Strana 18
18
a bez ceremonií proběhl i samotný druhý pohřeb.
Novým útočištěm frýdlantského vévody se stal
chrám Nanebevzetí Panny Marie při valdickém
klášteře kartuziánů. Tento klášter Valdštejn v roce
1627 založil, financoval jeho výstavbu a chtěl si
tam vybudovat rodinnou hrobku.
Nebylo mu ale souzeno ve Valdicích zůstat
natrvalo. V rámci josefínských reforem koncem
18. století došlo ke zrušení kláštera. Gene-
ralissimův vzdálený příbuzný Vincenc hrabě
z Valdštejna proto nechal roku 1785 převézt
ostatky do Mnichova Hradiště. Valdštejn-
ská kauza tehdy již dávno nebyla aktuálním
a choulostivým politickým tématem. Vévodův
třetí pohřeb v kapli sv. Anny u mnichovohra-
dišťského zámku, náležejícího rodu Valdštejnů,
se tak mohl odbýt jako důstojná smuteční slav-
nost. Plán na zřízení reprezentativního náhrob-
ku se však realizoval teprve počátkem třicátých
let 20. století v souvislosti s blížícím se třístým
výročím chebských vražd. V té době byl hrob
opatřen mramorovým pomníkem s Albrechto-
vým bronzovým reliéfem.
Valdštejn sice leží v Mnichově Hradišti dodnes,
avšak posmrtného klidu si ani zde zatím pří-
liš neužil. Již v roce 1824 došlo k prvnímu
lékařskému ohledání jeho ostatků, aby o více
než sto let později následovalo další, podnik-
nuté v souvislosti s instalací nového pomníku.
Mezitím si za války roku 1866 obsah gene-
ralissimovy rakve nepietně prohlédli pruští
důstojníci. Dosud poslední vědecký průzkum
kostí frýdlantského vévody se usku-
tečnil v roce 1975. Známý antropolog
Emanuel Vlček tehdy s ohledem
na zjištěné kloubní a koster-
ní změny zpochybnil starší
tvrzení o Valdštejnově dně
a přišel s názorem, že
nebožtík trpěl syfilidou. Ta
měla v posledních letech
Albrechtova života dospět do pokročilého stadia,
kdy se projevovala i ve výrazných změnách jeho
psychiky. Přestože tato diagnóza není přijímána
bez výhrad, výrazně ovlivnila nazírání na epilog
Valdštejnova života. Nabízí totiž vysvětlení pře-
kvapivých až nelogických zvratů v politických
inicia tivách frýdlantského vévody na počátku
třicátých let 17. století.
Již mnoho generací českých, rakouských, němec-
kých a dalších historiků zaměstnává otázka, zda
Albrecht z Valdštejna na sklonku své kariéry
skutečně záměrně zrazoval Ferdinanda II. Podle
jiné interpretace byly totiž jeho tehdejší aktivity
motivovány snahou o dosažení míru v Evropě
a měly oporu v göllersdorfské smlouvě z dubna
1632, která Valdštejna opravňovala podle vlastního
uvážení jednat s nepřáteli císaře.
Na tomto místě nemůžeme zrekapitulovat
valdštejnské bádání v celém jeho nepřeberném
rozsahu. Nicméně několik jmen se zapsalo do
vědecké diskuse o zavražděném generalissimovi
zvlášť výrazně. Významný český historik Josef
Pekař (1870–1937) přišel s dílem, v němž Vald-
štejna vykreslil jako spiklence, který se stal
obětí vlastních intrik proti císaři. O vévodovu
částečnou rehabilitaci s po ukazem na vyšší cíle
jeho politických iniciativ se v biografii z roku 1971
pokusil německý historik a publicista Golo Mann
(1909–1994), syn spisovatele Thomase Manna.
Jako obdivuhodnou, zároveň však extrémním
egoismem deformovanou osobnost představil
Valdštejna Josef Janáček (1925–1994). Ve svých klí-
čových pracích ze sedmdesátých let dokázal oce-
nit mimořádné schopnosti původně nezámožného
šlechtice, nepochyboval ale o tom, že jej nekritic-
ká ctižádost vehnala do střetu se zájmy císaře.
Především právě vůči Janáčkovu pohledu se
na přelomu 20. a 21. století vymezili Josef Poli-
šenský (1915–2001) a Josef Kollmann (1920–2007).
V jejich podání ztroskotal frýdlantský vévoda
na důsledném prosazování ušlechtilé myšlenky
evropského míru a do postavení zrádce byl uměle
vmanipulován svými protivníky. Polišenského
Kniha německého historika
Golo Manna o Valdštejnovi
získala značnou popularitu
Vrahové odvážejí Valdštejnovo
tělo z Pachelbelova domu do
hradu, dobová rytina
Svého koně, který byl zabit
v bitvě u Lützenu, si nechal
Valdštejn vycpat. Dnes je
vystaven v chebském muzeu
jako nejstarší vycpanina na
našem území
DRUHÝ
1634–1636
Valdštejn byl provizorně
pochován ve Stříbře
květen 1636
ostatky byly převezeny do Valdic
3.března 1785
slavnostní třetí pohřeb
vMnichově Hradišti
1799
Friedrich Schiller dokončil
drama Wallenstein
1824
první lékařské ohledání
Valdštejnových ostatků
1873
bylo založeno chebské muzeum
1933–1934
Josef Pekař vydal dvoudílnou
práci oValdštejnovi
1975
antropologický průzkum
Valdštejnových kostí