Strana 77
Joffre působil jako vrchní velitel
francouzské armády na západní frontě
první světové války od začátku války
až do roku 1916. Do Artois přišel po
velkém vítězství vprvní bitvě na Marně
vzáří 1914. Neúspěch při dobývání
hřebene Vimy aobrovské ztráty na
životech však poškodily jeho reputaci.
Poslední následník bavorského trůnu velel 6.armádě
vpočátečních fázích první světové války aod roku 1916 vedl
armádní skupinu nazvanou Rupprecht Bavorský. UArtois
naplánoval několik protiútoků, aby získal zpět ztracené
pozice, ale nakonec většího úspěchu nedosáhl. Žádost
oposily byla zamítnuta, protože se obrátili svou pozornost
na východní frontu.
Situace na východní frontě vedla náčelníka německého
generálního štábu ktomu, aby odklonil posily ze západu
asnažil se zde spíše udržet pozice než získat nová území.
Vaz mu nakonec zlomily německé neúspěchy uVerdunu
ana Sommě, po nichž byl nahrazen maršálem Paulem
von Hindenburg.
Generál d‘Urbal byl velitelem
10.armády, která bojovala na tomto
bojišti, byl vcentru dění aúčastnil se
také třetí bitvy uArtois vroce 1915.
Spolu sdalšími veliteli byl d‘Urbal
zastáncem „nepřetržité bitvy“, což byla
strategie, kterou pozdější pozorovatelé
kritizovali jako nerealistická očekávání.
Polní maršál Haig velel Britskému
expedičnímu sboru na západní frontě
od roku 1915 až do konce války, včetně
krvavých bitev na Sommě auYpres.
UArtois bojovala pod jeho velením
1.britská armáda. Po skončení války
byl jmenován hrabětem Haigem.
77
Pod rouškou noci z 11. na 12. května
byla marocká divize vystřídána a poslána
do týlu, aby si odpočinula a zotavila se.
Dalších šest týdnů se již žádné akce nedo-
čkala. Na památku jejich úsilí a obětí dnes
na vrcholu hřebene Vimy stojí malý, špatně
udržovaný památník, který označuje místo
jejich nejvzdálenějšího postupu.
Po nadějném útoku z 9. května se Francou-
zi pokusili dobýt Vimy ještě dvakrát. Dne
16. června zahájili proti hřebeni další nápor.
Tentokrát měl XXXIII. sbor hrát spíše pod-
půrnou roli a hlavní tíže celé operace ležela
na čerstvém IX. sboru. Útok sice probíhal
teoreticky správně, ale přesto selhal. Na
vině bylo špatné plánování i nižší úroveň
morálky a slabší taktické vedení IX. sboru.
Nejvíce se nakonec dařilo opět maroc-
ké divizi, která postoupila o 1 000 metrů
a dobyla kopec 119 (který Kanaďané později
překřtili na „pupínek“). Její vojáci se však
opět ocitli v izolaci a dostali se pod palbu
ze všech stran. Po těžkých ztrátách se tak
museli opět stáhnout.
V polovině června 1915 došlo před Vimy
také k prvnímu nasazení jedovatých plynů
prostřednictvím dělostřeleckých graná-
tů. Poté, co Němci jako první vypustili
22. dubna proti nepřátelským liniím mraky
s chlorem, pokročily mocnosti Dohody
rychle s vlastním programem toxických
plynů. Britové zahájili analogický útok
chlorem 25. září. Francouzi však nemě-
li dostatek tohoto prvku na to, aby mohli
provést totéž. Protože chlór byl rozhodu-
jící pro výrobu vysoce účinných výbušnin,
DOHODOVÍ SPOJENCI
NĚMCI