Strana 46
GLOSTER METEOR FR.9
DETAIL
ROZHODUJÍCÍ ZBRAŇ…
V době, kdy byl Me 262 uveden do provozu, prohrávali
Němci druhou světovou válku na všech frontách. Zou-
fale proto hledali tajnou zbraň, která by jim umožnila
„skok“ („Der Brocksprung“), díky němuž by se dostali
tak daleko před Spojence, že by se průběh konfliktu
nezvratně obrátil v jejich prospěch. Vedení posedlé exo-
tickými technologiemi vrhlo již tak omezené zdroje do
raket, stíhaček s raketovými motory a proudových leta-
del. Němci z konce války jsou proslulí širokou škálou
futuristických návrhů letadel, i když většina z nich byla
za hranicí tehdejších technických možností. Jejich pří-
stup byl vysoce akademický, matematický a založený na
rozsáhlých výpočtech a aplikacích teoretických poznat-
ků, ale zemi chyběly suroviny, výrobní kapacity i čas na
výrobu takových letounů. Me 262 se přitom nacházel na
tom praktičtějším konci spektra návrhů. Typ vypadal
futuristicky, s obloukovým trupem a dozadu zalomený-
mi křídly (kvůli problémům s vyvážením; nebyl zdaleka
tak rychlý, aby je aerodynamika vyžadovala), ale přes-
to měl nedostatky. Špatná kvalita materiálů použitých
v motorech Jumo 004 vedla k tomu, že praktická život-
nost činila pouhých deset hodin letu.
… NEBO KONCEPT PRO BUDOUCNOST?
Na druhou stranu byla konstrukce Meteoru mnohem
více tradicionalistická. Trup měl velmi konvenční tvar
a rovná křídla. Dosahoval rychlosti o 190 km/h nižší
než Me 262, ale jeho motory byly mnohem spolehlivější.
A co je podstatné, Spojenci nehledali zázračnou, vítěz-
nou zbraň. Věděli, že úspěch závisí na výrobě velkého
množství osvědčených existujících typů (s pístovými
motory), v případě potřeby s postupným vylepšováním.
Také proto byla pro vývoj prvních proudových stíhaček
vybrána společnost Gloster Aircraft Company, která v té
době nevyvíjela žádný frontový letoun a nedošlo tak
v jejím případě k omezení výroby pro RAF.
Američané zvolili podobný přístup, když vývoj prou-
dových stíhaček svěřili společnosti Bell Aircraft Corpo-
ration, a šli ještě o krok dál, když stejný princip uplat-
nili i při konstrukci motorů. Zatímco Britové využili
svého nejzkušenějšího výrobce motorů Rolls-Royce
(i když na základě návrhů Franka Whittlea), Američané
zadali návrhy motorů poskytnuté britskou vládou
v roce 1941 společnosti, která neměla
s leteckými motory žádné zkušenosti (General Electric),
aby nedošlo k narušení hlavní zbrojní výroby.
Spojenci se na věc mohli dívat z dlouhodobějšího
hlediska a také tak činili. Proudové stíhačky pro vítěz-
ství ve druhé světové válce nepotřebovali a mohli se
věnovat vývoji spolehlivých a efektivních letadel. Hle-
děli do budoucnosti a zejména v případě Velké Británie
na možnost poválečného prodeje, který by pomohl
oživit rozvrácenou ekonomiku. V měsících
a letech následujících po válce prošel
Meteor řadou modernizací a vylepšení,
rychle zvyšoval rychlost a výkony,
vytvořil několik rychlostních
a výškových rekordů a sloužil
v letectvu po celém světě
až do 60. let. Me 262
se ještě krátce vyrá-
běl v Československu,
kde jich ale nakonec
vzniklo jen dvanáct.
Pro poválečné trhy
byl příliš primitivní
a nespolehlivý.
Na konci druhé
světové války
dominovala
„NĚMCI VYNAKLÁDALI SVÉ UŽ
TAK NEDOSTATEČNÉ ZDROJE
DO VÝVOJE RAKETOVÝCH
A TRYSKOVÝCH MOTORŮ“
„NĚMCI VYNAKLÁDALI SVÉ UŽ
TAK NEDOSTATEČNÉ ZDROJE
DO VÝVOJE RAKETOVÝCH
A TRYSKOVÝCH MOTORŮ“
ČUMÁKOVÁ ČÁST
STÍSNĚNÝ KOKPIT
Komodor
letectva sir
Frank Whittle,
vynálezce
proudového
motoru
46
Whittleův motor
Power Jets W.1,
použitý v letounu
Gloster E.28/39
a později jako
základ motorů
Rolls-Royce
Welland v letounu
Meteor a motorů
General Electric
řady J v USA