Strana 53
opožděné odtajňování, 3. část
dějiny kosmonautiky
53
9/2023
Tajemství vesmíru
Američané ajejich spojenci. USA vlastni-
ly atomovou bombu idálkové strategické
bombardéry, které ji mohly dopravit nad
sovětské území zletišť poblíž hranic.
Josif Stalin nemohl pustit své tanky
kRýnu, dokud nebude mít kdispozici
jak zmíněné ničivé bomby, tak letadla,
jež by je přepravila nad Ameriku. Na ato-
mových zbraních pracovali usilovně fyzici
vedení Igorem Kurčatovem, ale posta-
vit vhodná letadla, která by se navíc
mohla po akci bezpečně vrátit domů,
neuměl nikdo. Stalin se postupně nechal
přesvědčit, že snazší bude zkonstruovat
rakety dlouhého doletu.
Od prosince 1950 zkoumal hlavní kon-
struktér dálkových raket Sergej Koroljov
ve své kanceláři vPodlipkách na okraji
Moskvy možnost postavení obřího nosiče,
jenž měl nad Spojené státy dopravovat
třítunové atomové bomby. Když Kurčatov
požadoval nosnost pět tun, dostal Koroljov
vkvětnu 1954 za úkol projekt přepracovat
azačala vznikat legendární R-7. Jednalo
se ovhodnou raketu také pro družice
idalší umělá kosmická tělesa, aod března
následujícího roku už se plány mohutného
stroje rýsovaly.
Již krátce po Stalinově smrti vbřeznu
1953 nechal Chruščov zatknout obávaného
šéfa tajné policie Lavrentije Beriju arake-
toví konstruktéři si oddechli: Teď je nikdo
nebude strašit, že je pošlou na Sibiř kvůli
haváriím, za které nemohou. Ataké jim
nikdo nebude vyčítat, že příprava vesmírné
družice podlomí obranyschopnost země.
Sovětská vláda však suvedeným projektem
váhala. Přesvědčila ji až zpráva zBílého
domu včervenci 1955, že se iAmeričané
chystají do vesmíru. Takové soupeření si
ctižádostivý Chruščov nemohl nechat
ujít–vždyť prohlašoval, že Sovětský svaz
Spojené státy předežene.
Propagandistický trikMoskvy
Vprvní polovině 50.let chystali věd-
cizcelé planety jedinečnou akci,
Mezinárodní geofyzikální rok. Američtí
výzkumníci si uvědomili, že by mohli
světu ukázat svou vysokou technickou
zdatnost vysláním umělé družice, která by
sbírala údaje ohorních vrstvách atmosféry.
Na zasedání výboru pro zmíněnou akci
vříjnu 1954 vŘímě proto navrhli, aby
se součástí vědeckého programu stalo
ivypuštění družice–aať se přidá, kdo
to dokáže. Nikdo však netušil, že se výzvy
chopí rovněž sovětští raketoví odborníci.
Na jaře 1955 tak Koroljov požádal svého
dlouholetého spolupracovníka Michaila
Co kdybychom postavili
úplně tu nejjednodušší družici?
Abychom vyzkoušeli, že létá
a že dokáže vysílat…
Vystudoval letecké inženýrství a v roce
1931 založil vMoskvě raketovou sku-
pinu GIRD. Během Stalinova „velkého
teroru“ byl zatčen ave vykonstruova-
ném procesu dostal deset let nuce-
ných prací. Zařadili ho do speciálního
vězení pro odborníky. Nejprve praco-
val vkonstrukční kanceláři CKB-29
vMoskvě, kde se pod vedením Andreje
Tupoleva stavěl bombardér Tu-2.
Vroce 1942 Koroljova na jeho vlastní
žádost převezli do Kazaně do OKB-16,
kde Valentin Gluško vyvíjel malé
raketové motory jako urychlovače pro
bombardéry astíhačky. Sergej Pavlovič
vedl jejich letové zkoušky, atřebaže
jej vroce 1944 podmínečně propus-
tili, zůstal tam ještě rok. Vuniformě
podplukovníka ho vzáří 1945 poslali
do východního Německa, aby zkou-
mal rakety A-4/V-2 postavené
Wernherem von Braunem. Do SSSR se
vrátil vúnoru 1947 jako hlavní inženýr
dálkových raket.
Pod jeho vedením se podařilo zkon-
struovat první sovětské sondy kMěsíci
akplanetám, další umělé družice
avesmírné lodě Vostok. Dvanáctého
dubna 1961 řídil let historicky prvního
kosmonauta Jurije Gagarina azkon-
cipoval isovětský projekt vyslání člo-
věka na Měsíc, který se však nakonec
neuskutečnil. Zakladatel praktické
kosmonautiky zemřel vdůsledku ne-
zdařené operace nádoru vmoskevské
nemocnici pro prominenty ateprve po
smrti byl odtajněn.
Sergej Koroljov s Jurijem Gagarinem
Nikita Chruščov projevil přání
vypustit k výročí VŘSR do vesmíru
něco velkého. A tak Koroljov
začátkem listopadu 1957 „vystřelil“
do kosmu Lajku
Sergej Pavlovič Koroljov