!Test1!

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 25

25
11/2021
Tajemství vesmíru
nejkrásnější snímky ESO
kosmické perličky
Oblast svelmi aktivní tvorbou hvězd poblíž mlhoviny Tarantule se
nachází ve Velkém Magellanově oblaku–nepravidelné galaxii vsou-
sedství Mléčné dráhy. Uprostřed snímku leží výjimečně jasná, avšak
osamělá žlutooranžová hvězda VFTS 682, zářící jako tři miliony
sluncí, avpravo dole od ní lze rozeznat velmi bohatou hvězdokupu
R136. Původ zmíněné stálice zůstává nejasný–buď byla vyvržena
zR136, nebo se zrodila osamoceně. Obraz se skládá zfotografií ve
viditelném světle pořízených kamerou Wide Field Imager na zmíně-
ném dalekohledu MPG/ESO vChile avoboru infračerveného záření
teleskopem VISTA oprůměru 4,1m na hoře Paranal tamtéž.
NGC 2899:
Kosmický motýl
Detailní fotografie planetární mlhoviny NGC 2899
vznikla pomocí spektrografu FORS na dalekohledu
VLT Evropské jižní observatoře. Obří oblak plynů při-
pomínající motýla se zformoval kolem staré explodu-
jící hvězdy. Od Země jej dělí 3000–6500 ly, promítá
se do souhvězdí Plachet na jižní obloze ajeho životnost
je omezená. Ultrafialové záření stálice bombarduje
okolní plynnou obálku anutí přítomné atomy vodíku
akyslíku zářit vnádherných barvách.
Továrnu na velmi hmotné hvězdy, známou jako mlhovina
Trifid, zachytila vcelé její kráse opět kamera WideField
Imager. Objekt dostal jméno podle tmavých prachových
pásů, které rozdělují jeho zářící „srdce“ na tři části. Trifid
představuje vzácnou kombinaci tří typů mlhovin, jež
odhalují běsnění nedávno zrozených hvězd aukazují na
množství stálic, které mohou teprve vzniknout. Mlhovi-
na, známá také jako NGC 6514 či Messier 20, se nachází
vsouhvězdí Střelce aod Země ji dělí 5200ly.
Trifid: Tři vjedné
Dalekohled VLT Evropské jižní observatoře pořídil dosud nej-
detailnější snímek mlhoviny Medúza, známé též jako Abell21
či Sharpless 2-274. Její průměr činí přibližně 4 ly, od Země ji
dělí 1500 ly ana oblohu se promítá do souhvězdí Blíženců.
Stálice vsrdci mlhoviny zapříčinila její konečnou podobu:
Odvrhla vnější vrstvy do okolního
prostoru, čímž se zfor-
moval tento barevný
oblak. Původně se
Medúza považovala
za pozůstatek po
explozi supernovy,
nyní je však zřej-
mé, že jde oplane-
tární mlhovinu.
Fotografie nám
napovídá izávě-
rečný osud Slun-
ce, jež nakonec
vytvoří objekt
téhoždruhu.
Medúza:
Planetární mlhovina
Tarantule:
Snejjasnější sousedkou
Test 1