Strana 22
tradiční japonské představy a lidové pohádky zobrazo-
valy bytosti zcela jiné povahy. Historik Philip Hayward,
který se zabývá výzkumem zámořských kultur,
tvrdí, že jedno známé vyobrazení Ningyo „má
(rohatou) lidskou hlavu na rybím těle, zatímco jiná
raná vyobrazení mají buď opičí hlavy,
nebo humanoidní obličeje s rybími šupi-
nami na rybím těle“.
Ve viktoriánském období byly
tyto podivné mumifikované postavy,
o nichž se věřilo, že jsou skutečný-
mi mořskými pannami, nesmírně
populární. Americký kapitán Samuel
Barrett Edes utratil asi 6 000 dolarů
za mořskou pannu údajně zabitou
poblíž Fidži. Později byla „mořská
panna“ prodána americkému show-
manovi a politikovi Mosesi Kimballovi a v roce 1842
vyvolal dobrodruh P. T. Barnum senzaci, když si od
Kimballa postavu vypůjčil a vystavil ji veřejnosti; obluda
byla vystavena v New Yorku, Bostonu a Londýně. Princ
Arthur z Connaughtu daroval Britskému muzeu další
exemplář, který je dodnes v jeho vlastnictví. V online
katalogu muzea se uvádí, že „tyto exempláře se skládají
z vysušených částí opic s rybími ocasy, pravděpodobně na
dřevěných jádrech“.
Přesto tyto bizarní figurky vyvolávají zajímavou
otázku. „V té době vznikla teorie, že ve vzdálenějších
končinách zeměkoule se vyskytují
podivná stvoření, jako jsou mořské
panny,“ uvádí Scribner. „Otázkou
tedy je, zda je vyráběli už Japonci
sami o sobě, nebo je začali vyrábět
až s příchodem Evropanů. Existují mýty a představy o moř-
ských lidech z nejrůznějších kultur, ale není jasné, nakolik
jejich zobrazování ovlivnily evropské interakce.“ dodává.
Příběhy o duších provázejí lidskou představivost po
celou historii, a to jak na souši, tak i na moři. Zejména
lodě duchů strašily námořníky po staletí a podobně jako
mořské panny se objevují v různých kulturách po celém
světě. Například v mytologii Chilotů (původní obyvatelé
souostroví Chiloé v Chile) se vypráví o lodi Caleuche.
Toto děsivé plavidlo přivádí k šílenství každého, kdo
se na něj podívá, a jeho posádku prý tvoří zlí čarodě-
jové. V Anglii 18. století se tradoval příběh Lady Lovi-
bond, lodi, která údajně ztroskotala na Goodwin Sands
u pobřeží Kentu kvůli svému prvnímu důstojníkovi, jenž
byl zhrzen láskou. Její přízračný obrys se prý zjevoval
ještě několik století poté. A jedním z nejoriginálnějších
příběhů je Chasse-Galerie z francouzské Kanady, příběh
dřevorubců, které ďábel proklel, aby létali na své očaro-
vané kánoi a strašili na obloze nad řekou Gatineau.
Snad vůbec nejznámější lodí duchů je Bludný Holan-
ďan, plavidlo odsouzené k věčné plavbě v důsled-
ku smlouvy s ďáblem. Nejrozšířenější verze příběhu
říká, že při plavbě kolem mysu Dobré naděje zastihla
kapitána a jeho posádku mimořádně silná bouře. Aby
zachránil sobě a svým mužům život, přivolal kapitán,
často jmenovaný jako Hendrick nebo Willem van der
Decken, Satana. Přestože se díky jeho pomoci posádka
zachránila před bouří, byla prokleta a už nikdy nesmě-
la vstoupit na pevninu. Místo toho se i s lodí musela
plavit kolem mysu na věčné časy. Mnoho námořníků
tvrdilo, že ve vodách mysu Bludného Holanďana
zahlédli. Anglo-irský autor Robert Montgomery
Martin v rozšířeném vydání svých Dějin britských
kolonií z roku 1837 uvádí: „Říká se,
že Holanďan se obvykle zjevuje v silné
vichřici lodím se spuštěnými plachtami.“
Ale nejen námořníci tvrdili, že pří-
zračné plavidlo spatřili – údajně ho
viděli i členové královské rodiny. Dne
11. července 1881 budoucí král Jiří V.
a princ Albert Viktor uvedli, že byli
svědky jedné z návštěv přízračné
lodi, a hlásili, že: „Podivné červe-
né světlo jako od přízračné lodi, která
22
Jedna
z japonských
postav Ningyo
pravděpodobně
z let 1850-1900,
která se používala
při různých
rituálech
Odborníci se
domnívají, že
mnohá pozorování
údajných
mořských panen
byli ve skutečnosti
kapustňáci