Strana 97
To vše sloužilo jeho vlastní
proslulosti. Podporoval školy
a šíření vzdělanosti, ale sám
si tyto základní dovednosti
neosvojil.“ říká Classen.
Tato renesance neboli
„correctio“, jak ji nazývali
sami Karolinci, pomohla Karlu
Velikému podpořit také křesťanskou
vzdělanost v náboženské a kulturní
oblasti. Jeho investice do klášterních škol a produkce
rukopisů a dokumentů umožnily širší přístup k biblickým
a liturgickým znalostem. Když dědictví Karel Veliký v roce
814 zemřel, přenechal trůn svému synovi Ludvíkovi
Pobožnému, který již několik let působil jako spoluvladař,
protože otcovo zdraví se v posledních letech jeho života
zhoršovalo.
Karel Veliký vytvořil říši, kterou mu záviděl celý
středověký svět, a sjednotil pod svou vládou většinu
Evropy. Po své smrti se stal prubířským kamenem pro
evropské panovníky a inspiroval budoucí vůdce, jako byl
Napoleon Bonaparte, který považoval jeho vládu za
ideální příklad imperialismu. Karel byl povýšen na
legendu a mytologizován jako dokonalý příklad
královské moci, podobně jako mytický král Artuš
v Anglii. „Velmi rychle se stal vzorem. Je referenčním bodem
pro vládnutí v Evropě, rozhodně v latinské křesťanské Evropě,
na více než tisíc let poté. Neustále se na něj odvolávali
pozdější středověcí králové a císaři, ale také ti v raném
novověku a novověku, až po diktátory poloviny 20. století,“
říká Costambeys. Svatá říše římská, která se vyvinula ze
založení karolinské říše Karlem Velikým, pokračovala
pod vládou řady císařů až do roku 1806, tedy téměř
1 000 let po smrti Karla Velikého.
97
Papež Lev III. korunuje
v Římě Karla Velikého
císařem
Karolinská osmiboká kaple
v cášské katedrále, kde je
Karel Veliký i pohřben
Miniatura ze 14. století
zachycuje císařův
pohřeb