Strana 51
Sídliště lovců mamutů si můžeme
představit jako několik větších pro-
storných obydlí se stěnami dobře
izolovanými proti mrazu a chladu.
Jako konstrukční materiál sloužilo
dřevo i mamutí kosti. Stěny nejspíš
vyplňoval nejdostupnější staveb-
ně-izolační materiál – drny a snad
i rákos, který mohl být na některých
lokalitách snadno dostupný.
Letní, mobilní stany v pře-
chodných táborech byly
potaženy kůžemi nebo leh-
kou březovou kůrou. Obydlí
uvnitř prohřívala ohniště.
Prostor mezi přístřeší-
mi vyplňovaly vysoko umístě-
né zimní zásobárny s masem,
konstrukce na sušení kůží,
prostory na jejich zpraco-
vání a další místa pro čin-
nosti, které se odehráva-
ly venku. Alespoň některá
tábořiště uzavírala ohrada.
Někde ležela i skládka ma-
mutích kostí, lebek a klů,
jakož i zásoby dříví na otop.
Ostatně i velké mamutí kos-
ti poskytovaly dost tuku,
aby živily ohně sever-
něji položených síd-
lišť. Směrem na jih
v popelu zase převa-
žují uhlíky ze stromů,
a proto si zde může-
me představit zásoby topného dříví.
Zvláště když lidé sídliště obývali delší
čas a místní zásoby dřevin se vyčer-
paly, mohli si například přitáhnout
kmeny stromů, které přinášely řeky.
Ty pak dlouhodobě sušili. Na ostrav-
ském kopci Landek, jak odhalila ana-
lýza popele, se však topilo i černým
uhlím z nedaleké povrchové sloje. Jde
o jeho nejstarší archeologicky dolo-
žené užití na světě.
Z potravy končící na pomyslném ta-
líři lovců mamutů zbyly zvířecí kosti.
Nejčastěji na něm byli zajíci. Archeo-
log Karel Valoch také nejednou
mluvil o lovcích mamutů jako
o lovcích zajíců. Právě zajíce,
kury a lišky stačilo jen sbírat,
protože se chytali pomo-
cí pastí. Jiná, větší zvířata se
skutečně musela ulovit. Na
lov mamutů se lidé vydá-
vali snad jednou dvakrát
do roka. Byla to pres-
tižní záležitost – dů-
vod k chloubě, ale
zároveň bylo právě
mamutí maso velmi
významnou potra-
vinou. Podle nedávné
analýzy ostatků před-
mostských gravettienců měli
zkoumaní jedinci konzumovat
převážně mamutí maso.
Existuje více teorií o tom,
jak se tito obři lovili, ale kaž-
dopádně zapomeňme na lov
starých, ohromných zví-
řat jako z Hollywoodu a na
jámy – a) jak byste tak velké
zvíře z jámy dostali, b) jak byste tak
velkou jámu ve zmrzlé půdě vykopa-
li? Lovci si spíše vybírali mladší kusy
s měkčím masem. K zabití mamuta
pak stačilo použití velkého a těžké-
ho oštěpu, k jehož vymrštění mohli
muži používat dvouruční vrhač. Sa-
mozřejmě v archeologii doklady sa-
motného vrhače nenajdete, tato věda
žije jen z dochovatelných zbytků. Ale
paleontoložka Miriam Nývltová Fišá-
ková rozpoznala na rukou těchto lidí
určité deformity, které může způso-
bovat právě užívání vrhače.
U lovu mamuta jde také o to,
lovit jej opakovaně. Má oči umístě-
né velmi vysoko, má dobrý rozhled,
dostatek pachových i hmatových dat.
Díky dlouhému životu může snadno
uplatnit své zkušenosti a chápat sou-
vislosti mezi lidmi i úmrtím svých
druhů v daném prostoru. Mamutí
Mělké hrobové lůžko obklopené kusy spáleného dřeva ukrývalo
ostatky tří společně pohřbených asi dvacetiletých jedinců. Dříve
udávané stopy záměrného usmrcení nejsou průkazné. Jedinec
uprostřed trojhrobu měl nejspíš zvláštní postavení. Jestliže
muži na okraji byli zdraví a silní, prostřední byl od dětství
poznamenaný nemocemi a jeho pohlaví zůstává po desetiletích
stále neidentifikované. Příčinou „scénického“ uložení mohl
být vztah mužů k prostřednímu jedinci. Hlavy zesnulých byly
pokryty prohnětenou červenou hlínou a podobně byla ošetřena
pánev prostředního jedince, případně ruka vedlejšího muže,
to dnes již nerozlišíme. Vedle oděvu barevná hlinka snižovala
riziko přenosu mikroorganismů z hrobů na povrch.
Prořezávací hroty
či pilečky zhotovené
z miniaturních
kousků silicitu
byly velmi účinnou
zbraní, která
dokázala zvířeti
přivodit rozsáhlé
vnitřní zranění
Mapa
gravettienského
osídlení Moravy
Vícedílná řezba
muže a terčíky
z brněnského
hrobu šamana
Rekonstrukce
pohřbu
vestonicky trojhrob
Brno
51