EngTest

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 28-29

Dnes jsem vstal opůl šesté, upekl jsem tu dobrotu
(šátečky plněné ovocem ačokoládou) apřipravil
ingredience naštrůdl, protože jsem byl vyzván
nazítřejší soutěž štrůdlů. Vyřídil jsem nějakou
poštu, připravil podklady pro revizi článku, nadva-
cet minut jsem se zamyslel nad kázáním, potom
jsme měli poradu azačátek štábního nácviku…
Avečtyři hodiny tady skončím. Vpět mám mši
vlibereckém kostele apoté jedu doMladé Bole
-
slavi, kam jsem pozvaný nadivadelní představení.
Vpodobných obměnách běží všechny moje dny.
Počtvrté odpoledne už jste tedy mimo
armádní záležitosti?
Ano aříkám tomu „kněžské melouchy“. Charakter
vojenské služby se mění vechvíli, kdy voják za-
čne mít rodinu, protože má zodpovědnost nejen
zavlast, ale také zasvou rodinu, aproto se zde
posvé pracovní době moc nezdržuje. Já rodinu
nemám avolný čas mohu věnovat společenství
církve. Moje služba mimo povinnosti armády je
jako použití žolíka vkartách. Žolík sám nehraje,
ale může se dát kamkoli, kde je ho potřeba. Diář
mám zaplněný bohoslužbami, přednáškami nebo
setkáními, které se většinou týkají věřících lidí.
Je vaší ambicí přivést lidi kvíře? Anejen
konkrétně kté vaší.
To sloveso není zvoleno asi správně, spíše by to
mělo znít: svědčit osvojí víře. Myslím, že to tak
dává větší smysl. Život věřícího člověka není jed
-
nodušší, ale dává mu smysl aje jednodušší vtom,
že tam, kam on volá, se něco ozývá. Víra není jen
věc nespokojených lidí, kteří kní utíkají vnaději,
že jednou bude líp. Víra je také možnost, jak se
dívat naživot zjiné perspektivy.
zkušenostní než školometské. Církev mě vyslala
doprvní lajny občanského světa. Také si uvě-
domuji, že spřibývajícím věkem začínám lenivět
vesvé akčnosti, ale to si omlouvám tím, že kvantitu
nahrazuji kvalitou.
Náleží ipro vás kvrcholům služba
namezinárodních misích?
Zahraniční vojenské operace jsou špička ledovce
celé služby vojáka. Je to vidět, je to zajímavé téma,
nasbíráte tam cenné zkušenosti. Ale mnohem více
je toho pod vodou, kde to není tolik vidět, vkaž-
dodenní službě vojáka. Vrcholem tady je, když se
namě některý zvojáků obrátí amluvíme spolu,
ať už ověcech vážných, nebo nevážných, kdy
vytváříme jakési společenství, budujeme vztah.
Dokážete definovat největší strachy
anejistoty lidí, kteří zavámi přichází? Mění
se nálada vespolečnosti?
Teď bych nerozlišoval mezi vojáky aobyčejnými
lidmi. Vmé přítomnosti je to stále totéž– vztahy,
konkrétně ty nejbližší, rodina aděti. Uvojáků je
průměrný věk tady vLiberci 36 let aspousta lidí
vtomto období řeší vyhoření, pracovní vztahy,
Umíte vlastně střílet? Jak velkým vojákem je
vojenský kaplan?
Duchovní služba včeské armádě votázce pou
-
žívání zbraní není úplně jednotná ajsem rád, že
je to stále živá otázka, protože my jsme sní jako
kaplani jednotlivci konfrontováni amusíme otom
čas odčasu přemýšlet. Jsou dva základní postoje.
Jak říká můj kolega, buďto zbraň ne– ase vším,
co to přináší. Nebo zbraň mít, ale také se vším,
co to přináší. Vpraxi to znamená, že můžu nést
zbraň jako kaplan, ale mám její omezené použití.
Kdybych ji použil proti bojovníkovi protivníka, tak
tím ztrácím svůj status adostávám se naúroveň
všech ostatních vojáků. Zbraň mohu použít proti
zloději nebo banditovi, tak to řeší mezinárodní
humanitární právo. Ale jsou kaplani, kteří zbraň
nenosí, ikdyž mohou.
Proč jste se tak rozhodl?
Protože ji mohu třeba nést kolegovi, který vystřílí
všechny vlastní náboje nebo se mu zasekne zbraň.
Zároveň tím kolegům dávám najevo, že se mohou
věnovat boji ane mně, že nemají mezi sebou neo-
zbrojeného vojáka, někoho, okoho se musí starat.
Ještě nikdy se ale nestalo, aby kaplan použil zbraň
adoufám, že to ani nenastane. Teoreticky to mám
poskládané dobře, prakticky vůbec nevím. Dělám
to iproto, aby mi zbraň říkala pane; učím se ji
ovládat, abych sní náhodou někomu neublížil.
Jiný záměr jednoho zkaplanů byl, abychom si
udělali všechny možné zdravotnické kurzy, protože
situace, kdy budeme muset pomoci odtáhnout
raněného vojáka dobezpečí, je vboji reálná.
nové začátky nebo hledání toho, jak být dobrým
tátou nebo mámou.
Mohou vám říci to, co by neřekli ani
kamarádovi?
Ano, mohou.
Je těžké zachovávat si odstup, vstřebat cizí
neštěstí apochyby?
Když mě někdo osloví azačne se mnou řešit
něco osobního, itřeba těžkého, beru to velice
pozitivně, protože vten moment stím jde onen
člověk ven, začíná ovšem přemýšlet, řešit to.
Roj much, které mu létají vhlavě, musí najednou
vtělit doslov– atím, jak si to říká, vše idefinuje
apojmenovává, mnohdy dojde iksebereflexi aon
se ocitne nazačátku dlouhé cesty, která vede
knějakému vyřešení. Často osobě slidmi víme
spoustu let, potkáme se aoni mi vypráví další část
svého příběhu. Když se to děje, je to dobrodružné
aúžasné. Radost avděčnost jsou asi dvě moje
největší emoce. Apokud se vyrovnávám sněčím
těžkým já, tak je to vědomí, že si někdo omě jen
otře nohy jako orohožku– nasype domě svůj
odpadkový koš adál už se kemně nezná.
Často při promluvách používáte podobenství
ahravost, proč?
Moje máma mi vždycky říkala: Petře, mluv srozu
-
mitelně. Což je jednoduchá itěžká věc zároveň.
Uvědomuji si, že musím být opatrný ane příliš
sebejistý. Velmi mě třeba těší, že vojáci očekávají
můj projev nanástupech, vždy je vtom nějaká
jiskra, často je hodně situační. Nechci konkrétní si-
tuace znevažovat, chci je polidšťovat. Dvakrát mě
potěšilo, že jsem dokázal rozesmát lidi napohřbu
avždy to byl smích, který uvolnil napětí. Včetně
pohřbu své babičky, která soblibou říkala, že
nasvém těhotenském břiše musela osekávat cihly.
Tomu lidé hned porozuměli. Ale dělám to iulidí,
kteří třeba nežili úplně jako vzorňáci, že to nebyla
shoda Alberta Einsteina, Mirka Dušína aFrantiška
zAssisi. Itak se dá vpravdě říci, že jeho život ne-
byl jednoduchý. Je potřeba si odpustit: zakaždou
větou děláme tečku apohřeb je tečkou zaživotem.
Oslava života vjeho dokonalosti idokonavosti.
Setkali jsme se povaší ranní poradě
svelitelem pluku adržel jste vruce šátečky,
které jste ráno upekl. Jak vypadá váš
běžnýden?
Musíte osebe fyzicky dbát?
Jsem šťastný, že mám půlmaraton zaběhnutý
pod dvě hodiny, to je moje taková osobní výzva.
Dělám všechny obvyklé vyrovnávací strategie:
chodím běhat, chodím dolesa, mám zahradu,
ovíkendu jsem vařil skamarády pivo. Úplně jako
normální člověk. Nebydlím jako jiní kněží nafaře,
ale vpaneláku, vyprat prádlo také zvládnu.
Těšíte se navaši třetí půlroční mezinárodní
misi? Vlednu míříte doLitvy.
Ano, těším se nakolektiv inakonfrontaci smojí
komfortní adiskomfortní zónou. Budu muset vyjít
ze své lenosti, budu muset oslovovat lidi apřijímat
zodpovědnost, kterou si teď třeba ani nedokážu
představit. Ale jsou ivěci, nakteré se netěším.
Naprvní misi jsem zažil ponorku doprovázenou
různými naschvály afragmentací společnosti, lidé
rezignovali najejí jednotu, naprincipy kamarádství.
Ještě horší jsou samozřejmě zranění či úmrtí–
abezmoc vojáka řešit problémy, které nastanou
uněho doma. Protože zmise nelze jen tak odjet.
Jak nato vojáky připravujete?
Vedeme takzvané etické semináře, já měl vědomě
přednášku natéma smrt. Nakonci vojenské pří-
sahy je napsáno: Pro obranu vlasti jsem připraven
nasadit isvůj život. Stát to bere vážně aje to jedno
ztémat, které cítím, že mám čas odčasu připo-
mínat. Při poslední přípravě jsem měl celkem čtyři
skupiny avšechny čtyři vjeden moment tak ztich-
ly, že by byl slyšet špendlík padající nazem. Jsou
to momenty, kdy jim dojde fakt, že smrt je reálná,
že opravdu mohou přijít oživot. Mým údělem je
rybaření– nahodím takovou udičku apak čekám,
jestli si třeba nebude chtít někdopopovídat.
BERNARD.CZ28
PETR ŠABAKA
Narodil se 1.srpna1978 vHradci
Králové. Studoval nakrálovéhradeckém
biskupském gymnáziu, potom
naTeologickém konviktu vLitoměřicích
avpražském Arcibiskupském semináři.
Základní vojenskou službu absolvoval
vŽatci. Poté odešel naPapežskou
lateránskou univerzitu doVatikánu.
Vroce 2005 byl vysvěcen nakněze.
Nyní slouží jako duchovní avojenský
kaplan u31. pluku radiační, chemické
abiologické ochrany vLiberci.
Zúčastnil se dvou zahraničních operací
(Afghánistán 2008 a2019). Je jedním
z37 kaplanů Armády České republiky.
VLASTNÍ CESTOU 29
Test 1