EngTest

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 26-27

SPetrem Šabakou ocestě kvíře, jeho „kněžských melouších“,
zahraničních vojenských misích či otom, proč je důležité umět
rozesmát lidi napohřbu.
Proč se mladý kluk přihlásí
nateologickégymnázium?
Jsem zHradce Králové adodeseti let jsem byl
obyčejné panelákové dítě. Měl jsem krásné dět
-
ství kluka vhejnu ostatních, mimo jiné jsme si
hráli navojáky. Spoustu času jsem trávil sdědou
vevesnici nedaleko– poněkolika letech jsme se
navesnici přestěhovali imy, začal jsem chodit
dolesa, dělat skauting, hrát nakytaru. Vpatnácti
letech jsem se dostal nabiskupské gymnázium,
kam mě nepřivedla víra, ale pouze možnost vzdě-
lání. Když jsem nastupoval, ani jsem nebyl věřící.
Vprváku jsem však prožil určitý mystický zážitek
auvěřil vBoha. Potkal jsem nejen spoustu mla
-
dých věřících lidí, ale také jednu paní učitelku,
pro kterou byla víra tak silná, že mluvila osvém
životním svědectví. To byly tři pilíře mojí konverze.
Vedruhém ročníku jsem pochopil, že být věřící
znamená být vespolečenství ostatních věřících
čili vcírkvi. Věděl jsem, že se nemůžu jen vézt,
ale že bych měl také sloužit avložit docírkve to,
čeho jsem schopen aco umím.
Acesta dorole kaplana?
Vetřetím ročníku jsem se začal ptát sám sebe, zda
vstoupit domanželství, nebo dokněžství. Rozhodl
jsem se, že půjdu dokněžské formace, že budu
studovat teologickou fakultu. Vše bylo vyústěním
rozvahy, kam chci investovat svůj život. Jen abych
vysvětlil pojmy: slovo duchovní je nejobecnější
Radost avděčnost
Petr Šabaka | duchovní avojenský kaplan
text a foto Markéta Navrátilová
rozhovor
anadřazené všemu ostatnímu, mezi duchovní
patří například biskup, kněz, jáhen či pastor. Já
jsem kněz ajako kněz mohu mít různé admini-
strativní funkce, třeba farář, vikář nebo kaplan.
Takže jsem duchovním, knězem římskokatolické
církve– avarmádě sloužím jako vojenský kaplan.
Stím souvisí imožnost být povolán doválky,
zažívat mezní situace, vidět smrt zblízka.
Abych pravdu řekl, válku jsem vůbec neřešil.
Ale studium nateologické fakultě asvoji cestu
kekněžství jsem přerušil stím, že půjdu navoj-
nu. Prostě jsem si chtěl, lidově řečeno, odkroutit
vojnu. Dostal jsem se naútvar vŽatci, kde žádali
vojenského kaplana, ale duchovní služba ho tehdy
neměla. Zvelení přislíbili, že pošlou někoho, kdo
duchovní bude. Takže jsem byl jakousi náplastí.
Prožil jsem tam rok aživot mezi vojáky mi přišel
jako docela zajímavý.
Čím?
Možná přímočarostí, řádem, který tam panoval;
možná tím, že jsem mohl trávit čas se záklaďáky
najednom pokoji, všichni jsme se znali, trávili jsme
spolu čas, žili jsme doslova namáčknutí nasebe,
anavíc mě bavilo to chlapské prostředí. Tak jsem
se nabídl hlavnímu kaplanovi, že kdyby potřeboval,
jsem kdispozici. On toho několik let poté využil,
dal mi nabídku znovu ajá souhlasil. Nabídl mi práci
navojenské střední škole vMoravské Třebové ajá
se utoho rozhovoru skoro rozesmál. Vždy jsem
inklinoval keškolství, byl jsem kněz adal jsem se
kdispozici pro armádu. Tři věci, které jsem měl
rád, se mi spojily vjednu.
Kdo se navás varmádě obrací?
Kdokoli– aje úplně jedno, zda věří, nebo ne. Spo-
juje nás lidství, to, že jsme zasazeni donějakých
vztahů avazeb, že máme všichni nějakou spiritu-
ální aduchovní rovinu ahledáme, jak ji formulovat.
Myslím, že je to stejné uvšech lidí, kteří chtějí
sloužit nebo pomáhat; pokud sami neumějí po-
moci, mohou alespoň nabídnout nějaký rozcestník
aukázat. Přirovnám to kehře nakytaru. Občas
se mě někdo zeptá, jestli bych ho nenaučil hrát
nakytaru. Já ho to nenaučím, to se musí každý
naučit sám, ale já mu ukážu, co umím ajak se to
učit. Vztahy, kterých se týká moje služba, rovněž
nejdou naučit, nato si každý musí přijít sám.
Jak náročný byl vevaší profesi přechod
odteorie kpraxi?
Jako člověk zraji auvědomuji si, že setrvačnost
zakademického prostředí školy jsem si dore-
álného života nesl skoro deset let, byl jsem bez
zkušeností apřevažovalo to akademické, co mě
naučili veškole. Postupem času se to začalo
vyrovnávat amyslím, že odroku 2015 nabírám
zkušenosti, okteré se velmi rád podělím. Mění se
také nástroje mojí služby, stále více začínají být
VLASTNÍ CESTOU 27
Test 1