Strana 51
51
9/2023
Tajemství vesmíru
první přistání na Marsu
dobývání kosmu
pro vyslání přistávacího modulu se pro
podobný úkon nehodila. Podobně nezbylo
než zavrhnout izáložní lokalitu Tritonis
Lacus. Dosednutí plánované na 4.červen-
ce, k200.výročí vzniku Spojených států, se
tak muselo odvolat.
Nakonec se modul 20.července 1976
vydal do oblasti Chryse Planitia, hladce
přistál abiologické experimenty se pak
odehrávaly až do 30.května následujícího
roku. Všechny ostatní pokusy na sondě
byly ociálně ukončeny vúnoru 1979,
nicméně specialisté zNASA modul ještě
několikrát aktivovali, naposledy vlistopadu
1982. Původně se přitom jeho životnost
plánovala na 58 dní. Družicová sekce fun-
govala až do vyčerpání zásob pracovního
plynu pro orientační astabilizační systém.
Než se tak 7.srpna 1980 stalo, odeslala
kZemi kromě jiného 51539 fotograí
rudé planety ajejích měsíců–některé ze
vzdálenosti pouhých 36km.
Viking 2: přistání bezspojení
Sonda spořadovým číslem dva představo-
vala neméně úspěšnou výpravu. Startovala
9.září 1975 akcíli dorazila orok později
9.srpna. Vybrané přistávací lokality se
opět ukázaly jako nevhodné, takže nako-
nec padla volba na oblast Utopia. Přistání
se uskutečnilo 3.září 1976, ale došlo při
něm kporuše stabilizace družicové části,
atím ikpřerušení spojení smodulem.
Biologická laboratoř pak pracovala až
do 28.května 1977 aostatní přístroje
ukončily svá pozorování 29.března 1980.
Družicovou část Vikingu 2–stejně jako
její sesterskou stanici–vypnul po vyčer-
pání zásob plynu vorientačním astabili-
začním systému povel ze Země. Kalendář
ukazoval 25.července 1978.
Sondy Viking přinesly mnoho zajíma-
vých poznatků aodborníci si cenili především
dlouhodobého pozorování na oběžné dráze
ina povrchu planety. Bylo tak totiž možné
studovat změny vatmosféře či počasí
vprůběhu celého tamního roku.
Co jsme vlastně našli?
Biologická laboratoř, do níž se vkládalo
mnoho nadějí, na Marsu žádný život ani
jeho stopy nenašla. Zaznamenala sice ně-
které neobvyklé procesy, jež se někdy dávají
do souvislosti smožnou přítomností látek
organického původu, ale všechny se podaři-
lo vysvětlit ineorganicky–což samozřejmě
neznamená, že by ve skutečnosti nemohly
mít organický původ.
Vroce 2012 přišel ovšem mezinárodní
tým vědců pod vedením biologa Josepha
Millera srevolučním tvrzením. Badatelé
znovu analyzovali data získaná sondami
Viking aspřihlédnutím kaktuálnímu
stavu poznání pak ve zveřejněné studii
konstatovali, že zmíněné automaty život
na rudé planetě našly! „Na základě toho,
co jsme dosud dokázali, jsem si na devadesát
devět procent jistý, že tam život je,“ hýřil
optimismem Miller. Vědecká obec však
závěry kolegů nepřijala, neboť je utvořili
na základě matematických astatistických
modelů. Jinými slovy: Než aby se věnovali
dokazování vlastní (ne)existence živých
forem na Marsu, zpracovávali naměřené
výsledky pomocí pravděpodobnostních
modelů. Daná metoda sice může přinést
mnoho nových zjištění, ale její přesnost
klesá spočtem zkušeností–apozitivní
zkušenosti nám při nalézání mimo-
zemských organismů opravdu chybějí.
Matematický algoritmus lze tudíž nastavit
jakkoliv avždy „správně“.
Přestože tedy nakonec výprava
Viking přinesla víc otázek než odpovědí,
právem jí náleží zápis vkronice kosmo-
nautiky–na čestném místě avyvedený
zlatým písmem.
Povrch Marsu na pláni Utopia,
zachycený kamerou sestupového
modulu Vikingu 2
» fakta
PO KOM SE JMENUJÍ
P
řistávací modul Viking 1 byl po
skončení své činnosti pojmenován
Thomas A. Mutch Memorial Station
na památku planetárního vědce
NASA, který na misi odvedl velký
kus práce, vříjnu 1980 však beze
stopy zmizel při sestupu zhory Nun
vKašmíru. Viking2 zas dostal název
Gerald Soen Memorial Station podle
významného badatele apopularizátora,
jenž se vamerické kosmické agentuře
věnoval hledání života na Marsu.
Zajímavé je, že kpřejmenování došlo
ažvčervenci 2001, tedy více než
dvacet let po skončení mise.
Biologická laboratoř, do níž
se vkládalo mnoho nadějí,
na Marsu žádný život ani jeho
stopy nenašla