Strana 11
Rozsudek smrti
Patent, který rovněž sliboval beztrestnost
za podpisy plzeňské přísahy, byl zpočátku
držen v tajnosti. Do přelomu ledna a února
dorazil jen k hrstce zasvěcených. Z gene-
rálů zapojených do komplotu se nejdříve
dostal k Piccolominimu.
Exemplář pro něj byl opatřen dodatkem,
který se rovnal rozsudku smrti nad Vald-
štejnem a jeho blízkými: „Hlavu a přední
spoluspiklence, pokud to bude možné, zajmout
a odvézt do Vídně, anebo je jako usvědčené
viníky zabít!“ Týž dovětek byl adresován
Gallasovi, Colloredovi a také Janu hrabě-
ti z Aldringenu. Polní maršál Aldringen
velel samostatnému sboru císařské armády
a jeho vztahy k Valdštejnovi byly už řadu
měsíců napjaté. Nyní se zařadil mezi ty,
jejichž úkolem bylo generalissima odstranit.
Matyáš Gallas se o sesazení
Albrechta z Valdštejna a svém
jmenování do čela armá-
dy dozvěděl 31. ledna 1634
v Plzni. Císařův patent mu
poslal Piccolomini, který
se právě zdržoval v Linci.
Vyslal ho tam Valdštejn,
aniž by tušil, co jeho oblí-
benec začne podnikat.
Ottavio v hornorakouském
závětří sestavil z italských
žoldnéřů vražedné komando,
určené k provedení vévodovy
likvidace. Aby tyto hrdlořezy
dostal do blízkosti jejich oběti,
vyzval Piccolomini Gallase, ať
přiměje nic netušícího Valdštejna
ke svolání další porady důstojníků.
Spiklenci na Hluboké
Do Plzně pak Ottavio vyrazil v doprovodu
svých Italů. Cestou se 10. února zastavili
na jihočeské Hluboké, která měla od této
chvíle plnit důležitou úlohu v přípravách
Valdštejnovy vraždy. Majitel hlubockého
panství, Don Baltazar de Marradas y Vique,
měl se sesazeným generalissimem z minu-
losti nejeden nevyřízený účet a prahl po
pomstě.
Na hlubockém zámku se Piccolomini
nesešel pouze s Marradasem, ale rovněž
s Janem Aldringenem, který tam přijel
z Pasova. Také Aldringen se měl zúčastnit
plzeňského shromáždění důstojníků, ale
cesty do západních Čech se obával. Byl si
vědom toho, že mu Valdštejn nedůvěřu-
je, a počítal s tím, že by se v jeho blíz-
kosti mohl dostat do pasti. Proto zůstal
u Marradase.
Zatím Piccolomini s komandem mordýřů
pokračoval na Plzeň, kam dorazil 11. února
1634. Neprodleně se spojil s Gallasem, který
jej ale od útoku na frýd lantského vévodu
odradil. Valdštejnovi stoupenci v čele
s Ilowem a Trčkou měli totiž město
pevně v rukou, a tak se pokus
o provedení vraždy jevil příliš ris-
kantním. Chystaná porada důstojní-
ků se zatím oddalovala, jelikož
Valdštejn trval na Aldringe-
nově účasti. Gallase sužovaly
obavy z prozrazení a chtěl
co nejdříve z Plzně zmizet.
Navrhl proto vévodovi, že
pro Aldringena sám zajede.
Pod touto záminkou v noci
z 12. na 13. únor elegantně unikl
z dosahu Valdštejnova bezpro-
středního vlivu. Po několika dnech
se podobným způsobem vytratil
i Piccolomini, který se s vévo-
dovým souhlasem vydal hledat
nevracejícího se Gallase!
Matyáš Gallas již nezastihl
Aldringena na Hluboké, ale
v blízkosti jihočeských Nových
Hradů. Tam se shodli na tom,
že Valdštejnovo sesazení
nelze dále držet v tajnosti
a je třeba neprodleně jed-
nat. Zatímco Aldringen odjel
k císaři do Vídně, vydal
Gallas 15. února v Nových
Hradech první rozkaz
z pozice nového vrchní-
ho velitele císařské armády.
Nařizoval vojákům, ať nepo-
slouchají Albrechta z Valdštejna
a jeho spojence.
Pak se Gallas přesunul do Lince,
odkud začal připravovat mocenský
převrat ve vojsku. Jasně se uka-
zovalo, že armáda je ve vztahu
k Valdštejnovi názorově nejednot-
ná. A bylo tedy třeba počítat
s ozbrojenou konfrontací
s jednotkami, které zůsta-
nou věrné frýdlantskému
vévodovi. Když za Gallasem
do Lince dorazil Ottavio
Piccolomini, dohodli se na
rychlém a překvapivém útoku
na Plzeň. Využili oddíly z Horních
Rakous a sám Piccolomini se posta-
vil do jejich čela. Výprava se však
kolem 20. února zastavila v Horaž-
ďovicích. Velitelé chtěli vyčkat,
dokud jejich sbory nezesílí. Galla-
sův loajální podřízený podmaršálek
Suys mezitím ovládl Prahu.
Jan z Aldringenu dorazil do Vídně
18. února, kde ho okamžitě přijal císař,
kterého Aldringen informoval o zahájení
otevřeného boje proti frýdlantskému vévo-
dovi a jeho spojencům. Ještě téhož dne
vydal Ferdinand II. nový patent, v němž
byli Valdštejn, Trčka a Ilow prohlášeni za
psance. Vojákům se dávalo na vědomí, že
mají poslouchat Gallase, Piccolominiho,
Aldringena a také Marradase a Colloreda.
11
Bernard Výmarský
(1604 až 1639) se za
třicetileté války uplatnil
jako vojevůdce ve
švédských a později
francouzských službách
Busta Jana hraběte
z Aldringenu (1588 až
1634) je od 19. století
součástí rakouského
památníku Heldenberg
Barokní podoba zámku
Hluboká v jižních Čechách,
kde se radili spiklenci
proti Valdštejnovi