Strana 14
14
tak alespoň posílil své pozice pro vyjed-
návání s Vídní. Když ale 21. února vyjel
Trčka s předstihem ku Praze, aby obhlédl
tamní situaci, v Rokycanech se dozvěděl,
že hlavní město je v rukou Valdštejno-
vých protivníků. Zároveň byl informován
o patentech Ferdinanda II., oznamujících
změnu ve vedení armády a prohlašujících
Valdštejna, Ilowa i Trčku za psance. Oka-
mžitě se obrátil zpět k Plzni. A tak nave-
čer už i samotný frýdlantský vévoda věděl,
že nemá být pouze odstaven z vrchního
velení, ale že ve Vídni bylo rozhodnuto
o jeho likvidaci.
V tomto krizovém okamžiku dokázal
Valdštejn navzdory zhoršujícímu se zdra-
votnímu stavu zmobilizovat síly k posled-
nímu pokusu o záchranu: útěku do Chebu.
Po horečných nočních přípravách se ráno
22. února 1634 vydal na cestu s necelým
půldruhým tisícem vojáků a částí svých
dvořanů, mezi nimiž nechyběl ani astro-
log Giovanni Battista Seni. Kvůli nesne-
sitelným bolestem nemohl vévoda jet na
koni, a proto se vezl v nosítkách. Dopro-
vázeli ho Ilow, Trčka i Kinský, který se
v předchozích týdnech zdržoval v Plzni.
S ohledem na poměry ve středních a již-
ních Čechách bylo Valdštejnovo rozhodnutí
o přesunu na severozápad logické, zvláš-
tě když chebskou posádku tvořili muži
z Trčkova regimentu. Kolona postupovala
přes Stříbro, kde se k ní připojil Walter
Butler se svým dragounským plukem.
V Plané jí pak přijel z Chebu naproti major
Walter Leslie. V odpoledních hodinách
24. února konečně dorazili do cíle. Veli-
tel chebské posádky John Gordon nechal
otevřít městské brány. Valdštejn se uby-
toval v Pachelbelově domě na dolní straně
náměstí, Trčka, Kinský a Ilow v jiných
objektech poblíž. Mohlo se zdát, že jsou
v dobře opevněném Chebu v bezpečí.
Ne zatknout,
Stoupenci frýdlantského vévody netušili,
že plukovník Butler jedná podle instruk-
cí Ottavia Piccolominiho, jemuž se krát-
ce předtím sám nabídl jako vykonavatel
ortelu nad bývalým generalissimem. Hned
24. února pozval Butler do svého chebské-
ho příbytku na večeři Gordona a Leslieho.
Během večeře se trojlístek mužů, které
spojoval původ z britských ostrovů, doho-
dl na společném postupu s cílem zatknout
Valdštejna a jeho věrné. Není zcela jasné, za
jakých okolností spiklenci dospěli k tomuto
rozhodnutí. Pravděpodobně k němu při-
spěl příjezd kurýra z Plzně, který do Chebu
přivezl císařský patent prohlašující frý-
dlantského vévodu a jeho blízké za psance.
3. Walter leslie
IWalter Leslie pocházel ze Skotska, stejně jako Gordon,
který byl vChebu jeho nadřízeným. Na rozdíl od velitele
chebské posádky se však narodil vevelmi významné
skotské šlechtické rodině avyznával katolickou víru. Snad
právě znáboženských důvodů opustil svou vlast aodešel
do Štýrska. Vroce 1631 zakotvil vcísařské armádě asloužil
vTrčkově regimentu. Při služebních cestách, na něž vyjížděl
súkolem zajišťovat přísun munice, si vybudoval užitečné
kontakty uvídeňského dvora. Díky nim měl spředstihem
kdispozici informace oosudové roztržce mezi vídeňským
dvorem acísařským generalissimem.
Frýdlantský vévoda si během svého útěku zPlzně
vyžádal právě majora Leslieho jako doprovod doChebu
avedl sním rozhovor, vněmž si ověřoval spolehlivost
chebské posádky. Dobře informovaný Skot ovšem dokázal
správně vyhodnotit Valdštejnovu situaci, atak se 24.února
1634 neváhal spojit sButlerem aGordonem. Následujícího
dne společně snimi připravil krvavý závěr valdštejnské
tragédie. Tato iniciativa mu vynesla nejen nemovité jmění,
ale také přízeň vládnoucí dynastie. Zdržoval se udvora
apříležitostně byl pověřován vojensko-diplomatickými mise-
mi. Roku 1650 se stal polním maršálem aviceprezidentem
dvorské válečné rady. Když vbřeznu 1667 ve věku šedesáti
let vydechl naposledy, patřil mezi říšská hrabata ido exklu-
zivní společnosti nositelů Řádu zlatého rouna.
Walter Leslie na dobové rytině