Strana 10
že generalissimovo odstavení bude obtížné,
proto uvažovali o kompromisním řešení.
Pověřili kapucína Diega Quirogu, který se
dříve řadil k vévodovým přátelům, aby odjel
do Plzně. Měl zjistit, zda by byl Valdštejn
ochoten zříci se části svých kompetencí
dobrovolně.
O vévodově úplném odchodu z čela
armády nebyla v návrhu řeč. Rezignace by
totiž postavila dvůr před nutnost vyrovnat
generalissimovy obrovské finanční pohle-
dávky za investice do vojska. Quiroga zasti-
hl generalissima 5. ledna 1634 v žalostném
stavu na lůžku, na něž ho nemoc připoutala
krátce po Vánocích. Vyhublý, bolestmi trpící
vévoda otevřeně promluvil o svém strádání
a sám se zmínil o možnosti odstoupení.
Avšak na nabídku kompromisu reagoval
hysterickými výčitkami a nenávistnými
výlevy na adresu císaře a dvora. Bylo jasné,
že cesta k jakékoli dohodě
se s konečnou platností
uzavřela.
Divadlo
pro armádu
V následujících dnech
rozehrál chřadnoucí gene-
ralissimus s pomocí Kris-
tiána Ilowa a Adama Erd-
mana Trčky partii, která
měla odstartovat rozhodu-
jící dějství valdštejnského
dramatu. Věděli, že jedinou
vévodovou oporou zůstá-
vá armáda, avšak zároveň
si byli jistí, že se v jejích
řadách objeví opozice.
Valdštejn nechal svolat
na 11. leden 1634 generály
a velitele pluků k pora-
dě do Ilowova příbytku.
Sám nebyl na schůzi pří-
tomen, ale podle předem
domluveného scénáře ji
řídil Ilow. Ten promluvil
o nerealistických poža-
davcích dvora na válčení
v zimě a o intrikách proti
generalissimovi. Přitom
jedině frýdlantský vévo-
da prý může garantovat
finanční a materiální
zabezpečení vojska. Pod tlakem
svých protivníků je nicméně
připraven odstoupit.
Mistrně zinscenova-
né představení přimělo
důstojníky k tomu, aby
vyslali k Valdštejnovi
své zástupce, tlumočící
mu požadavek na jeho
setrvání v čele armády.
Po počátečním hraném
odmítání se generalissimus
„podrobil“ vůli svých pod-
řízených, kteří mu coby císař-
skému vrchnímu veliteli přislíbili
podepsání závazku věrnosti.
Když jim však byl po hostině v Ilowově
domě předložen příslušný dokument, jeho
text, vyvolal pozdvižení. Chyběla v něm
slova o tom, že Valdštejn slouží císaři. Část
důstojníků si to vyložila
tak, že mají být vmané-
vrováni do zrady. Začali
protestovat, načež Trčka
tasil zbraň s hrozivým
křikem, že zabije každé-
ho, kdo by chtěl jít proti
vévodovi. Většina přítom-
ných pak slib věrnosti
pod nátlakem podepsala.
Když Valdštejna informo-
vali o bouřlivém průběhu
podpisové akce, rozhodl
se zapůsobit na důstojní-
ky osobně. Na další den
je nechal svolat do svého
příbytku. V emotivním
proslovu předneseném
z postele jim sdělil, že se
rozhodl generalát složit
s ohledem na pochyb-
nosti, které vůči němu
část z nich chová. Nato
se důstojníci odebrali k poradě
do předpokoje. Po chvíli se
vrátili, omluvili se za cho-
vání u Ilowa, způsobené
prý alkoholovým opojením,
a složili Valdštejnovi nový
slib věrnosti.
Zrada
oblíbence
Mezi těmi, kdo v Plzni
podepsali věrnost Albrech-
tovi z Valdštejna, byl i Ottavio
Piccolomini. Patřil sice k těm, kteří
protestovali proti vypuštění pasáže o věr-
nosti císaři v předloženém dokumentu, nic-
méně stále se tvářil jako loajální podřízený
frýdlantského vévody. Ve skutečnosti ale
v této době nabíraly na intenzitě Piccolo-
miniho intriky proti Valdštejnovi. Krátce
před plzeňskou přísahou, tedy v prvních
dnech roku 1634, uzavřel ve slezském Hlo-
hově tajnou dohodu s Gallasem a Rudolfem
hrabětem z Colloredo-Waldsee. Základem
tohoto spiknutí byla myšlenka, že jme-
novaní generálové budou v případě střetu
mezi císařem a Valdštejnem stát na straně
panovníka, do té doby si však ponecha-
jí masku vévodových stoupenců. A aby
nemohla být zpochybněna jejich procísař-
ská orientace, poskytnou Vídni v pravý čas
informace, na jejichž základě bude možno
obvinit generalissima ze zrady.
Po plzeňském shromáždění Piccolomini
usoudil, že pravý čas nadešel. V polovině
ledna poslal císaři udání, v němž refero-
val o čerstvých událostech v Plzni. Navíc
obšírně vylíčil všechny Valdštejnovy pro-
blematické kroky, o nichž věděl či alespoň
tušil. Vykreslil svého nadřízeného v co nej-
temnějších barvách – jako přízrak usilující
o vymýcení Habsburků.
Piccolominiho udání mělo fatální
důsledky. Ferdinand II. věc neprodleně pro-
diskutoval s Trauttmansdorffem a dalšími
císařskými rady. Na jejich doporučení pode-
psal 24. ledna 1634 patent o Valdštejnově
sesazení. Nikdo z vojáků neměl poslouchat
rozkazy frýdlantského vévody ani generá-
lů Ilowa a Trčky. Prozatímní vrchní velení
císař svěřil Matyáši Gallasovi.
Medaile s portrétem Ottavia
Piccolominiho z poloviny
17. století
Panorama města Linec
(Linz) z roku 1860. Zde dával
Piccolomini dohromady
vražedné komando z italských
žoldnéřů
CHEBSKOU
AKCÍ
14.listopadu 1633
Řezno padlo do rukou Švédů
26.listopadu 1633
Albrecht zValdštejna dorazil do Plzně
3.prosince 1633
Valdštejn zastavil své poslední
vojenské tažení
5.ledna 1634
Diego Quiroga se marně snažil
přimět Valdštejna ke kompromisu
11.ledna 1634
první plzeňská přísaha
věrnosti Valdštejnovi
24.ledna 1634
FerdinandII. podepsal patent
oValdštejnově sesazení
18.února 1634
císař vydal patent prohlašující
Valdštejna za psance
22.února 1634
Valdštejn uprchl zPlzně
25.února 1634
zavraždění Valdštejna ajeho
spojenců vChebu