Strana 6-7
Vnímám zákon jako
poslední možnost.
myšlenkové ahmotné revoluce zůstávají
téměř neměnné. Hledat cestu, která tyto věci
nenaruší abude znamenat vývoj vjemném
slova smyslu.
Jaké hodnoty azásady to podle vás jsou?
Že všichni budeme žlutí, zelení nebo
červení, že pravou nohou budeme chodit
delší kroky atou levou kratší– takto to říct
nejde, to neumím. Je to opokoře kživotu,
což neznamená žádnou srabárnu, naopak
často iboj. Pokora je hledání smyslu života,
který respektuje jedince, ale nepreferuje
je. Člověk má povinnost zachovávat určité
normy, onichž nemusí mluvit, neboť jsou
špatně vyslovitelné, ale když je celý život
hledá, tak se jich může dotknout. Jsme
zavalení obrovskou agitací – všude jsou
reklamy, návody, jak máme žít aoco se
máme zajímat, jsme krmeni informacemi,
vulgarita převládá. To mě děsí, je to svět,
který se mi nelíbí. Mám rád divoký svět, ale
také svým způsobem mravný. Myslím tím
mravnost, která ctí to, že tu nejsme sami, že
jsou tu hodnoty, které musíme zachovávat,
protože ipro nás majísmysl.
Je tento váš celoživotní přístup
spřibývajícími roky těžší?
Něco je snazší, něco těžší. Když jste mla-
dý, běžíte dopředu anevnímáte, co je vlevo
avpravo aje to bezvadné. Jak stárnete, zpo-
malujete, vidíte víc došířky. Stačí nepatrný
pohyb vpřed, ale uvědomujete si při něm
šířku ahloubku problému. Vidění světa se
mění nahorizontální. Běh mladých je velmi
důležitý, ale stejně důležitá je ona šíře star-
ších. Je normální, že se stáří stýká smládím,
zurčité spolupráce by měla vzniknout podo-
ba společnosti. Ale to se moc neděje.
Pojďme probrat to, naco upozorňujete.
První je hektický rozvoj komunikace.
Dříve měli lidé také svoje problémy sláskou
auživením se, ale nevěděli, že někde vAus-
trálii spadl člověk ze skály nebo že jinde
přišla velká vlna apodobně anikomu to
nevadilo. Vtelevizi je pořad „Nalovu“, kde
proti soutěžícím sedí lovec, který je nabitý
informacemi aoni mají zaúkol ho porazit.
Jsou nadšení ztoho, že lovec všechno ví.
Pro mě je to chudák smozkem zaprášeným
hloupostmi. Nemusíme vědět, jak hrála Spar-
ta tehdy atehdy akdo vystupuje vnějakém
lmu. Když vás to zajímá, budiž, ale hledat
informace pro informace je zavádějící. Zá-
kazy jsou blbost, proto nechci říkat, že bych
ahledání takzvaných fakt je nectností mo-
derní doby. Jsem poměrně obeznámen se
současnými vědeckými trendy apostupy
ajsem přesvědčen, že vše příliš zobecňuje-
me, „rozagitováváme“ avnucujeme to itěm,
kteří to kživotu nepotřebují. Největší zbraní
anebezpečím současnosti jsou informace,
které se nám tlačí dohlavy. Jejich množství
narůstá každou vteřinou. Bojím se, že nás to
zaplaví, že nenajdeme žádný společný kód,
který život potřebuje.
Co proti tomu lze dělat?
Nevěřím vestátní, politické zásahy, revolu-
ce je vždy jen přesun sil, přesun moci. To
vím již odsvého mládí. Každý by nato měl
přijít sám.
Kudy ktomu dojít?
Pomalým růstem, přeměnou vzdělávacího
systému, respektováním věcí, které zby-
ly zminulosti. Tomuto pomoci se dá jen
dlouhou, pečlivou atrochu nepohodlnou
výchovou. Zakaždou cenu inovujeme, ato
je špatně. Když se něco jmenuje Spolek pro
starou Prahu, měli by propagovat ježdění
vkočárech nebo nošení halaparten abránit
se přívalu současných věcí. Teprve zkvasu
protichůdných názorů– některé jsou takzva-
ně revoluční, jiné tradiční– vyrůstá barva,
struktura společnosti.
Věříte vkompromis, zlatou střední cestu?
To už jsou pojmy spojené sněčím politic-
kým, společenským. Nejde okompromis,
ale opřiblížení se určitým tušeným hodno-
tám, které jsou pro nás zásadní. Máme moc
zákonů, navše je zákon. Když jsem bydlel
vNew Yorku, nazáchodech bylo napsáno:
Popoužití WC jste podle toho atoho zákona
povinen umýt si ruce. Připadalo mi to směš-
né! Vnímám zákon jako poslední možnost.
Společnost má žít podle principů, které vy-
růstají zjejí minulosti akteré přes všechny
Je podle vás vroce 2022
ohrožena svoboda?
Pocit svobody je přímo úměrný tomu, ko-
lik povinností si uvědomujeme akolik jich
přijmeme jako něco samozřejmého. Pokud
to neděláme, dáváme tím najevo, že žádnou
svobodu nepotřebujeme.
Zároveň tvrdíte: Iblázen avůl mají právo
naživot. Ti přece povinnosti nepřijímají.
Naživot má právo každý, ale jde oto, že
nemůžeme výjimky brát jako normu. Dnešní
menšiny, desítky různých pohlaví apodob-
ně. Líbí se mi, když lidé vypadají různě,
mám ztoho radost, ale nelze podle potřeb
apřání menšin řídit většinovou společnost.
To je emancipace naruby. Výjimky musíme
respektovat, ale nemůžeme podle nich zaří-
dit celý svět.
Jak hledat normu platící pro všechny?
Svět se vyvíjí nebo spíše mění. Tyto změny
jsou podloženy biologií, přírodními zákony,
civilizačním vývojem… Aztoho se tvoří
normy. Zapět set či tisíc let budeme možná
vypadat trochu jinak, ale zatím se člověk
vpodstatě nemění. Když si vezmete antické
drama adáte hercům aktuální kostýmy, je
to hra ze současnosti. Norma by měla platit
pro většinu společnosti anikomu zásadně
neškodit. Jsem přesvědčen, že vedle fyzi-
kálních zákonů máme ještě duši, že existuje
něco, čemu můžeme říkat Bůh (nebo jinak),
něco nepoznatelného, nedenovatelného,
co nemusí mít logiku. Logika platí pro náš
přízemní život naplacaté zeměkouli. Dále je
tu obrovská oblast toho, očem ani netušíme.
Jak to souvisí snormami?
Snažím se vystihnout, co je pro člověka pod-
statné. Celý život hledám důvod asmysl,
proč žiji aco vlastně dělám. Možná, že toto
hledání je zbytečné, že bychom otom ne-
měli tolik přemýšlet ahledat fakta. Logika
takový pořad zakázal, jen mi připadá zbyteč
-
ný. Vede nás to našpatnou cestu.
Já mám ale volbu se natelevizi nedívat.
To je vpořádku. Ale nejste jediný nasvětě,
mnoho lidí se dívá anepozná, co mají zvolit.
Dá se takový trend zvrátit, zastavit?
Určitě to není denitivní, ale rozhodně to
není zvládnutelné nějakým direktivním na-
řízením, změnou, která by přišla shora. Je
to odelším procesu, který nás může navést
najinou cestu– ale také nemusí.
Jaká cesta by to měla být?
Především omezení turismu, který považu-
ji zanemoc civilizace: lidé běhají zmísta
namísto ajsou přitom stejně dutí jako dříve,
když zeměkouli neobíhali. Svět bych zjedno-
dušil auklidnil. Školní výuku bych vrátil víc
knámaze. Upozorňuji naNietzscheho úvahy
ovzdělání, jsou chytré anekompromisní.
Říká, že bez namáhavosti amechanického
VLASTNÍ CESTOU 07
napředválečnou lmovou veselohru, není
tam ani jedno sprosté slovo, ani jedno ob-
nažené ňadro, přesto je tam spousta krásy,
veselosti aerotiky. Nedávno jsem si pustil
jeden současný oceněný český lm azadva-
cet minut nepadlo jediné slušné slovo, jen
vulgarity. Proč? VBergmanových lmech je
sex vyjadřován vescénách, kde se herci sebe
ani nedotknou. Přesto je to nabité erotikou.
To je paradox: Vy snálepkou
celoživotního rebela si stěžujete
navulgarity.
Já nejsem žádný rebel, jen člověk, který se
snaží chovat rovně… Rebelství neznamená
mít „hubu plnou hoven“. To je naivní ahlou-
pá představa. Vždy jsem si dělal, co jsem
chtěl, ale snažil jsem se, abych neubližoval
jiným, to by mi připadalo nefér. Ale pokud
to šlo, svoje názory jsem neměnil pod vlivem
okolí, vždy jen podle toho, jak jsem si to
srovnal svlastním svědomím. Snažil jsem
se řešit věci otevřeně. Často je to velmi těžké.
drilu vzdělání není, že právě toto člověka
vychovává kcelistvé osobnosti. Ale já ne-
mám žádné převratné řešení– žádné totiž
není. Jen mi připadá, že by se některé věci
neměly akcentovat.
Jaké například?
Média jsou plná reklam nanaprosto zbytečné
věci. Všude je sex, který ztrácí své kouzlo,
svoji magii. Sex má vsobě tajemství, něco
neuvěřitelně přitažlivého. Když nám ho všu-
de cpou, přitažlivý už není. Proto chápu, že
někdo hledá tvora, co má pět prsů ačtyři
pyje, aby to bylo něco speciálního. Ivtéto
oblasti se inovuje!? Láska je už jen klišé.
Zpěváci nakoncertech křičí tisícihlavému
davu Ilove you, Ilove you, Ilove you! Abych
řekl pravdu, je mi to líto.
Další vaše výtka zní: Společnost je hrubší.
Mě velmi zajímá jazyk amyslím si, že mu
docela rozumím, pracuji sním poléta; jazyk
hrubne azjednodušuje se. Když se podívám
BERNARD.CZ06
„Mám rád divoký svět, ale také svým způsobem mravný.“