Strana 95
EXPANZE FRANCKÉHO KRÁLOVSTVÍ
Téměř ihned po svém nástupu na trůn se Karel Veliký
jako jediný francký král rozhodl zabezpečit své země
proti sousedním národům, které je neustále ohrožovaly.
Tažení začalo dlouhou a krvavou válkou proti Sasům,
kteří dlouhá léta působili problémy už Karlovu otci.
V roce 772 francká vojska poprvé vtrhla do Saska. Série
útoků vyústila k dobytí jejich území
a jeho trvalému přičlenění k říši.
Vojenská výprava Karlovi také poskytla
příležitost šířit křesťanství v tradičně
pohanských oblastech Evropy. Již
před jeho nástupem na trůn došlo
k několika předchozím pokusům
o christianizaci Saska, ale teprve
on a jeho vojska dokázali na tomto
rozsáhlém území úspěšně rozšířit
křesťanství. Christianizace Sasů
byla pro císaře také velkým osobním
úspěchem. Neutralizoval tak hrozbu,
kterou představovali pro jeho území,
a rovnou je obrátil na křesťanskou víru.
Během desetiletí trvající války
probíhala vojenská expanze také do
dalších částí Evropy. V roce 774 dobyl Karel Lombardii
v severní Itálii, kde se nechal korunovat králem. V roce 778
si podmanil Bavorsko a začlenil jej do svého rychle
expandujícího impéria. Právě proti těmto novým částem
říše prováděli pravidelné nájezdy Avaři, kočovný národ,
který se usadil ve východní Evropě na Dunaji a bývá někdy
označován za nástupce Hunů. Proto aby zajistil svá nově
nabytá území v Itálii a Německu a upevnil svou moc nad
novými poddanými, zahájil válečné tažení také proti
nim. Sasové a další porobené kmeny vyslali do této války
své oddíly, čímž se lid Karla Velikého spojil pod jedním
vedením proti společnému nepříteli. Tažení proti Avarům
bylo úspěšné a kolem roku 796 se i oni stali součástí
Karlovy rozsáhlé říše.
NOVÉ METODY KONTROLY
Udržet pořádek na tak obrovském území představovalo
pro každého panovníka monumentální úkol. Karel proto
musel vypracovat důmyslnou administrativní organizaci,
která mu umožňovala udržet si autoritu a potlačit odpor
v různých državách po celé Evropě. „Byla to společnost,
kde se jednalo osobně, takže strávil strašně moc času v sedle,“
říká doktor Marios Costambeys, historik
středověku z Liverpoolské univerzity.
„První dvě desetiletí své vlády se neustále
stěhoval, protože kontakt tváří v tvář byl
velmi důležitý a šlechtici za ním určitě chodili,
ale zároveň si dával pozor, aby věděli, že
se může kdykoliv objevit i on. V praxi to
znamenalo obrovské logistické úsilí, protože
královský dvůr cestoval po většině severní
Evropy jako roj kobylek. Usadil se na jednom
místě, to místo doslova vyžral a pak se
přesunul dál.“ Panovník si ale také velmi
dobře uvědomoval klíčovou roli církve
při upevňování moci své rostoucí říše.
Využíval církevní struktury ke správě
a udržování kontroly nad svými zeměmi.
„Uvědomoval si velmi dobře, že církev mu
může pomoci, protože biskupové, kněží nebo jáhni nemuseli
mít nutně zájem o světskou moc, ale byli vzdělaní a s královou
podporou fungovali jako prvotřídní správci.“ říká Classen.
Kromě administrativních schopností využíval Karel
Veliký k prosazení své moci nad poddanými i násilí. Ve
válce se Sasy se dopouštěl řady krutostí, například při
masakru ve Verdenu v roce 782 nechal údajně zabít asi
4 500 nepřátel. Einhard se o tomto masakru ve svém
životopise nezmiňuje, ale opakovaně na krutost Karla
Velikého naráží. Na druhou stranu král do značné míry
umožnil obyvatelstvu, které si podmanil, aby fungovalo
stejně jako dříve. Měl tendenci zasahovat pouze v případě,
že se jeho noví poddaní vzbouřili, pokud však zůstali
mírumilovní, nechal je na pokoji.
Město Cáchy, které si Karel
Veliký zvolil za své hlavní
královské sídlo, prošlo
v karolinském období velkou
proměnou. Toto město, jež
Římané původně nazývali
Aquisgranum a které sloužilo
jako lázeňské město, se
dnes nachází v západním
Německu na pomezí Belgie
a Nizozemska. Za vlády Karla
Velikého se Cáchy staly centrem
vzdělanosti a kultury. Právě
v zde byl vybudován velkolepý
císařský palác, jenž se stal
ústředním centrem Karlovy
moci. Palácový komplex,
mistrovské dílo karolinské
architektury, se skládal
z mnoha různých budov.
Právě v něm byla založena
škola, v jejímž čele stál přítel
a rádce Karla Velikého Alkuin
z Yorku. Dnes již velká část
císařského paláce neexistuje,
avšak působivá palatinská kaple
Karla Velikého se dochovala
jako součást cášské katedrály
a představuje dnes vzorový
příklad karolinského umění.
Kamenný stolec, známý jako
trůn Karla Velikého, který se
dodnes nachází v srdci kaple,
sloužil od středověku až do
16. století ke korunovacím
císařů Svaté říše římské.
KARLOVA METROPOLE
„NENÍ
VYLOUČENO,
ŽE KAREL
VELIKÝ MĚL
AMBICI STÁT SE
CÍSAŘEM JIŽ
DLOUHO“
95