Strana 96
CÍSAŘEM ŘÍMSKÝM
Vztahy Karla Velikého s církví se během jeho vlády
stále prohlubovaly. Díky působení křesťanství jako
sjednocujícího nástroje na celém svém panství se stal
oblíbeným u papežů, kteří ho na oplátku podporovali
v jeho územní expanzi. Hadrián I., který byl papežem
po většinu doby jeho vlády, měl k němu zvláště kladný
vztah. Karel Veliký zakládal na svém území kláštery
a katedrály a stejně jako jeho otec před ním nabízel papeži
ochranu výměnou za jeho trvalou záštitu. Tato patronace
vyvrcholila tím, že byl Karel Veliký
prohlášen římským císařem, prvním od
pádu Římské říše.
Běžně se uvádí, že korunovace byla
výsledkem Karlova zásahu ve prospěch
papeže Lva III., s nímž měl o něco méně
blízký vztah než s Hadriánem. V roce
799 Svatý otec uprchl na dvůr Karla
Velikého poté, co se ho jeho nepřátelé
pokusili oslepit přímo na ulici v Římě.
Král zařídil, aby se papež mohl bezpečně
vrátit do Věčného města. Poté se
pustil do řešení problému a v roce 800
přicestoval do Říma a zprostředkoval papežovu veřejnou
přísahu, že vyvrátí nařčení z nesprávného chování, která
proti němu byla vznesena. „Mezi papežem a místními
rody docházelo k častým koniktům. [Karel] to všechno
svým způsobem brilantně protnul, protože byl nezúčastněný
a nezajímal se o místní hádky. Místo toho postupoval vpřed
a nastolil svou nadvládu,“ vysvětluje Classen. Na Štědrý
den roku 800 se papež Lev odvděčil Karlu Velikému tím,
že ho pomazal na císaře při jakémsi obřadu, jehož přesná
povaha dosud není zcela jasná. Soudobé zprávy o této
události jsou rozporuplné a kořen korunovace Karla
Velikého spočívající v jeho zásahu do papežových sporů
rovněž vyvolává pochybnosti. Vzhledem k povaze vztahů
mezi Karlem Velikým a papežstvím je možné, že měl
dlouhodobé ambice stát se císařem. „Téměř nikdo nevěří
tomu, co říká jeho životopisec, tedy že jej korunovace překvapila
a že nic takového nečekal. Existuje spousta náznaků, že ve
skutečnosti všechno bylo připravováno už několik let předem.
Takže myšlenka na nějaký císařský obřad se objevuje už před
papežovými bezprostřednějšími potížemi,“ říká Costambeys.
Titul, který Karel Veliký při tomto obřadu získal, nebyl
titul „císař Svaté říše římské“, ačkoli právě ten se v této
souvislosti připomíná. Udělený titul císaře se nakonec
v průběhu staletí vyvinul v titul vládce Svaté říše římské,
která ale za Karla Velikého ještě neexistovala.
Přesto šlo pro Karla o významný moment,
neboť byl prvním neitalským, neřímským
císařem v Evropě, korunovaným samotným
papežem, a tedy Bohem. To pomohlo upevnit
jeho autoritu v celé říši.
VZOROVÝ PANOVNÍK
Jeden z aspektů vlády Karla Velikého, který
vědci a historici vyzdvihují jako významný
úspěch, představuje takzvaná „karolinská
renesance“. Císař kladl velký důraz na
vzdělání a po celé Evropě zakládal pro své
poddané, zejména pro příslušníky církve, kteří by se
stali politicky užitečnými služebníky v jeho křesťanské
správní síti, školy a vzdělávací instituce. „Povolal prvního
významného učitele, Alkuina z Yorku,“ říká Classen „Alkuin
v podstatě založil první školu, a jakmile z ní vyšlo několik
studentů, stali se z nich opati. Ti zakládali vlastní kláštery
a každý klášter měl svou vlastní školu. Z nich vzešli noví opati
pro další kláštery a tak dále. A tak se to rozšířilo po celé zemi.“
Částečně v inspiraci kulturou Římské říše ve 4. století,
došlo v celé karolinské říši k rozkvětu
umění, architektury a literatury,
přestože sám císař byl negramotný.
„Sám se příliš neučil, ale podporoval
umění, architekturu a sochařství.
„KAREL VELIKÝ
SE STAL
VzOREM PRO
EVROPSKÉ
PANOVNÍKY“
Město Cáchy založilo v roce 1950 cenu Karla Velikého,
kterou uděluje těm, kdo významným způsobem
přispěli k podpoře evropské jednoty. Cena vyzdvihuje
odkaz dávného panovníka jako pozitivní sjednocující
síly napříč kontinentem a v průběhu let byla udělena
řadě politických osobností. Přestože cena oslavuje
evropskou jednotu, je důležité si uvědomit, že Karel
Veliký dosáhl svého impéria díky síle a násilí a také
prostřednictvím vnucování křesťanství společnostem,
které měly jen velmi malou možnost volby. Metody,
jimiž sjednotil Evropu, nejsou nejlepším vzorem pro
dnešní rozmanitou a demokratickou Evropu, nicméně
osobnost císaře je pro tuto cenu vhodná, protože
jeho říše geograficky tvořila dnešní Evropskou unii.
Mezi osobnosti, které byly vyznamenány cenou Karla
Velikého, patří například Winston Churchill (v roce
1956), bývalý ministr zahraničí USA Henry Kissinger
(v roce 1987), bývalý polský premiér Donald Tusk
(v roce 2010) a papež František (v roce 2016).
CENA KARLA VELIKÉHO
96