Strana 69
překonat všechny plány, které měl
Dareios. Zároveň jsou však Héro-
dotovy podrobné údaje o těchto
plánech jistě vymyšlené – nebo při-
nejmenším značně přehnané. Podle
Hérodota Xerxes na jaře 480 př. n. l.
vpochodoval do Řecka s více než
pěti miliony mužů (2 641 610 vojáků
a stejný počet podpůrných oddílů).
K tomu se přidávalo loďstvo čítající
1 207 trirem (s 3 000 padesátistěž-
ňovými loděmi, lehkými galérami
a koňskými transporty). Tehdejší
logistika nemohla ani zdaleka uživit
takové množství mužů nebo tako-
vé loďstvo (tak obrovská armáda
se neměla kde každou noc vylodit).
A archeologické nálezy svědčí o tom,
že ani přípravy nebyly tak dlouhé,
jak řecký historik tvrdil.
Přesto Xerxes vtrhl do Řecka
s armádou a loďstvem, které mno-
honásobně převyšovaly početní stavy
jeho protivníků. Jak postupoval,
požadoval od měst, kmenů, králov-
ství a obcí, na které narazil, záso-
by a vodu. Naprostá většina z nich
mu vyhověla, a když později Řecko
nečekaně zvítězilo, snažily se svou
roli v podpoře perského tažení zapřít
nebo alespoň bagatelizovat. Pouze
jednomu městu, řeckým Thébám,
nakonec nebyla kolaborace odpuště-
na; mnoho dalších městských států
se schovalo v jejich stínu. Řekové
zorganizovali obranu v Thermopyl-
ském průsmyku a zároveň námořní
zdržovací akci u Artemisia. Navzdo-
ry Hérodotovu líčení a populární
kultuře byly Thermopyly pro Řeky
porážkou, navíc zbytečnou – nebylo
nutné, aby spartský král Leonidas
a jeho nedostatečně malé síly zůstá-
valy u Thermopyl, když věděl, že je
jejich pozice ohrožena. Stejně tak je
velmi nepravděpodobné, že by Řeko-
vé způsobili Peršanům 6 400 ztrát
na úkor několika stovek vlastních.
Takový je však příběh, který nám
vyprávějí naše prameny, a jak už to
tak bývá, žádná perská verze udá-
lostí se nedochovala.
69
Hérodotos tvrdí,
že Xerxes nařídil
bičovat vody
Hellespontu jako
trest za bouřlivé
počasí
Glazurovaný
rohatý a okřídlený
býk z paláce
Dareia I. v Súsách,
snad dokončený za
Xerxovy vlády
Glazované cihlové
obrazy perských
vojáků z paláce
Dareia I. Vzhled
ozbrojenců
zůstal po dalších
150 let v podstatě
nezměněn