Strana 57
obvykle nepovažují za Platónova,
přestože se k nám dostala pod jeho
jménem: Alkibiadés Větší, Epinomis,
Alkibiadés Menší, Hipparchos, Rivalo-
vé, Mínos, Theages, Klytofon. Posled-
ní skupina je všeobecně považována
za falešnou (Axiochos, Démodók,
Eryxias, Halkión, O spravedlnosti,
O ctnosti, Sisyfos). Část těchto knih
je i v dnešní době dobře známa,
některé znají jen odborníci a o řadě
z nich většina lidí nikdy neslyše-
la. To však neznamená, že neby-
ly populární v dřívějších dobách.
Některé daly vzniknout pozdějším
antickým filozofickým směrům,
jako je například novoplatonismus
od poloviny 3. století n. l.
Ačkoli Platón na východě pře-
žil a nejstarší dochovaný rukopis
pochází z konce 9. století n. l., na
západě byl znovuobjeven až během
renesance v 15. století. Tehdy se
spolu se svým žákem Aristotelem
stal opět prvořadým zdrojem filozo-
fické inspirace.
Ve svých raných dialozích se
zabýval důležitými otázkami morál-
ních či náboženských pojmů: odva-
hou v Lachovi, střídmostí v Charmi-
dách, zbožností v Euthyfrovi, sprave-
dlností v první knize Republiky. Ty
zahrnovaly čtyři z pěti kardinálních
ctností starověkého Řecka. Pátou,
moudrost neboli vědění, považoval
Sokrates za důležitou součást všech
ostatních. Je možné, že rané dialo-
gy byly nejblíže Sokratovo vlastní-
mu přístupu k filozofii; v každém
dialogu se zkoumá řada definic
určitého pojmu, které jsou nakonec
odmítnuty, a rozhovor je bezvý-
sledný. Čtenář je tak veden na cestu
vlastního zamyšlení a vytváření
poznání. Prostřední dialogy jsou
obvykle delší a představují Plató-
novy vlastní metafyzické a epis-
temologické postoje. Každý z nich
zkoumá nějakou otázku, například
„lze naučit ctnosti?“, kterou vidíme
v Protagorovi a Menóo-
vi, nebo nějaký pojem, jako je
nesmrtelnost duše. Nejvlivnější
úvahy přicházejí v Republice, která
pojednává o vládě ideálního
města a ideálním vládci.
V teorii forem, obje-
vující se napříč něko-
lika dialogy, se hovoří
o podstatě ideje nebo
formy, jako je krása,
vědění nebo zbož-
nost, která je neměnná
a nadčasová ve srov-
nání s věcí nebo jejím
vzhledem, jako je strom,
stůl nebo krásná dívka.
Věci se v čase mění, ale
forma nebo idea nikoli.
V pozdních dialozích je
Sokrates stále pou-
žíván jako partner
k rozhovoru, názo-
ry jsou však téměř
výhradně Platónovy
vlastní (obvykle se
točí kolem teorie
forem).
IDEÁLNÍ VLÁDCE-FILOZOF
Jedním z nejvýznamnějších filozo-
fických experimentů, které Platón
podnikl, byl pokus o výchovu sku-
tečného krále-filozofa (ideálního
panovníka, kterého prosazoval ve
své Republice). Jeden z Platónových
žáků, Dion, tchán syrakuského tyra-
na Dionýsia I., pozval Platóna do
Syrakus. Návštěva skončila kata-
strofou. Platón místního vládce ostře
zkritizoval a jen o vlásek se vyhnul
popravě. Místo toho byl prodán do
otroctví, ze kterého jej vykoupil jistý
filozof z Kyrény. Navzdory tomuto
fiasku Platón souhlasil, že se v roce
367 př. n. l. vrátí do Syrakus jako
vychovatel Dionýsia II., syna před-
chozího tyrana a Dionova synovce.
V té době mu už bylo přes šede-
sát, možná dokonce sedmdesát, ale
praktický pokus ve filozofii byl pro
něj důležitý. Bohužel i tento pokus
skončil neúspěchem (máme o tom
vlastní Platónovu zprávu a vyprá-
ví o něm několik historiků). Vrátil
se do Athén, ale v roce 361 př. n. l.
byl vylákán zpět ke třetímu pokusu.
Dionýsios se však jednoduše nechtěl
nechat ve svém jednání omezovat
filozofií a na Platónovy rady nedbal.
Namísto toho jej držel pod dohle-
dem – Platón sám sebe popisuje
jako ptáka v kleci. Nakonec utekl
a vrátil se do Athén; o vytvoře-
ní skutečného krále-filozofa se už
nepokusil. V Syrakusách později Dion
svrhl svého synovce, ale ani jemu se
nepodařilo stát se králem-filozofem.
Podobný pokus učinil i Plató-
nův žák Aristoteles, který přijal
myšlenku vládce-filozofa za svou
a pokusil se ji vštípit vlastnímu
žáku – Alexandru Makedonské-
mu. Ostatně od časů Platóna se
filozofové pokoušeli své teorie
uvést do praxe, od Seneky Star-
šího až po Reného Descarta.
Platónova díla obsahují filo-
zofické otázky, o nichž se
dodnes diskutuje, a stále existují
stoupenci jeho filozofie: tzv. pla-
tonisté. Povaha idejí, jako je
zbožnost, dobro, krása, pravda,
odvaha a přátelství, teorie
forem nebo spory o ideální
formě vlády či jestli máte na
mysli „o formě vládce“, ok
jinak: o vládci, zůstávají
základními kameny západního
myšlení.
57
„platóN BYl Na západE zNOVUOBJEVEN
V 15. StOlEtÍ V OBdOBÍ rENESaNCE“
Areál Akademie
v Athénách, hned
za hradbami
starověkého města
v Hekademově háji
Římská
mramorová
busta Platóna
okopírovaná
podle řeckého
originálu, kterou
pro Akademii
v Athénách
zhotovil sochař
Silanion ve
4. století př. n. l.