Strana 71
pokus však skončil roku 490 př. n. l.
překvapivou porážkou v bitvě
u Marathónu. Oproti tomu Xerxes
zpupné řecké město dobyl a vypálil,
což nápisy věnované jeho životu líčí
jako zbožný čin.
Řečtí historikové naproti tomu
tvrdí, že Xerxes měl ve skutečnosti
v úmyslu anektovat Řecko jako sou-
část perské říše. To se mu nepoved-
lo, a proto odešel ze země poražen.
Skutečný záměr jeho tažení se však
již zřejmě nikdy nedozvíme.
Faktem zůstává, že Persie před-
stavovala i nadále významnou vel-
moc a také důležitého hráče v řecké
politice – což ovšem řečtí historici
připomínají jen neradi. Říše sehrála
důležitou roli v peloponéské válce
(431–404 př. n. l.) a královská míro-
vá dohoda z roku 386 př. n. l. určo-
vala řeckou politiku po několik let.
Xerxova dlouhá ruka, kterou tahal
za nitky života na Peloponésu tak
často měla mnohem větší vliv, než
se dnes připouští.
Zároveň vítězství u Salamíny
a Platají dodala Řekům obrovskou
dávku sebevědomí a umožnila jim
prosadit své zájmy v Egejském
a Černém moři a na pobřeží Anato-
lie – což časem podlomilo Xerxovu
autoritu. I po prohraných bitvách
se však král v západní Anatolii
těšil stále velké moci; města jako
Halikarnas zůstávala stále loa-
jální, stejně jako ostatní městské
státy v oblasti. Xerxovo jmenová-
ní nových satrapů a další reformy
správy regionu zajistily pokračování
perské nadvlády. Bezprostředně po
vojenské porážce v roce 478 př. n. l.
se o palácový převrat pokusil Xer-
xův bratr Masistés, ale byl dopaden
a popraven dříve, než vůbec začal.
71
V bitvě u Salamíny
padl i králův
nevlastní bratr
Ariabignes
Salamínská úžina,
kde byla poražena
Xerxova flotila