Strana 24
knih strávil tři dny v břiše velryby. Jeho jméno si pak
námořníci často spojovali se smůlou a božím hněvem,
neboť Jonáš způsobil, že jeho samotného a jeho druhy na
lodi sužovala strašlivá bouře. Badatel Malcolm Archibald
zabývající se námořnickým slangem tvrdí, že část jména
„Davy“ by mohla pocházet z karibského výrazu Duppy,
který označuje ďábla.
Ačkoli je to zřejmě nejpravděpodobnější původ, exis-
tují i další příběhy spojené s touto záhadnou postavou.
Jeden z nich se týká námořnické písně z roku 1594
s názvem When Jones' Ale is Newe. V písni je David Jones
hostinský, který má soudek s obzvláště dobrým pivem,
jež v přístavu zdarma rozdává námořníkům. Zlověstnější
příběhy však tvrdí, že David Jones byl ve skutečnos-
ti sériový vrah. Jakmile se námořníci opili, hodil je do
svého sudu a pak se jejich těl zbavil v moři.
Termín „skříňka Davyho Jonese“ poprvé použil
Daniel Defoe ve své knize Čtyřleté cesty kapitána George
Robertse z roku 1726 jako metaforu pro moře. V knize
Tobiase Smolletta Dobrodružství Peregrina Pickla z roku
1751, pitoreskním příběhu o špatných skutcích titulního
antihrdiny, však vystupuje sám Jones. Zde je popsán
jako ten, kdo má „talířové oči“ a také „tři řady zubů, roh
a ocas a modrý kouř, který mu vychází z nozder“. Smollett
vysvětluje, že podle námořníků je Davy Jones „ďábel,
který předsedá všem zlým duchům v hlubinách a bývá
často viděn v různých podobách, jak v předvečer hurikánů,
ztroskotání a jiných katastrof sedí mezi lanovím“. Jones ve
Smollettově příběhu není ničím jiným než dílem skupi-
ny vtipálků, ale sugestivní ilustrace George Cruikshan-
ka s touto sekvencí je patřičně děsivá a nezapomenu-
telná. Navzdory svému záhadnému původu a absenci
mytologie zůstává Jones dodnes oblíbenou součástí
námořního folklóru.
Obludný obří hlavonožec známý jako
Kraken pochází ze skandinávské-
ho folklóru, který si ve vyprávěních
o různých příšerách přímo liboval.
Podle Rodriga B. Salvadora a Barba-
ry M. Tomotaniové pochází stvůra
z příběhu norského krále Sverreho
z roku 1180, kde se objevuje jako
jedno z mnoha mořských monster.
Kraken byl však nejpozoruhodnější
z nich díky své nesmírné velikosti,
byl velký jako ostrov, a proto dokázal snadno poto-
pit i velké lodě. Text Sága o Örvar-Oddrovi ze 13. století
představil Hafgufa a Lyngbakra – vodní příšery podobné
velikosti, jejichž jednotlivé rysy se spojily s rozvíjející se
mytologií Krakena. „Jejich rysy jen odrážely obavy prvních
mořeplavců a Kraken se ukázal být nejsilnější postavou jejich
folklóru, která strhla do svého stínu všechny ostatní mořské
příšery,“ osvětlují Salvador a Tomotaniová.
Příběhy o Krakenovi se
šířily po celá staletí.
V 18. a 19. století různé
záznamy zachycují setkání
s tímto tvorem. V roce 1861
posádka francouzské
válečné lodi Alecton
uvedla, že poblíž Kanár-
ských ostrovů
spatřila obrov-
ského chapadlovitého
tvora. „Zdá se, že měří 15
až 18 stop až k hlavě, má tvar papouščí-
ho zobáku a je obklopen osmi rameny
dlouhými pět až šest stop,“ zaznamenal
kapitán. Posádka se pokusila příšeru
chytit a svedla s ní tříhodinový boj,
až ji nakonec chytila do provazové
sítě a pokusila se ji vytáhnout na
palubu. Během tohoto boje se lano
přetrhlo a příšeře se podařilo uniknout, přičemž jediným
důkazem setkání byla špička jejího ocasu zachycená
v laně. Jak je však možné, že se francouzská válečná loď
setkala s bájným tvorem? Nyní panuje všeobecné pode-
zření, že různé zprávy o Krakenovi byly ve skutečnosti
vzácným pozorováním záhadné obří chobotnice; Archite-
uthis dux, největší známý druh chobotnice, je schopen
dorůst délky kolem 14 metrů.
24
Dřevoryt Edgara
Etheringtona
s motivem
Krakena v díle
Johna Gibsona
z 19. století
Monstra moře
Bájný Davy
Jones se objevil
ve filmové sérii
Piráti z Karibiku