Strana 73
místě, takže je nepravděpodobné, že
by šlo o skutečné nebo správní hlav-
ní město – to se nacházelo v Súse,
jednom z nejstarších měst říše. Také
tam zahájil Dareios ve stejné době
jako v Persepolis mohutnou novou
výstavbu (a dokončil ji také Xerxes).
Dalšími významnými městy říše byly
Babylon a Ekbatana, ačkoli první
z nich si zachovávalo silný smysl pro
vlastní nezávislost (jak je vidět na
jeho vzpourách – v roce 539 př. n. l.
byl dobyt Peršany, jen o 50 a více
let dříve se vzbouřil). Ecbatana byla
od 8. století hlavním městem Médů
a těšila se výhodné poloze na křižo-
vatce několika důležitých cest napříč
říší. Ve využití těchto měst (a obec-
něji v období Xerxovy vlády) je cítit
stejná kontinuita s minulostí jako
v případě nových stavebních prací.
Stejně jako jeho otec si Xerxes
postavil hrobku v Naqsh-e Rostam,
na skalním útesu 12 km severozápad-
ně od Persepole, který byl využíván
již od roku 1000 př. n. l. a kde sídlili
čtyři achaimenovští králové. Průčelí
jeho hrobky, která je věrnou kopií
hrobky jeho otce, zobrazuje Xerxa
podporovaného vojáky z celé jeho
říše – patří sem i Makedonci a/nebo
iónští Řekové. O většině zbývajícího
období Xerxovy vlády naše řecké pra-
meny mlčí, jediným dokladem jsou
dokončené stavby v Súse a Persepoli
a jeho hrobka v Naqsh-e Rostam. Říše
zůstala po zbytek jeho vlády neporu-
šená a do značné míry stabilní.
VRAŽDA
V roce 465 př. n. l. byl Xerxes
zavražděn Artabanem, velitelem
královské tělesné stráže, a jeho spo-
luspiklencem, dvorním eunuchem
Aspamitrem. Jeho vražda vede mnohé
k domněnce, že Xerxes byl špat-
ný a neúspěšný vládce, jak nám jej
představují řecké prameny. K vraždě
však vedlo několik krizí. Hladomor
v roce 467 př. n. l. způsobil sedmi-
násobné zdražení obilí a vojenská
porážka od Řeků, tentokrát v bitvě
u Eurymedonu, která se pravděpo-
dobně odehrála v roce 466 př. n. l.,
znamenala další oslabení perského
vlivu na západě (i když nijak dras-
tické). Přesto však atentát nemusel
pramenit z krajního neúspěchu. Řada
faktorů však ukazuje, že v Persii
vládla spíše stabilita než úpadek.
Říše, kterou po sobě Xerxes zane-
chal, byla silnější, než když ji zdědil
(navzdory porážkám od Řeků). Je tedy
možné, že Artabanus (který dosadil
svých sedm synů do mocenských
pozic) plánoval převzetí trůnu; podle
jedné verze (známé od Aristotela)
spiklenci zabili jak korunního prince
Dareia, tak Xerxa. Je ale také možné,
že za spiknutím stál právě Dareios,
který Artabana pouze využil.
Nástupnickou krizi vyřešil Xer-
xův třetí syn Artaxerxes, který
usmrtil atentátníky a jejich rodiny
a ujal se trůnu – i ve zmatku způ-
sobeném atentátem bylo Xerxovo
nástupnictví relativně stabilní.
Artaxerxes I. vládl 40 let až do
roku 424 př. n. l. Persie zůstala
dominantní mocností ve východním
Středomoří až do dobytí Alexandrem
Velikým v roce 330 př. n. l. – o více
než 130 let později.
73
Rytina střetnutí
býka a lva
z Xerxova paláce,
klasické antické
mytické zobrazení
boje na život a na
smrt
Xerxes byl v roce
465 př. n. l.
vystřídán svým
třetím synem
Artexerxem I.
Naqsh-e Rostam
nedaleko
Persepole obsahuje
hrobky čtyř
achaimenovských
králů, včetně
Dareia I. a jeho
syna Xerxa I.