Strana 43
prospěch svého syna, nového krále
Richarda I. Ve svých sedmdesáti
letech se zasadila o získání výkupné-
ho potřebného k jeho osvobození ze
zajetí, do kterého upadl, když se vra-
cel z křížové výpravy. Když Richard
v roce 1199 zemřel, stála v pozadí
vlády nejmladšího syna Jana.
Eleonora Akvitánská zemře-
la v roce 1204, zhruba v 80 letech,
v opatství Fontevrault, kde nejednou
v minulosti vyhledávala odpočinek.
Zde si nechala připravit vlastní hrob,
ve kterém měla navždy ulehnout
po boku svého manžela. Kronikář
Richard z Devizes popsal Eleonoru
jako ženu, „nad jejímiž schopnostmi
lidé jejího věku žasnuli“. A nejenom
jejího věku – Eleonora Akvitánská
okouzlovala a fascinovala lidi ještě
celá staletí po své smrti. Do svých 80
let vlastně vtěsnala několik středově-
kých životů. Stala se jedinou ženou,
která kdy byla královnou Francie
i Anglie. Účastnila se křížové výpra-
vy, vládla rozsáhlým državám a vedla
armády do boje. Nikdy také neměla
daleko ke kontroverzím. Než aby byla
vězněm svého manžela, sehrála chyt-
rou roli prostřednice, díky níž se její
rodina nerozpadla. Alespoň na chvíli.
Tragicky dopadl její vztah ke dvěma
dcerám z prvního manželství. Po
odchodu od Ludvíka se s nimi Eleo-
nora už nikdy nesetkala.
Eleonora patřila mezi nejvý-
znamnější ženy středověku. Byla
jasnou hvězdou v pochmurné noci
špatně zaznamenaných příslušnic
něžného pohlaví, která zářila o to
jasněji, že její současnice zahalovala
temnota. Její světlo fascinuje i více
než 800 let po její smrti.
„VE SVýCH SEDMDESÁTI
LETECH SE ZASADILA
OZíSKÁNí VýKuPNéHO
POTřEBNéHO KjEHO
OSVOBOZENí ZE ZAjETí,
DO KTERéHO uPADL,
KDYŽ SE VRACEL
ZKříŽOVé VýPRAVY“
43
Vyobrazení
Richarda I., který
na žádost Eleonory
Akvitánské
omilostnil svého
bratra Jana
poté, co tento
zorganizoval
vzpouru
Fontevraultské
opatství, kde
Eleonora roku 1204
zesnula
Náhrobky Eleonory
Akvitánské
a jejího manžela
Jindřicha II.
v katakombách
opatství