Strana 9
9
Albrecht z Valdštejna
na obraze Anthonise
van Dycka z roku 1629
Vogtovo kartografické
zachycení Plzně
z počátku 18. století
Matyáš Gallas (1588–1647)
na soudobém portrétu
on sám v čele elitních jízdních jedno-
tek a vybraných pěších oddílů zahájí již
v následujících dnech výpad do Bavorska.
Avizované tažení skutečně 28. listopa-
du 1633 začalo a již o tři dny později sta-
nul Valdštejn za hranicemi Čech ve městě
Furth im Wald. Tam však vévodovi došlo,
že na účinný zásah proti Švédům je jeho
sbor slabý. Zároveň se ukázalo, že pobyt
na bavorském území budou provázet velké
potíže se zásobováním, což znemožňova-
lo další přísun posil od Plzně, protože by
vojáci neměli co jíst a čím střílet. Navíc se
u Valdštejna s novou naléhavostí projevily
zdravotní problémy. Sebemenší pohyb mu
způsoboval trýznivé bolesti. Jak jej přestá-
valo poslouchat tělo, tak upadal do stále
hlubší deprese. Po několikadenním váhání
se 3. prosince rozhodl pro návrat do Čech.
Jakmile zpráva o tom doputovala do Vídně,
vzbudila značný rozruch. Hned 9. prosin-
ce byl sepsán list, v němž Ferdinand II.
na Valdštejna důrazně apeloval, ať znovu
vytáhne proti Bernardovi Výmarskému. Byl
to ovšem těžko proveditelný rozkaz, což
bylo jasné nejen frýdlantskému vévodo-
vi, ale také císařskému dvoru. Nešlo o nic
jiného než o jasný signál, že je generalissi-
mus v očích Vídně odepsanou veličinou.
Odepsaný zrádce
Císařův list dorazil k Valdštejnovi
do Plzně 15. prosince. Po jeho
přečtení generalissimovi došlo,
že pokud odmítne splnit
panovníkův rozkaz sám,
bude to u dvora přijato
jako svévolné vyhlášení
neposlušnosti. Proto
ještě na týž den svolal
poradu vyšších důstoj-
níků, z níž mělo vzejít
kolektivní stanovisko
k aktuální situaci.
Poradu řídil Kristián
Ilow, který zhodnotil
požadavek na zimní
tažení do Bavorska
jako neuskutečnitelný.
Důstojníci uznali jeho
argumenty a odsouhlasili, aby bylo jménem
všech zúčastněných odesláno Ferdinando-
vi II. negativní stanovisko k jeho rozkazu.
Tento manévr sice nakrátko pozdržel ote-
vřenou definitivní roztržku mezi Valdštej-
nem a císařem, zabránit jí však nemohl.
V posledních týdnech roku 1633 se
ve Vídni o Valdštejnovi mluvilo již jako
o zrádci. Generalissimus se mezitím sna-
žil obnovit styky se Sasy, Branibory, Švédy
a Francouzi. Jakkoliv tyto iniciativy masko-
val prohlášeními, že usiluje o mír v Evro-
pě, sotva šlo o něco jiného než o pokus
vzkřísit konspirativní jednání, přerušená na
podzim. Jejich rychlé oživení však nebylo
možné, protože ve Valdštejna už ztratili
důvěru i císařovi nepřátelé.
Na konci prosince 1633 císař rozhodl, že
má být Valdštejn zbaven vrchního velení.
Dvorští hodnostáři si však uvědomovali,
Na nabídku kompromisu reagoval
vévoda nenávistnými výlevy na
adresu císaře