Strana 53
k výrobě gurek. Na jihomoravských sídli-
štích ve Věstonicích a v Pavlově byly obje-
veny sošky zvířat či lidí z hlíny, která byla
stabilizována výpalem, jindy však byla tělíč-
ka zvířat vypalována tak, aby se roztrhla
vlivem zbývající vlhkosti. U nás velmi
populární Věstonická venuše je zho-
tovena z keramiky, což bylo v této
době ojedinělé. Ostatní venuše byly
vyřezány z mamutoviny, kostí, měkkého ka-
mene nebo paroží.
Je známo, že i lovci mamutů používa-
li červené barvivo, které bylo rozšířené po
celé Evropě. Barviva archeologové nalézají ve
formě ještě nerozetřených hrudek nebo jako
vrstvu prosycenou barevným rozmělněným
práškem. Červené barvivo se nachází také
v hrobech, kde bývají zbarveny lidské ostatky
nebo předměty. Jindy je přímo ze samotného
surového přírodního barviva vyřezána žen-
ská postava, jako v případě petřkovické sošky
u ostravského Landeku.
Neznáme žádné skutečné paleolitické po-
hřebiště, převládal tedy nejspíše pohřeb, kdy
bylo tělo navráceno přírodě, tak jak to zná-
me u některých nedávných obyvatel Sibiře.
Existují však výjimky, kdy jsou někteří lidé,
z nám neznámých (možná mytologických)
důvodů pohřbíváni do velmi mělkých jam.
Ale počet těchto výjimečných pohřbů prá-
vě na území Moravy a rakouského Poduna-
jí předčí ostatní hroby celé Evropy. Vysvětlit
abnormální pohřební ritus může pomoci bio-
logie. V případě, že by tělo mrtvé-
ho mohlo být zdrojem kontami-
nace nebezpečnou chorobou, je
lepší je honem uložit pod zem.
To, co dnes vnímáme jako kulturní a etické
chování, tak může mít prosté biologické pří-
činy. Týká se to i použití barviva (viz Věsto-
nický trojhrob).
Vůbec největší hrob této doby, respek-
tive pohřební areál (4 × 2,5 m) objevil v létě
1894 v Předmostí profesor Karel Maška. Ob-
sahoval kosti dvaceti jedinců, z toho 12 dětí,
kteří nejspíš podlehli epidemii, nejstaršímu
muži bylo 40 let. Naleziště v Dolních Věsto-
nicích – Pavlově vydala šest téměř komplet-
ních koster.
Zcela výjimečný byl objev hrobu
(roku 1891) v Brně na křižovatce Francouzské
a Přadlácké ulice, který postrádal jakékoli
sídelní zázemí, ležel osamoceně nedaleko
říčního břehu. Vzhledem k mimořádné výbavě
byl pochovaný muž označen za významnou
osobnost – šamana. Žil před asi 24 tisíci lety.
Byl pohřben s bohatě zdobenou pokrývkou
hlavy pošitou několika sty ulit mořských
kelnatek a s řadou předmětů, jež neměly
praktickou ani ozdobnou funkci. Doprovázela
ho unikátní skládaná mamutovinová, neoby-
čejně velká gura muže, kamenné pektorály
a kolekce disků z nejrozmanitějších dochova-
telných materiálů. V hrobě původně ležela
mimo jiné i lebka nosorožce, mamutí lopatka
a kly. Připomeňme, že šamanismus spolu
s celou řadou rituálů byl tehdy velmi rozvinu-
tý a byl nedílnou součástí nejen mytologie, ale
i praktického způsobu tehdejšího života.
Všechny obrazy jsou rekonstrukce
Libora Baláka a jsou součástí jeho projektu
internetového muzea Anthropark,
ostatní předměty pocházejí z Pavilonu
Anthropos MZM v Brně
Uvnitř obydlí bylo příjemné teplo, topilo se
i mamutími kostmi a tukem. Tak jako Eskymáci
mohli pavlovienci chodit doma téměř nazí. Měli
vysoké, štíhlé a přitom robustní tělo, které si
zdobili – barvou nebo snad i tetováním. K jejich
schopnostem patřilo i to, že uměli vyjádřit
počet, jak dokládají početní hůlky z Dolních
Věstonic, a uvědomovali si čas a jeho periodicitu.
Na dolnověstonické hůlce bylo zaznamenáno
29 a půl zářezu – měsíční cyklus
Lžíce z mamutoviny z Dolních Věstonic.
Geometricky zdobená čelenka z mamutoviny
(Pavlov). Zatímco v jihozápadní Evropě dominuje
malba v jeskyních, ve střední a východní Evropě
jsou typické geometrické abstraktní rytiny
53