Strana 8
Z
hlediska zájmů císaře Ferdinanda II. a celého kato-
lického tábora představoval nyní klíčový problém
postup švédského vojevůdce Bernarda Výmarského do
Bavorska. V prvních listopadových dnech se dosta-
lo do bezprostředního ohrožení Řezno. Když toto
strategicky důležité říšské město 14. listopadu padlo do švéd-
ských rukou, bylo to na císařském dvoře vnímáno jako důsledek
Valdštejnova selhání. Generalissimus totiž do té doby tvrdil, že
spíše než útok na Řezno hrozí spojená švédsko-saská ofenzi-
va proti Čechám, a začal pomalu přesouvat svou armádu ze
Slezska na české území. A mezitím se rychlým ovládnutím
řezenské pevnosti otevřela nepřátelům cesta jak do Čech,
tak do Horních Rakous a jižního Bavorska.
Když se Valdštejn 18. listopadu 1633 dozvěděl o pádu
Řezna, došlo mu, že jeho postavení se otřásá v zákla-
dech. Okamžitě odeslal do Vídně psaní, v němž ujiš-
ťoval císaře, že neprodleně vytáhne proti Švédům
do Bavorska. Následně pověřil Matyáše Gallase vele-
ním nad částí vojska, která měla chránit sever Čech
proti Arnimovi, kdyby se snad odhodlal ke vpádu do
království. Samotný generalissimus pak s většinou
armády vyrazil k Plzni, kam přitáhl 26. listopadu.
Čekal tam už na něj císařský zmocněnec Maxmilián
z Trauttmansdorffu. Před ním se Valdštejn za asisten-
ce Kristiána Ilowa snažil ospravedlnit své dosavadní
počínání opatrností, jež prý byla v zájmu panovníka.
Trauttmansdorffovi rovněž sdělil, že větší část vojá-
ků bude muset opět přezimovat na české půdě, avšak
8
V NEMILOSTI
GENERALISSIMUS
Napsal Tomáš Sterneck
Roku 1633 zmítal Evropou již patnáctým rokem
vleklý konflikt mezi katolíky aprotestanty
známý jako třicetiletá válka. Albrecht
zValdštejna se svou armádou vytlačoval
nepřítele ze Slezska, zpohledu Vídně však příliš
pomalu aneefektivně. Na císařova vojevůdce
padl stín podezření ze zrady