Strana 21
P
o tisíce let poskytují oceány naší
planety lidem potravu a zdroje
obživy a umožňují cestovatelům
a objevitelům plout do nejvzdá-
lenějších koutů Země. Představu-
jí však také obrovskou neznámou – podle
organizace Oceana, která se zabývá ochranou
světových oceánů, zůstává přibližně 80 %
moří dodnes neprozkoumaných. Není divu,
že si v průběhu historie mnoho lidí kladlo
otázky, co se vlastně skrývá pod hladi-
nou. Nepochybně to byly právě tyto prvotní
obavy, které vedly námořníky k tomu, aby
se navzájem bavili strašidelnými příběhy
o mořských příšerách, lodích duchů a dalších
tajemných věcech číhajících pod vlnami nebo
těsně za obzorem. Ponořme se nyní společně
do původu mýtů a legend spojených s oceá-
ny od legendárního démona hlubin Davyho
Jonese až po zlomyslné mořské panny.
liDÉ POD hlADinOu
Jedny z nejznámějších mořských bytostí,
které dodnes neztratily své místo v populární
kultuře, jsou mořské panny – nadpřirozené
bytosti s horní polovinou těla dospělé lidské
ženy a ocasem ryby. „Jejich historie sahá hlu-
boko do minulosti,“ říká profesor arkansaské
univerzity Vaughn Scribner. „Akkadové kolem
roku 5000 př. n. l. uctívali v podstatě bohy, kteří
jsou napůl lidé a napůl ryby. Podobně je zobrazo-
vali i staří Babyloňané.“ Scribner však uvádí, že
pro historika je někdy obtížné rozlišit, které
starověké entity lze považovat za ty, které
ovlivnily vývoj mýtu o mořských pannách,
a které ne. „Řekové mají svou Skyllu, ale právě
tady se věci stávají nejasnými,“ vysvětluje. „Byla
popisována jako mořská příšera, ale ne tak, jak
bychom si představovali mořskou pannu.“ Podob-
ně i další bytosti často spojované s mořskými
pannami zřejmě neodpovídají kritériím napůl
ženských, napůl rybích tvorů. „V Homérově
Odysseji jsou sirény,“ pokračuje Scribner, „ale to
byly létající bytosti. Nežily v oceánu. Jak jsme se
dostali k naší moderní představě mořských panen,
je tedy velmi, velmi nejasné.“
Odkud se tedy vzal moderní obraz mořské
panny? Překvapivě má svůj původ v raném
středověkém křesťanství. Mnoho náboženských
staveb, jako jsou kostely a katedrály, obsa-
hovalo kamenné nebo dřevěné řezby, které
zobrazovaly mořské panny. Ačkoliv vedou-
cí pracovníci společnosti Walt Disney dávají
přednost zobrazování mořských panen jako
laskavých a přátelských bytostí, ve skutečnosti
se jich kdysi lidé velice obávali. „Jsem přesvěd-
čen, že mořské panny se v podstatě zneužívaly
k očerňování ženského pohlaví,“ říká Scribner.
„Představovaly ženy jako nebezpečné stránky lid-
skosti, které by mohly muže vlákat na smrt nebo
do sexuálního nebezpečí.“ V 15. století se tato
víra zřejmě stala běžnou, protože 9. ledna 1493
Kryštof Kolumbus tvrdil, že při plavbě poblíž
dnešní Dominikánské republiky viděl tři moř-
ské panny – panuje všeobecné podezření, že
to, co viděl, byli ve skutečnosti kapustňáci.
Přesto je na celém fenoménu zajímavé to, že
zobrazení mořských lidí se zdají být univer-
zální a podobná na celém světě. „Našel jsem
zobrazení mořských lidí všude od káhirské pouště,
přes jižní Afriku, Indonésii, Čínu až po Japonsko,“
prozrazuje Scribner. „Ale ne všechna nutně
odpovídají našim představám o mořských pannách.
Jakmile však evropské státy začaly tyto oblasti
kolonizovat, přinesly si s sebou i svou mytologii.
Otázkou tedy je, zda tyto kultury již měly předsta-
vy mořských panen, jak je chápeme my, a nakolik
asimilovaly představy evropských kolonistů…“
Snad nic neilustruje Scribnerovu myš-
lenku výrazněji, než když Evropané začali
obchodovat s Japonci a našli podivné mumi-
fikované postavy známé jako Ningyo, o nichž
se domnívali, že jsou to těla skutečných
mořských panen. Ačkoli jsou dnes Ningyo
zcela jasně spojovány s mořskými pannami,
Anglické vyobrazení ze 13. století
znázorňuje mořskou pannu
ukolébávající námořníky ke spánku
Kde se vzaly staletí přežívající příběhy
obytostech zhlubin apodmořských
nočních můrách?
Napsal Callum McKelvie
21