Strana 16
16
rukou. Navíc se nyní cítili proticísařskou
přísahou kompromitováni. Aby se tohoto
stigmatu zbavili, přehodnotili dosavadní
plán. Jejich cílem už nebylo uprchlíky poza-
týkat, ale rovnou povraždit.
Během oběda 25. února 1634 dostali od
spiklenců pozvání k večernímu masopust-
nímu banketu Trčka, Ilow, Kinský a také
rytmistr dr. Jindřich Niemann, právník
vykonávající funkci Valdštejnova sekretáře.
Z dnešního pohledu je překvapující, že toto
pozvání přijali, aniž by si zajistili dostateč-
ný ozbrojený doprovod. Zřejmě se naivně
spoléhali na Butlerovu, Gordonovu a Les-
lieho dopolední přísahu. Každopádně hrubě
podcenili bezpečnostní opatření. Kupodivu
ani samotný Valdštejn, s jehož účastí na
hostině se vzhledem k jeho nemoci nepo-
čítalo, nenechal svůj příbytek dostatečně
střežit spolehlivými vojáky.
Banket se měl konat v Gordonově pří-
bytku na chebském hradě. Spiklenecký
triumvirát tam mezitím rozmístil své lidi.
Byla to dokonale nastražená past. V úkry-
tech vedle hodovní světnice čekalo vražedné
komando, složené z jedenatřiceti dragounů
rozdělených do skupin pod velením majora
Roberta Geraldina a kapitánů Dionysa Mac-
Daniela a Waltera Deverouxe. Kolem šesté
dorazili na hrad pozvaní hosté. Hodokvas
probíhal ve zdánlivě přátelské atmosféře,
která trvala necelé dvě hodiny. Účastníci
banketu si připíjeli na Valdštejnovo i své
vlastní zdraví a mluvili o posilách, s jejichž
pomocí vévoda porazí proradné Habsburky.
Krátce před osmou náhle do místnosti vtrhl
Geraldin v čele šesti mužů a zakřičel: „Kdo
je dobrý císařský?“ V tom okamžiku se od
stolů zvedli Butler, Gordon a Leslie a jed-
nohlasně zvolali: „Vivat Ferdinandus! Vivat
Ferdinandus!“ Krvavé finále chebské akce
začalo.
Jakmile zazněly smluvené pokřiky,
objevil se ve světnici i Deveroux s dalšími
šesti dragouny. Vojáci se vrhli na Valdštej-
novy věrné. Kinský se ani nezvedl ze židle
a padl mrtev k zemi. Ilow se pokusil bránit,
ale podlehl přesile. Trčkovi, vyhlášenému
silákovi, a dr. Nie mannovi se sice podařilo
uniknout z místnosti, avšak po chvíli byli
zadrženi MacDanielovými muži a ubodáni.
Vévodova smrt
Úspěchem posílení vrazi pak vyrazili na
náměstí, aby masakr završili. Po desáté
hodině obsadili východy z Pachelbelova
domu, kde byl ubytován Albrecht z Vald-
štejna. Skupina dragounů v čele s Walterem
Deverouxem vnikla dovnitř a na schodišti
zabila páže. Konečně Deveroux, třímající
v rukou partyzánu, rozrazil dveře Valdštej-
novy místnosti. Nemocí oslabený frýdlant-
ský vévoda, od nějž krátce předtím odešel
astrolog Seni, nebyl výjimečně na lůžku.
Stál právě v noční košili u okna. Zpočátku
vůbec nechápal, co se děje.
Není jisté, zda si Deveroux v klíčovém
okamžiku dodal odvahu tím, že svou oběť
počastoval slovy: „Ty špatná, křivopřísežná,
stará, rebelantská šelmo!“ Spíše jde až
o dodatečné „vylepšení“ příběhu. Jak vážná
situace je, tak Valdštejnovi došlo patrně až
ve chvíli, kdy se k jeho hrudi nezadržitelně
blížil hrot mocně napřažené partyzány.
Bezvýznamný irský kapitán ukončil život
bývalého císařského generalissima jedinou
ranou. Byla tak silná, že ostří vražedné
zbraně proniklo Valdštejnovým tělem
a trčelo z nebožtíkových zad.
Astrolog Seni nad Valdštejnovou mrtvolou.
Obraz od Karla Theodora von Piloty z roku 1855
6. Walter deveroux
Muž, jemuž měla připadnout smutná úloha vraha samotného Albrechta
zValdštejna, se narodil vIrsku adostalo se mu katolické výchovy.
Jako kapitán sloužil vdragounském regimentu Waltera Butlera. Ten
mu 25.února 1634 přidělil šest mužů, snimiž Deveroux po Geraldino-
vě signálu vpadl do hodovní místnosti vchebském hradě azapojil se
do smrtonosného běsnění. Poté se přesunul kpříbytku frýdlantského
vévody na náměstí ajako první pronikl dovnitř.
Jenže vpředchozí potyčce si zlomil kord, aproto vytrhl
jednomu zvojáků zrukou partyzánu (halapartnu). Tou pak napadl
asprovodil ze světa sesazeného císařského generalissima. Po drama-
tických událostech vChebu byl Deveroux povýšen adostal nevelkou
finanční odměnu. Usiloval však ovíc. Vroce 1636 konečně získal
několik statků ztrčkovských konfiskátů podpodmínkou, že vyplatí
další účastníky chebských vražd zřad nižších důstojníků. Tyto závaz-
ky spolu sDeverouxovými štědrými donacemi jezuitům přispívaly
kpasivní bilanci jeho neúspěšného hospodaření. Své statky předlužil,
atak Walterův syn musel vpolovině 17.století přihlížet jejich prodeji
ve prospěch věřitelů. Valdštejnův vrah se stal obětí morové epidemie,
která vypukla vPraze roku 1639.
Halapartna z počátku 17. století vystavená
v chebském muzeu bývá ztotožňována s partyzánou,
jíž Walter Deveroux probodl Valdštejna