Strana 17
17
K
dyž se Ottavio Piccolomini
27. února 1634 dozvěděl o zdaru
„chebské akce“, dostal nápad,
jak se ještě více zavděčit panov-
níkovi. Vydal příkaz týkající
se mrtvol, prozatím položených do rakví
z hrubých prken v kapli chebského hradu.
Těla Valdštejna, Trčky, Kinského, Ilowa
a Niemanna měla být převezena do Prahy
a potupně vystavena pro odstrašení těch,
kteří by snad pomýšleli na zradu císaře.
Průvod s ostatky povražděných mužů sku-
tečně z Chebu vyrazil, avšak do hlavního
města nikdy nedojel. Piccolominiho naříze-
ní totiž zrušil nový vrchní velitel císařské-
ho vojska Matyáš Gallas s tím, že o dalším
nakládání s nebožtíky má rozhodnout sám
Ferdinand II. A císař Ottaviův morbidní
scénář neschválil. Naopak rodinám obětí
chebského masakru povolil, aby své mrtvé
v tichosti řádně pohřbily.
Tělo Albrechta z Valdštejna bylo nejprve
pochováno v minoritském kostele sv. Máří
Magdalény ve Stříbře. Odpočívalo tam
dva roky, dokud Ferdinand II. nedal sou-
hlas k jeho převezení do Valdic u Jičína.
Transport ostatků na konci května 1636
se musel odehrát v utajení. Rychle
Sláva amoc Albrechta zValdštejna dosáhly takové míry, že se
zněj nutně musela stát legenda aoblíbený námět pro umělce
ihistoriky. Krvavý konec už jen podtrhl jeho dramatické osudy
astrmý kariérní vzestup. Ač pocházel znepříliš významné rodiny,
nakonec soupeřil se samotným císařem. Hned po smrti začal
druhý život kontroverzního generalissima
nemá klid
Ani po smrti
Napsal Tomáš Sterneck
Valdštejnův moderní náhrobek
v Mnichově Hradišti