vedle kosmonauta Antona Škaplerova také herečka Julija

  Peresildová arežisér Klim Šipenko. Drama spracovním názvem Výzva má být

  příběhem lékařky, kterou okolnosti donutí letět na oběžnou dráhu, aby za-

  chránila kosmonauta.

  Štáb během 12 dní natočil zhruba 35–40 minut promítacího času, přičemž se za-

  pojil iŠkaplerov adalší Rusové, kteří nyní na ISS pracují–Oleg Novickij aPjotr

  Dubrov. „Budu hrát sám sebe, velitele lodi Antona, který dopravuje lékařku na

  stanici, aby tam provedla operaci azachránila tak jiného člena posádky,“ prozradil

  Škaplerov. Podle Olega Kotova, někdejšího kosmonauta anyní zástupce ředitele

  Ústavu pro lékařské abiologické problémy Ruské akademie věd, ovšem ve sku-

  tečnosti nelze na ISS provádět chirurgické zákroky: „Nanejvýš je možné zašít

  cévy nebo kůži. Na stanici je také kdispozici výbava pro resuscitaci.“ Složitější

  operace by podle něj musely počkat až na Zemi.

  Pro Roskosmos představuje projekt zároveň experiment srychlou přípravou na

  let různých odborníků na oběžnou dráhu, jenž by umožnil vysílat mladé vědce na

  ISS za účelem nezávislého výzkumu. Komplexní příprava kosmonautů vRusku

  trvá dva roky, Peresildová aŠipenko ji museli stihnout zhruba za šest měsíců.

  

  Materiál ze Saturnových prstenců padá do oblasti rovníku planety vmnožství

  přesahujícím

  

  Povrch Země se láme na sedm velkých azhruba 12 menších litosférických

  desek, jež se ročně posunují asi o

  

  Jádro Merkuru chladne asmršťuje se. Za poslední

  se planeta zmenšila o

  

  Každou sekundu se ve slunečním jádru přemění

  hmoty na energii, kterou pak hvězda vyzáří.

  Vesmírná čísla

  10000kg/s.

  15cm.

  14km.

  3,8 miliardy let

  5 milionů tun

  Ruskou herečku a režiséra do-

  provodil na stanici kosmonaut

  Anton Škaplerov (uprostřed)

• Strana 52

  52

  dobývání kosmu

  zdraví astronautů

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Foto NASA, ESA, Spacefacts.de

  T

  aké astronauti jsou jen lidé,

  avprůběhu mise je tudíž mohou

  potkat mimo jiné deprese, záchvaty

  úzkosti činespavost. Let do vesmíru totiž

  vždy představuje ohromnou stresovou

  zátěž. Jakkoliv se přípravě na každou

  kosmickou výpravu věnuje velká pozor-

  nost, stále se může mnoho věcí pokazit.

  Vědomí nebezpečí atíha zodpovědnosti

  kladou značné nároky na psychickou

  odolnost posádek. Navíc hrají roli idalší

  faktory jako odloučení od rodiny apřátel,

  mediální tlak, ale rovněž kulturní rozdíly

  mezi členy mise. Nesmíme zapomínat ani

  na rizika environmentální, knimž patří

  pobyt vuzavřeném prostoru či problémy

  související sreakcemi organismu na pro-

  středí mikrogravitace.

  Vybrat ty pravé

  Významné psychopatologie, například

  rozvoj závažného psychiatrického onemoc-

  nění jako schizofrenie či bipolární poruchy,

  jsou vprůběhu kosmické mise jen málo

  Posádka na palubě ISS i její zdravotnická podpora na Zemi dokážou řešit širokou

  paletu problémů, k nimž může během mise dojít – od úrazů přes bolest zubů až po

  závažná interní onemocnění. Co když ovšem nastanou psychiatrické potíže? Jak

  je postaráno o dušení zdraví astronautů?

  Pavel Boháček

  Jak se ve vesmíru

  nezbláznit

  Podmínku úspěšné kosmické

  mise tvoří nejen zdravé tělo,

  ale i zdravý duch…

• Strana 53

  zdraví astronautů

  dobývání kosmu

  53

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  pravděpodobné. Astronauti vprvé řadě

  procházejí přísnou selekcí prostřednic-

  tvím psychologických testů, rozdělených

  do dvou, respektive tří hlavních fází. Vté

  první jde právě ovyloučení psychopatologií:

  Psychiatři apsychologové vyšetřují jednak

  aktuální psychický stav kandidáta, ale

  zajímají se také ojeho osobní anamnézu.

  Důležitou roli hraje rovněž anamnéza rodin-

  ná: Léčil se někdo zpříbuzných na psychia-

  trii? Sčím? Vyskytla se vrodině sebevražda,

  alkoholismus či užívání drog?

  Vdalší fázi následuje výběr adeptů

  sodpovídajícími psychologickými vlast-

  nostmi, jež ovšem nejsou dány konkrétně

  astriktně–vždy záleží na typu mise. Jiné

  vlastnosti byly žádoucí ukrátkodobých

  letů raketoplánů, jiné potřebují astronauti

  žijící půl roku na palubě ISS. Mise na

  Měsíc ana Mars mají také svá specika,

  která se musejí při výběru posádek zohled-

  nit. Obecně však platí, že vhodný kandi-

  dát by měl mít vysokou motivaci adobrý

  úsudek, což znamená umět zpředpokladů

  vyvozovat správné závěry. Anezbytná

  je izralá osobnost arelevantní životní

  zkušenosti.

  Scitem pro kulturu

  Ve třetí fázi se testují kognitivní schopnos-

  ti astronautů, zejména zvládání různých

  úkolů, adekvátní reakce na nové situace,

  přizpůsobivost, dále paměť, koncentrace

  apozornost. Psychologové zkoumají, jak

  se kandidáti vyrovnávají se stresem ajak

  dokážou plánovat aorganizovat, jsou-li

  zahlceni množstvím úkolů.

  Opomenout nelze ani tzv. mezikulturní

  kompetence. Kosmické mise dnes představují

  především mezinárodní záležitost. Od každé-

  ho člena posádky se proto očekává, že se bez

  problémů domluví anglicky arusky. Důležitý

  je také jakýsi cit pro kulturní odlišnosti

  aspecika různých národů. Avneposled-

  ní řadě rozhoduje ischopnost samostatně

  pracovat či zapadnout do týmu.

  Koho ským?

  Jedna ze zásadních otázek zní, které

  lidi poslat do vesmíru společně. Složení

  posádky ovlivňují zejména faktory jako

  věk, zkušenosti aúroveň spolupráce

  sostatními během předletové přípravy.

  Kromě sledování astronautů při výcviku

  mají psychologové amanažeři kosmických

  letů kdispozici různé psychometrické po-

  můcky. Využívá se například test FIRO-B

  alias Fundamental Interpersonal Relations

  Orientation–Behavior, který vyhodnocuje

  interakce mezi lidmi vuzavřené skupi-

  ně. Vychází přitom zteorie vypracované

  americkým psychologem Williamem

  Schutzem vroce 1958.

  Zdaleka však nejde ojediný uplatňo-

  vaný psychometrický nástroj. Kupříkladu

  test NEO PI-R neboli Revised NEO

  Personality Inventory zkoumá ujednotlivce

  míru zastoupení pěti obecných aširoce

  pojatých dimenzí osobnosti: neuroticismu,

  extraverze, otevřenosti vůči zkušenos-

  tem, přívětivosti asvědomitosti. Úkolem

  psychologů aletových manažerů je pak

  poskládat posádku zlidí, kteří mají osob-

  nostní charakteristiky sice rozdílné, ale

  vzájemně kompatibilní.

  Především díky pečlivému výběru členů

  posádek se tedy závažná psychiatrická one-

  mocnění během kosmických misí prakticky

  nevyskytují. Ovšem lehčí psychické potíže

  se astronautům při pobytu ve vesmíru

  občas nevyhnou…

  Neshody aizolace

  Průkopníky ve sledování avanalýze psy-

  chického stavu svých kosmonautů se stali

  Sověti. Někteří účastníci misí na stanicích

  Pro dobrou atmosféru v týmu je

  třeba do posádky namíchat správný

  mix kompatibilních osobností

  Slovníček

  Neurastenie čili nervová slabost před-

  stavuje nejčastější druh neurózy. Kje-

  jím příznakům patří střídání podráž-

  děnosti aúnavy, bolesti hlavy, poruchy

  soustředění ispánku, vyšší emocionál-

  ní citlivost avegetativní obtíže.

  First-pass efekt neboli „účinek prvního

  průchodu“ znamená snížené působení

  léku přijatého ústy, neboť se jeho část

  před vstupem do systémového oběhu

  metabolizuje vjátrech.

  Jiné vlastnosti byly žádoucí u krátkodobých

  letů raketoplánů, jiné potřebují astronauti žijící

  půl roku na ISS

• Strana 54

  dobývání kosmu

  zdraví astronautů

  54

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Saljut 6 a7 vletech 1977–1991 pociťovali

  známky psychické tísně, případně fyzic-

  kých potíží spsychologickou příčinou.

  Šlo oprvní dlouhodobé pobyty vkosmu:

  Na palubě Saljutu 6 zůstala posádka poprvé

  půl roku, na „sedmičce“ dokonce osm

  měsíců. Každá expedice znamenala uzavře-

  ní dvou či tří kosmonautů do stísněných

  prostor malé stanice. Rusové tak ve svém

  kosmickém programu začali spolupracovat

  spsychology apsychiatry, kteří sledovali

  duševní stav členů posádek arovněž se

  podíleli na jejich výběru.

  Vpolovině 90.let se spolupráce s„od-

  borníky na duši“ uplatnila také vNASA.

  Vrámci rusko-amerického programu

  Shuttle–Mir začali na dlouhodobé mise

  na oběžnou dráhu létat rovněž astronauti

  Spojených států. Život na Miru byl ovšem

  Úkolem je poskládat posádku

  z lidí, kteří mají sice rozdílné

  osobnostní charakteristiky, ale

  navzájem kompatibilní

  Ve výzkumu biopsychosociálních

  aspektů kosmických misí má poměrně

  dlouhou tradici iČeská republika. Naši

  vědci jsou považováni za světovou

  špičku ve výzkumu stresu aúčinků

  dlouhodobé izolace na psychiku ana

  lidský organismus obecně. V80.le-

  tech se vprostoru hlubinného dolu na

  Ostravsku uskutečnily pod vedením

  Oldřicha Mikšíka dva experimen-

  ty, během nichž se vtěsné podzemní

  místnosti izolovalo několik dobrovol-

  níků. Vroce 1988 se vtišnovské štole

  odehrál pokus Štola-88 pod vedením

  Jaroslava Sýkory ajeho tým se pak

  zúčastnil řady dalších experimentů

  pod hlavičkou ESA či Institutu lékař-

  sko-biologických problémů Ruské

  akademie věd. Nejznámější zpokusů,

  do nichž se čeští vědci zapojili, před-

  stavoval projekt Mars 500. Asnašimi

  odborníky se počítá ido budoucna:

  Aktuálně se podílejí například na pro-

  jektu Sirius, který na Mars 500 zvolna

  navazuje.

  Význam pečlivého sestavování

  posádky dokládá případ z roku 1982,

  kdy Valentin Lebeděv a Anatolij

  Berezovoj strávili 211 dní na Saljutu 7.

  Ve stále napjatější atmosféře se

  snažili jeden druhému vyhýbat,

  u Lebeděva (vpravo) se však napětí

  projevovalo poruchami spánku

  a Berezovoj trpěl křečemi břicha

  neznámého původu

  Český příspěvek

  V rámci mezinárodního výzkum-

  ného projektu Mars 500, který

  probíhal od června 2010 do

  listopadu 2011, strávilo šest lidí

  celkem 520 dní v izolaci za pod-

  mínek odpovídajících skutečnému

  letu k rudé planetě

• Strana 55

  zdraví astronautů

  dobývání kosmu

  55

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  náročný: Zatímco někteří Američané si

  vedli výjimečně dobře–například Shannon

  Lucidová vroce 1996 ve stísněných pod-

  mínkách ruské stanice bez potíží fungovala

  šest měsíců–jiní přiznali, že na takový

  pobyt nebyli připraveni. Vdůsledku izolace,

  obtížné komunikace sruskými protějšky

  anedostatku volnočasových aktivit se

  umnohých projevilo psychické strádání.

  Strasti přizpůsobování

  Ať již hovoříme omisích minulých, nebo

  současných, coby nejčastější psychic-

  ké potíže se ve vesmíru vyskytují tzv.

  poruchy přizpůsobení. Špatná adaptace

  na nové prostředí azátěž, kníž při letu

  dochází, se projevují hlavně příznaky

  deprese aúzkosti. Už Valentin Lebeděv

  vhlášení uváděl, že ho během mise na

  Saljutu7 trápila skleslost anapjaté vztahy

  skolegou zposádky.

  Zajímavou poruchu přizpůsobení, kterou

  jako první popsali sovětští vědci, představuje

  tzv. astenizace. Jde ozvláštní typ adaptační

  reakce podobné neurastenii (vizSlovníček),

  kdy jsou kosmonauti unavení, podráždění,

  emocionálně labilní. Dále trpí poruchami

  soustředění, mají nestabilní tlak apopisují

  palpitace, tedy náhle vzniklé „bušení srdce“.

  Také špatně spí aztrácejí chuť kjídlu. Podstata

  popsaného problému zůstává předmětem

  výzkumu, ale některé studie dokonce uvádějí,

  že se jedná okulturně specickou záležitost.

  Když duše mluví tělem

  Jiný psychiatrický problém, který se při

  vesmírných misích objevuje, se označuje

  jako „somatoformní porucha“. Jedná se

  ostav, kdy se psychické potíže projevují

  fyzicky–například žaludeční nevolností,

  bolestmi hlavy či zubů. Připomeňme další

  zaznamenaný případ zorbitální stanice

  Saljut 6: Jeden zúčastníků mise zmínil

  vdeníku utkvělé obavy, že jej při pobytu

  na oběžné dráze postihne zánět slepého

  střeva. Dále popisoval, že se mu často zdá

  opotížích se zuby, které ho pak po probu-

  zení skutečně bolí…

  Práce na kosmické stanici bývá fyzicky

  ipsychicky velmi náročná. Dlouhodobý

  stres vede kpostupnému rozvoji únavy, což

  znamená pokles výkonnosti ačastější chyby.

  Astronauti popisují stavy apatie, napětí

  či psychosomatické potíže, jako rozvoj

  srdečních arytmií nebo poruchy erekce.

  Známe případy, kdy bylo nutné některým

  účastníkům mise předepsat sedativa, ajeden

  zčlenů posádky Saljutu 7 se dokonce musel

  pro pokles výkonnosti vrátit na Zemi.

  Pro všechny případy

  Astronauti mají proto na palubě kdis-

  pozici léky proti řadě psychických potíží,

  například anxiolytika na úzkost ataké anti

  -

  psychotika používaná při řešení závažných

  stavů či příznaků, jako jsou halucinace.

  Nesmějí chybět ani antidepresiva asa-

  mozřejmě léky proti nespavosti: „Prášky

  na spaní“ například pravidelně užívalo až

  15% účastníků misí raketoplánů.

  Především však kosmické agentury

  vyvinuly řadu protiopatření. Tým psycholo-

  gů NASA hodnotí duševní zdraví astro-

  nautů vpravidelných intervalech ještě před

  startem aposádky také procházejí výcvikem

  kidentikaci ařešení psychických potíží

  ukolegů. Během pobytu na ISS pak zhruba

  každé dva týdny absolvují soukromý video-

  hovor spsychologem, kterého zajímá vše,

  co souvisí se spánkem, morálkou na palubě,

  zvládáním pracovního vytížení, rodinnými

  starostmi… Avpřípadě akutní potřeby

  lze psychologa samozřejmě kontaktovat

  kdykoliv. Pozemní tým navíc podporuje

  komunikaci astronautů sjejich blízkými,

  snaží se jim zajistit přístup ke koníčkům

  arůzným formám zábavy aposílá na

  oběžnou dráhu nejrůznější překvapení,

  dárky či oblíbená jídla.

  K prevenci psychických potíží

  vznikla řada opatření, jako

  posílání různých překvapení,

  dárků či oblíbených jídel

  » fakta

  POBYT S RIZIKEM

  Vpřípadě analogových misí, kde jed-

  notliví členové posádek nepodstupují

  tak důkladná vyšetření jako pro kos-

  mické lety, se závažné psychiatrické

  potíže objevují přibližně u5% účast-

  níků. Jde zejména ovýzkumy prová-

  děné vextrémních prostředích, jako

  jsou polární základny či mise NEEMO

  neboli NASA Extreme Environment

  Mission Operations, realizované vha-

  bitatu pod mořskou hladinou.

• Strana 56

  dobývání kosmu

  zdraví astronautů

  56

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Sohledem na beztíži

  Je-li však nutné přistoupit kpsychoaktiv-

  ní medikaci, musí se sní zacházet velmi

  opatrně–stejně jako sostatními léky

  podávanými ve vesmíru. Vprostředí

  mikro gravitace totiž účinkují jinak než

  vběžných podmínkách na Zemi aob-

  zvlášť „citlivá“ jsou vdaném ohledu některá

  antipsychotika či antidepresiva.

  Obecně řečeno velmi záleží na místě

  vstřebávání léku ataké na tom, zda jde

  oléčivo podléhající ve velké míře tzv.

  rst-pass efektu (viz Slovníček). Jisté

  specikum zahrnuje při pobytu vmikro-

  gravitaci rovněž aplikace injekcí do svalu:

  Doporučuje se je podávat spíš do paží než

  do hýždí či stehen, přičemž důvod spočívá

  vpřesunu tekutin zdolních partií těla

  směrem nahoru. Vúrovni nohou akyčlí

  je popsaný efekt intenzivnější aovlivňuje

  rovnoměrné vstřebávání léku.

  Dál anáročněji

  Jeden znejslabších článků každé mise

  představuje lidský faktor, anaopak–zásah

  člověka může celou expedici zachránit.

  Kprioritám výzkumu voblasti pilotované

  kosmonautiky proto patří člověk ajeho

  reakce na pobyt vextrémním prostředí,

  přizpůsobení se aspolupráce sostatními na

  plnění úkolů. Daný výzkum se provádí na

  palubě ISS, ale četné poznatky získáváme

  ivrámci tzv. analogových studií vpo-

  zemních simulátorech kosmických lodí,

  vpodvodních habitatech, na polárních

  základnách, vjeskyních či na pouštích.

  Vbrzké budoucnosti se lidé opět vydají

  za hranice běžných zkušeností: Astronauti

  přistanou na Měsíci aza nějaký čas snad

  zamíří ikMarsu. Čekají je náročné úkoly,

  které budou plnit ve smrtícím prostře-

  dí adaleko od domova vmístě, kde se

  za chyby aselhání platí icena nejvyšší.

  Takový tlak neunese každý. Proto již dnes

  vědci vyvíjejí metody, jež mají jediný

  cíl–pomoct posádkám se ve vesmíru

  „nezbláznit“.

  Článek byl připraven ve spolupráci sportálem

  Kosmonautix.cz.

  Pavel Boháček vystudoval ošetřovatelství

  na 3.LF UK, dále studuje obor Organizace

  arozvoj zdravotnických zařízení na

  FZSUJEP. Popularizuje využívání výsledků

  kosmického programu vpéči onemocné. Podílí

  se také na výzkumu voblasti lidských potřeb

  vextrémních podmínkách avlivu zátěže

  aizolace naposádky vesmírných misí

  Na palubě nesmějí chybět ani

  antidepresiva a samozřejmě

  léky proti nespavosti

  Zdravotní apsychický stav astro-

  nautů je nutné sledovat ipo skonče-

  ní mise. Po návratu tak každý člen

  posádky absolvuje další psycho-

  logická hodnocení, která mu mají

  pomoct vstřebat získané zkušenosti

  aadaptovat se na novou roli. Zmi-

  nulosti známe řadu případů, kdy se

  ujednotlivců odehrály osobnostní

  změny arozvinuly se psychiatrické

  obtíže. Studie dlouhodobého vývoje

  zdravotního stavu astronautů po-

  pisují deprese, úzkosti, zneužívání

  alkoholu, poruchy přizpůsobení

  iproblémy vpartnerském soužití.

  Potíže členů posádek si tak často

  vyžádaly intervenci psychologů či

  psychiatrů.

  Na Zemi není vyhráno

  Pobyt na oběžné dráze neovlivňuje

  psychiku jen negativně. Řada astro-

  nautů popisuje také stav, kterému

  se anglicky říká „overview effect“

  neboli „účinek přehledu“. Jde o jakési

  až mystické vytržení a „uvědomění

  si“, jež se dostavuje při sledování

  rodné planety z vesmíru

• Strana 57

  57

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Devátého listopadu 1967 se na Flo-

  ridě odehrál historicky první start

  obří lunární rakety Saturn V, dosud

  nejsilnějšího kosmického nosiče

  vhistorii. Premiéra sbezpilotní

  lodí Apollo 4 se zdařila, ale techni-

  kům přesto neušel problém známý

  zjiných raket–tzv. pogo efekt, kdy

  vdůsledku nepravidelného průtoku

  paliva do spalovacích komor na-

  stávaly při letu nárazovité impulzy

  azpůsobovaly výrazné zatížení celé

  struktury nosiče. Efekt se naplno

  projevil při druhém startu „obra“ na

  jaře 1968, kdy se konstruktéři divili,

  že vůbec vydržel pohromadě. Ves-

  mírná agentura si však byla odstra-

  něním potíží tak jistá, že už na špici

  třetího Saturnu Vposadila kabinu

  sposádkou–aApollo 8 zamířilo

  kobletu Měsíce (viz stranu 26).

  Probudil se obr

  Foto NASA Připravila redakce

  stalo se v listopadu

  okno do minulosti

  1967

• Strana 58

  58

  noční obloha

  listopad

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  S

  ledování hvězdného nebe vlistopa-

  du ohraničí pětice planet vidi-

  telných ibez dalekohledu. Tou

  první anejjasnější se stane zářivá večernice

  Venuše, pozorovatelná již krátce po západu

  Slunce nízko nad jihozápadem vsouhvězdí

  Střelce. Záhy ji však budou následovat

  iplanetární giganti Jupiter aSaturn, kteří

  se zjeví vKozorohovi vysoko nad jihem

  ažjihozápadem.

  Planetární trpaslíci

  Ranní obloha za svítání bude naopak

  vyhrazena planetárním trpaslíkům

  vpodobě Merkuru aMarsu, ovšem jen

  vomezené míře. Zatímco menší zoběžnic

  zahlédneme pouze na počátku listopadu

  vblízkosti světlého východního horizontu

  vjiž nerozpoznatelném souhvězdí Panny,

  Marsu se dočkáme až ve druhé polovině

  měsíce nad jihovýchodem vsouhvězdí Vah.

  Uplanet ještě chvíli zůstaňme, ale je-

  likož půjde otrpasličí oběžnici, vyžádá

  si její sledování alespoň malý daleko-

  hled. Vnoci z2.na 3.listopadu jej

  zkuste zacílit na Aldebaran, velmi

  nápadnou stálici první velikosti

  vsouhvězdí Býka. Zhruba 9‘ od ní

  najdete trpasličí planetu Ceres,

  sjasností 7,5mag, ado rána pak

  zmíněný rozestup klesne ještě

  očtvrtinu. K planetce Ceres se

  však určitě zkuste vrátit iběhem

  následujících nocí: Uvidíte, jak

  doslova utíká od Aldebaranu

  pryč směrem naseverozápad.

  Prvotní odraz

  Pro pořádek musíme dodat, že se

  19.listopadu dočkáme ičásteč-

  ného zatmění Měsíce. Proč pro

  pořádek? Protože bude znašeho

  území vpodstatě nepozorovatel-

  né. Začne totiž až vsedm hodin

  ráno, kdy se bude úplňkový kotouč

  nacházet těsně nad severozápadním

  obzorem. Ajelikož za něj zapadne již

  o15minut později, „spatříme“ během

  oné čtvrthodinky pouze první fázi extrém-

  ně nevýrazného polostínového zatmění.

  Naopak na bezměsíčném tmavém nebi

  se můžete pokusit ogalaktický trojskok,

  musíte se však pořádně odrazit: Hned na

  úvod je totiž potřeba překlenout asi 2,5mi-

  lionu světelných roků–přibližně tak da-

  leko se nachází první meta, známá spirální

  galaxie M31 neboli NGC224 vsouhvězdí

  Andromedy (viz také stranu 42). Zhruba

  s3,4 mag představuje nejjasnější objekt

  svého druhu na pozemské obloze, takže se

  na ní můžete skvěle rozcvičit.

  Stačí se vydat necelé 4° na sever od

  stálice čtvrté velikosti Ný Andromedae,

  kde pou-

  hýma očima

  zahlédnete ovál-

  nou mlhavou skvrnu

  oúhlovém průměru asi

  2°. Vezmete-li si na pomoc

  malý dalekohled, přidá se kjejímu

  Foto a ilustrace Jan Píšala, NASA, ESA, Descubre Foundation, Calar Alto Observatory, Malcolm Park

  Vydejte se na průzkum

  podzimních galaxií!

  Jan Píšala

  » fakta

  BOČNÍ VIDĚNÍ

  Naše oči vnímají světlo zpozorovaného

  objektu prostřednictvím světlocitlivých

  buněk na sítnici, které ji však nepokrý-

  vají rovnoměrně, ale od středu směrem

  kokrajům jejich hustota narůstá. Při

  sledování slabých objektů se proto vy-

  platí použít tzv. boční vidění: Nastavte

  objekt do centra zorného pole apoté se

  podívejte mimo něj. Tehdy bude jeho

  světlo dopadat nikoliv doprostřed vaší

  sítnice, ale na okraj světším množstvím

  světlocitlivých buněk. Cíl se tak bude

  jevit oněco zřetelnější, ale vlivem peri-

  ferního vidění imírně zkreslený.

  listopad

  noční obloha

  Galaktický

  trojskok

• Strana 59

  59

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  listopad

  noční obloha

  Mapa noční oblohy

  Kruhová mapa zobrazuje podobu nočního nebe

  15.listopadu 2021 v19:00 středoevropského

  času (SEČ). Na počátku měsíce platí pro

  20:00 SEČ, na jeho konci pro 18:00 SEČ.

  Při pozorování držte mapu nad hla-

  vou, mírně skloněnu před sebe tak,

  aby kobzoru směřovala ta svě-

  tová strana uvedená na jejím

  okraji, kníž stojíte čelem.

  Hvězdy jsou vyznačeny

  bílými kotoučky–čím

  jasnější stálice, tím

  větší průměr ko-

  toučku (viz škálu

  hvězdných veli-

  kostí). Zplanet

  mapa zachycuje

  pouze ty, jež se

  vdaném oka-

  mžiku nacházejí

  nad obzorem ajsou

  viditelné ipouhýma

  očima. Dohledat je mů-

  žete vblízkosti tzv.eklip-

  tiky, což je trajektorie, po

  které se Slunce pohybuje

  během roku, přesněji řečeno

  průsečnice, vníž rovina dráhy

  Země kolem Slunce protíná nebeskou

  sféru. Měsíc, který neustále mění svou

  fázi apolohu, vmapě zakreslen není. Při

  pozorování používejte nejlépe tlumené červené

  světlo, jež nejméně oslňuje.

• Strana 60

  noční obloha

  listopad

  60

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  První dva galaktické „skoky“ na

  jediném snímku: vlevo M31, vpravo

  M33. Jasnou hvězdu uprostřed

  představuje Mirach ze souhvězdí

  Andromedy

  jasnému jádru iokolní slabé halo arozmě-

  ry M31 narostou očtvrtinu. Ostatně nejde

  ožádného drobečka: Vjejím nitru sídlí

  přes bilion stálic!

  Striedrem do Trojúhelníku

  Udělejte nyní další skok: na obloze do

  sousedního souhvězdí Trojúhelníku, ve

  vesmíru pak tři miliony světelných roků

  daleko od Země. Druhou metu tvoří

  spirální galaxie M33 neboli NGC 598, ve

  srovnání sM31 je však výrazně menší–ob-

  sahuje pouze 40 miliard hvězd. Aprotože

  leží ještě okus dál, je také se svými 6 mag

  mnohem méně nápadná.

  Iza dokonalých podmínek apod vel-

  mi tmavou oblohou zůstává M33 na hra-

  nici viditelnosti bez dalekohledu, proto

  Obdélníková mapa uvádí přibližné

  polohy významných těles Sluneční

  soustavy na listopadové obloze. UMě-

  síce jsou zvýrazněny pozice (včetně

  přesného data), kdy nastává první

  čtvrt, úplněk, poslední čtvrt anov. Po-

  hyb Slunce, Měsíce aplanet mezi sou-

  hvězdími za uvedené období naznačují

  křivky ve střední části mapy. Jaká

  souhvězdí jsou na nebi vidět zvečera,

  po západu Slunce, zjistíte zkruhové

  mapy na předchozí dvojstraně.

  Kde hledat planety, Měsíc aSlunce

• Strana 61

  listopad

  noční obloha

  61

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Díky vhodnému natočení k Zemi se

  M74 těší velké oblibě u amatérských

  pozorovatelů i profesionálních

  astronomů. Ti první na ní obdivují

  mohutná a dobře čitelná spirální

  ramena, druzí zase možnost

  zkoumat galaktický disk v celé

  jeho ploše – včetně centrální černé

  díry ukryté v jádře, bezpočtu

  hvězdotvorných oblastí zářícího

  vodíku či mnoha hvězdokup

  obsahujících mladé a velmi horké

  modré stálice

  ekliptika (dráha Slunce na nebi během jednoho roku)

  nebeský rovník

  dráha Slunce na nebi v listopadu

  dráha Měsíce na nebi v listopadu

  Škála hvězdných velikostí

  -1 0 1 2 3 4

  Dne 22. listopadu ve 3:34 SEČ vstupuje

  Slunce do znamení Střelce

  Merkur: viditelný na začátku listopadu ráno

  nízko na východem

  Uran: viditelný téměř po celou noc kromě rána

  Neptun: viditelný v první polovině noci

  Jupiter: viditelný v první polovině noci

  Mars: viditelný ve druhé polovině listopadu

  ráno nízko nad jihovýchodem

  Venuše: viditelná večer nad jihozápadem

  Úplněk: 19. listopadu

  První čtvrt: 11. listopadu

  Nov: 4. listopadu

  Poslední čtvrt: 27. listopadu

  Saturn: viditelný večer nad jihozápadem

  » fakta

  MÉCHAIN BYL PRVNÍ

  Spirální galaxii M74 neobjevil fran-

  couzský astronom Charles Messier,

  jak by se mohlo zdát, ale Pierre

  Méchain, ato na sklonku září 1780.

  Messier však na základě informací

  od kolegy již 18.října jeho pozorování

  zopakoval, pozici M74 ověřil azanesl

  ji do svého katalogu. Oba se přitom

  shodli, že jde oobtížně pozorovatelný

  objekt.

• Strana 62

  noční obloha

  listopad

  62

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Vyhrajte sHvězdárnou

  aplanetáriem Brno

  Odpovědět můžete na webu Tajemství vesmíru

  (www.epublishing.cz/tajemstvi-vesmiru) do 2. prosince 2021.

  Tři vylosovaní výherci obdrží vstupenky na libovolné představení

  Hvězdárny aplanetária Brno. Jména výherců najdete v lednovém

  vydání Tajemství vesmíru, které vychází 6. ledna 2022.

  Objekt na fotograi představuje rodiště nových hvězd.

  Foto Hubble Legacy Archive, NASA, ESA, Judy Schmidt

  Poznáte astronomický objekt na fotograi?

  a) Temná mlhovina Koňská hlava vsouhvězdí Orionu

  b) Orlí mlhovina vsouhvězdí Hada

  c) Kuželová mlhovina vsouhvězdí Jednorožce

  Řešení zminulého čísla

  Hluboko vproudu dravé nebeské řeky Eridan, asi

  70milionů světelných roků od nás, leží dvojice ga-

  laxií NGC1531 a1532. Gigantické hvězdné ostrovy

  dělí tak malá vzdálenost, že se významně ovlivňují

  skrz gravitační působení. Vyčíst to lze izjejich

  společné fotograe: Jedno zramen spirální galaxie

  NGC1532 (vpopředí) se doslova ohýbá vysoko nad

  rovinu jejího disku. Původce dramatické deformace,

  tedy hvězdný ostrov NGC1531, se přitom jeví docela

  nenápadně amá podobu jasné drobné skvrny vpo-

  zadí. Další arovněž zřetelně čitelný důsledek galak-

  tického setkání tvoří překotný vznik velmi hmotných

  hvězd vramenech NGC1532, jejichž rozsáhlé shluky

  vypadají na snímku jako výrazné alové skvrny.

  Vstupenky na představení Hvězdárny aplanetária

  Brno zminulého čísla vyhrávají Vladimír Brázdil,

  Otrokovice; Jan Hlavinka, Brodek u Přerova;

  aZdenkaFilipová,Kolín. Gratulujeme!

  bude lepší po ní zapátrat třeba striedrem

  vruce. Zkuste se vydat od hvězdy třetí

  velikosti Alfa Trianguli zhruba 4,5° na se-

  verozápad ave vašem zorném poli spočine

  takřka kruhová mlhavá skvrna oúhlovém

  průměru 0,8°. Mimochodem, různý tvar

  obou galaxií vdalekohledu není dán jejich

  uspořádáním, nýbrž úhlem, pod jakým je

  sledujeme. Jak M31, tak M33 mají totiž

  podobu plochého disku sjasným galak-

  tickým jádrem. Na první znich ovšem

  hledíme zboku, takže se jeví silně eliptic-

  ká, zatímco druhou sledujemeznadhledu,

  aproto vypadá spíš kruhová.

  Náročný vrchol

  Třetí skok vás zavede na jih, do souhvězdí

  Ryb, bude však ze všech nejnáročnější. Na

  jeho konci totiž čeká jeden znejobtíž-

  něji pozorovatelných objektů slavného

  Messierova katalogu (viz Méchain byl prv-

  ní): Spirální galaxie M74 či NGC 628 má

  jasnost jen 9,5 mag, atu plošnou dokonce

  ještě o4,5 mag menší! Abyste ji tedy za-

  hlédli, připravte si dalekohled sobjektivem

  oprůměru alespoň 50mm apoužijte malé

  zvětšení, díky němuž se galaxie snáz oddělí

  od hvězdného pozadí.

  Spozorováním začněte uhvězdy čtvrté

  velikosti Éta Piscii avydejte se od ní 1,5°

  na severovýchod. M74 bude vypadat jako

  nepatrné difuzní zjasnění vzorném poli,

  zkuste však trochu „zašilhat“ (vizBoční

  vidění), apromění se vokrouhlou ml-

  havou skvrnku oúhlovém průměru8.

  Srostoucím průměrem objektivu pak

  bude čím dál zřetelnější: Ten 10centime-

  trový přidá světlé bodové jádro, ulo-

  žené poněkud mimo geometrický střed

  útvaru, avdalekohledu s20–25centi-

  metrovým objektivem se objeví idvojice

  spirálníchramen.

  Jak daleko jsme tedy nakonec do-

  skočili? Asi do vzdálenosti 30 milionů

  světelných roků–což bohatě stačí, aby

  sezmajestátní galaxie oprůměru 100 tisíc

  světelných let ase 100 miliardami hvězd

  stal na pozemské obloze snadno přehléd-

  nutelný mlhavýíček …

  Mgr. Jan Píšala pracuje od roku2006

  naHvězdárně aplanetáriu Brno. Věnuje

  sezejména popularizaci astronomie

  achemie. Jeautorem několika knih, řady

  článků atvůrcem pořadů pro planetárium

  iexperimentálních chemických show

  2.listopadu–setkání trpasličí pla-

  nety Ceres aAldebaranu zBýka na

  noční obloze, nejmenší vzdálenost

  cca 0,12° ráno 3. 11.

  3.listopadu–seskupení velmi

  úzkého měsíčního srpku, Merkuru

  aSpicy zPanny před rozedněním

  nízko nad jihovýchodem, na ploše

  oprůměru cca7°

  5.listopadu–Uran vopozici se

  Sluncem

  7.a8.listopadu–setkání úzkého

  měsíčního srpku aVenuše na sou-

  mrakovém nebi nízko nad jihozápa-

  dem (7.11.cca 8°, 8. 11.cca 6°), nad

  jihem pozorovatelné také planety

  Saturn aJupiter

  10.a11.listopadu–seskupení

  Měsíce, Saturnu aVenuše na večerní

  obloze: 10. 11. Měsíc cca 5° od Satur-

  nu, 11. 11.cca 5,5° od Jupitera

  17.listopadu–vnoci nastává maxi-

  mum činnosti meteorického roje Leonid

  19.listopadu–částečné zatmění Mě-

  síce, zČR vpodstatě nepozorovatelné

  20.listopadu–takřka úplňkový

  Měsíc poblíž Aldebaranu zBýka na

  nočním nebi

  23.listopadu–Měsíc poblíž Polluxe

  zBlíženců na noční obloze

  27.listopadu–Měsíc poblíž Regula

  ze Lva na ranním nebi; trpasličí pla-

  neta Ceres vopozici se Sluncem

  Zajímavé úkazy vlistopadu 2021

• Strana 63

  63

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  astrotechnika

  pozorování vesmíru

  Planetární newton

  Nový Newtonův dalekohled zřady

  Photon od firmy Teleskop Service cílí

  zejména na planetární pozorovate-

  le. Ocelový tubus ukrývá zrcadlový

  objektiv oprůměru 200mm aohnisku

  1200mm, který cloní sekundární zrcátko

  široké jen 50mm. Obraz proto vyniká vyso-

  kou jasností asohledem na velmi přesné opracování

  optických ploch iostrostí napříč celým zorným polem.

  Všechny zrcadlové povrchy mají navíc minimálně 94%

  odrazivost, apřístroj tak může směle konkurovat imnoho-

  násobně dražším apochromatickým refraktorům sobjektivy

  oprůměru okolo 150mm. Primární zrcadlo ze skla Quartz

  sminimální teplotní roztažností velmi dobře odolává výky-

  vům teplot, což pozitivně ovlivňuje ostré zobrazení jemných

  planetárních či měsíčních detailů. Tubus je osazen dvoj-

  rychlostním Crayfordovým okulárovým výtahem, optickým

  hledáčkem 8×50, adokonce imalým větrákem pod primárním

  zrcadlem pro snazší temperaci před použitím.

  Zrcadlový dalekohled TS Photon 200/1200

  Orientační cena 14600Kč

  Astrobinokulár

  Čočkový dalekohled Celestron Nature DX 12×56 leží

  na pomezí menších triedrů avelkých astronomických

  binokulárů. Díky objektivům oprůměru 56mm, které

  zachytí dostatek světla, sním lze úspěšně pozorovat

  slabší nebeské cíle. Dvanáctinásobné zvětšení, při

  zorném poli 5,5°, už si však žádá použití stativu. Pří-

  stroj má pogumovaný povrch aváží pouze 1kg.

  Binokulární dalekohled Celestron Nature DX 12×56

  Orientační cena 7700Kč

  Mlhovinový filtr

  Pokud vás při pozo-

  rování trápí vmenší

  míře světelné zne-

  čištění, můžete sním

  zkusit zabojovat pomocí

  širokopásmového, atudíž

  ipoměrně univerzálního

  1,25 mlhovinového filtru od

  firmy Omegon. Ten potlačí jas oblohy,

  čímž naroste kontrast sledovaného obrazu.

  Objekty vzdáleného vesmíru, jako jsou slabé galaxie, mlhovi-

  ny či hvězdokupy, se tak stanou zřetelnějšími.

  Mlhovinový filtr Omegon 1,25

  Orientační cena 1300Kč

  Laserem na zrcadla

  Laserový kolimátor Baader Mark III supínacím průměrem 1,25 palce

  je určen ke kontrole aseřízení zrcadlových dalekohledů vuspořádání

  newton či schmidt-cassegrain. Stačí jej upnout do okulárového výtahu

  aprostřednictvím laserového svazku promítaného do tubusu

  prověřit uložení zrcadel. Tělo kolimátoru je vyrobeno

  zanodizovaného kovu sgumovými prvky pro

  snadnou manipulaci.

  Laserový kolimátor Baader Mark III 1,25

  Orientační cena 1900Kč

  Připravil Jan Píšala

• Strana 64

  64

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  noční obloha

  souhvězdí

  Souhvězdí Kasiopeji na

  ilustraci z roku 1825

  Foto a ilustrace NASA, Shutterstock, Wikipedie, EarthSky

  Připravila Kateřina Sedláková Droščínová

  Kasiopeja patří k nejznámějším souhvězdím severní

  oblohy. Velký podíl na tom má jistě fakt, že se řadí

  i mezi souhvězdí nejlépe identifikovatelná, a navíc

  v našich končinách nikdy nezapadá. Pozorovatelům

  s dalekohledem pak nabízí překvapivé množství

  otevřených hvězdokup

  Královna

  otevřených hvězdokup

  Otevřená

  hvězdokupa „Človíček“

  Poměrně snadno vyhledatelná adobře pozorovatelná otevřená

  hvězdokupa NGC 457 leží asi 2° jihozápadně od hvězdy Ruchbah.

  Díky svému tvaru proslula mezi amatérskými astronomy pod pře-

  zdívkou „hvězdokupa E.T.“ nebo „Človíček“. Její dvě nejjasnější stá-

  lice, dosahující 5a7 mag, tvoří človíčkovy „oči“ avýraznější znich

  lze na tmavší obloze spatřit ibez dalekohledu. Ostatní hvězdy jsou

  již 9.hvězdné velikosti aslabší. NGC 457 sestává z60–200 stálic:

  Menší přístroje jich zobrazí asi dvacet, větší amatérské dalekohledy

  přidají ještě pár desítek slabších. Hvězdokupa tvoří součást galak-

  tického ramene Persea aod Země ji dělí zhruba 8000 ly.

  1

  Souhvězdí Kasiopeji

  Pozorování: Kasiopeja se nachá-

  zí mezi souhvězdími Andromedy,

  Persea, Žirafy, Ještěrky aKefea.

  Patří mezi cirkumpolární souhvězdí

  severní oblohy, zČeska je vidět po

  celou noc vkteroukoliv roční dobu.

  Horní kulminace nastává vříjnu, kdy

  Kasiopeja připomíná písmeno W;

  během dubnové dolní kulminace pak

  vypadá jako M.

  Mytologie: Kasiopeja byla manželkou

  etiopského krále Kefea. Vychlouba-

  la se, že ona ajejí dcera Andromeda

  předčí svou krásou inymfy Néreidy.

  Jako trest za urážku měla být prin-

  cezna obětována mořské příšeře,

  zachránil ji však statečný Perseus.

  Néreidy dosáhly alespoň toho, že se

  Kasiopeja po smrti dostala na oblohu

  vblízkosti pólu, takže musela trávit

  polovinu noci hlavou dolů, aby se své

  pýchy zbavila.

  Hvězdy: Nejjasnější stálici souhvězdí

  představuje Schedir s2,2 mag. Jedná

  se ooranžového obra vzdáleného

  229 ly, jehož barevného odstínu

  si lze všimnout už při pozorování

  pouhýma očima. Vroce 1572 vzplála

  vsouhvězdí supernova známá jako

  Tychonova hvězda azůstala viditel-

  ná po 16měsíců.

  Objekty: Souhvězdím prochází Mléč-

  ná dráha, tudíž je bohaté na otevřené

  hvězdokupy. Najdeme vněm iněko-

  lik mlhovin apár nevýrazných, ale

  poměrně blízkých galaxií.

• Strana 65

  65

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  souhvězdí

  noční obloha

  Mlhovina „Pacman“

  Jasná emisní mlhovina NGC 281 připomíná svým

  tvarem ikonickou postavu zpočítačové hry, amezi

  astronomy je proto známá také jako „Pacman“. Leží

  asi jen 1,5° východně od hvězdy Schedir alias Alfa

  Cassiopeiae. Vcentrální části mlhoviny se nachází

  velmi mladá otevřená hvězdokupa IC 1590, čítající

  několik stovek členek. NGC 281 dělí od Země zhruba

  9500 ly apatří knejsnáz pozorovatelným objektům

  svého druhu na obloze. Díky celkové jasnosti okolo

  7,5 mag ji odhalí itriedr, lépe však vynikne až ve

  středně velkém přístroji.

  3

  Otevřená hvězdokupa NGC 7789

  Za klenot mezi otevřenými hvězdokupami vsouhvězdí Kasiopeji se po-

  važuje NGC 7789. Nachází se asi 3° jihozápadně od stálice Caph neboli

  Beta Cassiopeiae. Poměrně velké zastoupení obřích oranžových hvězd,

  viditelných na barevných snímcích, naznačuje pokročilý věk usku-

  pení: Astronomové jej odhadují na 1,5 miliardy roků, což představuje

  na otevřenou hvězdokupu nezvykle vysoké číslo. NGC7789 od nás

  dělí 6000–9000 ly atvoří ji nejméně tisíc stálic. Na nebi dosahuje

  celkově asi 6,7mag, triedr ji tedy zobrazí jako mlhavou skvrnku.

  Opravdu pěkný pohled nabídne středně velký amatérský daleko-

  hled, větší přístroj pak vykreslí až několik stovek hvězd.

  2

  *Umístění objektů v souhvězdí je orientační. Přesnou polohu vyhledáte pomocí hvězdné mapy.

  1

  NGC 457

  3

  NGC 281

  2

  NGC 7789

  Segin

  Ksora

  Cih

  Caph

  Schedir

• Strana 66

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  66

  Foto a ilustrace NASA, Wikipedie, Petr Horálek

  Roboti na Měsíci

  Přes četné neúspěchy znamenal sovětský program Luna

  pro průzkum Měsíce důležitý přínos–mimo jiné v podobě

  prvních robotických roverů, lunochodů

  Největší zrodu planetek

  Astronomové pořídili snímky 42 planetek patřících knej-

  větším vpásu asteroidů. Vůbec poprvé se tak podařilo

  zobrazit natolik rozsáhlou skupinu malých těles Sluneční

  soustavy vdetailech

  Za klenoty

  jižní oblohy

  Jižní obloha se od

  té severní napros-

  to liší–apodle

  většiny hvězdářů je

  dokonce mnohem

  hezčí. Astrofotograf

  Petr Horálek nám

  ukáže, proč…

  Patří ISS do

  starého železa?

  Mezinárodní vesmírná stanice již řadu let přesluhuje

  ajejí fungování na oběžné dráze se neobejde bez

  komplikací. Jak dlouho bude ještě okolo Země kroužit

  ajaký osud ji nakonec čeká?

  příští vydání

  vychází 2. prosince 2021

  Svět skrytý za mraky

  Splanetárním vědcem Martinem Pauerem jsme si

  povídali oVenuši, naší nejbližší sousedce. Mohl by

  její neproniknutelný vzdušný obal ukrývat život?

• Strana 67

  Nekonečně vesmíru…

  Jak předplatit

  1. Na internetových stránkách www.epublishing.cz

  2. E-mailem: predplatne@epublishing.cz

  3. Zavolejte na 545 211 880

  (všední dny po–čt od 8 do 16 hod.)

  4. Využijte možnosti kombinovaného

  předplatného papírového a elektronického časopisu.

  Více na kiosek.epublishing.cz

  5. Starší vydání časopisu můžete nyní objednat na

  www.radostzpoznani.cz v sekci „Naučné časopisy“

  Podmínky předplatného: Předplatné Tajemství vesmíru platí na 10 po sobě jdoucích čísel, tj. na

  rok, případně 2 speciály navíc, a bude zahájeno týden od podání objednávky. Dárky jsou pro nové

  abonenty a zašleme je do šesti týdnů od připsání platby. Vyhrazujeme si právo akci předčasně ukončit,

  či naopak prodloužit. Tato konkrétní nabídka platí pro objednávky předplatného na adresy v ČR přijaté

  až do vydání následujícího čísla. Informaci o předplatném na Slovensku najdete v tiráži.

  Ihned po objednávce způsoby 1–3 od nás obdržíte platební dispozice:

  číslo účtu a váš unikátní variabilní a specifický symbol pro identifikaci

  platby. Platit pak můžete bankovním převodem, např. internetovým

  bankovnictvím, případně na poště složenkou typu A.

  Předplatné je výhodné:

   Nehradíte poštovné – posíláme vám na naše náklady

   Ve fólii zabalený výtisk dostanete vždy až do schránky

   Časopis získáte včas, nejpozději v den vydání

  1. Varianta „SPECIÁL“

  10 čísel + 2 speciály ročně – v trafice byste

  zaplatili 999

  Kč (běžná cena 1 výtisku 79,90 Kč,

  cena speciálu 99,90 Kč)

  V předplatném jen 839 Kč,

  SLEVA 16 % + 2 speciály v hodnotě

  180 Kč NAVÍC!

  Získáte 200 stran navíc – 1. speciál – Apollo změnilo svět

  jako málokterá událost v historii lidstva. Procházka po Mě-

  síci představovala první opuštění naší planety. Do té doby

  jsme „jen“ létali vysoko (a vlastně tak činíme dosud), ale

  v rámci programu Apollo jsme dorazili ke konkrétnímu cíli

  a pilotovaný let člověka na Měsíc se tak stal významným

  hned v několika rovinách.

  2. speciál – Utajované dějiny kosmonautiky – Co chtěli

  Sověti zatajit světu? Studená válka a bitva o vesmír. Největší

  raketoví konstruktéři a mnoho dalších. Karel Pacner, přední

  popularizátor vědy a kosmonautiky, byl naším pravidelným

  spolupracovníkem a stal se také autorem tohoto speciálního

  vydání. Kromě celoživotní tvorby článků pro noviny a časopi-

  sy rovněž napsal přes šedesát knih.

  2. Varianta „ZÁKLAD“

  10 čísel ročně – v trafice byste zaplatili 799 Kč

  (běžná cena 1 výtisku 79,90 Kč)

  V předplatném jen 687 Kč,

  SLEVA 14 %

  Akce:

  Plakát

  Průzkum Měsíce

  kekaždému

  novému

  předplatnému

  předplatné

  67

  11/2021

  Tajemství vesmíru

  Kpředplatnému

  SPECIÁL

  200 stran

  navíc

• Strana 68

  PRÁVĚ

  V TRAFIKÁCH

  JAK PŘEKONAT PROBLÉMY A DOBŘE SE VYSPAT!

  Získáte od vydavatele se slevou na www.radostzpoznani.cz

  a u dobrých knihkupců. Po omezenou dobu také v trafikách!

  Rozdáváme radost ...

  RADOST ZPOZNÁNÍ!

  SPÁNEK JAKO PROBLÉM?

  JAK OPĚT DOBŘE SPÁT

  SPÁNKOVÁ HYGIENA

  PROČ SPÍME

  EP_bookaziny_SPANEK_205x285.indd 1 14.10.2021 11:35:31