Strana 50
Přibližnou představu o životě člověka si lze
udělat na základě podmínek, ve kterých je-
dinec přežil a prosperoval. Vydejme se tedy
do země někdejších lovců mamutů, ať nám
pohled na krajinu a klimatické podmínky
napoví. Naše pouť začíná u zátočin a slepých
ramen Dunaje, lemovaného rákosinami, smí-
šenými lesíky a lesostepí. Z ptačí perspekti-
vy jinak rovinatou krajinu oživují vápencové
pálavské kopce. Pod nimi se klikatí Dyje, kte-
rá se místy rozlévá do okolí. Cestou na sever
vegetace chudne. Stromů ubývá, zmenšují se
a zem pokrývá nízký porost. Pohybujeme se
proti proudu řeky Moravy a Bečvy a poté
sledujeme tok Odry. V krajině přibýva-
jí hory. V této době vypadají obzvláště
nevlídně. Když se vymaníme z jejich
chladného a suchého dechu, otevřou
se před námi znovu nížiny, kde jsou
podmínky přece jen lepší.
Po celou cestu se pod námi po-
hybují stáda sobů, divokých, vůči zimě
odolných koní a rohatých pižmoňů. Ko-
lorit dotvoří skupinky srstnatých ma-
mutů. Z osamělejších zvířat tu žijí noso-
rožci, medvědi, rosomáci. Nechybějí ani
smečky vlků, lvů a hyen. Z menší fauny
můžeme spatřit polárního zajíce, bělo-
kura nebo lišku.
Klima je v této době sušší než
dnes, ale citelně chladnější. To zname-
ná, že v zimě je průměrná teplota ko-
lem -1°, v létě +3 až 5. Epochu kultury
gravettienu ukončí velmi dramatické ochla-
zení a lidé se budou stěhovat jižněji. Po-
dle klimatu je osídlována krajina. Zatímco
v teplejších dobách lidé sídlí na kopci a po-
zorují, co se kde děje, v chladnějších schá-
zejí do údolí a jsou rádi, že tu tolik nefouká
a že nemrznou. Lovci mamutů žijí v pod-
mínkách určitého středu. A tak jsou jejich
celoročně obyvatelná sídliště objevována od
konce 19. století na stráních kopců, ani moc
nízko, ani příliš vysoko, a poblíž příhodné-
ho říčního toku.
Na sídliště upozornily první průkopníky
archeologie právě skrumáže mamu-
tích ostatků, které pro svou hojnost
neušly pozornosti místních obyva-
tel. Někde se obnažené kosti mamu-
tů zvolna rozpadaly, jako v Dolních
Věstonicích, jinde, jako v Předmostí
u Přerova, se těžily a využívaly jako
hnojivo. Poznatky o podobě příbytků
přinesly zvláště poválečné vykopáv-
ky. Do základů obydlí byly totiž po-
užity kameny nebo masivní mamutí
kosti, které tak odhalily alespoň je-
jich půdorys.
Proslulé sídliště Dolní Věstonice
tvořilo několik obydlí, kde podle
archeologa Bohuslava Klímy mohlo
žít i kolem stovky obyvatel. Bohu-
žel Předmostí, přestože mamutími
ostatky doslova oplývalo, bylo z nej-
větší části odkryto již v 19. století, a teh-
dejší skrovné metody výzkumu neumožnily
tamní objekty zachytit. Sprašová hlína os-
travského sídliště na Landeku zase nedo-
kázala řádně uchovávat kostěný materiál,
takže odtud známe především pozůstatek po
dílně, kde se drtilo červené barvivo, a něko-
lik ohnišť. Lokality kolem Dunaje ani z Kra-
kovska nepřinesly přes množství kostí jasné
stopy po obydlí.
Milovice na jihu Moravy vydaly zatím je-
diný objekt, který ukázal, že mamutí ploché
kosti tady sloužily jako opory pro tyče, jež
by se samy v bahnitém terénu propadaly do
země. Vedle velkých sídlišť existovaly i menší
sezonní lovecké tábory, například u Jarošova.
Mimo to archeologové našli typické nástro-
je gravettienské provenience izolovaně nebo
v menších kolekcích i na řadě dalších míst
Moravy. Kdybychom však výraznější stopy po
této kultuře hledali v intencích Štorchových
Lovců mamutů v jeskyních, neuspěli bychom.
Těmto prostorám se gravettienci vyhýbali.
Lov mamutů s použitím oštěpu
s dlouhými hroty z narovnávané
mamutoviny. Mamuti nebyli jen
zrzaví, z analýzy DNA vyplynulo,
že byli různobarevní – od světlých
po černosrsté. Do zrzava se barva
posunuje po rozložení barviva
Gravettien
Jde o kulturu střední fáze mladého paleolitu,
která se před 33–22 tisíci lety rozprostírala
od Španělska po Rusko. Moravský gravettien
v sobě slučuje subkulturu staršího pavlovienu
(podle naleziště Pavlov) a po ní následující
mladší subkulturu willendorf-kostěnkienu
(podle stejnojmenných nalezišť).
50