Strana 16
16
9/2023
Tajemství vesmíru
rozhovor
Tomáš Petrásek, 1. část
?
Zároveň po nás nepochybně zbudou
vyčerpané nerostné zdroje…
Ano, potenciální budoucí civilizace na
Zemi se budou muset vypořádat sabsencí
ropných ložisek azásob uhlí. Uvedené
zdroje se na planetě hromadily stovky
milionů let, my je však rychle vyčerpáváme
ajejich obnova potrvá velmi dlouho–po-
kud na ni tedy bude ve vývoji Země ještě
dostatek času.
?
Ajak to dopadne třeba sdružicemi
na oběžné dráze?
Družice na nízkých dráhách poměrně
rychle shoří vatmosféře, zatímco ty, které
se pohybují výš, mohou přetrvat tisíce,
nebo imiliony let. Objekty umístěné mimo
Zemi se stanou asi nejtrvanlivějšími dokla-
dy existence lidstva, jelikož na ně „nedosáh-
ne“ eroze či povětrnostní vlivy. Například
předměty zanechané na Měsíci aMarsu,
některé satelity obíhající Zemi ijiné pla-
nety ataké sondy, které opouštějí Sluneční
soustavu, se budou dát asi ipo milionech
let stále identikovat jako artefakty vyspělé
technologické civilizace.
Planetární termostat
?
Jak by mohl současný příběh života
na Zemi pokračovat?
Pokud nepřijde nějaká jiná katastrofa, čeká
planetu azdejší život postupné stárnutí
azánik. Co se týká biologické diverzity,
jsme dost možná již za zenitem. Diverzita,
ale irozsah biosféry se budou postupně
snižovat, anakonec nastane nevyhnutelná
vývojová regrese, kdy přežijí pouze odol-
nější aprimitivnější organismy–až se ve
nále vrátíme zpátky kmikrobům, kterými
evoluce na Zemi začala.
?
Proč ale takový obrázek? Vždyť
například víme, že Slunce čeká ještě
poměrně dlouhá existence, než spotřebu-
je veškeré palivo apostupně se promění
vbílého trpaslíka…
Pro biosféru to bohužel neplatí. Existence
Země jako obyvatelné planety skapalnou
vodou na povrchu závisí na takzvaném
planetárním termostatu. Zmíněný proces
vylaďuje intenzitu skleníkového efektu tak,
aby na Zemi panovala rozumná teplota,
umožňující především výskyt životo-
dárné vody vkapalném stavu. Planetární
termostat reaguje na změny teplot amnož-
ství CO
2
vatmosféře. Když se na plane-
tě oteplí, váže se oxid uhličitý rychleji
vchemických procesech adéšť ho rychleji
vymývá zatmosféry, čímž se irychleji
dostává do oceánu. Následně se urychlují
také chemické abiologické reakce, které ho
vážou například do uhličitanu vápenatého,
atím jej odstraňují zovzduší.
?
Ajak by uvedený proces probíhal,
kdyby byla na Zemi naopak zima?
Pokud by byla velká část naší planety za-
mrzlá apanovaly by zde velmi nízké teploty,
odstraňování oxidu uhličitého zatmosféry
by se zpomalilo. Zároveň by se uvolňoval
zpátky do ovzduší, aby se dosáhlo rovnová-
hy. Dané uvolňování víceméně konstantně
zajišťují sopky. Jejich činností by začala
koncentrace CO
2
stoupat až do stavu, který
postačuje kvýskytu kapalné vody.
?
Země by si tedy poradila sama?
Ano, vypadá to tak. Dnes se však
bohužel vatmosféře nachází asi jen čtvrt
procenta oxidu uhličitého, což je velice
málo. Planetární termostat už tudíž nemá
moc možností, jak Zemi dál chladit.
Soumrak biosféry
?
Proč se existence života na Zemi váže
na popsaný systém aco by mohla
způsobit jeho porucha?
Život potřebuje příznivé teploty, ale také do-
statek oxidu uhličitého. Kdyby jeho množ-
ství na Zemi kleslo zhruba na 0,15procen-
ta, začala by mít problémy převážná většina
rostlin. Naštěstí evoluce nespí, aprotože je
hladina CO
2
poměrně nízká již docela dlou-
ho, objevila se óra schopná uvedenému
Po nevyhnutelné vývojové regresi
přežijí pouze odolnější aprimitivnější
organismy, až se nakonec vrátíme
kmikrobům
Zvýšená produkce skleníkových
plynů bude mít za následek
zhoustnutí atmosféry a zvýšení
povrchové teploty. Zemi tak čeká
stejný osud jako Venuši
» fakta
UŽ PŘED MILIARDAMI LET
První život se na Zemi objevil skuteč-
ně velmi záhy: Již vnejstarších hor-
ninách nacházíme nepřímé důkazy
oživých organismech. Zdoby před
3,8 miliardy let známe první mikro-
fosilie, které dokládají, že už tehdy
existoval hojný mikrobiální život.