tv2309

• Strana 1

  HISTORIE KOSMONAUTIKY

  Družice Viking

  přistály na Marsu

  už vroce 1977

  Nové objevy

  Webbova dalekohledu

  vhlubokém vesmíru

  TĚŽCE VYDŘENÉ PRVENSTVÍ SPUTNIKU

  JAKÁ JE POVAHA SVĚTLA?

  ZRODINY ČASOPISŮ

  Gagarinovi soupeři:

  Zapomenutí kandidáti

  na první let

  ZÁŘÍ 2023

  Nová družice nabídne dosud nejpodrobnější

  analýzu Jupitera ajeho ledových měsíců

  SLUNEČNÍ SOUSTAVA

  Sonda JUICE

  míří kJupiteru

  Co se stane s kontinenty a oceány za tisíce

  či miliony let? Dokáže se život přizpůsobit?

  Tajemství

  úsvitu asoumraku

  Cena 99,90Kč, na Slovensku 5,49 €

  ZÁZRAKY TECHNIKY

  Jak dostat obří solární elektrárnu na

  oběžnou dráhu? A jak z ní přenést

  energii na Zemi?

  Kosmické

  elektrárny

  Osud planety

  ZEMĚ

• Strana 2

  HISTORIE, JAK JI NEZNÁTE

  V prodeji

  od 31. 8.

  Nyní

  v prodeji

  V prodeji

  od 18. 10.

  DOTISK BESTSELLERUZÁZRAK STAROVĚKUTAJEMSTVÍ NAŠÍ MINULOSTI

  z edice

  Poznačte si

  do kalendáře

  Četl jsem v časopise

  takovou zajímavost …

  Historické bookaziny získáte od vydavatele se slevou na www.radostzpoznani.cz

  a u dobrých knihkupců. Po omezenou dobu také v trafikách!

  Rozdáváme radost ...

  RADOST ZPOZNÁNÍ!

  Dokonalé

  letní čtení!

  EP_knihy-Bookaziny+100+1_205x285.indd 1 16.08.2023 15:46:50

• Strana 3

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  3

  Raketa Sojuz 2.1b

  startuje se sondou

  Luna 25 směrem

  k Měsíci

  Foto Profimedia/ČTK

  Vážení čtenáři,

  téměř po půl století se Rusko vrací naMěsíc.

  Raketa Sojuz 2.1b vyslala knašemu souput-

  níkovi modul Luna25, aby přistál na jeho

  povrchu. Podle agentury DPA má jít opřed-

  stupeň potenciálního nového průzkumu

  zemského průvodce prováděného člověkem

  na místě. Ruský automat bude studovat

  lunární jižní pól, pátrat po vodě ashromaž-

  ďovat ianalyzovat vzorky půdy.

  Nosič vzlétl vpátek 11.srpna krátce po

  druhé ranní místního času zkosmodromu

  Vostočnyj na Dálném východě. Kolem sed-

  mé hodiny Roskosmos uvedl, že operátoři

  na Zemi mají už nad vesmírným plavidlem

  plnou kontrolu. Krátce před polednem pak

  agentura potvrdila oddělení modulu od

  horního stupně Fregat ajeho nasměrování

  kcíli. KMěsíci Luna25 dorazila 16.srpna

  ana jeho povrchu měla přistát opět dní

  později, po uzávěrce tohoto vydání.

  Projekt navazuje na poslední lunární

  výpravu vrežii Sovětského svazu, Lunu24,

  která vroce 1976 dokázala na našem sou-

  putníkovi přistát, odebrat vzorky avrátit

  se na Zemi. Na Luně 25 adalších ruských

  misích kMěsíci se měla podílet iEvropská

  kosmická agentura, nicméně po loňském

  vpádu na Ukrajinu spolupráci sMoskvou

  přerušila. Rusko následně prohlásilo, že

  jeho lunární programy budou pokračovat

  aže evropské vybavení atechnologie nahra-

  dí vlastními.

  Přistání voblasti jižního pólu se má

  odehrát severně od kráteru Boguslawsky.

  Jedná se oprimární přistávací lokalitu, jež

  vzešla zdvanácti kandidátských míst apadla

  na ni volba sohledem na světelné podmínky,

  rádiovou viditelnost, sklon terénu ipředpo-

  kládaný hmotnostní podíl vody vlunárním

  regolitu. Roskosmos má přitom vzáloze dvě

  náhradní oblasti, jihozápadně od kráteru

  Manzinus ajižně od kráteru Pentland A.

  Sonda nese na palubě jednatřicet kilo-

  gramů vědeckých přístrojů, kjejichž hlavním

  úkolům patří průzkum regolitu aextrémně

  řídké měsíční atmosféry. Lander je také

  vybaven odběrovým ramenem kzískání

  vzorků zhloubky čtyřiceti centimetrů pro

  přístroj LAZMA-LR ana zmíněném rameni

  se rovněž nachází infračervený spektrometr

  LIS-TV-RPM.

  Přistávací modul má plánovanou

  životnost jeden rok, adokáže tedy přečkat

  lunární noc, ocož se postarají radioizoto-

  pové topné jednotky imalý radioizotopový

  termoelektrický generátor. Jelikož se přistání

  odehrálo až po uzávěrce tohoto vydání, ne-

  známe bohužel jeho výsledek. Můžeme jen

  věřit, že se vše vydařilo podle plánu…

  Za redakci Tajemství vesmíru

  Martin Reichman

  3, 2, 1, start

  Čtěte nástaké digitálně

  KIOSEK

  kiosek.epublishing.cz

  Denně dávka zajímavostí na

  facebook.com/TajemstviVesmiru

  Na projektu Luna 25 a dalších ruských misích

  na Měsíc se měla podílet i ESA. Po vpádu Ruska

  na Ukrajinu však spolupráci s Moskvou přerušila

• Strana 4

  4

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  obsah

  září 2023

  Hlubiny vesmíru

  14 Rozhovor: Osud života na Zemi

  Časem možná přežijí pouze ty nejodolnější anejprimitivnější

  organismy či mikrobi, kterými evoluce na naší planetě začala

  19 Když se srazí hvězdné ostrovy…

  Srážky galaxií představují extrémně dlouhodobý proces,

  anevždy musejí skončit splynutím hvězdných ostrovů.

  Nejde tedy okolize vpravém slova smyslu

  22 Záhady kosmu Webbovýma očima

  Vesmírný dalekohled Jamese Webba doslova chrlí nové

  fotografie blízkých ivzdálených objektů, pořizuje zajímavá

  spektra apřináší nám další adalší překvapivé informace

  40 Jak se zrodil Olympus Mons?

  Průzkum svahů obřího vulkánu Olympus Mons na Marsu

  naznačuje, že se kdysi jednalo osopečný ostrov, obklopený

  rozsáhlým oceánem

  Zásadní problém

  kosmických

  elektráren spočívá

  ve způsobu, jak

  dostat energii

  získanou ze Slunce

  „dolů“ na Zemi

  36

  Dobývání kosmu

  28 Reportáž: Se LVICͲ k Měsíci

  Vpražském planetáriu se uskutečnilo slavnostní představe-

  ní ryze české mise, která rozhodně nemá skromné cíle. Míří

  totiž rovnou na Měsíc!

  30 JUICE na cestě k Jupiteru

  Sonda JUICE nám díky své sadě výkonných přístrojů nabíd-

  ne dosud nejpodrobnější analýzu Jupitera ajeho ledových

  měsíců

  36 Elektrárny nad hlavou

  Původně je lidé považovali za sci-fi, načež se podobným ná-

  padům dlouhé roky vysmívali. Dnes už se však vyrábějí první

  prototypy azítra se kosmické elektrárny stanou realitou

• Strana 5

  5

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Dějiny kosmonautiky

  44 Zapomenutí kosmonauti

  Zprvní dvacítky sovětských kosmonautů se jich do vesmíru

  nakonec podívalo jen dvanáct. Co se stalo se zbylými osmi

  muži ajaké byly jejich osudy?

  48 Viking a tajemství rudé planety

  Meziplanetární sondy Viking se nesmazatelně zapsaly do

  historie: De facto zjistily vše podstatné, co dnes víme oMarsu

  52 Těžce vydřené prvenství Sputniku

  Letos vříjnu uplyne šedesát šest let od vypuštění první umělé

  družice. Kvůli stavu sovětské techniky však nakonec do

  vesmíru zamířilo zařízení jen sobyčejným vysílačem

  48

  září 2023

  obsah

  Pozorování oblohy

  56 Co spatříte na zářijovém nebi?

  Prohlédněte si jednu znejčervenějších hvězd noční oblohy Mí

  Cephei, která svým průměrem 1300krát překonává Slunce

  61 Zázraky soumraku a rozbřesku

  Při západu ivýchodu Slunce dokáže nebe vykouzlit opravdu

  dramatické divadlo, amůžeme se tak stát svědky třeba

  falešného úsvitu či soumraku

  Tajemství vesmíru září 2023

  vychází 31.srpna 2023

  www.tajemstvivesmiru.cz

  (E-mailové adresy zaměstnanců

  vydavatelství jsou tvořeny podle vzoru

  prijmeni@epublishing.cz)

  Vedoucí populárně-naučných časopisů

  Pavel Nygrýn

  Šéfredaktor

  Petr Broža

  Redakce astálí spolupracovníci

  Martin Reichman, Kateřina Droščínová

  Sedláková, Tomáš Přibyl, František Martinek,

  Stanislav Mihulka, Petr Horálek, JanPíšala,

  Michal Švanda, JosefMyslín, Ondřej Šamárek,

  Jana Žďárská, Michael Voplatka, Karel Zvoník

  Sazba Petr Tláskal

  Jazyková editorka Jana Vašinová

  Jazyková korektura Lenka Hájková

  Produkce, výroba Ivan Pospíšil

  Adresa redakce Tajemství vesmíru

  Extra Publishing, s. r. o.

  Plynárenská 1, 60200 Brno

  Tel.: 546606008, fax: 549210724

  Inzerce amarketing

  Petra Paclíková, Iva Procházková,

  Jana Ambrozková

  Extra Publishing Praha

  Anděl Park Smíchov, Karla Engliše 3201/6,

  15000 Praha 5

  Extra Publishing Brno

  Plynárenská 1, 60200 Brno

  Tel.: 546606008

  Fax: 549210724

  Předplatné ČR

  na adrese redakce:

  Extra Publishing, s. r. o.,

  předplatné časopisů, Plynárenská 1, 60200

  Brno,, telefon: 545211880

  (prac. dny po–čt, 8–16 hod.)

  Web: www.epublishing.cz

  E-mail: predplatne@epublishing.cz

  Reklamace na e-mailu:

  reklamace@epublishing.cz

  Vedoucí distribuce Marcela Rešková

  Předplatné SR

  Písemně: Mediaprint-Kapa

  Pressegrosso,a.s.,

  Stará Vajnorská 9,

  P. O. BOX 183, 83000 Bratislava 3

  Infolinka: 0800188826

  Web: www.ipredplatne.sk

  E-mail: info@ipredplatne.sk,

  objednavky@ipredplatne.sk

  Pokud to není výslovně uvedeno, akční nabídky,

  dárky apod. se nevztahují na prodej předplatného

  na Slovensku, které zajišťuje společnost

  Mediaprint-Kapa Pressegrosso.

  VČeské republice rozšiřuje společnost PNS a.s.,

  na Slovensku Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.,

  asoukromí distributoři.

  Tisk Neograa, a. s., Martin, SK

  Vychází měsíčně vBrně, ISSN 1805-5249,

  MKČR E20854.

  Autorská práva ke zveřejněným materiálům

  vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r.o.

  Jakékoliv užití části nebo celku, zejména

  přetisk ašíření jakýmkoliv způsobem, včetně

  elektronického, jebez předchozího souhlasu

  vydavatele zakázáno.

  Vydavatel

  Extra Publishing, s. r. o.

  Plynárenská 1, 60200 Brno

  IČ 27689247, DIČ CZ 27689247

  Produktový ředitel Petr Broža

  Obchodní ředitel Pavel Pospíšil

  Finanční ředitel Ivan Pospíšil

  Populární astronom Carl Sagan u makety přistávacího

  modulu sondy Viking

• Strana 6

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  6

  okno do vesmíru

  Foto NASA, ESA, CSA, STSCl, M. Seeley, N. Roemmelt, M. Haskell

  Připravil Jan Herzig

  Poklad Velké

  medvědice

  Na nepravidelný hvězdný ostrov sčíslem 82 vMessierově katalogu je radost pohledět–zejména při

  použití většího přístroje, vtomto případě rovnou Hubbleova teleskopu. Nejvýraznější strukturu gala-

  xie přezdívané Doutník, promítající se do souhvězdí Velké medvědice, představují dva červené oblaky

  plynu aprachu. Jejich vznik může souviset snedávným blízkým průchodem sousední M81, ale mate-

  riál do nich spíš vtahují hvězdné větry mnoha stálic, jež dohromady vytvářejí galaktický supervítr.

• Strana 7

  okno do vesmíru

  7

  9/2023

  Tajemství vesmíru

• Strana 8

  okno do vesmíru

  8

  9/2023

  Tajemství vesmíru

• Strana 9

  okno do vesmíru

  9

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Ve volných chvílích si posád-

  ka Mezinárodní vesmírné stanice

  najde čas na ledajaké kratochvíle.

  Například Woody Hoburg aSergej

  Prokopjev si dopřáli šachovou partii

  přímo vpanoramatickém modulu

  Cupola, aza nimi tak můžeme vidět

  několik set kilometrů vzdálenou

  Zemi. Vpodmínkách mikrogravitace

  však figurky samozřejmě musejí být

  magnetické.

  Vnedávné době nám teleskop Jamese

  Webba nabídl pohled na Saturn. Oproti

  známým snímkům zviditelné části

  spektra však vinfračervené oblasti

  světla vypadá planeta velmi zvláštně:

  Jeví se totiž temná, neboť metan vjejí

  atmosféře většinu IR záření absorbuje,

  zatímco neobvykle jasné prstence tvo-

  řené převážně ledovými krystalky ho

  naopak odrážejí. Saturn také zůstával

  poslední planetou, kterou Webb pozo-

  rovat může, ale dosud tak neučinil.

  Na konci července se na svoji letošní

  třetí misi vydal Falcon Heavy avynesl

  při ní vůbec nejtěžší komunikační

  družici vhistorii. Fotografie dokazuje,

  že se dá start rakety zachytit opravdu

  mnoha různými způsoby. Díky dlouhé

  expozici vidíme nejen dráhu nosiče

  vykreslenou nejprve bočními stupni,

  poté tím centrálním anakonec hor-

  ním, ale ivstupní zážehy obou bočních

  stupňů vpravo nahoře arovněž zážehy

  přistávací dole uprostřed–to vše

  navíc skulisou rakety Redstone, která

  kdysi dopravila do vesmíru prvního

  Američana.

  Divadlo nad Floridou

  Kosmická partie

  Poslední do sbírky

• Strana 10

  okno do vesmíru

  10

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Čtvrtého července nastal první

  zletošní čtveřice superúplňků.

  Další dva následovaly vsrpnu

  aposlední nás čeká na konci září.

  Jedná se osituaci, kdy se úplňko-

  vý Měsíc zároveň nachází na své

  dráze nejblíž kZemi, amá tudíž

  oněco větší úhlový průměr než ob-

  vykle. Červencový úkaz se podařilo

  působivě zachytit zfloridské Cocoa

  Beach na pozadí pestrobarevného

  ohňostroje.

  Superúplněk sohňostrojem

• Strana 11

  okno do vesmíru

  11

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Prvního července se vydal do vesmíru nový

  evropský dalekohled Euclid, jehož hlavním

  cílem je zkoumat temnou hmotu atemnou

  energii. Poslední fotografie teleskopu na Zemi

  vznikla krátce před startem, když čekal na

  uzavření do aerodynamického krytu rake-

  ty Falcon 9. Opár dní později už zamířil na

  přeletovou dráhu do libračního bodu L2 sou-

  stavy Země–Slunce, aby zahájil svou vědec-

  koučinnost.

  Naposledy naZemi

  Před pěti lety se během meteorického roje Perseid

  vydala skupinka fotografů do Alp, konkrétně na

  tyrolskou horu Tschirgant. Avýsledek jejich cesty

  stojí za to: Spolu stéměř vertikálním pásem Mléč-

  né dráhy, posetým miliony hvězd naší Galaxie,

  se jim totiž povedlo zachytit ijednu velmi jasnou

  Perseidu. Atmosféru scenérie ještě dotváří záře

  několika měst mezi alpskými vrcholy.

  Ve správný čas na

  správném místě

• Strana 12

  okno do vesmíru

  Vpolovině července uplynul rok od

  zveřejnění prvních plnohodnotných

  snímků zVesmírného dalekohledu

  Jamese Webba. Při té příležitosti jsme

  se dočkali další ohromující fotogra-

  fie, jež zachycuje nejbližší známou

  hvězdotvornou oblast, Rho Ophiu-

  chi. Na obloze ji najdeme na pomezí

  Hadonoše aŠtíra, přičemž fyzicky

  ji od nás dělí „pouhých“ 390 světel-

  ných let. Webb vní pozoroval padesát

  mladých stálic zhruba ohmotnosti

  Slunce, aze získaných dat tak mů-

  žeme odvodit idůležité informace

  ozačátku života naší hvězdy.

  První narozeniny ve velkém stylu

  12

  9/2023

  Tajemství vesmíru

• Strana 13

  okno do vesmíru

  13

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Galaxii M64 se někdy

  přezdívá Černé či Ďáb-

  lovo oko nebo také Spící

  kráska. Na první pohled

  zaujme enormními pracho-

  vými oblaky, jež částečně

  zakrývají galaktické jádro.

  Jejich tmavou čerň jen sla-

  bě narušuje záře mladých

  modrých hvězdokup ačer-

  veně zvýrazněného vodíku

  vhvězdotvorných oblas-

  tech. Snímek zHubbleova

  dalekohledu však uka-

  zuje pouze nejvýraznější

  centrální oblast ostrova,

  který měří vprůměru asi

  7400světelných let adělí

  ho od nás zhruba 17milio-

  nů světelných roků.

  Zahalena

  prachem

  Voblasti Orionova pásu,

  zachycené na této fotografii,

  dokázal dalekohled JWST

  úplně poprvé ve vesmíru

  objevit molekulu nazý-

  vanou methylový kation.

  Ta hraje důležitou roli při

  tvorbě komplexních molekul

  suhlíkovým základem, které

  představují stavební kame-

  ny života, akonkrétně byla

  nalezena vproto planetárním

  disku obklopujícím mladou

  stálici zahalenou prachem

  vpravé horní části snímku.

  Na pozorování se podílely

  přístroje MIRI aNIRCam.

  Základy

  života

• Osud planety Země

  Časem možná přežijí pouze ty nejodolnější a nejprimitivnější organismy či mikrobi, kterými evoluce na naší planetě začala. O potenciálních scénářích budoucího osudu Země jsme hovořili s Tomášem Petráskem z Fyziologického ústavu Akademie věd

  rozhovor

  Tomáš Petrásek, 1. část

  ?

  Myslíte, že je Země svými podmínka-

  mi pro život ve vesmíru ojedinělá?

  Úplně ojedinělá asi ne. Vesmír je skutečně

  obrovský, jenom vnaší Galaxii existuje

  zhruba tři sta miliard hvězd aminimálně

  stejný či vyšší počet planet. Víme, že je ves-

  mír plný organických látek, tedy stavebních

  kamenů života: Vyskytují se vmeteoritech,

  kometách, na planetách ivmezihvězd-

  ném prostoru. Nic ztoho pochopitelně

  nedokazuje, že by mimozemšťané museli

  být hned „za humny“, alejde odůvod

  kmírnémuoptimismu.

  ?

  Příběh zrodu naší planety aživota

  přes stále vyšší formy až po člověka

  všichni známe. Představuje člověk vy-

  vrcholení celého vývoje Země?

  Jedná se sice onotoricky známý příběh–ale

  také ovelký omyl. Jako lidé máme totiž

  velký sklon věřit, že právě my představujeme

  vrchol evoluce apo nás již nic lepšího přijít

  nemůže. Aže až nastane „poslední hodina“

  Země, lidstvo tu stále ještě bude. Zpohledu

  existence naší planety se však nacházíme

  zhruba uprostřed celého toho dramatu.

  Konec světa je tedy nejspíš daleko před

  námi, pokud kněmu sami nějak zásadně

  nepřispějeme. Planeta se přitom rozhodně

  nezastaví ani vjednom svém aspektu: Lidé

  iostatní druhy se budou dál vyvíjet, stejně

  jako samotná Země acelý vesmír.

  Konec lidstva

  ?

  Dokážeme předpovědět izánik

  lidstva na Zemi?

  Zhlediska jejího vývoje kněmu snejvětší

  pravděpodobností dojde, anavíc nesmírně

  rychle, protože lidstvo je ze své podstaty ve-

  lice nestabilní. Jednotlivé kultury se vyvíje-

  jí, expandují nebo naopak zanikají aděje se

  to vřádu století, či vextrémních případech

  třeba tisíciletí. Ve srovnání stempem bio-

  logické evoluce probíhá vývoj lidstva velice

  rychle, ogeologii ani nemluvě. Biologické

  druhy na Zemi obyčejně existují jednotky,

  maximálně desítky milionů let, ato už

  musejí mít štěstí. Poté se přemění vdruhy

  jiné, nebo ještě častěji zanikají…

  ?

  Pokud by tedy lidstvo nezaniklo

  popsaným přirozeným způsobem,

  jak by mohlo na Zemi skončit?

  Možností existuje mnoho. Takový velko-

  lepější osud, oněmž se dočteme vkaždé

  optimistické sci-, představuje expanze na

  jiné planety. Apokud se lidem bude dařit,

  osídlí třeba ivelkou část vesmíru.

  ?

  Může lidstvo čekat iméně optimistic-

  ká varianta?

  Ito se může stát. Třeba pokud se trans-

  formuje způsobem, který si dnes těžko

  Časem možná přežijí pouze ty nejodolnější a nejprimitivnější organismy

  či mikrobi, kterými evoluce na naší planetě začala. O potenciálních scénářích

  budoucího osudu Země jsme hovořili s Tomášem Petráskem z Fyziologického

  ústavu Akademie věd

  Ptala se Jana Žďárská

  Foto a ilustrace Shutterstock, Wikipedie

  14

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Naši planetu čeká velice

  horká budoucnost

  rozhovor

  Tomáš Petrásek, 1. část

  Osud

  Osud

  planety Země

• Strana 15

  15

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Tomáš Petrásek, 1. část

  rozhovor

  rozhovor

  Tomáš Petrásek, 1. část

  dokážeme představit–například přejde

  do virtuální reality nebo ho nahradí

  nějaký pokročilejší vývojový stupeň, jako

  třeba stroje či jiné umělé bytosti. Anebo

  se sním stane něco, pro co dnes ani

  nemámepojmenování.

  ?

  Amohlo by se ivyhubit samo?

  Máte asi na mysli nukleární apokalyp-

  su. Její stín nad námi visí od konce druhé

  světové války apochopitelně není onic

  méně tíživý, ikdyž už žádný Sovětský svaz

  či studená válka není. Dnešní geopolitická

  situace bohužel nenaznačuje, že by lidé

  nějak zásadně zmoudřeli. Ajaderné zbraně

  jsou kdispozici pořád…

  ?

  Často se hovoří také oekologické

  čiklimatologické katastrofě…

  Ekologická katastrofa představuje jeden zdal-

  ších možných konců světa, ať už kní dojde

  naším přičiněním, nebo se na ní budeme

  podílet jenom vmenší míře. Adaly by se vy-

  myslet ještě spousty katastrockých scénářů,

  které by mohly lidstvo postihnout.

  ?

  Měli bychom se tedy smířit stím, že

  lidé nesetrvají na Zemi navždy. Dá se

  odhadnout, kolik času nám zbývá?

  Ať už se lidstvo transformuje, nebo zanikne,

  za deset milionů let tady po něm nejspíš

  nebude ani stopa. Biologické druhy zkrátka

  nejsou věčné. Dalo by se namítnout, že

  existují určité výjimky–takzvané živé fosilie,

  které nevymřely aobývají na Zemi stamilio-

  ny roků beze změny. Zůstává však trošku

  diskutabilní, jestli je naší největší aspirací stát

  se živou fosilií avývojově ustrnout. Navíc ani

  zmíněné druhy úplně nestagnují: Například

  latimérie sice připomíná rybu zdruhohor,

  ale rozhodně nejde ostejný biologický druh

  se stejným způsobem života aje jisté, že také

  prošla docela komplikovanou evolucí.

  Stopy po civilizaci

  ?

  Co by tedy po nás na Zemi zbylo?

  Ajak dlouho by se dalo poznat, že tu

  kdysi existovala inteligentní civilizace?

  Většina běžných památek by zmizela velice

  rychle. Stavby podlehnou erozi, kovy zko-

  rodují azbytek pohřbí sedimenty. Povrch

  Země by zas pokryla vegetace apůvodní

  přírodní společenstva, takže po několika

  tisíciletích už bychom asi měli velké štěstí,

  kdybychom našli nějakou rozpoznatelnou

  stavbu či její fosilizované pozůstatky.

  ?

  Co by pak mohlo olidech na planetě

  vydat nějaké svědectví?

  Největší dopad na Zemi bude mít to, co

  provádíme sbiosférou. Lidstvo už totiž

  zlikvidovalo téměř všechny velké živočišné

  druhy aveškeré kontinenty jsme osídlili

  druhy synantropními, jako jsou prase nebo

  kočka, které se šířily sevropskou kolo-

  nizací. Takže by se dalo říct, že tu po nás

  zbude taková lehce ochuzená fauna aóra.

  Apopsaný efekt bude zcela jistě viditelný

  ještě po mnoha stamilionech let.

  Biologické druhy na Zemi obvykle

  existují maximálně desítky milionů let.

  Poté se přemění vdruhy jiné–aještě

  častěji zanikají

  RNDr. Tomáš Petrásek,

  Ph.D. (*1984)

  Vystudoval Přírodovědeckou

  fakultu Univerzity Karlovy. Od

  roku 2006 pracuje ve Fyziologic-

  kém ústavu Akademie věd aod

  roku 2014 také vNárodním ústavu

  duševního zdraví vKlecanech.

  Doktorský titul získal vtomtéž

  roce. Profesionálně se věnuje

  studiu mozku ichování amode-

  lům duševních poruch. Vedle toho

  popularizuje astronomii aastrobio-

  logii vrámci přednášek či knižní

  série Vzdálené světy aod roku 2015

  přednáší základy astrobiologie na

  své alma mater. Letos také publiko-

  val sci-fi román Azhareida.

  Kdo je…

  Chrám Angkor v Kambodži. Stačí

  pár století, a příroda si začne brát

  to, co stvořil člověk

• Strana 16

  16

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  rozhovor

  Tomáš Petrásek, 1. část

  ?

  Zároveň po nás nepochybně zbudou

  vyčerpané nerostné zdroje…

  Ano, potenciální budoucí civilizace na

  Zemi se budou muset vypořádat sabsencí

  ropných ložisek azásob uhlí. Uvedené

  zdroje se na planetě hromadily stovky

  milionů let, my je však rychle vyčerpáváme

  ajejich obnova potrvá velmi dlouho–po-

  kud na ni tedy bude ve vývoji Země ještě

  dostatek času.

  ?

  Ajak to dopadne třeba sdružicemi

  na oběžné dráze?

  Družice na nízkých dráhách poměrně

  rychle shoří vatmosféře, zatímco ty, které

  se pohybují výš, mohou přetrvat tisíce,

  nebo imiliony let. Objekty umístěné mimo

  Zemi se stanou asi nejtrvanlivějšími dokla-

  dy existence lidstva, jelikož na ně „nedosáh-

  ne“ eroze či povětrnostní vlivy. Například

  předměty zanechané na Měsíci aMarsu,

  některé satelity obíhající Zemi ijiné pla-

  nety ataké sondy, které opouštějí Sluneční

  soustavu, se budou dát asi ipo milionech

  let stále identikovat jako artefakty vyspělé

  technologické civilizace.

  Planetární termostat

  ?

  Jak by mohl současný příběh života

  na Zemi pokračovat?

  Pokud nepřijde nějaká jiná katastrofa, čeká

  planetu azdejší život postupné stárnutí

  azánik. Co se týká biologické diverzity,

  jsme dost možná již za zenitem. Diverzita,

  ale irozsah biosféry se budou postupně

  snižovat, anakonec nastane nevyhnutelná

  vývojová regrese, kdy přežijí pouze odol-

  nější aprimitivnější organismy–až se ve

  nále vrátíme zpátky kmikrobům, kterými

  evoluce na Zemi začala.

  ?

  Proč ale takový obrázek? Vždyť

  například víme, že Slunce čeká ještě

  poměrně dlouhá existence, než spotřebu-

  je veškeré palivo apostupně se promění

  vbílého trpaslíka…

  Pro biosféru to bohužel neplatí. Existence

  Země jako obyvatelné planety skapalnou

  vodou na povrchu závisí na takzvaném

  planetárním termostatu. Zmíněný proces

  vylaďuje intenzitu skleníkového efektu tak,

  aby na Zemi panovala rozumná teplota,

  umožňující především výskyt životo-

  dárné vody vkapalném stavu. Planetární

  termostat reaguje na změny teplot amnož-

  ství CO

  2

  vatmosféře. Když se na plane-

  tě oteplí, váže se oxid uhličitý rychleji

  vchemických procesech adéšť ho rychleji

  vymývá zatmosféry, čímž se irychleji

  dostává do oceánu. Následně se urychlují

  také chemické abiologické reakce, které ho

  vážou například do uhličitanu vápenatého,

  atím jej odstraňují zovzduší.

  ?

  Ajak by uvedený proces probíhal,

  kdyby byla na Zemi naopak zima?

  Pokud by byla velká část naší planety za-

  mrzlá apanovaly by zde velmi nízké teploty,

  odstraňování oxidu uhličitého zatmosféry

  by se zpomalilo. Zároveň by se uvolňoval

  zpátky do ovzduší, aby se dosáhlo rovnová-

  hy. Dané uvolňování víceméně konstantně

  zajišťují sopky. Jejich činností by začala

  koncentrace CO

  2

  stoupat až do stavu, který

  postačuje kvýskytu kapalné vody.

  ?

  Země by si tedy poradila sama?

  Ano, vypadá to tak. Dnes se však

  bohužel vatmosféře nachází asi jen čtvrt

  procenta oxidu uhličitého, což je velice

  málo. Planetární termostat už tudíž nemá

  moc možností, jak Zemi dál chladit.

  Soumrak biosféry

  ?

  Proč se existence života na Zemi váže

  na popsaný systém aco by mohla

  způsobit jeho porucha?

  Život potřebuje příznivé teploty, ale také do-

  statek oxidu uhličitého. Kdyby jeho množ-

  ství na Zemi kleslo zhruba na 0,15procen-

  ta, začala by mít problémy převážná většina

  rostlin. Naštěstí evoluce nespí, aprotože je

  hladina CO

  2

  poměrně nízká již docela dlou-

  ho, objevila se óra schopná uvedenému

  Po nevyhnutelné vývojové regresi

  přežijí pouze odolnější aprimitivnější

  organismy, až se nakonec vrátíme

  kmikrobům

  Zvýšená produkce skleníkových

  plynů bude mít za následek

  zhoustnutí atmosféry a zvýšení

  povrchové teploty. Zemi tak čeká

  stejný osud jako Venuši

  » fakta

  UŽ PŘED MILIARDAMI LET

  První život se na Zemi objevil skuteč-

  ně velmi záhy: Již vnejstarších hor-

  ninách nacházíme nepřímé důkazy

  oživých organismech. Zdoby před

  3,8 miliardy let známe první mikro-

  fosilie, které dokládají, že už tehdy

  existoval hojný mikrobiální život.

• Strana 17

  17

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Tomáš Petrásek, 1. část

  rozhovor

  problému čelit. Označuje se jako C4 apatří

  sem třeba trávy nebo kukuřice. Zmíněné

  rostliny jsou ocelý řád skromnější než

  ostatní avystačí si se skutečně minimál-

  ním množstvím oxidu uhličitého–který

  samozřejmě pro svoji existenci potřebují.

  Pokud by Slunce zjasňovalo rovnoměrně

  aplanetární termostat se choval obdobně

  jako vminulosti, C3 rostliny by nejspíš vy-

  mřely apo nich by převzala štafetu skupina

  C4: Měla by šanci se na planetě udržet asi

  osm set milionů let, možná miliar du, možná

  ještě oněco déle.

  ?

  Akdyby později vymřely ityto

  rostliny?

  Pak by nastal skutečný „soumrak biosféry“.

  Začaly by odumírat vyšší rostliny ažezlo

  by přebraly jejich nižší protějšky: nejprve

  mechy ališejníky, anakonec jednobuněčné

  řasy. Ty mají mnohem větší povrch vůči

  objemu, takže jsou lépe vybaveny pro

  získávání plynu difuzí zatmosféry, atudíž

  dokážou žít ipři podstatně nižší koncentra-

  ci oxidu uhličitého.

  ?

  Zřejmě by ale významně poklesla

  také intenzita fotosyntézy, že?

  Určitě, množství vegetace by se prudce

  snížilo, astím by poklesla itvorba kyslíku.

  Zmíněný prvek vatmosféře je nestabilní.

  Kdyby se neustále nedoplňoval, jeho množ-

  ství by se chemickými reakcemi snížilo

  na polovinu řekněme už během deseti až

  patnácti milionů let, možná ještě dřív.

  ?

  Jak by Země bez kyslíku fungovala?

  Byl by tu ještě možný život?

  Pokud hladina kyslíku klesne pod únosnou

  mez, přestane být animální život možný,

  protože naprostá většina mnohobuněčných

  organismů na vzdušném kyslíku bytostně

  závisí. Ve nále by pak zmizela takéozono-

  vá vrstva. Její zánik zasadí rozhodující ránu

  biosféře jako takové. Intenzivní ultraalové

  záření téměř znemožní život na pevninách

  ivmělkém moři. Fotosyntéza tím znovu

  rapidně poklesne, ale zřejmě neustane zcela

  aněkteré její formy budou pokračovat.

  ?

  Co živého bude vté době ještě moct

  na Zemi existovat?

  Poslední živočichové by mohli vypadat

  asi jako korzetka, která si dokáže poradit

  ivprostředí zcela bez kyslíku, adokonce se

  rozmnožovat. Nebo bude na Zemi žít něco

  podobného červům, kteří obývají okolí

  hlubokomořských vývěrů chudé na kyslík

  asnášejí velmi vysoké teploty.

  Ve vlhkém skleníku

  ?

  Kčemu dojde, až přestane biosféra

  zásadně promlouvat do vývoje naší

  planety?

  Země přejde do úplně jiného klimatického

  režimu, než jaký známe. Nastane období

  takzvaného vlhkého skleníku. Planetární ter-

  mostat, atím ioxid uhličitý vystoupí ze hry

  ana důležitosti začne nabývat jiná zpětná

  vazba srostoucí teplotou, která bude od té

  chvíle kopírovat zjasňování Slunce. Vatmo-

  sféře postupně převáží vodní pára, která má

  ovšem tu nepříjemnou vlastnost, že sama

  osobě představuje skleníkový plyn. Teploty

  tedy zřejmě porostou výrazně rychleji, než

  by odpovídalo jenom zjasňování Slunce, ave

  nále zde budeme mít planetu svelmi hus-

  tou parní atmosférou anesmírně vysokými

  teplotami na povrchu.

  ?

  Zachovají se vpopsaném období

  ještě oceány?

  Ano, ale jejich teploty dosáhnou mini-

  málně padesáti stupňů Celsia, avelmi

  pravděpodobně se postupně vyšplhají až

  na sedmdesát stupňů či ke stovce, amožná

  ivýš. Přesnější předpověď ovšem není mož-

  ná: Teplota na povrchu Země bude totiž

  záviset na spoustě dalších faktorů, včetně

  oblačnosti–tedy na tom, jak bude planeta

  světlá ajakým způsobem bude odrážet

  sluneční paprsky do kosmu.

  ?

  Jak by potom mohl vypadat

  pozemský život?

  Nepochybně vymřou eukaryota neboli

  životní formy založené na buňkách spravým

  jádrem. Jejich teplotní limit se pohybu-

  je okolo sedmdesáti stupňů, což planeta

  vuvedené fázi snejvětší pravděpodobností

  překročí. Zůstává otázkou, zda teplota na

  povrchu přesáhne ilimit pro život bakterií

  aarcheí, což se nedá příliš dobře odhadnout.

  Navíc musíme brát vúvahu, že se na Zemi

  budou nacházet nejrůznější prostředí.

  ?

  Myslíte tím, že by se život někde udr-

  žet mohl, jak otom uvažujeme třeba

  na ledových pólech Marsu?

  Kupříkladu vysokohorské oblasti poblíž

  pólů, kde bude teplota nižší než jinde,

  mohou zůstat relativně obyvatelné alespoň

  pro jednoduché formy života, ato třeba iza

  dvě miliardy let. Období vlhkého skleníku

  se bude od dnešní Země lišit ivdalších

  aspektech, přestože tu zřejmě stále bude

  kapalná voda. Ale planeta bude fungovat

  úplně jinak než dnes.

  Kdyby se kyslík do atmosféry

  neustále nedoplňoval, jeho množství

  by chemickými reakcemi kleslo na

  polovinu už za 10–15 milionů let

  Jakmile se vypaří oceány, promění se

  někdejší modrá planeta v pustinu

• Strana 18

  18

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  rozhovor

  Tomáš Petrásek, 1. část

  Tisíc stupňů nad nulou

  ?

  Vodní pára se začne ve velkém množ-

  ství dostávat do stratosféry. Co to

  bude znamenat?

  Způsobí tam několik ošklivých věcí. Pokud

  tady ještě bude nějaký náznak ozonové

  vrstvy, pak sní udělá krátký proces, protože

  existence ozonu se svodní párou neslučuje.

  Kromě toho dojde kmasivní fotolýze vody

  jak ve stratosféře, tak na povrchu Země.

  Jelikož itam bude pronikat ultraalové

  záření, nastane rozklad molekul vody na

  vodík akyslík. Druhý zmíněný bude po-

  měrně rychle reagovat srůznými minerály

  na povrchu planety, zatímco velmi lehký

  vodík bude unikat do kosmu.

  ?

  Ze Země tak začne mizet voda apla-

  neta se bude vysušovat?

  Vobdobí vlhkého skleníku začnou velmi

  rychle mizet oceány, což by mohlo nastar-

  tovat bludný kruh takzvaného překotného

  či pádivého skleníku. Dostatečně vysoká

  koncentrace vodních par vovzduší by

  zesílila skleníkový efekt, který by následně

  zvýšil teplotu na Zemi ausnadnil další

  odpařování. Nakonec by veškerá voda

  přešla do plynného skupenství ateplota

  by vystoupala tak vysoko, že by se uvol-

  ňoval iminerálně vázaný oxid uhličitý

  avatmosféře by se ocitla rovněž velká část

  pozemského uhlíku.

  ?

  Čili by se Země ještě víc oteplila?

  Ano. Skončilo by to planetou sna-

  prosto nepředstavitelnou teplotou přes

  tisíc stupňů Celsia. Naštěstí by popsaný

  stav nevydržel dlouho, protože by se vodní

  pára začala zatmosféry zase ztrácet–stej-

  ně jako vobdobí vlhkého skleníku, jenom

  ještě rychleji. Nakonec by se zřejmě

  planeta normalizovala ve stavu, který

  známe ze sousední Venuše svelmi hustou,

  ale suchou atmosférou bez vodních par,

  jen soxidem uhličitým. Tak by se teplota

  Země zastavila přibližně na čtyřech až pěti

  stech stupních Celsia. Atam už žádný

  život možný není.

  Kosudu Země, Sluneční soustavy anaší

  Galaxie se vrátíme vpříštím vydání

  Tajemství vesmíru, vedruhé části rozhovoru

  sTomášem Petráskem.

  Mgr. Jana Žďárská pracuje ve Fyzikálním

  ústavu AV ČR, vrámci popularizace vědy

  publikuje vČeskoslovenském časopise pro

  fyziku adalších periodikách. Je držitel-

  kou ceny Littera Astronomica ačlenkou

  České astronomické společnosti (ČAS),

  Kosmologické sekce ČAS (dříve místo-

  předsedkyní), Astronautické sekce ČAS,

  porotkyní Československé astrofotografie

  měsíce (ČAM) ačlenkou Jednoty českých

  matematiků afyziků

  Vatmosféře postupně převládne vodní

  pára, která má ovšem tu nepříjemnou

  vlastnost, že sama představuje

  skleníkový plyn

  Korzetky dorůstají jen několika de-

  setin milimetru a obývají moře, kde

  dokážou přežít bez přísunu kyslíku

  Další osud Země určitým způsobem

  předpovídat můžeme, ato na základě

  poznatků zastronomie aastro-

  fyziky, částečně také zgeologie,

  klimatologie, živé přírody alidské

  společnosti. Liší se však důvěryhod-

  nost takových předpovědí. Některé

  astrofyzikální či geologické procesy

  lze při zadání dobrých vstupních dat

  matematicky skutečně velmi dobře

  namodelovat. Uvývoje naší společ-

  nosti je to daleko obtížnější.

  Jak předpovědět budoucnost?

• Strana 19

  Foto a ilustrace NASA, ESA, Wikipedie

  Obecně hovoříme ojevu, kdy se dvě

  nebo více galaxií ocitají dostatečně

  blízko, aby se mohly navzájem ovliv-

  ňovat svými gravitačními poli. Prů-

  běh avýsledek srážky pak závisí na

  hmotnosti, rychlosti anáměrném úhlu.

  Obvykle lze pozorovat několik fází,

  přičemž vjednotlivých případech ne-

  musejí být přítomny všechny. Ostrovy

  se ksobě nejprve přiblíží agravitace

  druhého znich začne rušivě působit na

  hvězdy aplyn. Následkem bývá defor-

  mace tvaru, neboť gravitační rušení

  vychyluje stálice amlhoviny zjejich

  běžných trajektorií.

  Dostanou-li se ksobě galaxie

  opravdu blízko, mohou gravitačně

  interagovat přímo jednotlivé hvězdy

  aoblaka plynu. Ovšem zatímco stáli-

  ce fyzicky kolidují jen zřídka, plynná

  mračna se naopak srážejí běžně, načež

  se velice často zažehne nová hvězdo-

  tvorba. Nakonec se ostrovy spojí do

  jednoho většího objektu, nejčastěji

  eliptického. Ve finále mohou splynout

  icentrální supermasivní černé díry, což

  bývá zdrojem gigantických gravitač-

  ních vln. Celkově trvá popsaný proces

  miliony až miliardy let.

  Srážky galaxií představují velmi dlouhodobý proces, a ne vždy musejí skončit splynutím

  hvězdných ostrovů. Nejde tedy o kolize v pravém slova smyslu

  Michal Švanda

  19

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Interagující galaktické duo Arp 143 zahrnuje

  narušenou spirální galaxii NGC 2445 (vpravo)

  a její méně jasný protějšek NGC 2444

  Jak probíhá srážka galaxií?

  otázky a odpovědi

• Strana 20

  20

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Erupce na Slunci bývají vyvo-

  lány explozivním přepojením

  neboli rekonexí indukčních čar

  vsilných lokálních magnetic-

  kých polích, která často souvisejí

  svýskytem slunečních skvrn.

  Při daném procesu se energie

  nahromaděná vmagnetickém

  poli prudce uvolňuje: Během pár

  desítek minut se přitom může

  jednat až o10

  25

  J vpoměrně ma-

  lém prostoru.

  Následkem bývá ohřev plynu

  vmístě rekonexe až zhruba na

  deset milionů stupňů, což ovíce

  než tři řády překonává teplotu

  slunečního povrchu. Takto za-

  hřáté plazma se mění vintenzivní

  zdroj rentgenového aultrafialo-

  vého záření, vregionu vznikají

  přehřáté částicové svazky ašíří

  se do hlubších vrstev sluneční at-

  mosféry–ale také pryč od hvězdy

  do meziplanetárního prostoru.

  Solární erupci utváří plazma s teplotou

  přesahující deset milionů stupňů

  Proč jsou sluneční

  erupce o tolik teplejší

  než povrch Slunce?

  otázky a odpovědi

  Hvězdokupy agalaxie, tak jak dnes

  rozumíme vesmírným strukturám,

  představují zcela odlišné objekty

  zhlediska různých charakteris-

  tik–apředevším velikostí. Proto se

  nezdá, že by se první zmíněné mohly

  měnit vdruhé. Hvězdokupu tvo-

  ří relativně malý počet gravitačně

  vázáných stálic, jež se pohybují spo-

  lečně. Popsané uskupení se obvykle

  zformuje ztéže oblasti mezihvězd-

  ného plynu aprachu, tudíž se hvězdy

  vzniklé vdané lokalitě pohybují ve

  stejném směru.

  Naproti tomu galaxie jsou mno-

  hem větší azahrnují podstatně více

  stálic. Jedná se oobrovské, gravitač-

  ně vázané struktury, smiliardami

  až biliony hvězd, které krouží kolem

  společného středu. Mohou obsaho-

  vat idalší komponenty, jako temnou

  hmotu, apodle současného poznání

  sídlí vnitru všech velkých hvězd-

  ných ostrovů supermasivní černá

  díra. Nic však nenasvědčuje, že by

  snad nepravděpodobným sloučením

  více hvězdokup mohl vzniknout ob-

  jekt svlastnostmi galaxie.

  Spirální galaxie NGC 4414 na

  fotografii pořízené Hubbleovým

  dalekohledem

  Tisíce stálic ve hvězdokupě Liller 1,

  vzdálené třicet tisíc světelných let,

  jak je zachytil Hubbleův teleskop

  Může se hvězdokupa

  změnit v galaxii?

  Kvantová fyzika nás dnes učí, že

  elementární částice mají dvojí povahu:

  Občas se chovají jako vlny aobčas

  jako částice. Azatímco uelektronů,

  protonů adalších hmotných částic

  jednoznačně převažují efekty částico-

  vé, unehmotného fotonu panuje méně

  jasná situace. Ostatně tzv. dualita

  světla se stala prvním indikátorem, že

  může být mikrosvět složitější, než vy-

  plývá zklasické fyziky. Světlo se tedy

  chová jako elektromagnetické vlnění,

  přičemž jeho charakter určuje délka

  aamplituda vlny ajeho šíření velmi

  úspěšně popisují Maxwellovy rovnice

  elektromagnetické teorie.

  Na druhou stranu se světlo cho-

  vájako korpuskule neboli částice.

  Vyskytuje se vmalých kvantech,

  tzv.fotonech, jež mají vlastnosti

  částic–tj.energii ahybnost. Obecně

  se pro elektromagnetické záření či

  vlnění sdelšími vlnovými délkami

  uplatňují spíš vlnové vlastnosti,

  Má světlo povahu částice, nebo vlnění?

  Velikost

  Země jako

  měřítko

• Strana 21

  Maximální velikost hvězdy závisí

  na její hmotnosti adalších fyzikál-

  ních parametrech. Stálice vznikají

  gravitačním kolapsem mezihvězd-

  ného plynu aprachu ajejich rozmě-

  ry určuje rovnováha mezi gravitační

  silou, směřující ke středu, atlakem

  plynu atepelné energie, která se

  uvolňuje vjádře hvězdy vdůsledku

  jaderných reakcí.

  Největší známé stálice repre-

  zentují tzv. hyperobři, smimořádně

  vysokými hmotnostmi. Patří mezi

  ně například UY Scuti sodhado-

  vaným rozměrem přes

  1700–2375násobku

  Slunce, VY Canis Majo-

  ris (1420–1650×) nebo

  NML Cygni (asi 1650×).

  Uvedení giganti překoná-

  vají hmotnost naší hvězdy

  stonásobně, přičemž jsou relativně

  vzácní, aani ve slunečním okolí se

  tedy nevyskytují právě často. Stálice

  svíce než stonásobkem sluneční

  hmotnosti jsou již nestabilní. Astro-

  fyzikové však upozorňují, že hvězdy

  dřívějších generací byly chemicky

  chudší, tudíž mohly dosahovat snad

  až 500násobné hmotnosti Slunce.

  Svými rozměry by přitom uvedené

  příklady ještě překonávaly.

  otázky a odpovědi

  Porovnání velikosti hvězdy

  VY Canis Majoris a Slunce

  21

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Vsoučasnosti se knám nachází nej-

  blíž trojhvězdný systém α Centauri,

  tvořený stálicemi Proxima Centauri,

  α Cen AaB. Druhé dvě jmenované

  obíhají velmi blízko kolem společné-

  ho těžiště, podobají se Slunci adělí

  je od něj vprůměru 4,37 světelného

  roku. Třetí člen soustavy, červený

  trpaslík Proxima Centauri, od nás

  leží ve vzdálenosti 4,24 světelného

  roku, což zněj dělá nejbližší známou

  hvězdu po Slunci.

  Zhruba za 22 tisíc let si Proxima

  svou pozici rekordmana sdvojicí AaB

  vymění, ovšem nikoliv na dlouho: Za

  33 tisíc roků se totiž asi na devět tisíc

  let stane naší nejbližší stálicí červe-

  ný trpaslík Ross248, který se ocitne

  přibližně jen 3,02 světelného roku od

  Slunce. Zajímavý objekt reprezentuje

  idalší trpaslík, Gliese710. Dnes se po-

  hybuje bezpečně daleko, ale zhruba za

  1,362 milionu let by se mohl přiblížit

  až na 0,16 světelného roku, tedy 10ti-

  síc astronomických jednotek–takže

  bude vlastně prolétat Oortovým obla-

  kem Sluneční soustavy.

  Která hvězda je nejbližší ke Slunci

  a která ji časem vystřídá?

  Jakou může mít hvězda

  maximální velikost?

  zatímco to krátkovlnné–například rent-

  genové–silně vykazuje vlastnosti části-

  cové. Přesto jsou oba typy vlastností vždy

  přítomny současně. Vlnově-částicovým

  dualismem světla se zabývá ikvantová

  elektrodynamika.

  Nejbližší hvězdou

  ke Slunci je aktuálně

  Proxima Centauri

  Elektromagnetické záření o různých

  vlnových délkách se v našem každodenním

  životě uplatňuje odlišně

  Oběžná

  dráha

  Země

  vlnová délka

  rádiové vlny

  vysílání

  rozhlasu nebo

  televize

  mikrovlnné

  trouby, radary

  či šíření

  telefonního

  signálu

  přenos tepla

  od Slunce, od

  topení nebo

  ohně

  umožňuje nám

  vidět okolní

  svět

  opalování

  atvorba

  vitaminu D;

  zářivky

  diagnostika

  vnitřních

  struktur nejen

  vlékařství

  například

  léčba

  rakoviny–

  radioterapie

  mikrovlny

  infračervené

  záření

  viditelné

  světlo

  ultrafialové

  záření

  rentgenové

  záření

  záření gama

  VY Canis

  Majoris

  Slunce

• Strana 22

  22

  hlubiny vesmíru

  objevy dalekohledu JWST

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Foto a ilustrace NASA, ESA

  J

  ames Webb Space Telescope alias

  JWST se stal průkopníkem vědec-

  kých objevů ageneruje neuvěřitelné

  poznatky ogalaxiích, planetách, hvěz-

  dách avšech typech zajímavých blízkých,

  ale především vzdálených vesmírných

  objektů. Dalekohled stojí na samotném

  počátku svého výzkumu, neboť je připra-

  ven na dvě dekády provozu. Do kosmu

  ho vynesla evropská raketa Ariane5

  vprosinci 2021 aprvní data nám poskytl

  loni včervenci. Připomeňme si tedy

  některá pozorování zprvního roku jeho

  aktivní činnosti.

  Od uvedení do provozu v červenci loňského roku Vesmírný dalekohled Jamese Webba

  doslova chrlí nové fotografie blízkých i vzdálených objektů, pořizuje zajímavá spektra

  a přináší nám další a další překvapivé informace

  František Martinek

  Záhady vesmíru očima

  Webbova teleskopu

  Wolf–Rayetovy hvězdy se řadí knejzáři-

  vějším, nejhmotnějším anejsnáz detekova-

  telným známým stálicím. Vzácný pohled

  na jednu znich tak patřil mezi první

  pozorování provedená novým dalekohle-

  dem loni včervenci: Hvězdu WR 124

  ukazuje teleskop díky svým výkonným

  infračerveným detektorům vbezprecedent-

  ních detailech. Dělí ji od nás 15000 ly

  (světelných let) ajejí poloha se promítá

  do souhvězdí Šípu.

  Jen některé zmasivních stálic zažijí

  před závěrečnou proměnou vsupernovu

  1. Wolf–Rayetova hvězda

  Klíč k ranému kosmu

  Některé

  stálice projdou

  krátkou fází

  Wolf–Rayetovy

  hvězdy, než

  se promění

  vsupernovu

• Strana 23

  objevy dalekohledu JWST

  hlubiny vesmíru

  23

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Přestože se galaxie Phantom na noční obloze

  těžko hledá, ani zdaleka není neviditel-

  ná–obzvlášť je-li zachycena vinfračervené

  oblasti spektra. Hubbleův optický snímek

  hvězdného ostrova známého také jako M74

  ukazuje dokonalou strukturu spirálních

  ramen, vybíhajících ze zářivého středu. Nová

  fotograe zWebbova teleskopu však odhaluje

  ivláknité struktury prachu aplynu vyzařu-

  jícího teplo, jež vycházejí zjasného centra

  vykresleného vživé modré barvě. Záběr vrhá

  (infračervené) světlo na hvězdotvorné oblasti

  rozptýlené mezi spirálními rameny.

  Třetí fascinující fotograe pak kom-

  binuje snímky zobou jedinečných

  přístrojů azahrnuje aspekty optického

  iinfračerveného pozorování. Výzkumníci

  zEvropské kosmické agentury pomohli

  složený snímek M74 vytvořit vrámci

  mezinárodního projektu PHANGS, který

  využívá Hubblea, JWST iněkolik pozem-

  ních dalekohledů kzachycení 19 blízkých

  hvězdotvorných galaxií. ESA kporovnání

  tří fotograí uvedla: „Přidání křišťálově čis-

  tého Webbova pozorování na delších vlnových

  délkách umožní astronomům určit oblasti

  vzniku hvězd vgalaxiích, přesně změřit

  hmotnosti astáří hvězdokup azískat vhled

  do povahy malých zrnek prachu driftujících

  mezihvězdným prostorem.“

  krátkou fázi Wolf–Rayetovy hvězdy.

  Odhazování vnějších vrstev vpopsaném

  stadiu pak vytvoří charakteristické halo

  plynu aprachu. WR 124 je třicetkrát

  větší než Slunce azatím odvrhla materiál

  odpovídající desetinásobku jeho hmot-

  nosti. Jak se od ní vyvržený plyn vzdaluje

  aochlazuje se, vzniklý kosmický prach září

  vinfračerveném světle.

  Původ kosmického prachu, který

  může přežít výbuch supernovy, zajímá

  astronomy zmnoha důvodů. Prach tvoří

  nedílnou součást fungování vesmíru:

  Ukrývá rodící se hvězdy, jeho shluky při-

  spívají kformování planet, aslouží ijako

  platforma pro vytváření ashromažďování

  molekul–včetně stavebních kamenů

  života. Navzdory mnoha zásadním rolím,

  jež zmíněný materiál hraje, se ho vkosmu

  stále nachází víc, než dokážou současné

  teorie ojeho vzniku vysvětlit. Vesmír tak

  funguje spřebytkem prachu.

  Hvězdy typu WR 124 slouží také jako

  analogie, jež pomáhá astronomům pocho-

  pit zásadní období rané historie kosmu.

  Podobné umírající stálice totiž nejprve

  rozsévaly vmladém vesmíru těžké prvky

  vykované vjejich jádrech, které jsou

  běžné vsoučasné době. Webbův detailní

  snímek WR 124 navždy zachovává krátký,

  turbulentní čas přeměny aslibuje budoucí

  objevy, jež nám odhalí dávná tajemství

  kosmického prachu.

  Nový snímek ukazuje hvězdotvorné

  oblasti rozptýlené mezi spirálními

  rameny vinfračerveném světle

  2. Galaxie Phantom:

  Ve víru spirálních ramen

  Hubble–viditelné světlo

  Hubble + JWST

  JWST–infračervené světlo

• Strana 24

  hlubiny vesmíru

  objevy dalekohledu JWST

  24

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Snímek Pilířů stvoření vOrlí mlhovině

  patří již dlouho kikonickým počinům

  Hubbleova dalekohledu. Ačkoliv přístroj

  detekující převážně viditelné světlo zachy-

  til působivá oblaka zmíněné gigantické

  struktury, samotné „stvoření“ odehráva-

  jící se uvnitř zůstalo skryté. Nový obraz

  zWebbova teleskopu voboru infračerve-

  ného záření ovšem zaznamenal ičetné

  protohvězdy. Shluky prachu aplynu,

  znichž každý je mnohokrát větší než

  Sluneční soustava, představují rodící se

  stálice, které se jeví jako drobné červe-

  né tečky na pozadí sloupů. „Tyto mladé

  hvězdy ještě nespalují vodík,“ popsal Derek

  Ward-ompson zbritské University of

  Central Lancashire. „Ale jak dovnitř po-

  stupně padá víc avíc materiálu, střed stále

  houstne, až se spalování vodíku nakonec

  zažehne ateplota jádra náhle vystoupí asi

  na dva miliony stupňů.“

  Astronomové zkombinovali snímky

  zJWST voboru blízkého astředního

  infračerveného záření, čímž vznikla foto-

  grae Pilířů stvoření vnebývalém detailu.

  Zmíněné tři věže zplynu aprachu leží

  zhruba 6500 ly daleko vsouhvězdí Hada

  ajsou asi 4–5 ly dlouhé, zatímco samotná

  Orlí mlhovina měří vprůměru 55–70 ly.

  Když se dostatečně hmotné uskupení prachu

  aplynu zformuje do pozorovaných sloupů,

  začne se materiál pod vlivem vlastní gravita-

  ce smršťovat, pozvolna se zahřívá, anakonec

  dojde kutváření nových stálic. Hvězdní

  novorozenci jsou obzvlášť dobře patrní na

  okrajích dvou pilířů: Podle odhadů jsou

  staří jen několik stovek tisíc roků abudou

  se dál vyvíjet další miliony let.

  Pilíře jsou dlouhé 4–5 světelných

  let, zatímco samotná mlhovina měří

  vprůměru 55–70světelných roků

  3. Pilíře stvoření:

  Tři věže z plynu a prachu

  3. Pilíře stvoření:

  Tři věže z plynu a prachu

• Strana 25

  objevy dalekohledu JWST

  hlubiny vesmíru

  25

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Začátkem roku 2017 ohlásili astronomové

  objev sedmi kamenných planet učervené-

  ho trpaslíka TRAPPIST-1, vzdáleného od

  nás 40 ly. Pozoruhodná je přitom zejména

  jejich podobnost svnitřními členkami

  Sluneční soustavy, co se týká velikosti

  ahmotnosti. Všechny uvedené oběžnice

  však krouží ke své hvězdě mnohem blíž

  než kterákoliv planeta kolem Slunce, takže

  by se jejich trajektorie pohodlně vešly

  dovnitř dráhy Merkuru.

  Nejvnitřnější znich, TRAPPIST-1b,

  přijímá od své stálice asi čtyřnásobek energie

  vporovnání smnožstvím, jaké získává Země

  od Slunce. Přestože se nenachází vobyvatel-

  né zóně, pozorování mohou poskytnout dů-

  ležité informace ojejích sousedkách, stejně

  jako ojiných systémech utrpasličích hvězd.

  TRAPPIST-1 představuje ultrachladného

  červeného trpaslíka spektrální třídy M,

  steplotou pouhých 2566 Kashmotností

  odpovídající asi 0,09násobku Slunce.

  Zmíněná oběžnice kolem něj krouží ve

  vzdálenosti 0,011 au, ato speriodou jen

  1,51 dne. Je oněco větší než Země, ale má

  přibližně stejnou hustotu, takže se zřejmě

  jedná okamenné těleso.

  Detektor Mid-Infrared Instrument alias

  MIRI na Webbově teleskopu měřil střední

  infračervené záření, které planeta vydává,

  avýsledky naznačují, že nemá žádnou

  podstatnou atmosféru. Její denní jasnost při

  měření na vlnové délce 15 µm odpovídá asi

  500K, tedy zhruba 230°C–což je vsouladu

  smodelem, podle nějž je slapově vázaná, má

  tmavý povrch, postrádá atmosféru anepro-

  bíhá na ní redistribuce tepla zdenní strany

  na noční. Vědci použili techniku sekundární

  fotometrie zákrytu: Přístroj MIRI měřil

  změnu jasu systému, když se planeta pohybo-

  vala za hvězdou. Přestože oběžnice není dost

  horká, aby vyzařovala vlastní viditelné světlo,

  svítí vinfračerveném oboru. Odečtením jasu

  samotné stálice během sekundárního zákrytu

  od souhrnného jasu hvězdy aplanety doká-

  zali astronomové vypočítat, kolik infračerve-

  ného světla TRAPPIST-1 b vydává, aurčit

  jehoteplotu.

  4. Planeta TRAPPIST-1 b:

  Jako Země bez atmosféry

  Planeta je oněco větší než Země, ale

  má přibližně stejnou hustotu, takže

  jde zřejmě okamenný svět

  Kamenná exoplaneta TRAPPIST-1 b

  Porovnání denní teploty

  Měření planety TRAPPIST-1 b

  Měření Země

  Měření Merkuru

  Model planety TRAPPIST-1 b

  Rovnoměrná distribuce tepla

  atmosférou planety

  Model planety TRAPPIST-1 b

  Tmavý povrch, bez atmosféry,

  bez přenosu tepla

  800 K700 K600 K500 K400 K300 K200 K100 K

• Strana 26

  hlubiny vesmíru

  objevy dalekohledu JWST

  26

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Výbuch stálice představuje nesmírně dra-

  matickou událost, ale zbytky, jež po sobě

  zanechá, mohou být ještě dramatičtější.

  Snímek zJWST na středních infračerve-

  ných vlnách ukazuje úžasný příklad, asice

  pozůstatek supernovy CassiopeiaA,

  vytvořený

  hvězdným výbu-

  chem před 340 lety.

  Cas Atvoří nejmladší

  známý relikt explodující

  masivní stálice vnaší Galaxii.

  Nachází se 11000 ly daleko,

  vprůměru měří asi 10 ly–anabízí

  astronomům příležitost provést hvězd-

  nou forenzní analýzu, aby pochopili

  smrt hvězdy. Zmíněný prototypový zbytek

  supernovy široce studovala řada pozemních

  ivesmírných observatoří. Pozorování na

  více vlnových délkách lze přitom kombino-

  vat, tudíž mohou vědci „následek“ exploze

  pochopit komplexněji.

  Nápadné barvy nového snímku Cas A,

  na němž je infračervené záření převedeno

  do vlnových délek viditelného světla, ob-

  sahují množství vědeckých

  informací abadatelé je

  teprve začínají stu-

  dovat. Na levém

  horním okraji

  bubliny spočívají závěsy materiálu, který

  se jeví oranžově ačerveně vdůsledku

  emisí teplého prachu. Vuvedeném místě

  naráží vyvržená látka zvybuchlé hvězdy

  do okolního plynu aprachu. Jasná růžová

  vlákna uvnitř vnější skořápky, posetá

  shluky auzly, představují materiál ze

  samotné hvězdy: Září díky směsi těžkých

  prvků včetně kyslíku, argonu či neonu, ale

  také díky prachovým emisím, aje vidět

  ivpodobě slabších chomáčů poblíž

  centra dutiny.

  Jedna zvědeckých otázek, na

  něž může Cas Apřinést odpo-

  věď, zní: Odkud se bere kos-

  mický prach? Pozorování

  ukázala, že jej vob-

  rovském množství

  obsahují ivelmi

  mladé galaxie

  vraném

  vesmíru. Je

  přitom poměrně

  obtížné vysvětlit

  jeho původ bez super-

  nov, které chrlí do okolí

  masu těžkých prvků coby sta-

  vebních kamenů prachu. Kromě

  toho hrají zmíněné hvězdné exploze

  zásadní roli pro život, jak jej známe.

  Rozšiřují totiž do mezihvězdného prostoru

  prvky jako vápník aželezo, čímž zasévají

  zárodky nových generací stálic aplanet.

  5. Pozůstatek supernovy Cas A:

  Co zbylo z hvězdy?

  Supernova

  Cas Atvoří

  nejmladší známý

  pozůstatek

  exploze masivní

  hvězdy vnaší

  Galaxii

• Strana 27

  objevy dalekohledu JWST

  hlubiny vesmíru

  27

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Astronomové odhadují, že publikovaný

  snímek zJWST zahrnuje na 50 tisíc zdrojů

  voboru blízkého infračerveného záření.

  Nejnovější hluboké pole obsahuje dosud

  neviděné detaily voblasti vesmíru známé

  jako kupa galaxií Pandora: Tři galaktické

  kupy se navzájem spojují do megaku-

  py ajejí hmota vytváří silnou gravitační

  čočku, která umožňuje sledovat mnohem

  vzdálenější hvězdné ostrovy zdob raného

  kosmu jako přes gigantickou lupu. „Když

  přišly první snímky Pandořiny kupy, byli

  jsme překvapeni. Vpopředí se nacházelo tolik

  detailů atolik vzdálených galaxií, že jsem

  se vté fotograi ztrácela. Webb předčil naše

  očekávání,“ uvedla Rachel Bezansonová

  zUniversity of Pittsburgh.

  Nový pohled na zmíněnou kupu

  spojuje čtyři snímky zJWST do jednoho

  panoramatického. Gravitační čočka kromě

  zvětšení také zkresluje vzhled vzdálených

  galaxií, takže se velmi liší od svých protějšků

  vpopředí. Masivní čočka kupy pokřivuje

  dokonce strukturu samotného vesmíru,

  což stačí ina deformování vzhledu světla

  zodlehlých hvězdných ostrovů, které tímto

  pokřiveným prostorem prochází. Svyužitím

  Near-Infrared Camera alias NIRCam na

  Webbově teleskopu se podařilo zachytit

  útvary sexpozicemi trvajícími 4–6 hodin

  pozorovacího času. Vdalším kroku vědci

  zobrazená data pečlivě projdou avyberou

  galaxie pro následné sledování pomocí

  spektrografu Near-Infrared Spectrograph

  neboli NIRSpec. Uvedený přístroj pak

  poskytne přesná měření vzdálenosti spolu

  sdalšími detaily osložení hvězdných ostrovů

  ataké vhled do jejich rané evoluce.

  Nový snímek hlubokého pole

  obsahuje díky silné gravitační čočce

  dosud neviděné detaily

  6. Kupa galaxií Pandora:

  Pohled vesmírnou lupou

• Strana 28

  28

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  reportáž

  nový český projekt

  Foto esc Aerospace, se svolením Lukáše Krincvaje – více informací na lvice2.cz

  V

  e spolupráci sEvropskou kosmic-

  kou agenturou iniciovalo české

  ministerstvo dopravy vznik něko-

  lika zajímavých projektů, které se mohou

  dočkat realizace. Žádný návrh nebyl zatím

  denitivně vybrán, ale právě vuplynulých

  měsících došlo postupně na bližší předsta-

  vení některých uchazečů. Každá mise má

  něco do sebe, anikoliv náhodou onich

  ministerstvo hovoří jako o„ambiciózních

  projektech“.

  Jedná se například okosmický dale-

  kohled QUVIK, zaměřený na ultraalové

  záření, nebo odvojici družic SLAVIA pro

  vyhledávání nerostných surovin. Opřízeň

  se uchází iSOVA scílem studovat procesy

  ve středních avyšších vrstvách atmosféry,

  vrozmezí 60–300km, ato vglobálním

  měřítku. Družice AMBIC má potom

  sloužit kpozorování Země se zaměřením

  na Českou republiku. Poněkud odlišný

  projekt CZARM se soustředí na výzkum

  avývoj komponent pokročilých robotů

  pro použití vkosmu: Konkrétně se snaží

  vytvořit zařízení, které by nalezlo uplatnění

  na Mezinárodní vesmírné stanici. REMEC

  pak představuje přerostlý cubesat pro

  studium kosmického záření. Ačeskou

  sedmičku uzavírá nejambicióznější vize

  ze všech–LVICE², prezentovaná právě

  vpražském planetáriu.

  Cíl? Samotný Měsíc!

  Konsorcium českých rem aakademických

  institucí, jež se na LVICI² podílejí, hodlá

  poslat sondu rovnou kzemskému průvod-

  ci–čímž by se Česko zařadilo na exkluzivní

  seznam států, které něčeho takového dosáhly.

  Představa oautomatu se postupem času vyví-

  jela avprůběhu měsíců nabral na hmotnosti

  ivelikosti. Oproti původně zamýšlenému

  16U cubesatu srozměry větší krabice zahr-

  nuje současná podoba samostatnou nosnou

  konstrukci, kde převážnou část zabírá

  pohonná jednotka snádrží na palivo.

  Daný subsystém má zajistit americko-česká

  společnost Stellar Exploration EU.

  Hlavního kontraktora představuje od

  počátku rma esc Aerospace, jíž by se tak

  doslova splnil letitý sen. Zodhadované

  hmotnosti LVICE² ve výši 140kg připadá

  celých 80kg na palivo avpřípadě usku-

  tečnění projektu by se jednalo onejtěžší

  anejvětší kosmickou sondu, jaká kdy

  vnaší republice vznikla. Současně by

  jí náležel český primát nejkomplexnější

  anejdál letící sondy, prvního automatu

  vmeziplanetárním prostoru, první samo-

  statné mise kMěsíci, svlastním pohonným

  systémem aaktivní navigací, anavíc svě-

  deckým přínosem na světové úrovni.

  Neznámá oblaka

  isluneční vítr

  Prvním cílem mise je změřit koncentraci

  prachu vtzv. Kordylewského oblacích,

  vblízkém okolí libračních bodů L4 aL5

  systému Země–Měsíc. Zmíněná kvazista-

  bilní místa by mohla zachytávat mezipla-

  netární prach ovelikosti nad několik mi-

  kronů, nicméně jejich existenci se dosud

  nepodařilo přesvědčivě prokázat. Oblasti

  spotenciálně zvýšenou koncentrací prachu

  znamenají riziko pro navigaci astudi-

  um popsaných oblaků má větší význam,

  než by se na první pohled zdálo. NASA

  totiž plánuje vybudovat vcislunárním

  prostoru stanici Gateway, coby součást

  programu Artemis. Do projektu se zapojí

  také její partneři–včetně České republiky

  vrámci ESA, která nedávno podepsala

  společné memorandum Artemis Accord

  onávratu lidí na Měsíc.

  Kromě toho má LVICE² studovat

  turbulence ve slunečním větru avzávětří

  zemského souputníka. Zmíněné plazma

  vycházející ze Slunce tvoří nabité částice

  ajde onositele magnetického pole naší

  hvězdy na velké vzdálenosti. Česká mise se

  hodlá zaměřit na turbulentní kaskády ve

  slunečním větru avliv závětří Měsíce na

  jejich vlastnosti, což pomůže lépe porozu-

  mět kosmickému počasí. Dále bude sonda

  systematicky monitorovat tok galaktického

  vesmírného záření aenergetické částice ze

  Slunce vcislunárním prostoru, kde by se

  měla nacházet právě stanice Gateway.

  Vneposlední řadě má LVICE²

  sledovat tok aspektrum měkkého

  V pražském planetáriu se 23. června uskutečnilo slavnostní představení ryze české

  mise, která rozhodně nemá skromné cíle. Míří totiž rovnou k Měsíci!

  Karel Zvoník

  Se LVICͲ k Měsíci

  Česká sonda

  LVICE² v umělecké

  představě

• Strana 29

  29

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  nový český projekt

  reportáž

  rentgenového záření izáření gama arov-

  něž dostane do výbavy detektor neutronů.

  Její unikátní dráha nabídne imožnost

  zkoumat tok iontů slunečního větru

  dlouhodobě astudovat meziplanetární

  rázové vlny–čemuž se dosud věnoval

  jen velmi omezený počet zařízení, neboť

  přesné měření vyžaduje umístění mimo

  magnetosféru Země.

  Seznamte se: LVICE²

  Stávající návrh počítá sřadou vědec-

  kých přístrojů na palubě. Faraday Cup

  Analyser poslouží kcharakterizaci

  vlastností slunečního větru vokolí Měsíce,

  přičemž ho má na starosti Katedra fyziky

  povrchů aplazmatu na Matematicko-

  -fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.

  Čtyři elektrické antény LEW apřístroj

  Search Coil Magnetometer budou měřit

  vysokofrekvenční změny magnetického

  ielektrického pole avyvíjí je Ústav fyziky

  atmosféry Akademie věd. Magnetické

  vlastnosti slunečního větru bude zjišťovat

  také Fluxgate Magnetometer, vyvinutý

  na Fakultě elektrotechnické ČVUT, která

  pro sondu připraví imagnetometr AMR.

  Neméně zajímavý je přístroj PARDAL²

  neboli Particle Radiation Detector at

  Lunar Orbit and Lagrange Points, jehož

  předchůdce se nachází na českém cubesa-

  tu VZLUSAT-2 ana oběžné dráze Země

  měří dopadající vysokoenergetické protony

  adalší těžké ionty.

  Opřípadné potvrzení existence

  Kordylewského oblaků ajejich další zkou-

  mání se postará fóliový apiezoelektrický

  prachový detektor, vrežii Fakulty ja-

  derné afyzikálně inženýrské ČVUT.

  Poslední přístroj, křemíkový detektor

  SPACEDOS pro měření spektra nabitých

  částic, si již rovněž odbyl svou premiéru ve

  vesmíru. Stejně jako PARDAL² ho přitom

  dodá Oddělení dozimetrie záření Ústavu

  jaderné fyziky Akademie věd. Přístrojovou

  sekci doplní trojice kamer pro sledování

  technického stavu družice asnímkování

  Země iMěsíce, které zajistí už zmíněná

  společnost Stellar Exploration EU. Fakulta

  strojní ČVUT se pak postará ovýpočty

  asimulace oběžných drah io„design“

  celémise.

  Karel Zvoník od roku 2015 aktivně popu-

  larizuje kosmonautiku ajeho články vychá-

  zejí pro řadu internetových portálů, jako je

  OSEL.cz aiDnes.cz. Zaměřuje se zejména

  na méně známé oblasti dobývání vesmíru

  aznovupoužitelnost kosmických nosičů.

  Je stálým členem redakcí webů ElonX.cz

  aKosmonautix.cz

  Unikátní dráha LVICE² mimo

  zemskou magnetosféru nabízí

  i možnost dlouhodobě zkoumat

  tok iontů slunečního větru

  K nejzajímavějším úkolům mise má

  patřit pátrání po Kordylewského

  oblacích

  Při prezentaci byl k vidění

  i záložní letový kus legendární

  družice Magion a za povšimnutí

  stojí rovněž model přístroje

  Search Coil Magnetometer

  vlevo

  Aleš Svoboda, bojový pilot

  a člen záložního týmu

  astronautů ESA, u makety

  sondy LVICE²

• Strana 30

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  30

  dobývání Sluneční soustavy

  průzkum měsíce Ganymedu

  Foto a ilustrace ESA

  J

  upiter Icy Moons Explorer alias

  JUICE byl vroce 2012 vybrán

  coby první velká mise vprogra-

  mu ESA Cosmic Vision 2015–2025.

  Společnost Airbus Defence and Space

  uzavřela koncem roku 2015 sEvropskou

  kosmickou agenturou kontrakt na vývoj

  avýrobu zmíněné meziplanetární sondy:

  Smlouvu podepsali ředitel ESA pro vědu

  arobotický průzkum Alvaro Giménez

  avedoucí kosmických systémů rmy

  Airbus Éric Béranger. Cílem mise je

  tříletý průzkum Jupitera atrojice jeho

  ledových měsíců.

  Vzáří 2017 testovala ESA radar

  určený pro studium Jupiterových

  souputníků Ganymedu, Europy

  aKallisto, unichž se předpokládá

  existence vodního oceánu pod ledo-

  vým povrchem. Zařízení dlouhé 16m

  zvládne proniknout ledem ivodním

  prostředím apři měření registrovat

  detaily srozlišením až 50m.

  Koncem července 2019

  byla vmadridském závodě

  rmy Airbus Defence and

  Space dokončena první fáze

  stavby evropské sondy: Ve

  Španělsku sestavili její kostru azabudo-

  vali subsystém stínění itepelné ochrany.

  Následně se automat přesunul do ně-

  meckých středisek vLampoldshausenu

  Kosmická sonda JUICE nám díky své sadě výkonných

  přístrojů nabídne dosud nejpodrobnější analýzu

  Jupitera a jeho ledových měsíců. Hlavní cíl

  představuje Ganymed, na jehož oběžné dráze

  stráví evropský průzkumník celý rok

  František Martinek

  JUICE

  na cestě k Jupiteru

• Strana 31

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  31

  průzkum měsíce Ganymedu

  dobývání Sluneční soustavy

  aFriedrichshafenu, kde se montovaly

  další subsystémy avědecké vybavení.

  Nakonec sonda zamířila do francouzského

  Toulouse ke konečné integraci atestování.

  Komponenty pro ni dodalo přes šest

  desítek rem zcelé Evropy.

  Evropský vyslanec

  Počátkem letošního roku byla JUICE

  připravena vydat se na osmiletou ody-

  seu Sluneční soustavou, aby zjistila, zda

  mají oceány pod povrchem Jupiterových

  ledových měsíců potenciál hostit život.

  Šestitunová sonda se představila novi-

  nářům–včetně svých deseti vědeckých

  přístrojů, antény oprůměru 2,5m pro

  komunikaci se Zemí arozměrné řady solár-

  ních panelů (viz také Fakta).

  Coby dárek na rozloučenou pak dostala

  na zadní stranu pamětní desku na počest

  Galilea Galileiho, který vroce 1610

  poprvé sledoval Jupitera sjeho největšími

  průvodci. Vulkanický Io ajeho ledoví sou-

  rozenci Europa, Ganymed aKallisto se stali

  „prvními objevenými satelity mimo Měsíc“,

  jak uvedl Cyril Cavel. Projektový manažer

  Airbusu pro misi JUICE prezentoval kopii

  Galileova díla Sidereus Nuncius, prvního

  pojednání založeného na pozorováních

  pomocí dalekohledu. Očtyři století poz-

  ději nám moderní kosmický průzkumník

  poskytne mnohem jasnější snímky Europy,

  Ganymedu iKallisto, načež se vhistorické

  premiéře usadí na oběžné dráze druhého

  zmíněného měsíce.

  Země jako katapult

  JUICE odstartovala letos 14.dubna,

  potrvá však téměř osm let, než dosáhne

  největší planety naší soustavy ajejích tří

  ledových průvodců. Cesta započala per-

  fektním startem evropské rakety Ariane5

  zFrancouzské Guyany na pobřeží Jižní

  Ameriky aprvní signály ze sondy zachytili

  kontroloři po několika

  napjatých minutách.

  Jupiter dělí od Země přes

  600milionů kilometrů,

  ale JUICE se kněmu vyda-

  la oklikou měřící 6,6 miliardy

  kilometrů. Kurychlení

  přitom využije gravitaci Země

  apoté iVenuše, aby včervenci

  2031 dorazila kcíli. „Funguje to

  jako katapult,“ vysvětlil Nicolas

  Altobelli zESA.

  Pak bude muset sonda opatrně

  „šlápnout na brzdy“, aby mohla

  být navedena na oběžnou dráhu

  kolem obří planety. „Manévr budeme

  sledovat ze Země, aniž bychom mohli

  jakkoliv zasáhnout. Pokud JUICE selže,

  tak jsme ji ztratili,“ uvedl Cavel. Vpří-

  padě úspěchu ovšem automat uskuteční

  celkem 35 průletů kolem Europy, Kallisto

  aGanymedu–neboť podle předpokladů

  ukrývá zmíněná trojice pod ledovým po-

  vrchem oceány, jež by mohly hostit život.

  Cílem je Ganymed

  Ganymed coby největší měsíc

  Sluneční soustavy překoná-

  vá velikostí iMerkur. Navíc má

  vlastní magnetické pole soslni-

  vými polárními zářemi atamní

  podpovrchový oceán obsahuje víc

  vody než naše planeta. Podle Scotta

  Shepparda zCarnegie Institution

  for Science platí totéž pro Europu

  ajejí gejzíry ipro Kallisto sobřími

  krátery, jež díky vzdálenosti od

  silných radiačních pásů Jupitera

  tvoří potenciální útočiště budoucích

  kolonizátorů. „Oceánské světy ve

  Sluneční soustavě hostí snejvět-

  ší pravděpodobností život, takže

  Jupiterovy velké měsíce představují

  hlavní kandidáty pro jeho hledání,“

  uvedl zmíněný badatel, jenž přispěl

  mimo jiné kobjevu více než stovky

  satelitů ve vnějších oblastech naše-

  ho solárního systému.

  » fakta

  DVA A PŮL TISÍCE ČLÁNKŮ

  Evropský průzkumník dostal do vínku

  největší solární panely, jaké kdy pro

  kosmickou sondu vznikly: Umožní mu

  absorbovat maximum energie, jež bude

  naprosto nezbytná za „čárou mrazu“

  mezi Marsem aJupiterem, kde by

  mohly teploty klesnout až k−230°C.

  Desítka fotovoltaických panelů

  scelkovou plochou 85m² zajistí sondě

  elektrickou energii kprovozu všech

  systémů, včetně vědeckých přístrojů.

  Jednotlivé desky zesílené uhlíkovými

  vlákny měří 2,5 × 3,5m ana každé se

  nachází 2356 fotovoltaických článků.

  Coby dárek na rozloučenou

  dostala sonda na zadní stranu

  ipamětní desku na počest slavného

  astronoma Galilea Galileiho

• Strana 32

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  32

  dobývání Sluneční soustavy

  průzkum měsíce Ganymedu

  Nejpůsobivějším počinem sondy se nicmé-

  ně stane pokus vstoupit na oběžnou dráhu

  Ganymedu, který představuje primární cíl

  mise vhodnotě 1,6 miliardy eur: Žádný

  pozemský vyslanec totiž dosud neobíhal

  jiný měsíc než ten náš.

  Sci-fi, nebo realita?

  Mezi přístroje JUICE patří kamery,

  senzory pro analýzu chemického složení

  ledové kůry měsíců ajejich okolního pro-

  středí, magnetometry aradary, jež vytvoří

  podrobné mapy povrchu těles apoprvé

  nahlédnou ipod něj. Vědci doufají, že

  popsaná měření potvrdí přítomnost pod-

  povrchových oceánů. Názor, že by mohly

  rozsáhlé vodní masy potenciálně hostit

  život, přitom pochází už zmise Galileo

  (viz Jupiter včera, dnes azítra). „JUICE

  má za úkol odpovědět na otázky vědy, které

  nás pálí,“ podotkl po startu generální

  ředitel ESA Josef Aschbacher. „Ajedna

  znich samozřejmě zní, zda tam existuje

  život.“ Sonda jej sice nemůže najít, „ale

  může zjistit, zda je prostředí ledových měsíců

  obyvatelné“.

  Evropa poskytla pro JUICE devět

  vědeckých přístrojů, americká vesmírná

  agentura dodala desátý. Pokud sonda

  potvrdí, že rezervoáry na zkoumaných mě-

  sících nabízejí podmínky pro výskyt živých

  forem, stane se podle Oliviera Witasseho

  dalším krokem vyslání vrtáků schopných

  proniknout ledovou kůrou, amožná

  ivyslání ponorky. „Musíme být kreativní,“

  uvedl vědec podílející se na projektu. „Stále

  si můžeme myslet, že jde osci-, ale někdy se

  sci- promění vrealitu.“

  Ve smrtícím prostředí

  Jak již zaznělo, automat dorazí kJupiteru

  vroce 2031 aběhem následujících tří

  roků bude prolétat kolem Kallisto,

  Europy aGanymedu. Na konci roku 2034

  se pokusí vstoupit na oběžnou dráhu

  posledního zmíněného aměl by okolo

  něj kroužit téměř dvanáct měsíců, než

  jeho mise skončí na povrchu průvodce.

  Europa představuje obzvlášť atraktivní cíl

  pro vědce hledající známky mimozemské-

  ho života; setkání sní se však omezí jen

  na dva průlety, kvůli intenzivní radiaci

  vblízkosti Jupitera.

  Citlivou elektroniku chrání před záře-

  ním olověný materiál asondu ohmotnosti

  6350kg také obalují tepelné „přikrývky“,

  neboť ji vcílové destinaci čeká extrémní

  mráz. Na několika pracovištích po celé

  Evropě se testovaly jednotlivé díly ivzorky

  JUICE vstoupí na oběžnou

  dráhu Ganymedu, takže bude jako

  první sonda kroužit okolo jiného

  měsíce než našeho

  Poslední kontrola evropského

  robotického průzkumníka před

  startem k Jupiteru

• Strana 33

  33

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  průzkum měsíce Ganymedu

  dobývání Sluneční soustavy

  materiálů, aby bylo jisté, že fotovoltaické

  panely odolají drsnému radiačnímu pro-

  středí. Masivní magnetické pole plynného

  obra totiž vytváří gigantické struktury po-

  dobné Van Allenovým pásům uZemě, jen

  asi tisíckrát silnější. Ovšem zatímco elektro-

  nickou jednotku hluboko vtěle průzkum-

  níka odstíní speciální konstrukce potažená

  tenkou vrstvou olova, díly fotovoltaických

  panelů musejí odolat tamní radiaci vplné

  síle. Je třeba, aby fungovaly po celou dobu

  mise, přičemž budou čelit teplotám od

  +110 do −230°C.

  Nehledáme velkou rybu

  Kamery, senzory, spektrometry aradary

  pronikající skrz led budou zkoumat měsíce,

  aby určily, zda by mohly vminulosti či

  dnes hostit život. Přístroje se přitom nebu-

  dou dívat ani tak na zmrzlý povrch, ale spíš

  o10–15km hlouběji: Extrémní prostředí

  tamních rozlehlých vodních oceánů by to-

  tiž mohlo tvořit domov bakterií adalších

  jednobuněčných organismů.

  Jak ovšem uvedl Aschbacher, mise

  nezvládne detekovat „velké ryby nebo

  živočichy“. Místo toho bude hledat pod-

  mínky vhodné kpodpoře živých forem,

  včetně kapalné vody azdrojů energie, jež

  by mohly pocházet ze slapového účinku

  gravitace Jupitera na jeho průvodce. Podle

  Altobelliho by pak měření magnetic-

  kých signálů mohlo určit, zda je voda na

  Ganymedu vkontaktu sjeho skalnatým

  jádrem, takže by se vní mohly rozpustit

  chemické prvky nezbytné pro život.

  František Martinek pracoval od roku 1978

  do konce února 2014 na Hvězdárně Valašské

  Meziříčí, kde se věnoval především popularizaci

  astronomie akosmonautiky. Na internetu pub-

  likoval již víc než 2500článků onovinkách ve

  výzkumu vesmíru. ČAS mu udělila cenu Littera

  Astronomica za popularizaci astronomie

  Jupiter včera, dnes a zítra

  Průzkumu „krále planet“ dlouho

  dominovala NASA, počínaje prů-

  letem dvou Pioneerů v70.letech

  apoté iVoyagerů. UJupitera přitom

  stále funguje americká sonda Juno,

  která se na jeho oběžné dráze usadila

  vroce 2016 anedávno dokonči-

  la 51.oběh. Vzávěru příštího roku

  vyšle NASA kplynnému obrovi

  ještě lépe chráněného průzkumníka:

  Dlouho očekávaný Europa Clipper

  předstihne JUICE vpříletu kcíli více

  než orok, neboť odstartuje na silnější

  raketě Falcon Heavy firmy SpaceX.

  Obě sondy pak spojí síly, aby studo-

  valy Europu jako dosud žádný jejich

  předchůdce.

  Kromě již zmíněné Juno zatím

  kolem gigantické planety kroužil jen

  americký robotický průzkumník

  Galileo, který se na ni zaměřil vletech

  1995–2003. Mnoho otázek oJupiteru

  ajeho měsících přesto zůstává nezod-

  povězených, zejména co se týká po-

  tenciálu zmíněných těles hostit život.

  JUICE aEuropa Clipper tedy společně

  prohloubí naše chápání Jupiterova

  systému, amožná ipřipraví cestu pro

  budoucí přistání na Europě vpodání

  zvažované sondy Europa Lander.

  Sondu ohmotnosti 6350 kilogramů

  obalují tepelné „přikrývky“, neboť

  ji vcíli čeká extrémní mráz kolem

  minus 230 stupňů

  Start sondy JUICE

  zajistila evropská

  raketa Ariane 5

• Strana 34

  dobývání Sluneční soustavy

  průzkum měsíce Ganymedu

  Návrat

  k Zemi

  JUICE se krátce

  vrátí k Zemi:

  V červnu 2026,

  respektive v led-

  nu 2029 „rodnou“

  planetu obletí,

  což jí ušetří

  významné množ-

  ství pohonných

  hmot.

  Přílet

  k Jupiteru

  Půl roku před tím,

  než dospěje v čer-

  venci 2031 k cíli

  své cesty, zahájí

  automat výzkum-

  nou část mise.

  6

  5

  34

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Automat vynesla

  evropská raketa Ariane 5,

  která měla za sebou už

  110 úspěšných startů. Šlo

  o její poslední let.

  2

  Příprava systémů

  Po vypuštění sondy trvalo

  2,5 týdne, než se rozložily její

  antény. Dipólovou anténu

  podpovrchového radaru RIME

  se napoprvé plně vysunout

  nepodařilo.

  Gravitační

  manévr

  V srpnu 2024 prove-

  de JUICE manévr zva-

  ný gravitační prak.

  Jako první v dějinách

  kosmonautiky přitom

  využije k úpravě

  své dráhy i rychlosti

  gravitaci soustavy

  Země–Měsíc.

  3

  1

  Start

  Sonda odstartovala 14. dubna

  na druhý pokus z kosmodromu

  Kourou ve Francouzské Guyaně.

  JUICE představuje

  nejnovější z dlouhé

  řady ambiciózních

  misí k Jupiteru.

  Poprvé kolem něj

  roku 1973 prolétl

  Pioneer 10. Automat

  Galileo se v roce 1995

  v historické premiéře

  usadil na oběžné dráze

  plynného obra, aby

  jej studoval. O dvě

  dekády později pak

  následovala sonda

  Juno a další zkoumání

  gigantické planety.

  4

  Návštěva Venuše

  Dalším gravitačním manévrem si

  sonda pomůže v srpnu 2025 při

  průletu kolem Venuše.

  Cesta Sluneční soustavou

• Strana 35

  35

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  průzkum měsíce Ganymedu

  dobývání Sluneční soustavy

  JUICE bude zkoumat tři

  souputníky Jupitera – Europu,

  Kallisto a Ganymed. Podle

  předpokladů jich má planeta

  celkově až 90, tedy nejvíc

  ze všech členek Sluneční

  soustavy.

  V cíli

  Při průzkumu Jupitero-

  vých měsíců u nich sonda

  provede 35 průletů a na-

  konec se usadí na oběžné

  dráze Ganymedu.

  2 průlety

  400km přiblížení

  Europa

  Zmíněný měsíc

  může potenciálně

  hostit život, proto

  se JUICE zaměří

  na pátrání po dů-

  kazech existence

  organických

  molekul v ledu,

  případně ve vod-

  ní páře unikající

  do vesmíru.

  počet vědeckých

  přístrojů na

  palubě sondy,

  od spektrálních

  zobrazovacích ná-

  strojů po radary

  celková délka mise;

  před dosažením cíle

  automat nejprve

  prolétne kolem Venuše

  a dvakrát se vrátí

  k Zemi

  plocha solárních panelů,

  které průzkumník

  využívá; bude se pohy-

  bovat v prostředí, kde je

  sluneční svit až 30krát

  slabší než na Zemi

  teplota na oběžné dráze Jupitera;

  oproti tomu při průletu u Venuše

  čeká sondu žhavých 250 °C

  počet lidí, kteří se zapojili do příprav-

  ných prací; v režii ESA se na projektu

  podílelo 23 zemí, 18 institucí a 83 sou-

  kromých společností

  21 průletů

  200km přiblížení

  Kallisto

  Na souputníkovi

  s nejstarším a krátery

  nejvíc zjizveným

  povrchem v celé naší

  soustavě bude sonda

  získávat detailnější

  poznatky o prostředí

  raného Jupiterova

  systému a studovat

  strukturu i chemické

  složení tělesa.

  400km přiblížení

  12 průletů

  Ganymed

  Jako jediný přirozený

  satelit ve Sluneční

  soustavě generuje

  vlastní magnetické

  pole – a kromě něj se

  JUICE zaměří na at-

  mosféru měsíce, jeho

  jádro, ale i výskyt

  ledu a potenciální

  existenci podpovr-

  chového oceánu.

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  JANUS – optická kamera

  bude zkoumat globální

  i místní vlastnosti a procesy na

  Europě a mapovat oblačnost

  na Jupiteru

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  MAJIS – zobrazovací

  spektrometr najde využití při

  sledování mraků i atmosféry

  Jupitera a při charakterizování ledu

  a minerálů na povrchu jeho měsíců

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  GALA – laserový výškoměr

  bude studovat slapové

  deformace Ganymedu a topografii

  povrchu ledových souputníků

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  J-MAG – magnetometr

  prozkoumá magnetické pole

  Jupitera i Ganymedu včetně toho,

  jak se ovlivňují

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  RPWI – nástroj k měření

  emisí rádiového záření

  a plazmatického prostředí

  v okolí sondy

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  UVS – ultrafialový

  spektrograf bude

  zaznamenávat UV záření měsíců,

  aby bylo možné určit složení jejich

  povrchu i atmosféry – včetně

  vodních výtrysků na Europě

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  SWI – přístroj ke zkoumání

  teplotní struktury, složení

  a dynamiky Jupiterovy atmosféry

  i povrchu ledových průvodců

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  RIME – radar schopný

  proniknout devět kilometrů

  pod led se zaměří na podpovrchovou

  geologii i geofyziku ledových

  měsíců a na zjišťování přítomnosti

  vody

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  PEP – sada senzorů, které

  mají charakterizovat

  plazmatické prostředí Jupiterova

  systému

  70 71

  FE AT URE PLANET NINE

  PLANET NINE FE AT URE

  FE AT URE JUICE

  JUICE FEAT UR E

  by

  CATHERINE REGAN

  Catherine is a PhD student at UCL’s Mullard

  Space Science Laboratory.

  JUICE, or the JUpiter ICy moons Explorer, is a European

  Space Agency (ESA) mission that will travel to Jupiter and

  its moon system with various instruments to help us

  understand gas giant systems. It will be launching on 13

  April 2023. Although it is an ESA-led mission, there have

  been engineering contributions from NASA and JAXA

  To help us understand our own Solar System and gas

  giants across the Universe, JUICE will be studying Jupiter’s

  environment, in addition to some of its icy moons. The

  mission’s theme is ‘the emergence of habitable worlds

  around gas giants’, as it is thought that moons such as

  Europa are likely to contain signs of life.

  JUICE will be the first spacecra ever to orbit a moon in

  the outer Solar System, when it changes orbit from Jupiter

  to Ganymede at the end of the nominal mission.

  In 2024, the Europa Clipper will blast o, arriving at the

  moon in 2030 to carry out further research.

  The number of scientific instruments

  carried by JUICE, from spectral imaging

  tools to radar. Find out more about these

  tools on the opposite page.

  JANUS

  This optical camera system will be

  JUICE’s eyes, studying the features of

  the moons, as well as the clouds of

  Jupiter itself.

  UV imaging spectrograph (UVS)

  This will study the composition and

  dynamics of the moon’s exospheres,

  as well as Jupiter’s atmosphere and

  beautiful aurorae.

  Moons and Jupiter Imaging Spectrometer

  (MAJIS)

  This will be used to study the atmospheric

  features of Jupiter, as well as the ice and

  other minerals found on the Jovian moons.

  Li-o!

  Start here

  All systems ready!

  Lunar-Earth yby

  A visit to Venus

  Next stop... Earth?

  Sub-millimeter Wave Instrument (SWI)

  This will measure the atmosphere

  of Jupiter and the exospheres of its

  moons, to determine their structure and

  composition.

  JUICE Magnetometer (J-MAG)

  This will allow JUICE to study the

  magnetic fields of Jupiter and Ganymede,

  and how they interact with each other.

  Particle Environment Package (PEP)

  This includes a number of sensors to

  characterise the plasma* environment

  of the Jupiter system.

  Ganymede Laser Altimeter (GALA)

  This tool will help to provide evidence

  for subsurface oceans within the Jovian

  moons. It will also map the topography of

  the moons.

  Radar for Icy Moons Exploration (RIME)

  This ice-penetrating radar can see nine

  kilometres below the surface, in order

  to discover the subsurface features of

  the moons.

  Radio and Plasma Wave Investigation

  (RPWI)

  This will characterise radio emissions of

  Jupiter’s magnetic field and the plasma*

  environment on Jupiter and its moons.

  *A plasma is a partly or wholly ionised gas whose particles

  exhibit collective responses to magnetic and electric fields.

  Gravity and Geophysics of Jupiter

  and Galilean Moons (3GM)

  This will study the gravitational field of

  Ganymede, and the atmospheres and

  ionospheres of Jupiter and its moons.

  The total duration of JUICE’s mission.

  In that time it will have been to Venus

  and back to Earth (twice!), before

  reaching Jupiter and its moons.

  The impressive size of JUICE’s solar

  panels. JUICE has to operate where

  sunlight is 25 times weaker than on

  Earth, so it needs to be able to collect

  lots of light.

  The temperature that JUICE will have to

  operate in while in the orbit of Jupiter.

  However, during its Venus yby, the

  temperature will be +250°C!

  The number of people who worked on

  the JUICE mission. This ESA-led, global

  collaboration included 18 institutions,

  23 countries and 83 companies.

  Everything you need to know about

  ESA’s much-anticipated JUICE mission

  Words Catherine Regan

  Infographic James Round

  What will JUICE’s

  What tools does JUICE have on-board?JUICE: IN NUMBERS

  What is JUICE?

  Journey

  to Jupiter

  01

  02

  03

  04

  06 07

  05

  Welcome to Jupiter A Jovian joyride

  JUICE will be focusing its aention on three

  of Jupiter’s moons – Europa, Callisto and

  Ganymede – but it’s estimated that the gas

  giant has more than 90 moons, the most of any

  planet in our Solar System!

  JUICE is the latest in a long line of

  ambitious missions involving Jupiter,

  starting with the first yby by Pioneer 10

  in 1973. In 1995, Galileo became the first

  spacecra to orbit Jupiter, with the broad

  aim of studying the planet and its moons.

  And Juno followed two decades later to

  further investigate the gas giant.

  It’s believed that this moon could

  potentially support life, so JUICE will

  be looking for evidence of organic

  molecules and other biosignatures

  within the ice, and also within

  water vapour that Europa may vent

  into space.

  Ganymede is the only moon in

  the Solar System to generate its

  own magnetic field. JUICE will

  analyse this, along with the moon’s

  atmosphere, complex core, its ice

  content, and the potential of

  a subsurface ocean.

  With the oldest and most heavily

  cratered surface in the Solar System,

  JUICE will be investigating Callisto

  to beer understand the features

  and environment of the early Jovian

  system. It will also study its structure,

  composition and chemistry.

  Number of ybys Number of ybys Number of ybys

  Closest approach Closest approach Closest approach

  During its eight-year journey,

  JUICE will take in some of our

  Solar System’s most spectacular

  sights, as it uses the gravity of

  other planets and moons to help

  it reach its final destination.

  JUICE will be launching

  on an Ariane 5 rocket, the

  ‘workhorse’ of the ESA. Aer

  110 successful launches, this

  launch will be Ariane 5’s last,

  as it is due to be replaced by

  the new Ariane 6.

  2 21 12

  400km 200km 400km

  10

  85m

  8

  years

  -230°C

  >2,000

  !

  !

  JUICE will then travel back to Earth,

  where it will perform not one, but two

  ybys in September 2026 and January

  2029. These gravity assists allow the

  cra to save a significant amount of

  propellant on its journey.

  JUICE will be launching

  from French Guiana, which

  is Europe’s spaceport,

  within the launch window

  in April 2023.

  Aer launch, it will take

  JUICE around 2.5 weeks to

  complete the deployment

  of its antennas, probes

  and magnetometer boom.

  In August 2024, JUICE will

  perform a yby of the

  Earth-Moon system, known

  as a Lunar-Earth gravity

  assist (LEGA) – the first

  ever to be carried out.

  In August 2025, JUICE will

  perform a yby of Venus,

  where it will receive

  another gravity assist.

  In January 2031, JUICE

  will begin its science

  phase, before reaching

  Jupiter in July.

  JUICE will perform 35 ybys

  as it explores Jupiter's moons,

  then will sele into orbit

  around Ganymede in 2034.

  journey look like?

  !

  Europa Callisto Ganymede

  3GM – přístroj bude

  studovat gravitační pole

  Ganymedu, rozsah oceánů na

  ledových měsících a strukturu

  atmosféry i ionosféry

  JUICE v číslech

  Špičkové

  vybavení

  10

  8 let

  85 m²

  −230 °C

  >2000

  7

• Strana 36

  36

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  dobývání kosmu

  vesmírné elektrárny

  Foto a ilustrace ESA, NASA

  Z

  hlediska lidských potřeb tvoří

  Slunce nevyčerpatelný zdroj.

  Každou hodinu dodá naší planetě

  energii, kterou celá globální populace po-

  třebuje na jeden rok fungování. Exaktně

  vyjádřeno, infračervené, viditelné

  aultra alové záření představuje na

  úrovni Země úctyhodných 1355W/m².

  Jenže 30 % ztoho atmosféra odrazí zpět

  do prostoru adalších 17 % pohltí cestou

  kzemskému povrchu. Polovina tak „zmi-

  zí“ dřív, než se dostane až knám. Navíc

  sluneční záření nedopadá kolmo, takže

  urovníku má energii 700W/m², kdež-

  to ve střední Evropě asi jen 150W/m².

  Pokud se ovšem vyplatí pozemní sluneční

  elektrárny, pak by jejich kosmické protějš-

  ky mohly znamenat zlatý důl.

  Klady, ale izápory

  Solární elektrárny na oběžné dráze nabízejí

  spoustu výhod. Neovlivňují je rozmary

  počasí, Slunce jim svítí pořád ajejich

  fotovoltaické články se nezapráší, ale na-

  nejvýš přirozeně degradují. Stejně tak při

  vhodně zvolené oběžné dráze nemusejí

  brát ohled na střídání dne anoci, tudíž

  fungují vrežimu 24/7, anavíc prakticky

  bezúdržbově. Proud energie zvesmíru je

  kromě toho trvalý apředvídatelný, takže se

  lze vyhnout různým propadům ašpičkám

  jako u„obnovitelných“ zdrojů–například

  při slabém či naopak silném větru vpřípa-

  dě větrných elektráren.

  Existují ovšem idvě zásadní nevýhody,

  znichž první představuje doprava vyrobené

  energie zoběžné dráhy na Zemi. Pomocí

  drátů to při nejlepší vůli nepůjde, abude

  tedy potřeba řešit přenos bezdrátový. Je

  prakticky jisté, že se při něm dostanou ke

  slovu mikrovlny, čeká nás však spousta tech-

  nických „oříšků“. Bude se jednat opřesun

  ohromného množství energie na vzdále-

  nost desítek tisíc kilometrů askrz nepříliš

  přátelské prostředí atmosféry. Druhá výzva

  pak spočívá vceně za vynesení samotné elek-

  trárny. Modelové zařízení ovýkonu 2 GW,

  srovnatelné se dvěma reaktory Temelína, by

  Původně je lidé považovali za sci-fi, načež se podobným nápadům dlouhé

  roky vysmívali. Dnes už se však vyrábějí první prototypy a zítra se kosmické

  elektrárny stanou realitou

  Tomáš Přibyl

  Elektrárny nad hlavou

  Dřív představovaly kosmické

  sluneční elektrárny sci-fi, zato

  dnes se čím dál víc blíží realitě

  dobývání kosmu

  vesmírné elektrárny

• Strana 37

  vesmírné elektrárny

  dobývání kosmu

  37

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  dobývání kosmu

  vesmírné elektrárny

  vážilo 6–8000t, což odpovídá 12–16ná-

  sobku ISS. Stanice však krouží ve výšce

  400km, zatímco elektrárna by se musela

  pohybovat na výrazně vyšší orbitě.

  Vynášení nákladu na nízkou oběžnou

  dráhu přitom aktuálně vychází na vyšší

  jednotky tisíc dolarů za kilogram. Rekordní

  Falcon 9 společnosti SpaceX má být scho-

  pen létat za cenu hluboko pod tisíc dolarů

  za kilogram, přestože na komerčním trhu

  jde pochopitelně ovětší částku. Revoluci

  snad přinese nově vyvíjený nosič Starship

  ajemu podobné, snimiž má doprava na

  orbitu zlevnit pod 50 dolarů za kilogram.

  Gigant zMuskovy dílny by tak mohl slu-

  neční elektrárnu vynést za stovky milio-

  nů dolarů, což se dá srovnat třeba sjedním

  startem raketoplánu. Další pokles by pak

  zajistilo využití lokálních zdrojů, například

  výstavba zmíněného zařízení zmateriálů

  vytěžených na Měsíci, která ovšem zatím

  spadá do říše absolutní sci-.

  Hledání správné cesty

  Už vroce 1941 popsal Isaac Asimov

  vpovídce Reason stanici, která energii ze

  Slunce přeposílala kdalším planetám po-

  mocí mikrovln. Na amerického spisovatele

  pak–zřejmě nevědomky–navázal sovětský

  vědec Nikolaj Semjonov krátce po startu

  prvního Sputniku, když plánoval pokrýt fo-

  tovoltaickými články povrch Měsíce, odkud

  by se pak energie předávala na Zemi. První

  realistický projekt každopádně vznikl vlis-

  topadu 1968 astál za ním americký vědec

  českého původu Peter Glaser.

  „Otec kosmických elektráren“ poprvé

  doporučil použít kjejich umístění geosta-

  cionární oběžnou dráhu ve výšce 35890km

  nad rovníkem, kde doba oběhu zařízení ko-

  lem Země odpovídá jednomu otočení planety

  okolo vlastní osy. Pozemskému pozorovateli

  se tak družice na nebi jeví jako nehybná.

  Glaser navrhl, aby měla elektrárna nazvaná

  Solar Power Satellite tvar čtverce se stranou

  odélce 8km. Při 18% účinnosti fotovoltaic-

  kých článků by pak dokázala vyrábět 15 GW,

  zčehož by se třetina „ztratila“ při přeměně ze

  stejnosměrného proudu na mikrovlny apři

  jejich průchodu atmosférou.

  Badatel se slunečním elektrárnám věno-

  val dál avroce 1973 si nechal patentovat

  mikrovlnný přenos energie na velké

  vzdálenosti, bez nějž její výroba ve vesmíru

  postrádá smysl. Glaserův princip počítá na

  elektrárně svyzařovací anténou oprůměru

  1km ana Zemi seliptickým přijímačem

  odélce až 200km, nazývaným rekté-

  na–zanglického „rectifying antenna“

  neboli „usměrňovací anténa“. Vroce

  1975 pak mikrovlnný přenos otestovali

  vJet Propulsion Laboratory vkaliforn-

  ské Pasadeně ana vzdálenost 1,5km se

  „ztratilo“ jen 15 % zvyslaného množství

  energie, což bylo překvapivě málo.

  Budoucí energie pro lidstvo má

  přicházet doslova z nebes

  Otec kosmických elektráren z Žatce

  Za „otce kosmických elektráren“ se pokládá česko-

  -americký vědec Peter Glaser, narozený 5.září

  1923 vŽatci. Vroce 1948 emigroval do Spojených

  států, kde pracoval vsoukromém iakademickém

  sektoru azískal si pověst vizionáře. Vedl mimo jiné

  vývoj pasivního koutového odražeče laserových

  paprsků LRRA vprogramu Apollo, jehož pomocí

  lze měřit vzdálenost Měsíce od Země spřesností na

  milimetry. Připravil ijeden zexperimentů, který

  se dostal na oběžnou dráhu vlednu 1986 sraketo-

  plánem Columbia STS-61C. Glaser zemřel vkvětnu

  2014, ve věku 90 let.

  Půjde opřenos ohromného

  množství energie na desítky tisíc

  kilometrů askrz nepříliš přátelské

  prostředí atmosféry

• Strana 38

  dobývání kosmu

  vesmírné elektrárny

  38

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Jeden z projektů výstavby sluneční

  elektrárny, do níž se měly zapojit

  raketoplány

  Žádné hranice

  Otři roky později myšlenku rozpracova-

  ly americké rmy Boeing aGrumman.

  Podle jejich projektu měla mít vesmírná

  elektrárna rozměry 23×5km, hmotnost

  80–100000t avyrábět 10 GW. Přes

  500astronautů by ji na geostacionár-

  ní dráze sestavovalo půl roku adalších

  200 jejich kolegů by na nízké dráze

  zajišťovalo překládku zraketoplánů na

  kosmickétahače.

  NASA aamerické ministerstvo obrany

  zpracovaly vletech 1978–1981 podrobnou

  studii. Zahájily ji sice svědomím, že nan-

  cování podobné elektrárny je zatím praktic-

  ky nemožné, ataké ztechnického hlediska

  problematické; na druhé straně však stavěly

  na tom, že se jedná oslibný plán, jehož

  čas jednou přijde. Závěr zněl optimisticky:

  Koncept nenaráží na žádné technické

  či jiné hranice, aje tedy realizovatelný.

  Vroce 1997 doplnila NASA původní

  práci oaktuální vývoj aosedm let později

  provedla její ekonomickou revizi. Pentagon

  pak projekt znovu studoval vroce 2007,

  ato isohledem na „národní bezpečnost“.

  Zůstává spousta otazníků

  Kolem slunečních kosmických elektráren

  ovšem zůstává mnoho otazníků. Pomiňme

  nyní otázky týkající se dopravy do vesmíru,

  sestavování či provozu. Pro stabilitu

  aorientaci bude třeba využívat iontové

  motory, jenže obří konstrukce si vyžádají

  obří zásoby paliva. Ajak se potom projeví

  značný přírůstek těžkých částic vpodobě

  iontů zmotorů na oběžné dráze? Největší

  neznámou však představuje přenos energie

  pomocí mikrovln. Jak jejich svazek ovlivní

  živé organismy či elektroniku? Rektény

  samozřejmě vzniknou vneobydlených

  oblastech, nejspíš na moři či při pobřeží,

  ale třeba ptákům vprůletu nad nimi nikdo

  nezabrání. Aco když se anténa sluneční

  elektrárny lehce odkloní od správné polo-

  hy? Odchylka opůl stupně totiž znamená,

  že svazek mikrovln mine cílovou oblast

  ostovkykilometrů…

  Plánuje se, že rekténa bude desetkrát

  větší než anténa vysílací. Modelové příkla-

  dy hovoří oelipse srozměry 13×9km,

  vjejímž středu dosáhne energetický proud

  23 mW/cm² apři okrajích 1mW/cm².

  Sluneční záření má na rovníku výkon

  asi 700 mW/cm², azdaného hlediska se

  tedy jedná ozanedbatelné hodnoty. Přesto

  Předstartovní příprava družice SSPD-1

  Na geostacionární dráze

  by doba oběhu elektrárny kolem

  Země odpovídala jedné otočce

  planety okolo vlastní osy

  Kosmické

  elektrárny mohou

  v plánech nabývat

  nejrůznějších

  podob a tvarů

• Strana 39

  vesmírné elektrárny

  dobývání kosmu

  39

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  půjde onepřirozené mikrovlnné záření:

  Nezpůsobí ohřev atmosféry? Bezpochyby

  ano, ale jak velký? Nevytvoří „oblak tepla“,

  nezmění mikroklima? Nepoškodí ozonosfé-

  ru, což by mělo dalekosáhlý dopad na lidské

  zdraví? Nenaruší se ionosféra, potažmo

  rádiové vysílání? Aco družice? Podobně jako

  ptáci totiž do mikrovln čas od času vletí, byť

  třeba jen na zlomky sekundy.

  Navíc, 60 slunečních elektráren na

  geostacionární dráze by osvětlovalo Zemi

  podobně jako Měsíc vúplňku. Prakticky

  by zmizela tma asní hvězdná obloha, jak

  ji známe–jistě kvelké nelibosti astrono-

  mů inemalé části lidstva. Otom, že by se

  dopady mikrovln dotkly také radioastro-

  nomie, asi netřeba hovořit. Mimochodem,

  všechny obavy jen podtrhuje zájem armád

  omikrovlnné záření zvesmíru. Jeho svazky

  by mohly rušit rádiová spojení avyřazovat či

  poškozovat elektroniku na oběžné dráze ina

  Zemi. Jinými slovy by se dala kosmická elek-

  trárna snadno zneužít jako zbraň. Nejasností

  tak evidentně zbývá ještě celá řada.

  Třetina energie zvesmíru

  Evropská kosmická agentura získala loni

  na podzim nance na dvě studie vrámci

  iniciativy SOLARIS, která by měla do

  roku 2025 připravit podklady pro výstavbu

  prakticky použitelné sluneční elektrárny na

  oběžné dráze. Účelem je jednak zmapovat

  technické, politické iprogramové výzvy

  ajednak řešit komerční stránku věci.

  Podle slov ESA projekt zajistí, že se „Evropa

  stane klíčovým partnerem–apotenciálně

  ilídrem–vmezinárodních závodech směřu-

  jících kčistéenergii“.

  SOLARIS má podpořit plán „nulových

  emisí“ do roku 2050 astudie už nabídly

  první výstupy: Jen zevropských kosmických

  elektráren by se měl zisk do roku 2070

  pohybovat mezi 149 a262 mi liardami eur.

  Na konci zmíněného období bude praco-

  vat 54 zařízení sjednotkovou kapacitou

  1GW ase souhrnnýmpřínosem 601mi-

  liard eur (vyjádřeno mimo jiné snížením

  emisí), zatímco výdaje na jejich vývoj

  aprovoz dosáhnou 418 miliard. Podle studií

  by měla každá z54 elektráren stát 8,1mi-

  liardy adalších 7,5 miliardy by si vyžádalo

  její fungování po dobu 30 let. Uvedená čísla

  jsou podmíněna „výrazným technologickým

  pokrokem“. Pokud kněmu nedojde anastane

  nejhorší možný scénář, bude jedna elektrár-

  na stát 33,4 miliardy ajejí provoz 31,1mi-

  liardy. Nejistota vcenách tedy zůstává velká.

  Každopádně by popsaná síť mohla pokrýt

  třetinu spotřeby Evropské unie.

  Ani další hráči nespí

  ESA ovšem není jediná, kdo se snaží, aby

  jí vtechnologii kosmických elektráren

  neujel vlak. Například China Academy of

  Space Technology neboli CAST už loni

  včervnu oznámila, že vroce 2028 otestuje

  mikrovlnný přenos energie mezi družicemi

  navzájem amezi družicemi aZemí. Odva

  roky později chce mít na orbitě expe-

  rimentální zařízení vyrábějící 1 MW

  energie pro pozemské potřeby aza dalších

  dvacet let má jít oplnohodnotnou elektrár-

  nu produkující 2 GW.

  Británie zas vrámci Space Energy

  Initiative alias SEI plánuje první

  kosmickou elektrárnu vpolovině 40.let

  avblíže neupřesněné době hodlá ve

  vesmíru vyrábět 30 % své spotřeby.

  USNaval Research Laboratory chystá

  na příští rok start demonstrační elektrárny

  ARACHNE, zatímco univerzita vjapon-

  ském Kjúšú pracuje na projektu Energy

  Orbit, kdy by 1600 menších družic

  posílalo energii mezi různými oběžnými

  dráhami. Americký satelit SSPD-1 neboli

  Space Solar Power Demonstrator pak

  letos dokázal předat zorbity na Zemi „de-

  tekovatelné“ množství energie. Doba, kdy

  začneme brát kosmické elektrárny vážně,

  tak možná vůbec není daleko.

  Ing. Tomáš Přibyl se už přes třicet let věnuje

  kosmonautice avšemu, co sní souvisí. Osobně

  se setkal svíce než 260 kosmonauty anavští-

  vil všechna střediska NASA. Napsal celou

  řadu knih okosmonautice, například Smrt

  měla jméno Challenger, Den, kdy se nevrátila

  Columbia nebo Dobytí Měsíce. Působí jako

  kurátor letectví akosmonautiky vTechnickém

  muzeu vBrně

  » fakta

  S VODOU SE NEPOČÍTÁ

  Sluneční elektrárna nemusí využívat

  jen solární (fotovoltaické) články.

  Pomocí energie naší hvězdy se může

  také ohřívat určité médium, například

  voda, anásledně roztáčet obří turbíny

  napojené na generátory. Spopsaným

  konceptem se však příliš nepočítá,

  protože každé mechanické zařízení

  je kpoškození aporuše podstatně

  náchylnější než jeho víceméně

  pasivní protějšek.

  Do roku 2070 chce mít ESA

  celkem 54 elektráren sjednotkovou

  kapacitou 1 GW, které by pokryly

  třetinu evropské spotřeby

  ESA se kosmickými

  elektrárnami zabývá

  v rámci projektu

  SOLARIS

• Strana 40

  40

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Dávný štítový vulkán Olympus Mons

  se na rudé planetě tyčí do 21900m. Jde

  onejvyšší horu ataké rekordní sopku

  Sluneční soustavy. Vedle impozant-

  ních vertikálních rozměrů ohromuje

  irozlohou, která odpovídá téměř území

  Polska. Podle dnešních odhadů hora

  vznikla véře označované jako hespe-

  rian, zhruba před 3–3,7 miliardy let.

  Jednalo se oobdobí doznívající vlny

  kosmického bombardování azačátku

  masivního výlevného vulkanismu, kdy

  se do širokého okolí šířily převážně

  málo viskózní lávy. Vznikala znich je-

  zera apomalu tuhla, čímž se zformovaly

  rozsáhlé lávové štíty.

  Podle toho, co víme, měl tehdy

  Mars podstatně hustší atmosfé-

  ru, celkově teplejší podnebí avelké

  množství povrchové vody. Nelze ani

  vyloučit, že se na planetě nacházel

  ohromný rezervoár, pokrývající větši-

  nu severní polokoule. Hora Olympus

  Mons tak mohla představovat rozlehlý

  vulkanický ostrov, znějž se láva vylé-

  vala přímo do oceánu.

  Vporovnání se Zemí

  Anthony Hildenbrand ajeho kolegové

  zfrancouzské výzkumné agentury

  CNRS aUniversité Paris-Saclay pro-

  zkoumali svahy zmíněné sopky arov-

  něž dávná pobřeží voblasti Tharsis

  Montes, kde se nacházejí idalší velké

  štítové vulkány. Pozorované struktu-

  ry pak vědci porovnali se sopečnými

  ostrovy na Zemi, kde se láva střetává

  smořskou vodou.

  Badatelé se domnívají, že horní

  okraj šestikilometrového srázu obklo-

  pujícího Olympus Mons vznikl zřejmě

  počátkem hesperianu, kdy ho utvořila

  láva vtékající do marsovského oceánu.

  Podobné geologické rysy jsou patrné

  ina svazích štítového vulkánu Alba

  Mons, ležícího 1800km severozápad-

  ně od rekordní hory.

  kosmické objevy a události

  Olympus Mons

  patří do většího

  komplexu

  Tharsis. V něm

  se nachází

  několik dalších

  vysokých sopek,

  s nimiž vulkán

  utváří řetězec

  vzniklý během

  sopečných

  erupcí v dějinách

  Marsu

  Průzkum svahů obřího vulkánu Olympus Mons na Marsu naznačuje, že se kdysi

  jednalo o vulkanický ostrov, obklopený rozsáhlým oceánem

  Ostrov

  vmarsovském

  oceánu?

  Ostrov

  vmarsovském

  oceánu?

  – 4 500 – 3 500 – 3 000 – 2 500 – 1 500 – 1 000 – 500 0– 2 000– 4 000

  Marsovská historie v milionech let

  Marsovská historie v milionech let

  Pre-Noachian Noachian Hesperian Amazonian

• Strana 41

  kosmické objevy a události

  41

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Foto a ilustrace NASA/ESA; The Meteorological Society (J. Gattacceca), CSIC, J. Diego, ESO/ALMA, Balsalobre-Ruza, Boeing, Midjourney

  Připravili Martin Reichman, Stanislav Mihulka

  Odborníci odhadují, že se na Sahaře nachází okolo 780 tisíc meteoritů nejrůznějších

  velikostí. Patří knim i646gramový kus pojmenovaný Northwest Africa (NWA)

  13188, objevený vroce 2018 vMaroku. Podle vědců je naprosto výjimečný: Jde

  totiž zřejmě opozemskou horninu, která strávila nějakou dobu ve vesmíru apoté

  se vrátila zpátky do marocké pouště.

  Divokou historii meteoritu NWA 13188 vyvozují badatelé zanalýzy obsa-

  hu izotopů, konkrétně helia-3, berylia-10 aneonu-21, jež vznikají při vystavení

  hornin kosmickému záření. Vědci proto odhadují, že

  mu zmíněný materiál čelil několik desítek tisíc

  let. Zatím bohužel není jasné, jak se dostal

  na oběžnou dráhu: Mohlo ktomu dojít při

  mohutné sopečné erupci nebo například

  vdůsledku dopadu většího meteoritu.

  NASA potvrdila

  termín mise Artemis II

  Na srpnové tiskové konferenci

  NASA potvrdila, že se spilotova-

  nou výpravou Artemis II kMěsíci

  stále počítá na přelomu listopadu

  aprosince 2024. Daný termín však

  závisí na včasném postupu pláno-

  vaných prací. Naopak jako nejisté

  se ukazuje datum uskutečnění

  mise sčíslem tři, atudíž inávra-

  tu lidí na Měsíc. Největší otazník

  aktuálně visí nad přistávacím mo-

  dulem HLS od SpaceX, jehož cer-

  tifikace adodání zatím zůstávají

  vnedohlednu. Původně plánované

  přistání vroce 2025 jetak čím dál

  méně reálné.

  Vesmírná

  solární farma

  Švýcarská společnost Astrostrom

  zpracovala pro Evropskou kosmic-

  kou agenturu studii, podle níž by

  budoucí lunární základny mohla

  zásobovat energií obří solární elek-

  trárna Greater Earth Lunar Power

  Station alias GE⊕-LPS, se srov-

  natelným výkonem jako největší

  fotovoltaická zařízení vČesku. Dva

  solární panely ve tvaru písmeneV,

  připomínající motýlí křídla, by

  pokrývaly asi kilometr čtvereční

  acelé zařízení by se mělo nacházet

  vLagrangeově bodě 2 soustavy

  Země–Měsíc.

  Trpaslík dvou tváří

  Astronomové narazili na bílého

  trpaslíka, jehož jasnost se mění

  závratnou rychlostí. Ukázalo se,

  že objekt soficiálním označením

  ZTF J203349.8+322901.1, pře-

  zdívaný Janus podle boha zřím-

  ské mytologie, rotuje speriodou

  pouhých 15 minut. Změny vjeho

  jasnosti způsobuje fakt, že má dvě

  nesmírně odlišné tváře: Spektrální

  analýza ukázala, že jedna zjeho

  stran obsahuje ve svrchní vrstvě

  převážně vodík, ale žádné stopy

  helia, kdežto jeho protilehlou he-

  misféru tvoří pouze helium.

  Ve zkratce

  Zbloudilý meteorit

  Webb objevil

  extrémně vzdálenou hvězdu

  kosmické objevy a události

  Vdatech zdalekohledu Jamese Webba nalezli vědci monstrózní stálici apojme-

  novali ji Mothra, podle japonské filmové radioaktivní můry. Dle badatelů před-

  stavuje objekt, oficiálně označovaný jako EMO J041608.8-24035, gigantickou

  dvojhvězdu. Tvoří ji červený veleobr steplotou přes 4700°C azářivostí odpo-

  vídající zhruba 50 tisícům sluncí, provázený modrým veleobrem spovrchovou

  teplotou téměř 14000°C azářivostí 125 tisíc sluncí.

  Mothru pozorujeme částečně zvětšenou díky gravitační čočce kupy galaxií.

  Samotná gravitace kupy by však podle odborníků na zjištěný faktor zvětšení ne-

  stačila. Nejspíš kněmu tudíž přispívá ještě další objekt, pravděpodobně trpasličí

  galaxie nebo hvězdokupa. Pro nás ovšem zůstává neviditelný, neboť se zřejmě

  prakticky celý skládá ztemné hmoty.

  Snímky z dalekohledu Jamese Webba zachycují monstrózní hvězdu Mothru,

  vzdálenou 10,4 miliardy světelných let. Podle vědců její obraz zvětšuje

  gravitační čočka objektu sestávajícího z temné hmoty

  Obsah izotopů helia, berylia a neonu

  naznačuje, že meteorit objevený v Maroku

  pochází původně ze Země

• Strana 42

  kosmické objevy a události

  42

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Některé z galaxií na snímku z Webbova

  teleskopu jsou téměř stejně staré jako

  samotný vesmír

  Poněkud svérázný kosmolog Rajendra

  Gupta zuniverzity vkanadské Ottawě

  ve své nedávno publikované studii tvrdí,

  že je vesmír ve skutečnosti dvojnásobně

  starý–konkrétně asi 26,7 miliardy let.

  Většina odborníků se přitom shoduje, že se

  kosmos zrodil zhruba před 13,79 miliardy

  roků, přestože některá pozorování daný

  odhad problematizují: Jedná se například

  oodhadovaný věk nejstarší známé stálice

  akulové hvězdokupy, jež se pohybují na

  samé hranici stáří vesmíru.

  Gupta ve své práci vychází ze zcela

  okrajové teorie unaveného světla, která

  počítá salternativním vysvětlením pro

  rudý posuv. Ten vkosmologii dokládá

  rozpínání vesmíru apodle zmíněné teo-

  rie by měl vznikat ztrátou části ener-

  giefotonů.

  Jak starý

  je vesmír?

  Skupiny kamenných těles obíhají-

  cích okolo planet známe ze Sluneční

  soustavy: Typický příklad představují

  tzv.trojáni Jupitera. Astronomové

  proto očekávají, že podobné objekty

  krouží ikolem extrasolárních planet

  ujiných hvězd. Důkazy však dosud

  chyběly.

  Nyní se vědeckému týmu využí-

  vajícímu radioteleskop ALMA po-

  dařilo najít zatím nejpřesvědčivější

  doklad existence trojanských planet.

  Vehvězdném systému PDS 70 nalezli

  astronomové na dráze tamní oběžnice

  mračno částic přesně vmístě, kde by se

  měli vyskytovat její trojáni. Badatelé

  se domnívají, že by mohlo jít oznámku

  existující nebo formující se trojan-

  ské exoplanety. Na potvrzení si však

  musíme počkat nejméně do roku 2026,

  kdy se členové týmu pokusí ověřit, zda

  se planeta aoblak pohybují kolem stáli-

  cespolečně.

  Sourozenci

  na oběžné dráze

  Planeta a koorbitální

  oblak kroužící kolem

  hvězdy PDS 70

• Strana 43

  kosmické objevy a události

  43

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Certifikační let pilotované lodi CST-100 Starliner kMezinárodní vesmírné stanici,

  původně plánovaný na léto tohoto roku, se uskuteční nejdřív vbřeznu 2024. Musejí

  se totiž přepracovat aotestovat vázací prvky, které přenášejí zatížení zvrchlíku

  padáku na hlavní padákovou šňůru. Vyžádá si to izkušební shoz, jenž se videálním

  případě odehraje letos vlistopadu.

  Druhý problém spočívá vdodatečné ochraně kabelů ajejich svazků. Zlodi již byly

  odstraněny stovky metrů nehořlavé otěruodolné pásky, která má kabely chránit

  před prodřením–panují však obavy zmožného vzplanutí použitého akrylového

  lepidla. Zvyjádření zástupců NASA aBoeingu plyne, že zmíněný březnový termín

  je vtuto chvíli spíš optimistický areálněji se jeví start vedruhé polovině příštího

  roku nebo až vroce 2025.

  Zprávy zISS

  Čínský Starlink

  Na oběžnou dráhu zamířil první

  prototyp čínského satelitu pro

  internetové připojení. Vbudoucnu

  má konstelace Guowang (Kuo-

  -wang) konkurovat Starlinku

  firmy Elona Muska anaplnit před-

  stavy režimu ostátem provozované

  satelitní internetové síti. Počítá se

  spostupným vynesením asi 13ti-

  síc družic atechnickou stránku

  projektu zajišťuje domácí společ-

  nost SatNet. Podle řady zdrojů tvoří

  Kuo-wang součást čínských snah

  omaximální průnik na trh satelit-

  ního internetu.

  Přistání indického

  roveru na Měsíci

  Navzdory neúspěchu zroku 2020

  se Indie nevzdává snu opřistání na

  Měsíci, aktuálně vpodání sondy

  Čandraján-3. Automat se tři týdny

  po startu usadil na lunární orbi-

  tě a23.či 24.srpna (po uzávěrce

  tohoto vydání) se modul Vikram

  sšestikolovým roverem Pragjan

  pokusil dosednout ujižního pólu.

  Cílem dvoutýdenní mise se stal

  výzkum fyzikálních vlastností

  povrchu našeho souputníka, jeho

  atmosféry atamní tektonické

  iseismické činnosti.

  Oko lidstva roste

  Stavba Extrémně velkého tele-

  skopu neboli ELT se již přehoupla

  do druhé poloviny. Aktuálně se

  kompletuje ocelová konstrukce

  budovy aúspěšně pokračují práce

  na zrcadlech idalších součástech

  přístroje. ELT dostane do vínku

  inovativní pětizrcadlovou optickou

  konstrukci, sústředním prvkem

  vpodobě obřího zrcadla oprů-

  měru 39m, složeného ze 798šes-

  tiúhelníkových segmentů. Přes

  70 % odlitků jednotlivých zrcadel

  imechanických prvků pro jejich

  uchycení se již podařilo vyrobit.

  Sprvním vědeckým pozorováním

  pomocí teleskopu se přitom počítá

  vroce 2028.

  Ve zkratce

  ■

  Supermasivní černou díru ze souhvězdí Býka,

  větší než Slunce, od nás dělí

  Vzhledem ke středu své hostitelské spirální galaxie se pohybuje rychlostí

  přestože většina zmíněných objektů setrvává

  podle předpokladů vklidu. Příčiny pohybu tohoto giganta vědci neznají.

  Vesmírná čísla

  3000000krát

  230000000ly.

  177000km/h,

  Starliner poletí

  s lidmi nejdřív

  v březnu 2024

• Strana 44

  44

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  dějiny kosmonautiky

  osudy sovětských kosmonautů

  Foto archiv autora, astronaut.ru, Wikipedie, rumjantsev.ru, TACC, mos.ru

  N

  a přelomu 50.a60.let minulé-

  ho století se odehrával urputný

  závod mezi Sovětským svazem

  aSpojenými státy, kdo znich vyšle

  svého občana do vesmíru jako první.

  Vcentru pozornosti se tak přirozeně ocitli

  samotní kosmonauti. Vdaném ohle-

  du opustili startovací bloky jako první

  Američané, když vdubnu 1959 veřejně

  představili svých „sedm statečných“ pro

  program Mercury. Zmínění muži se oka-

  mžitě stali miláčky médií, která sledovala

  doslova každý jejich krok. Anavzdory

  jistým peripetiím jich nakonec do vesmíru

  zamířilo všech sedm.

  Na druhé straně oceánu vše probíhalo

  velmi odlišně. Výběr avýcvik kandidátů pro

  lety na kosmické technice byl přísně tajný,

  stejně jako složení prvního oddílu. Postupem

  času závoj tajemství zčásti spadl, přesto někte-

  ré otázky přetrvávaly ještě relativně nedávno,

  včetně jedné zásadní: Jestliže měl prvotní od-

  díl sovětských kosmonautů dvacet členů ana

  oběžnou dráhu se jich podívalo dvanáct, co

  se stalo se zbylými osmi aproč jim zůstaly

  dveře do vesmíru uzavřeny?

  Vymazat zhistorie

  izfotografií

  Výběr kandidátů pro kosmické lety započal

  vSSSR na konci léta 1959, když se komise

  začala probírat osobními složkami tří apůl

  tisíce kandidátů splňujících kritéria–tedy

  hmotnost do 75 kilogramů, maximální vzrůst

  175 centimetrů, věk do 35 let adokonalé

  zdraví. Po několika etapách výběru včetně

  Z první dvacítky sovětských kosmonautů se jich do vesmíru nakonec podívalo jen

  dvanáct. Co se stalo se zbylými osmi muži a jaké byly jejich osudy?

  Ondřej Šamárek

  Zapomenutí

  dobyvatelé vesmíru

• Strana 45

  45

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  osudy sovětských kosmonautů

  dějiny kosmonautiky

  velmi přísných zdravotních testů se zmíněný

  počet zredukoval na 29adeptů, anakonec

  ználové skupiny zbyla dvacítka mužů, kteří

  měli prošlapávat cestu do vesmíru.

  Mezi uvedenými dvaceti vyvolenými

  se objevily tváře, které dodnes znají skalní

  fanoušci kosmonautiky iběžná veřejnost.

  Jména Jurije Gagarina, Germana Titova,

  Vladimira Komarova či Alexeje Leonova

  skloňovali svého času lidé nejen vSSSR, ale

  vcelém východním bloku. Pokud se však

  dnes podíváme na skupinové fotograe

  prvního sovětského oddílu kosmonautů

  blíž, najdeme ineznámé obličeje, které se

  na stránkách novin vsouvislosti sletem

  do vesmíru nikdy neobjevily. Dotyční byli

  dokonce zpopsaných snímků na dlouhou

  dobu vyretušováni ajejich jména zůstala

  po několik dekád očím veřejnosti skryta.

  Kdo byli oni muži aproč nikdy nedostali

  příležitost svůj výcvik zúročit?

  1. Valentin Bondarenko:

  Benjamínek oddílu

  Jako první ztratil příležitost podívat

  se na naši planetu zjedinečných výšin

  nadporučík letectva Valentin Vasiljevič

  Bondarenko. Benjamínek oddílu se

  usvých kolegů těšil značné oblibě, ne-

  zkazil žádnou legraci apro jeho nakaž-

  livý smích azálibu ve zpěvu mu říkali

  „Zvoneček“. Netrénoval sice pro první

  lety Vostoků, ale špatně si při výcviku také

  nevedl. Jenže pak přišlo nešťastné jaro

  roku 1961.

  Třináctého března zahájil Bondarenko

  několikadenní test vbarokomoře scílem

  zjistit, jak jeho psychika itělo zareagují

  na dlouhodobou izolaci, nepravidelný

  režim asnížený tlak vzduchu. Kvůli po-

  slednímu zmíněnému pak byla atmosféra

  obohacena okyslík, aby nedošlo khypoxii.

  Třiadvacátého března kolem osmé ranní

  završil Valentin Vasiljevič jedno zdílčích

  pozorování, byly zapsány jeho fyziologic-

  ké údaje amohl si sejmout čidla zkůže.

  Pokožku si potom očistil pomocí tamponů

  namočených vlihu anásledně je zahodil do

  koše. Všechny, až na jeden…

  Vohnivém infernu

  Současně si totiž chtěl připravit jídlo

  avpředstihu zapnul spirálu ohřívače.

  Aprávě na ni poslední tampon nešťastně

  dopadl alíh okamžitě vzplál. Valentin

  Vasiljevič se snažil oheň uhasit, ale docílil

  pouze toho, že začal hořet ijeho bavlněný

  oděv. Vkomoře nasycené kyslíkem se po-

  žár šířil neuvěřitelně rychle azáhy bylo

  jasné, že je nad Bondarenkovy síly.

  Teprve tehdy si plamenů všimla obslu-

  ha komory. Jenže dveře byly vlivem rozdílu

  tlaků pevně přisáty na rám apřed jejich

  otevřením se musely rozdílné hodnoty

  nejprve vyrovnat, což stálo drahocenný čas.

  Komoru se povedlo otevřít až po několika

  desítkách sekund, jakmile však vynes-

  li nešťastného Bondarenka zohnivého

  inferna ven, bylo zjevné, že přežije pouze

  zázrakem. Utrpěl závažné popáleniny na

  drtivé většině těla, ale stále byl při vě-

  domí adokola opakoval: „Nikdo jiný za to

  nemůže, jenom já!“ Při převozu do nemoc-

  nice upadl do bezvědomí alékaři bojovali

  ojeho život ještě několik hodin. Například

  infuzi mu přitom mohli zavést jedině přes

  chodidla… Téhož dne pak Bondarenko na-

  vzdory heroické snaze zdravotníků podlehl

  popáleninovému šoku.

  2. Anatolij Kartašov:

  Osudná centrifuga

  Jméno dalšího muže, kterého Sověti

  nadlouho vymazali ze seznamu členů

  prvního kosmického týmu, znělo Anatolij

  Jakovlevič Kartašov. Koddílu se přidal

  jako poslední, až včervnu 1960, přičemž se

  jevil coby velmi silný anadějný adept–což

  se mu paradoxně stalo osudným.

  Jelikož se zařadil mezi šest kosmonautů,

  znichž měl vzejít kandidát pro první let,

  musel kolegy co nejdřív dohnat vteoretické

  výuce ipraktických testech. Šestnáctého

  července proto zahájil zkoušky na centrifuze,

  jež měly podle regulí probíhat po několik

  dní tak, aby dotyčný neabsolvoval víc než

  jednu jízdu denně. Kartašovovi však lékaři

  nabídli, aby kompletní sérii srostoucím

  přetížením podstoupil během jediného

  dne, spětiminutovými přestávkami.

  Amladý muž ke své smůle souhlasil.

  Podivné tmavé tečky

  Anatolij Jakovlevič tedy postupně zvládl

  několik jízd spouhým pětiminutovým od-

  dechem, během nějž ani neopouštěl křeslo

  centrifugy. Jenže po dalším kole, sdvanác-

  tinásobným přetížením po dobu tří minut,

  uněj rychlá prohlídka odhalila podivné

  tmavé tečky kolem páteře. Lékaři okamžitě

  rozeznali tzv. petechie neboli tečkovité

  krvácení, které vzniká popraskáním malých

  cév. Test byl ihned zastaven aKartašov

  zamířil do nemocnice na sledování.

  Následně se opět zařadil dovýcvi-

  ku, nicméně pochybnosti ojeho zdraví

  Tyto muže vymazala retuš na dlouhou dobu

  z fotografií a jejich jména zůstala veřejnosti

  po několik dekád skrytá

  Valentin Vasiljevič Bondarenko

  Anatolij Jakovlevič Kartašov

  Valentin Vasiljevič Bondarenko

  Anatolij Jakovlevič Kartašov

• Strana 46

  46

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  dějiny kosmonautiky

  osudy sovětských kosmonautů

  přetrvávaly. Nepřipustili ho ke státním

  zkouškám sdruhou skupinou kolegů zod-

  dílu, což jej znechutilo natolik, že požádal

  ovyřazení. Tým opustil 7.dubna 1961

  ajeho jméno ipodobizna zmizely zveške-

  rýchociálních dokumentů.

  3. Valentin Varlamov:

  Daň za hloupost

  Jen týden po Kartašovově ďábelském koloto-

  či skončil další člen oddílu, tentokrát ovšem

  čistě vinou vlastní hlouposti. Valentin

  Stěpanovič Varlamov si šel 24.července

  1960 skolegy zaplavat na Medvědí jezera

  nedaleko základny Čkalovskoje, kde sídlilo

  výcvikové středisko. Mladí muži se rozhodli

  skákat po hlavě ze břehu, jenže už první

  odvážlivec Valerij Fjodorovič Bykovskij po

  vynoření hlásil, že je místo velmi mělké.

  Jeho slova potvrdil iGeorgij Stěpanovič

  Šonin, Varlamov však na jejich varování

  nedbal avrhnul se do vody srozběhem.

  Náraz hlavou do písečného dna

  provázela ostrá bolest za krkem. Když se

  Valentin Stěpanovič vynořil, věděl, že je zle.

  Po cestě na zastávku autobusu si nadnášel

  hlavu rukama, aby ulevil bolesti, avnemoc-

  nici pak lékaři vynesli jasný verdikt–po-

  raněný krční obratel. Po několikaměsíční

  léčbě byl Varlamov 6.března 1961 zoddílu

  vyřazen ze zdravotních důvodů. Jelikož lety

  Vostoků končily katapultáží, znamenala

  pochroumaná krční páteř pro

  kariéru kosmonauta jedno-

  značnou stopku.

  4. Mars Rafikov:

  Příliš divoká povaha

  Mars Zakirovič Rakov, muž

  svelmi přiléhavým křestním

  jménem, se stal obětí svého

  neuspořádaného soukromého

  života azřejmě idivoké povahy.

  Ociálně musel voddíle kos-

  monautů skončit kvůli incidentu, kdy spolu

  sIvanem Nikolajevičem Anikejevem opustili

  ubytovnu bez propustky avydali se na tah po

  moskevských restauracích. Nešlo však ohlavní

  důvod „vyhazovu“–koneckonců Ivan

  Nikolajevič tehdy dostal pouze přísnou důtku.

  URakova sehrál významnou roli

  fakt, že jeho manželství bylo vpodstatě

  vrozkladu. Podle vzpomínek generála

  Nikolaje Petroviče Kamanina, který měl

  první oddíl na starosti, Mars neustále mluvil

  orozvodu. Kromě toho vlétě roku 1960 na

  dovolené vSoči manželku podvedl, akdyž

  mu choť jeho chování vyčetla, údajně ji zbil.

  Noční pijácký výlet tak znamenal poslední

  kapku do Rakova již tak dost plného poháru

  ajeho případ se měl podle ministra obrany

  maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského

  stát „vážným varováním pro ostatní“.

  Čtyřiadvacátého března 1962 si tedy mohl

  Mars Zakirovič naposledy říkat „kosmonaut“.

  5.–7. Něljubov, Anikejev

  aFilaťjev: Skandál vbufetu

  Varování vpodobě vyloučení Marse

  Rakova však nezafungovalo tak, jak si

  vedení oddílu představovalo. Epizoda,

  která se odehrála téměř přesně rok po jeho

  vyřazení, znamenala konec kariéry dalších

  tří potenciálních kosmonautů: 27.března

  1963 doprovázel Grigorij Grigorjevič

  Něljubov svou ženu na příměstský vlak

  na stanici Čkalovskoje, aprotože byl právě

  vpracovní neschopnosti, neměl na sobě

  uniformu, kterou jinak museli příslušníci

  ozbrojených sil na veřejnosti nosit. Když

  potom manželka odjela, zaskočil si do

  nádražního bufetu pro láhev piva.

  Narazil tam na své kolegy, nám již zná-

  mého Anikejeva aValentina Ignaťjeviče

  Filaťjeva–oba vuniformách, jak se

  patřilo. Byli už lehce podnapilí azrovna

  si poměřovali síly v„páce“. Jenže při tom

  nechtěně rozbili solničku, načež se vedoucí

  bufetu rozkřičela azavolala hlídku vojenské

  policie. Když vojáci dorazili, snažil se

  Něljubov situaci uklidnit. Vzápalu

  diskuse nicméně urazil náčelníka hlídky,

  který pak kosmonauty odvedl na místní

  velitelství arozhodl se na ně podat stížnost.

  Omluva, nebo konec

  Vážný prohřešek proti disciplíně samozřej-

  mě nenechalo vedení letectva aobrany jen

  tak, přičemž skandál nabral velmi nepěk-

  nou podobu. Anikejeva aFilaťjeva chtěl

  velitel oddílu Kamanin vyhodit–beztak

  onich neměl vysoké mínění. Ovšem

  Něljubovovi, který podle jeho názoru nesl

  na celém incidentu nejmenší vinu, hodlal

  umožnit, aby se ospravedlnil. Uznával

  jeho profesionální kvality achtěl mu dát

  Bondarenko si chtěl připravit jídlo a v předstihu

  zapnul spirálu ohřívače. A právě na ni nešťastně

  dopadl jeden z tamponů napuštěných lihem…

  Valentin Stěpanovič Varlamov

  Valentin Stěpanovič Varlamov

  Mars Zakirovič Rafikov

  Mars Zakirovič Rafikov

  V. I. Filaťjev

  I. N. Anikejev

  G. G. Něljubov

  I. N. Anikejev

  V. I. Filaťjev

  G. G. Něljubov

• Strana 47

  47

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  osudy sovětských kosmonautů

  dějiny kosmonautiky

  ještě jednu šanci. Letectvo však trvalo na

  vyřazení všech tří mužů.

  Kosmonaut Pavel Romanovič Popovič

  se jako předseda místní stranické organiza-

  ce ve středisku výcviku snažil Něljubovovi

  pomoct. Svolal proto schůzi, na níž se měl

  Grigorij Grigorjevič veřejně omluvit–ten

  ovšem, věrný své fanfarónské povaze,

  odmítl. Maršál Konstantin Andrejevič

  Veršinin tak 17.dubna 1963 podepsal

  rozkaz ovyřazení trojice zoddílu. Další

  kroky bývalých kosmonautů měly vést

  do výcvikového střediska letectva, aby si

  osvěžili letové návyky avrátili se křadovým

  plukům. Kamanin prý sice Něljubovovi

  mezi čtyřma očima slíbil, že pokud bude

  „sekat latinu“, může se za rok či dva

  pokusit oznovuzařazení do týmu–svůj

  údajný slib však nikdy nesplnil. Grigorij

  Grigorjevič časem propadl depresi, zapíjel

  ji alkoholem avúnoru 1966 zemřel pod

  koly vlaku. Bylo mu pouhých 31 let.

  8. Dmitrij Zaikin: Poslední

  mohykán

  Nejdéle sloužícím členem prvního oddílu,

  jenž se nikdy nepodíval do vesmíru, se

  stal Dmitrij Alexejevič Zaikin. Relativně

  nenápadný muž menšího vzrůstu se do

  skupiny zařadil vbřeznu 1960, ale šance na

  let ho dlouho míjely. Důvod tkvěl možná

  vjeho spíš tiché povaze, anavíc při studiu

  na Žukovského akademii, kterou absolvo-

  vali všichni aktivní členové oddílu, nepatřil

  právě kpremiantům.

  Štěstí se na něj usmálo teprve vpolovině

  60.let, kdy získal post velitele záložní posád-

  ky Voschodu2. Následně sním Kamanin

  počítal jako se záložníkem pro další starty

  Voschodů, knimž však nakonec nedošlo.

  Vroce 1966 převedli Dmitrije Alexejeviče

  do skupiny určené kletům vojenských

  Sojuzů VI apoté do skupiny pro využí-

  vání vojenských stanic Almaz. Ani tehdy

  ale nedostal příležitost zamířit do vesmíru.

  Vkvětnu 1968 mu lékaři při prohlídce našli

  žaludeční vřed a25.října 1969 byl zoddílu

  vyřazen ze zdravotních důvodů. Zůstal

  ovšem ve výcvikovém středisku ana různých

  pozicích tam setrval až do odchodu na pen-

  zi. Dmitrij Zaikin byl „posledním mohyká-

  nem“ ze souputníků Jurije Gagarina, onichž

  se svět neměl nikdy dozvědět.

  Ondřej Šamárek se narodil vOpavě, kde

  dnes pracuje jako speciální pedagog. Od

  dětství ho fascinuje kosmonautika, zabývá se

  zejména historií pilotovaných letů. Články

  suvedeným zaměřením píše pro portál

  Kosmonautix.cz. Mezi jeho další záliby patří

  hudba, letectví, věda ahistorie

  Byli už podnapilí a poměřovali si síly v „páce“.

  Když potom dorazila hlídka, Něljubov v zápalu

  diskuse urazil vojenského náčelníka…

  Grigorij Něljubov (vpravo)

  při fotografování pro

  propagandistické účely na Rudém

  náměstí, s Jurijem Gagarinem

  a Germanem Titovem

  Spolitickýmuvolněním ve druhé

  polovině 80.let se sovětské archi-

  vy částečně otevřely aveřejnost

  konečně poznala imuže, ojejichž

  existenci se do té doby hovoři-

  lo pouze vnáznacích aveškeré

  zmínky onich se pečlivě mazaly.

  Přestože se osm členů prvního

  oddílu kosmonautů nikdy nedo-

  čkalo vysněné cesty mimo zemskou

  atmosféru avětšina znich jen při-

  hlížela, jak si jejich druhové užívají

  pozornost aslávu, zaslouží si, aby

  se onich vědělo: Také oni se totiž

  podíleli na prvních krůčcích lidstva

  mimo rodnou planetu.

  Když se otevřely archivy…

  Dmitrij Alexejevič Zaikin

  Dmitrij Alexejevič Zaikin

• Strana 48

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  48

  dobývání kosmu

  první přistání na Marsu

  Meziplanetární sondy Viking se

  nesmazatelně zapsaly do historie:

  De facto zjistily vše podstatné,

  co dnes víme o Marsu. A téměř

  padesát let po startu se z jejich

  výsledků vychází při tvorbě

  další strategie průzkumu

  rudé planety

  Tomáš Přibyl

  Viking dobývá

  rudou planetu

  Ilustrace orbitální

  části Vikingu

  při vypouštění

  sestupového

  modulu

  J

  ak už to bývá, ani mise Viking

  se nerodila lehce. Národní po-

  radní výbor pro letectví–budoucí

  NASA–hned při svém založení vříjnu

  1958 prohlásil, že kjeho hlavním úkolům

  bude patřit právě studium Marsu.

  Jenže šlo opouhou rétoriku: Když byl

  vnásledujícím roce prezentován desetiletý

  plán průzkumu vesmíru, orudé planetě

  vněm nestálo vůbec nic.

  Kosmické aktivity se však rychle

  rozšiřovaly, aMars tak nakonec do

  hledáčku plánovačů pronikl. Vroce 1961

  dostala Laboratoř tryskových pohonů

  JPL vPasadeně za úkol vypracovat

• Strana 49

  49

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  první přistání na Marsu

  dobývání kosmu

  studii omožnostech zkoumání čtvrté pla-

  nety. Když ji ovšem vkvětnu následujícího

  roku představovala, nejednalo se oradostné

  čtení. Experti zlaboratoře konstatovali, že na

  uskutečnění smysluplné mise toho oMarsu

  víme příliš málo. Aže existují itechnické

  problémy–včetně komunikace na vzdále-

  nost desítek milionů kilometrů, dostatečně

  výkonného aspolehlivého zdroje energie či

  sterilizace sondy, abychom nezavlekli po-

  zemské mikroorganismy do cizích světů…

  První (ne)smělé plány

  Zdálo se, že Mars skončí na nějaký čas na

  vedlejší koleji, ne-li rovnou vzapomně-

  ní. Ústředí NASA však vidělo vletu na

  rudou planetu obrovský vědecký ipropa-

  gační potenciál anavzdory varováním

  zPasadeny si nechalo od rem General

  Electric aAvco vypracovat koncepci

  průzkumné stanice. Vobou případech

  zůstalo jen ustudií, nicméně na nich už

  se dalo stavět. Vprosinci 1964 byl potom

  schválen program Voyager vhodno-

  tě 1,25miliardy dolarů. (Nesmíme jej

  zaměňovat spozději realizovanou misí

  sond Voyager kvelkým planetám Sluneční

  soustavy–jde pouze oshodu jmen.)

  Počátkem roku 1965 začala NASA

  hledat vhodného dodavatele vybavení

  pro zmíněnou misi. Nabídky předložilo

  28rem, přičemž komise kosmické agentu-

  ry vybrala kposouzení projekty od společ-

  ností Boeing, General Electric aTRW.

  Včervenci 1965 však přišlo šokující zjištění

  ze sondy Mariner 4: Atmosféra Marsu není

  tak hustá, jak se předpokládalo. Bylo tedy

  nutné přepracovat zamýšlené koncepce

  přistání, aočekávaný start sond Voyager se

  tudíž posunul na rok 1973.

  Projekt předpokládal použití rakety

  Saturn IB shorním stupněm Centaur, kte-

  rá by kMarsu dokázala vyslat třítunový ná-

  klad, zahrnující družicovou část apřistávací

  modul. Jenomže po zjištění Marineru4 se

  musel modul vybavit raketovými motory

  pro snížení přistávací rychlosti. Výrazně tím

  narostla jeho hmotnost, aještě před kon-

  cem roku 1965 tedy program čekala další

  zásadní změna: Nosnou raketou se měl stát

  obří Saturn V, vyvinutý pro pilotované lety

  na Měsíc. Ve třístupňové verzi dosahoval

  startovní hmotnosti 2700t, výšky 111m

  Foto a ilustrace NASA, Donald Davis, Van der Hoorn

  Viking 1 pracoval na povrchu

  Marsu neuvěřitelných šest let.

  Původně se přitom jeho životnost

  plánovala jen na 58 dní

  Seznamte se: Viking

  Obě sondy Viking byly identické: Za-

  hrnovaly družicovou část apřistávací

  modul, jež byly společně naváděny na

  oběžnou dráhu Marsu, kde došlo kfi-

  nálnímu průzkumu přistávací oblasti

  ateprve poté kvysazení modulu. Dru-

  žicová část pak sloužila coby retrans-

  lační stanice pro komunikaci se Zemí

  azároveň pracovala jako samostatná

  pozorovací jednotka.

  Na základní konstrukci družico-

  vé části ve tvaru osmibokého hranolu

  viselo 16 schránek selektronikou. Čtyři

  panely slunečních baterií měly rozpětí

  9,7m aplochu 15m², přičemž aparatu-

  rám sondy dodávaly 620W. Hmotnost

  každého Vikingu činila 2325kg, zčehož

  1406kg připadalo na pohonné látky. Ke

  komunikaci se Zemí sloužila parabolic-

  ká anténa oprůměru 1,5m.

  Přístrojové vybavení vážící 57kg

  spočívalo na samostatně stabilizované

  plošině. Nejdůležitější část mise potom

  tvořila televizní aparatura smožnos-

  tí rozlišení osmimetrových detailů.

  Dále na sondě letěl spektrometr pro

  registrování vodní páry

  vatmosféře ainfračerve-

  ný radiometr pro měření

  teploty povrchu iovzduší.

  Kdružicové části byl navíc připevněn

  kryt výsadkového modulu aspolečně

  stepelným štítem vytvořil hermetické

  pouzdro, do nějž se přistávací sekce

  pevně uzavřela. Startu pak předcháze-

  la 40hodinová sterilizace vdusíkové

  atmosféře při teplotě 113°C–včetně

  pohonných látek.

  Chryse Planitia, místo přistání

  Vikingu 1. Fotografii tvoří kompozice

  několika snímků a její barevnost byla

  upravena

  Model sondy Viking.

  Přistávací modul se

  nachází v ochranném

  pouzdře dole

• Strana 50

  50

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  dobývání kosmu

  první přistání na Marsu

  ana nízkou oběžnou dráhu zvládl vynést

  dodnes nepřekonaných 145t nákladu.

  Vjeho možnostech bylo nasměrovat krudé

  planetě přes 30t užitečného zařízení. Jeden

  Saturn Vměl tedy vždy vypustit dvojici

  průzkumných sond.

  Program Voyager neměl předsta-

  vovat jednorázovou akci, ale relativně

  koncepční průzkum Marsu srostoucí

  náročností jednotlivých misí. Počítalo

  se stím, že celkem čtyři Saturny Vvy-

  užijí startovací okna vletech 1973, 1975,

  1977 a1979 kvypuštění čtyř párů sond.

  Zatímco hmotnost zařízení při prvním

  startu měla činit 25,1t, při druhém už se

  jednalo o26,3t, apři zbývajících dvou

  dokonce o27,7t. Vroce 1967 bohu-

  žel Kongres popsané plány zrušil, když

  neschválil potřebné nance. NASA se

  pak rozhodla realizovat menší výpravu

  vroce 1975 svyužitím nosičů TitanIII.

  Mise dostala název Viking ana rozdíl od

  jiných meziplanetárních automatů, které

  se vyvíjely na základě úprav již existujících

  zařízení, vznikaly stejnojmenné sondy „na

  zelené louce“. Vytvářely se tedy přesně po-

  dle stanoveného cíle–žádné kompromisy

  ani polovičatá řešení–což mělo hlavní

  podíl na jejich úspěchu.

  Modul průzkumník

  Základ přistávacího modulu tvořila plo-

  šina orozměrech 0,46 × 1,5m, spočíva-

  jící na třínohém podvozku. Hmotnost

  aparatury činila 1120kg při zahájení

  sestupného manévru ana povrchu planety

  pak 605kg. Sestava byla vybavena ime-

  chanickým manipulátorem, který sbíral

  vzorky hornin arovněž zjišťoval fyzikál-

  ní vlastnosti povrchu planety–prostě

  do něj „rýpal“ ana základě vzniklých rýh

  vědci uvedené atributy stanovili. Přistávací

  modul mohl se Zemí komunikovat buď

  přímo, nebo přes družicovou část. Energii

  mu dodávaly dva radioizotopové gene-

  rátory spříkonem 76W (při startu),

  což bohatě pokrývalo běžnou spotřebu

  dosahující 56W. Ohladké dosednutí se

  postaraly tři hydrazinové motory, znichž

  každý měl 18 trysek, aby se rovnoměrně

  rozptýlily vznikající spaliny.

  Devět přístrojů vážilo jen 29kg

  ajednoznačně mezi nimi vynikala bio-

  chemická laboratoř složená ze 40tisíc

  součástek. Kdalšímu přístrojovému

  vybavení sondy patřil detektor nabitých

  částic ve výškách nad 100km, hmotový

  spektrometr pro studium neutrálních částic

  (obě aparatury pracovaly pouze během se-

  stupu), zobrazovací systém–dvě identické,

  metr vzdálené kamery sbarevnými ltry,

  dále meteorologická stranice zahrnující

  teploměr, tlakoměr apřístroj pro sledování

  rychlosti asměru větru, seismometr, ply-

  nový chromatograf, hmotový spektrometr

  auorescenční rentgenový spektrograf pro

  detekci prvků periodické soustavy mezi

  hořčíkem auranem.

  Viking 1: přistání jinde

  Viking spořadovým číslem jedna vy-

  nesla 20.srpna 1975 do vesmíru raketa

  TitanIIIE Centaur a19.června následu-

  jícího roku přešla sonda motorickým ma-

  névrem na oběžnou dráhu kolem Marsu.

  Prvotní průzkum přinesl jedno nemilé pře-

  kvapení: Oblast Chryse vybraná původně

  Po vydařené misi Vikingů 1 a2 se

  na přelomu 70.a80.let uvažovalo

  ozopakování výpravy vponěkud

  jiném provedení: Laboratoře Vi-

  king 3 a4 měly být mobilní, čímž

  by se eliminovala nevýhoda přistá-

  ní do víceméně náhodné lokality,

  smožností průzkumu hornin pou-

  zevrámci dosahu mechanického

  manipulátoru. Překážkou se však

  staly–jak jinak–peníze. NASA se

  ještě pokusila zrušit Viking 4, ale

  finance se nenašly ani na samot-

  nou„trojku“.

  Viking 3 nedostal šanci

  Astronom Carl Sagan

  s modelem přistávacího modulu

  Vikingu

• Strana 51

  51

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  první přistání na Marsu

  dobývání kosmu

  pro vyslání přistávacího modulu se pro

  podobný úkon nehodila. Podobně nezbylo

  než zavrhnout izáložní lokalitu Tritonis

  Lacus. Dosednutí plánované na 4.červen-

  ce, k200.výročí vzniku Spojených států, se

  tak muselo odvolat.

  Nakonec se modul 20.července 1976

  vydal do oblasti Chryse Planitia, hladce

  přistál abiologické experimenty se pak

  odehrávaly až do 30.května následujícího

  roku. Všechny ostatní pokusy na sondě

  byly ociálně ukončeny vúnoru 1979,

  nicméně specialisté zNASA modul ještě

  několikrát aktivovali, naposledy vlistopadu

  1982. Původně se přitom jeho životnost

  plánovala na 58 dní. Družicová sekce fun-

  govala až do vyčerpání zásob pracovního

  plynu pro orientační astabilizační systém.

  Než se tak 7.srpna 1980 stalo, odeslala

  kZemi kromě jiného 51539 fotograí

  rudé planety ajejích měsíců–některé ze

  vzdálenosti pouhých 36km.

  Viking 2: přistání bezspojení

  Sonda spořadovým číslem dva představo-

  vala neméně úspěšnou výpravu. Startovala

  9.září 1975 akcíli dorazila orok později

  9.srpna. Vybrané přistávací lokality se

  opět ukázaly jako nevhodné, takže nako-

  nec padla volba na oblast Utopia. Přistání

  se uskutečnilo 3.září 1976, ale došlo při

  něm kporuše stabilizace družicové části,

  atím ikpřerušení spojení smodulem.

  Biologická laboratoř pak pracovala až

  do 28.května 1977 aostatní přístroje

  ukončily svá pozorování 29.března 1980.

  Družicovou část Vikingu 2–stejně jako

  její sesterskou stanici–vypnul po vyčer-

  pání zásob plynu vorientačním astabili-

  začním systému povel ze Země. Kalendář

  ukazoval 25.července 1978.

  Sondy Viking přinesly mnoho zajíma-

  vých poznatků aodborníci si cenili především

  dlouhodobého pozorování na oběžné dráze

  ina povrchu planety. Bylo tak totiž možné

  studovat změny vatmosféře či počasí

  vprůběhu celého tamního roku.

  Co jsme vlastně našli?

  Biologická laboratoř, do níž se vkládalo

  mnoho nadějí, na Marsu žádný život ani

  jeho stopy nenašla. Zaznamenala sice ně-

  které neobvyklé procesy, jež se někdy dávají

  do souvislosti smožnou přítomností látek

  organického původu, ale všechny se podaři-

  lo vysvětlit ineorganicky–což samozřejmě

  neznamená, že by ve skutečnosti nemohly

  mít organický původ.

  Vroce 2012 přišel ovšem mezinárodní

  tým vědců pod vedením biologa Josepha

  Millera srevolučním tvrzením. Badatelé

  znovu analyzovali data získaná sondami

  Viking aspřihlédnutím kaktuálnímu

  stavu poznání pak ve zveřejněné studii

  konstatovali, že zmíněné automaty život

  na rudé planetě našly! „Na základě toho,

  co jsme dosud dokázali, jsem si na devadesát

  devět procent jistý, že tam život je,“ hýřil

  optimismem Miller. Vědecká obec však

  závěry kolegů nepřijala, neboť je utvořili

  na základě matematických astatistických

  modelů. Jinými slovy: Než aby se věnovali

  dokazování vlastní (ne)existence živých

  forem na Marsu, zpracovávali naměřené

  výsledky pomocí pravděpodobnostních

  modelů. Daná metoda sice může přinést

  mnoho nových zjištění, ale její přesnost

  klesá spočtem zkušeností–apozitivní

  zkušenosti nám při nalézání mimo-

  zemských organismů opravdu chybějí.

  Matematický algoritmus lze tudíž nastavit

  jakkoliv avždy „správně“.

  Přestože tedy nakonec výprava

  Viking přinesla víc otázek než odpovědí,

  právem jí náleží zápis vkronice kosmo-

  nautiky–na čestném místě avyvedený

  zlatým písmem.

  Povrch Marsu na pláni Utopia,

  zachycený kamerou sestupového

  modulu Vikingu 2

  » fakta

  PO KOM SE JMENUJÍ

  P

  řistávací modul Viking 1 byl po

  skončení své činnosti pojmenován

  Thomas A. Mutch Memorial Station

  na památku planetárního vědce

  NASA, který na misi odvedl velký

  kus práce, vříjnu 1980 však beze

  stopy zmizel při sestupu zhory Nun

  vKašmíru. Viking2 zas dostal název

  Gerald Soen Memorial Station podle

  významného badatele apopularizátora,

  jenž se vamerické kosmické agentuře

  věnoval hledání života na Marsu.

  Zajímavé je, že kpřejmenování došlo

  ažvčervenci 2001, tedy více než

  dvacet let po skončení mise.

  Biologická laboratoř, do níž

  se vkládalo mnoho nadějí,

  na Marsu žádný život ani jeho

  stopy nenašla

• Strana 52

  52

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  V

  šichni už chtěli jít spát. Ale Nikita

  Chruščov večeři skyjevskými

  funkcionáři protahoval. Občas

  mrknul na hodinky, jako by na něco čekal.

  Konečně po půlnoci přišel asistent aod-

  volal ho ktelefonu. Zvojenské raketové

  základny vKazachstánu mu předseda státní

  komise Vasilij Rjabikov oznamoval: „První

  umělá družice krouží okolo Země.“ Chruščov

  se vrátil kostatním asvelkým nadšením

  jim sdělil: „Dnes, 4.října 1957, jsme jako

  první vypustili družici.“

  Přesto význam Sputniku nedomyslel.

  Teprve když si po návratu do Kremlu pročí-

  tal zprávy ze západního tisku, uvědomil si, že

  jeho lidé vlastně otevřeli cestu do vesmíru

  celému lidstvu.. Američané totiž počítali

  svypuštěním své družice nejdřív koncem

  roku. Chruščov se tedy začal vychloubat:

  „Naše rakety pohání do vesmíru socialismus.“

  Soupeření začíná

  Po skončení druhé světové války azahá-

  jení té studené měli ve zbraních převahu

  Letos v říjnu uplyne šedesát šest let od vypuštění první umělé družice do vesmíru.

  Nejprve mělo jít o vědeckou sondu s mnoha různými přístroji. Kvůli stavu sovětské

  techniky však nakonec do kosmu zamířilo daleko jednodušší zařízení – jen

  s obyčejnou vysílačkou na palubě

  Karel Pacner

  Těžce vydřené prvenství

  Sputniku

  Kosmodrom v Kapustin Jaru přestal

  dostačovat, a tak Sověti postavili

  nový v kazachstánském Bajkonuru

  dějiny kosmonautiky

  opožděné odtajňování, 3. část

  Foto a ilustrace NASA, Wikipedie

• Strana 53

  opožděné odtajňování, 3. část

  dějiny kosmonautiky

  53

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Američané ajejich spojenci. USA vlastni-

  ly atomovou bombu idálkové strategické

  bombardéry, které ji mohly dopravit nad

  sovětské území zletišť poblíž hranic.

  Josif Stalin nemohl pustit své tanky

  kRýnu, dokud nebude mít kdispozici

  jak zmíněné ničivé bomby, tak letadla,

  jež by je přepravila nad Ameriku. Na ato-

  mových zbraních pracovali usilovně fyzici

  vedení Igorem Kurčatovem, ale posta-

  vit vhodná letadla, která by se navíc

  mohla po akci bezpečně vrátit domů,

  neuměl nikdo. Stalin se postupně nechal

  přesvědčit, že snazší bude zkonstruovat

  rakety dlouhého doletu.

  Od prosince 1950 zkoumal hlavní kon-

  struktér dálkových raket Sergej Koroljov

  ve své kanceláři vPodlipkách na okraji

  Moskvy možnost postavení obřího nosiče,

  jenž měl nad Spojené státy dopravovat

  třítunové atomové bomby. Když Kurčatov

  požadoval nosnost pět tun, dostal Koroljov

  vkvětnu 1954 za úkol projekt přepracovat

  azačala vznikat legendární R-7. Jednalo

  se ovhodnou raketu také pro družice

  idalší umělá kosmická tělesa, aod března

  následujícího roku už se plány mohutného

  stroje rýsovaly.

  Již krátce po Stalinově smrti vbřeznu

  1953 nechal Chruščov zatknout obávaného

  šéfa tajné policie Lavrentije Beriju arake-

  toví konstruktéři si oddechli: Teď je nikdo

  nebude strašit, že je pošlou na Sibiř kvůli

  haváriím, za které nemohou. Ataké jim

  nikdo nebude vyčítat, že příprava vesmírné

  družice podlomí obranyschopnost země.

  Sovětská vláda však suvedeným projektem

  váhala. Přesvědčila ji až zpráva zBílého

  domu včervenci 1955, že se iAmeričané

  chystají do vesmíru. Takové soupeření si

  ctižádostivý Chruščov nemohl nechat

  ujít–vždyť prohlašoval, že Sovětský svaz

  Spojené státy předežene.

  Propagandistický trikMoskvy

  Vprvní polovině 50.let chystali věd-

  cizcelé planety jedinečnou akci,

  Mezinárodní geofyzikální rok. Američtí

  výzkumníci si uvědomili, že by mohli

  světu ukázat svou vysokou technickou

  zdatnost vysláním umělé družice, která by

  sbírala údaje ohorních vrstvách atmosféry.

  Na zasedání výboru pro zmíněnou akci

  vříjnu 1954 vŘímě proto navrhli, aby

  se součástí vědeckého programu stalo

  ivypuštění družice–aať se přidá, kdo

  to dokáže. Nikdo však netušil, že se výzvy

  chopí rovněž sovětští raketoví odborníci.

  Na jaře 1955 tak Koroljov požádal svého

  dlouholetého spolupracovníka Michaila

  Co kdybychom postavili

  úplně tu nejjednodušší družici?

  Abychom vyzkoušeli, že létá

  a že dokáže vysílat…

  Vystudoval letecké inženýrství a v roce

  1931 založil vMoskvě raketovou sku-

  pinu GIRD. Během Stalinova „velkého

  teroru“ byl zatčen ave vykonstruova-

  ném procesu dostal deset let nuce-

  ných prací. Zařadili ho do speciálního

  vězení pro odborníky. Nejprve praco-

  val vkonstrukční kanceláři CKB-29

  vMoskvě, kde se pod vedením Andreje

  Tupoleva stavěl bombardér Tu-2.

  Vroce 1942 Koroljova na jeho vlastní

  žádost převezli do Kazaně do OKB-16,

  kde Valentin Gluško vyvíjel malé

  raketové motory jako urychlovače pro

  bombardéry astíhačky. Sergej Pavlovič

  vedl jejich letové zkoušky, atřebaže

  jej vroce 1944 podmínečně propus-

  tili, zůstal tam ještě rok. Vuniformě

  podplukovníka ho vzáří 1945 poslali

  do východního Německa, aby zkou-

  mal rakety A-4/V-2 postavené

  Wernherem von Braunem. Do SSSR se

  vrátil vúnoru 1947 jako hlavní inženýr

  dálkových raket.

  Pod jeho vedením se podařilo zkon-

  struovat první sovětské sondy kMěsíci

  akplanetám, další umělé družice

  avesmírné lodě Vostok. Dvanáctého

  dubna 1961 řídil let historicky prvního

  kosmonauta Jurije Gagarina azkon-

  cipoval isovětský projekt vyslání člo-

  věka na Měsíc, který se však nakonec

  neuskutečnil. Zakladatel praktické

  kosmonautiky zemřel vdůsledku ne-

  zdařené operace nádoru vmoskevské

  nemocnici pro prominenty ateprve po

  smrti byl odtajněn.

  Sergej Koroljov s Jurijem Gagarinem

  Nikita Chruščov projevil přání

  vypustit k výročí VŘSR do vesmíru

  něco velkého. A tak Koroljov

  začátkem listopadu 1957 „vystřelil“

  do kosmu Lajku

  Sergej Pavlovič Koroljov

• Strana 54

  dějiny kosmonautiky

  opožděné odtajňování, 3. část

  54

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Tichonravova, aby připravil činnost oddě-

  lení specializovaného na kosmické lety.

  Když Bílý dům koncem července

  1955 oznámil, že USA vyšlou vrámci

  Mezinárodního geofyzikálního roku do

  vesmíru družici, vydala vzápětí tisková

  agentura TASS zprávu, že podobný krok

  připravuje iSovětský svaz. Západní politi-

  ci, vojáci anovináři to však považovali za

  „obvyklý propagandistický trik Moskvy“.

  Američtí inženýři se projektem Vanguard

  nijak netajili avsrpnu uvedeného roku jej

  představili na zasedání Mezinárodní astro-

  nautické federace vKodani. Když sovětská

  delegace přivezla plány družice do Moskvy,

  byli Koroljov ajeho kolegové udiveni:

  „Tak malá!“ Sami totiž počítali smnohem

  většímzařízením.

  Lákavá družice pro špionáž

  Nejdřív Koroljov přesvědčil opřínosu

  projektu viceprezidenta Akademie věd

  Mstislava Keldyše. Zmíněný matematik

  získal vKremlu vliv tím, že dělal výpočty

  pro jaderné zbraně, anakonec ipro rakety.

  Aby si ho Koroljov ještě víc naklonil,

  navrhl jej coby předsedu komise pro první

  družici. Generálové však zůstávali skeptičtí,

  atak je šéfkonstruktér lákal: „Postavíme

  zařízení skamerami, které vám ukážou, co

  dělají Američané.“ Ato začalo zabírat.

  Koroljov při každé příležitosti upozor-

  ňoval politiky avojáky, že se Američané

  také chystají do kosmu adávají na projekt

  miliony dolarů. Koncem srpna 1955 po-

  slal do Kremlu první program výzkumu

  vesmíru, od nejjednodušších satelitů až

  po vypuštění člověka. Vlednu 1956 pak

  projekt družice schválila sovětská vláda.

  Ovšem na rozdíl od americké strany pro-

  bíhala všechna jednání apřípravy vtajnos-

  ti–což souviselo sraketovými zbraněmi,

  jejichž existenci se Sověti snažili utajit.

  Vyzkoušet, že létá

  První družice měla nést spoustu přístrojů

  pro výzkum vesmíru anazvali ji objektD.

  Převážnou část měla zajistit Akademie

  věd, její ústavy však byly zaostalé, mizer-

  ně vybavené anikdo tam necítil žádnou

  odpovědnost. Američané se chystali do

  kosmu hlasitě, přestože srůznými obtížemi.

  Vsovětských ústavech ovšem nedokázali

  pro družici postavit ani jednoduché

  přístroje. Na východisko znouze přišel

  vynalézavý Tichonravov aKoroljovovi

  navrhl: „Co kdybychom postavili úplně tu

  nejjednodušší družici? Abychom vyzkoušeli, že

  létá aže dokáže vysílat…“

  Šéfkonstruktér se nápadu chytil apro-

  sadil změnu projektu: „Připravíme malou

  jednoduchou družici–prostějšij sputnik.“

  Jenže zpočátku to před Akademií věd,

  apředevším před Keldyšem tajili. Báli se, že

  by mohl projekt zprestižních důvodů ještě

  vposlední chvíli zastavit. Informovali ho,

  teprve když konstruktéři vKremlu vysvět-

  lili, že kvůli soutěži sAmerikou musejí

  vypustit kouli bez veškerých vědeckých

  přístrojů, jenom svysílačkou, adostali

  ktomu požehnání.

  Odva dny dřív!

  Sověti do té doby zkoušeli rakety na

  základně, kterou vybudovali poblíž ves-

  nice Kapustin Jar ve stepi východně od

  Stalingradu, dnešního Volgogradu. Pro

  vypouštění mezikontinentální rakety se

  ovšem zmíněné středisko nehodilo, proto

  uvažovali oněkolika jiných místech.

  Nakonec Stalin rozhodl, že raketodrom

  vznikne nedaleko kazachstánské želez-

  niční stanice Ťuratam. Ženisté ho začali

  První pokus o vypuštění rakety R-7 se nezdařil.

  Krátce po startu vybuchla a její trosky dopadly

  čtyři sta kilometrů daleko

  Oficiální název zařízení zněl Prostějšij

  sputnik neboli „nejjednodušší druži-

  ce“. Koule ohmotnosti 83,6kg aprů-

  měru 58cm měla čtyři prutové an-

  tény–dvě odélce 2,4m advě dlouhé

  2,9m–zatímco uvnitř se nacházela

  dvojice radiomajáků. Automat se

  dostal na dráhu ve výšce 228–947km

  se sklonem 65,6° krovníku. Třetího

  ledna 1958 pak zanikl vatmosféře.

  Nejjednodušší družice

  Dobové vydání New York Times,

  komentující vypuštění Sputniku

• Strana 55

  opožděné odtajňování, 3. část

  dějiny kosmonautiky

  55

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  stavět vlednu 1955 apozději dostal

  název Bajkonur.

  První exempláře rakety R-7 přivezli

  po železnici zPodlipek vlednu 1957.

  Přípravy ke startu se protahovaly anosič

  na rampě vztyčili až 14.května. Vypustili

  ho druhý den, jenže po půldruhé mi-

  nutě vybuchl atrosky dopadly čtyři sta

  kilometrů daleko. Včervnu ačervenci

  se odehrály další nepovedené pokusy

  avelitel raketových vojsk maršál Mitrofan

  Nedělin zuřil. Koroljov odletěl do

  Moskvy, aby uklidnil Chruščova: „Takové

  havárie se stávají. Ale létat bude!“ Teprve

  21.srpna odstartovala R-7 úspěšně, přes-

  tože maketa hlavice vodíkové bomby se

  rozpadla už nad Kamčatkou. Konstruktéři

  podcenili problémy návratu do atmosfé-

  ry, ale opakování přišlo 7.září do cílové

  oblasti vPaciku. Nyní tedy bylo možné

  vypustit družici.

  Speciálně upravená balistická raketa

  dorazila na střelnici maskovaným vlakem

  22.září astátní komise určila start na 6.říj-

  na. Večer všichni inženýři poslouchali Hlas

  Ameriky vruštině. Ukázalo se, že USA mají

  zpoždění aVanguard poletí až vbřeznu

  1958. Jenže na kongresu vBarceloně 6.říj-

  na oněm měli Američané mluvit. Co když

  práce tajně uspíšili achtějí tam oznámit

  úspěch? Koroljov proto volal do moskevské

  centrály tajné služby KGB, kde ovšem nic

  nevěděli. Přesto nařídil: „Musíme startovat

  odva dny dřív!“

  Vpátek časně ráno vyvezli raketu

  zmontážní haly na rampu vzdálenou dva

  kilometry, začali testovat její aparatury

  aplnit nádrže pohonnými látkami. Bylo

  skoro půl jedné vnoci místního času, když

  se nosič odpoutal od země. Druhému

  stupni pak trvalo necelých pět minut, než

  dosáhl oběžné dráhy. Následovalo ještě

  dvacet sekund napjatého ticha, než se

  družice od rakety oddělila. Teprve potom

  uslyšeli operátoři upřijímače toužebně

  očekávané „píp–píp–píp…“. Všech tři-

  náct sledovacích stanic na sovětském území

  postupně potvrzovalo příjem. Čekalo se

  však na signál po prvním obletu, který měl

  denitivně potvrdit, že se Sputnik dostal

  do vesmíru. Po půldruhé hodině konečně

  opět zaslechli vysílání družice aoddechli

  si–opravdu létá. Chruščova přesto raději

  informovali až po druhém obletu.

  Postavil ji všechen

  sovětský lid

  Když přišel Koroljov ohlásit do Kremlu

  podrobnosti, ptal se ho Chruščov, co chystá

  dál. Hlavní konstruktér mluvil ovelké

  družici, kterou pošlou do vesmíru příště.

  Nikita Sergejevič měl smysl pro propagan-

  distické atrakce asoučasně si uvědomoval,

  že se blíží třicáté výročí Velké říjnové

  revoluce: „Co kdybyste vystřelili něco na její

  počest?“ Rozhovoru byl přítomen také člen

  politbyra komunistické strany Anastas

  Mikojan: „Aco takhle nějaké zvíře?“

  Koroljov pochopil, že splnění takového

  přání mu přinese nejen slávu, ale hlavně

  další nance, aokamžitě souhlasil. Zletů

  na výškových raketách měl připraveny jak

  potřebné hermetické kabiny pro psy, tak

  početnou skupinu zvířat. Stačilo kabinu in-

  stalovat na raketu. Atak začátkem listopa-

  du 1957 odstartoval Sputnik 2 sLajkou.

  Švédská Akademie věd se dotazovala své-

  ho sovětského protějšku, kdo se stal autorem

  družice: „Rádi bychom mu udělili Nobelovu

  cenu.“ Keldyš, který mezitím povýšil na

  prezidenta Akademie věd SSSR, se šel zeptat

  Chruščova. Ten se však rozohnil: „Řekněte,

  že ji postavil všechen sovětský lid!“

  Ing. Karel Pacner psal celý život o vědě

  akosmonautice v deníku Mladá fronta / MF

  Dnes. Vydal na 40 knih o vesmírných misích,

  moderních dějinách a špionáži. V červenci 1969

  sledoval start Apolla 11 na oridské kosmické

  základně a potom jeho let ve Středisku pilotova-

  ných letů v Houstonu. Na podzim roku 1989

  navštívil sovětský kosmodrom Bajkonur

  Nosič Sputniku 1 byl dvoustupňový,

  někdy se také říká 1,5stupňový. Ke

  druhému stupni odélce 28m aprů-

  měru 3m byly připevněny čtyři bloky

  prvního stupně sdélkou 19,2m ama-

  ximálním průměrem 2,7m. Raketa

  měřila na výšku 29,17m, uzákladny

  měla průměr 10,30m aprázdná váži-

  la 27t, zatímco po natankování takřka

  273t. Každý blok prvního stupně nesl

  čtyři motory RD-107, druhý stupeň

  byl osazen motorem RD-108, přičemž

  všechny využívaly kapalný kyslík

  akerosin.

  Kolébka sovětské kosmonautiky,

  výzkumné centrum NII-88, dnes firma

  Energija ve městě Koroljov

  Raketa R-7 se Sputnikem

  na palubě

  Legendární R-7

• Strana 56

  56

  noční obloha

  září

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  J

  akmile se na počátku září začne

  stmívat, objeví se na noční obloze pě-

  tice nápadných stálic: Nad západem

  bude zářit Arcturus zPastýře, zatímco nad

  jihem Vega zLyry, Altair zOrla aDeneb

  zLabutě, jež tvoří vrcholy známého

  asterismu–Velkého letního trojúhelníku.

  Nízko nad severovýchodem pak zahlédnete

  Capellu zVozky: Bude se silně mihotat,

  anejspíš ihrát všemi barvami, stím jak se

  bude její světlo nahodile lámat vhustých

  aneklidných přízemních vrstvách vzduchu.

  Zhruba vtéže době, někdy mezi osmou

  adevátou večerní, se nad jihovýchodem

  objeví inažloutlý anaopak pokojně svítící

  Saturn ve Vodnáři, následovaný ještě silně

  zakulaceným Měsícem krátce po

  úplňku. Prstenci opásaná planeta se

  vsrpnu ocitla vopozici se Sluncem,

  atudíž zůstává velmi dobře pozo-

  rovatelná po celou noc–nejlépe

  pak zhruba hodinu po půlnoci,

  kdy bude kulminovat nad jihem

  vúhlové výšce asi 28°. Tehdy

  se naskytne správná příležitost si

  ji prohlédnout větším daleko-

  hledem, včetně jejích prstenců

  aněkolika největších měsíců.

  Patří knim Titan, Rhea, Dione

  či Tethys, budou ovšem snáz

  dohledatelné až od třetího záři-

  jového týdne, kdy už pozorování

  nebude rušit svit Měsíce.

  Než odbije půlnoc, objeví

  se nad východem ještě Jupiter

  vBeranovi. Výčet jasných těles

  Sluneční soustavy zdobících ob-

  lohu babího léta se pak uzavře nad

  ránem, kdy nad východní horizont

  vystoupá zářivá Venuše. Od druhé

  poloviny září se přidá také Merkur,

  bude však vycházet až za svítání,

  přibližně dvě hodiny po své sousedce.

  Nejsnáz ho zahlédnete kolem 22.září,

  vdobě největší západní elongace, kdy

  bude všest hodin ráno pozorovatelný asi

  8° nad východním obzorem. Vté době

  nastanou letošní nejlepší podmínky pro

  sledování první planety na ranním nebi.

  Foto a ilustrace archiv autora, Yu-Hang Kuo, Giuseppe Donatiello

  Rudý drahokam

  KRÁLE

  škála hvězdných velikostí

  -1

  0

  1

  2

  4

  3

  galaxie

  mlhovina

  kulová hvězdokupa

  otevřená hvězdokupa

  Prohlédněte si jednu z nejčervenějších

  hvězd noční oblohy

  Jan Píšala

  Rozsáhlá emisní mlhovina, která na nebi obklopuje jen

  deset milionů let starou otevřenou hvězdokupu IC 1396,

  je málo zřetelná i ve větších dalekohledech. Mí Cephei

  při jejím severovýchodním okraji (jasná stálice v levém

  horním rohu fotografie) napoví, že jste u cíle

• Strana 57

  57

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  září

  noční obloha

  Mapa noční oblohy

  Kruhová mapa zobrazuje podobu nočního nebe

  15.září 2023 ve 21:00 středoevropského letní-

  ho času (SELČ). Na počátku měsíce platí pro

  22:00 SELČ, na jeho konci pro 20:00 SELČ.

  Při pozorování držte mapu nad hlavou,

  mírně skloněnu před sebe tak, aby

  kobzoru směřovala ta světová

  strana uvedená na jejím okraji,

  kníž stojíte čelem. Hvězdy

  jsou vyznačeny bílými

  kotoučky, přičemž čím

  jasnější stálice, tím

  větší průměr ko-

  toučku (viz škálu

  hvězdných veli-

  kostí). Zplanet

  mapa zachycuje

  pouze ty, jež se

  vdaném oka-

  mžiku nachá-

  zejí nad obzorem

  ajsou viditelné

  ipouhýma očima.

  Dohledat je můžete

  vblízkosti tzv. eklipti-

  ky, což je trajektorie, po

  které se Slunce pohybuje

  během roku–přesněji řečeno

  průsečnice, vníž rovina dráhy

  Země kolem Slunce protíná nebes-

  kou sféru. Měsíc, který neustále mění

  svou fázi apolohu, vmapě zakreslen není.

  Při pozorování používejte nejlépe tlumené

  červené světlo, jež nejméně oslňuje.

  škála hvězdných velikostí

  -1

  0

  1

  2

  4

  3

  galaxie

  mlhovina

  kulová hvězdokupa

  otevřená hvězdokupa

• Strana 58

  noční obloha

  září

  58

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Kefeus nikdy nezapadá

  Ať už budete pozorovat večerní Saturn,

  nebo ranní Venuši, můžete mimo jiné

  upřít pozornost třeba do Kefea. Patří ktzv.

  cirkumpolárním neboli obtočnovým

  souhvězdím, která se nacházejí nedale-

  ko severního nebeského pólu avnašich

  zeměpisných šířkách nikdy nezapadají pod

  obzor. Jeho nejjasnější stálice přitom na

  obloze vytvářejí poměrně snadno rozpozna-

  telný „domeček“.

  Pro začátek se zkuste zaměřit na po-

  hlednou dvojhvězdu Betu Cephei, druhou

  nejvýraznější členku souhvězdí. Ivmenších

  dalekohledech spatříte hlavní modrobílou

  složku sjasností 3,2 mag, doprovázenou

  ve vzdálenosti zhruba 13,5″ jiskřivě bílým

  průvodcem asi s8 mag. Na další dvojhvězdy

  pak narazíte, vydáte-li se od základny „do-

  mečku“ kjeho vrcholu. Vyžádá si to však víc

  tmy avětší dalekohled: Přibližně vestředu

  souhvězdí natrefíte na stálici čtvrté velikosti

  Ksí Cephei, zahrnující dvě žlutobílé složky

  sjasnostmi 4,4 a6,3mag, mezi nimiž zeje

  na nebi proluka 8,5″.

  Budete-li pak pokračovat směrem

  ke„střeše“, doputujete ke dvojhvězdě

  PíCephei zhruba se 4mag. Kjejímu

  spolehlivému rozlišení už ovšem budete

  potřebovat přístroj sobjektivem oprůmě-

  ru alespoň 15cm. Jasnější žlutou složku

  se4,4mag dělí od slabšího bílého průvod-

  ce s6,8mag jen 1,1″.

  Obdélníková mapa uvádí přibližné po-

  lohy významných těles Sluneční sou-

  stavy na zářijové obloze. UMěsíce jsou

  zvýrazněny pozice (včetně přesného

  data), kdy nastává první čtvrt, úplněk,

  poslední čtvrt anov. Pohyb Slunce,

  Měsíce aplanet mezi souhvězdími za

  uvedené období naznačují křivky ve

  střední části mapy. Jaká souhvězdí

  jsou na nebi vidět zvečera, po západu

  Slunce, zjistíte zkruhové mapy na

  předchozí dvojstraně.

  Kde hledat planety, Měsíc aSlunce

  4.září–setkání ubývajícího Měsíce

  aJupitera na noční obloze; nejblíž

  si budou ve večerních hodinách

  vokamžiku východu nad obzor, kdy

  je bude dělit asi 2,5°

  6.září–Měsíc poblíž Plejád zBýka

  na nočním nebi (2°), nedaleko pozo-

  rovatelný iAldebaran zBýka

  10.září–úzký srpek Měsíce

  poblíž Polluxe zBlíženců na ranní

  obloze

  11.a12.září–setkání velmi úz-

  kého měsíčního srpku aVenuše na

  ranním nebi nízko nad východem;

  11.9.asi 13°, 12. 9.zhruba 11°

  19.září–Neptun vopozici se Sluncem

  19.září–Venuše dosáhne podruhé

  vletošním roce maximální jasnosti,

  −4,5 mag

  20.a21.září–měsíční srpek poblíž

  Antara ze Štíra na podvečerní obloze

  nízko nad jihozápadem

  22.září–Merkur vnejvětší západní

  elongaci, 18° od Slunce

  26.září–setkání dorůstajícího Mě-

  síce aSaturnu na nočním nebi; nejblíž

  si budou ráno 27. 9.nad jihozápadem

  vokamžiku jejich západu zaobzor,

  kdy je bude dělit asi 3,5°

  Zajímavé úkazy vzáří 2023

• Strana 59

  září

  noční obloha

  59

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Červenooranžový obr

  Vříši stálic zůstaneme iudalšího cíle,

  tentokrát však půjde ohvězdu proměnnou:

  Mí Cephei najdete necelých 5° jihový-

  chodně od Alfy Cephei avzorném poli

  dalekohledu pátrejte po výrazně červeno-

  oranžové hvězdě čtvrté velikosti. Její

  jedinečný odstín ostře kontrastuje sokolní-

  mi modrobílými stálicemi asilně zapůso-

  bil ina anglického astronoma Williama

  Herschela, který ji vroce 1783 překřtil na

  Granátovou hvězdu.

  Sprůměrem 1300krát překoná-

  vajícím Slunce reprezentuje Mí Cephei

  jeden znejvětších známých objektů svého

  druhu. Právem se tudíž řadí mezi tzv.

  červené veleobry, přičemž její mimořádná

  svítivost odpovídá možná i300000násob-

  ku té sluneční–avtakovém případě se

  na ni díváme ze vzdálenosti snad až šesti

  tisíc světelných let. Každopádně patří

  knejodlehlejším stálicím, které ještě spatří-

  me bez dalekohledu. Ajak už zaznělo, jde

  ohvězdu proměnnou, konkrétně ocefeidu

  (viz Pulzující giganti), jejíž jasnost vícemé-

  ně nepravidelně kolísá mezi 3,4 a5,1 mag.

  Další cefeidu pak představuje nažloutlá

  Delta Cephei, měnící jasnost vrozpětí

  3,5–4,4mag. Jako jedné zprvních proměn-

  ných hvězd si jíroku 1784 povšiml mla-

  dičký anglický astronom John Goodricke.

  Zhlediska pozorování je rovněž podstatné,

  že ji ve vzdálenosti 41″ provází oněco slabší

  souputník sjasností 6,3mag, tudíž ji

  můžeme také zařadit do výčtu dvojhvězd

  „krále Kefea“.

  Sáhněte po dalekohledu

  Vtěsném sousedství Granátové hvězdy,

  zhruba 1,5° směrem na jihozápad, leží

  otevřená hvězdokupa IC1396 sjas-

  ností 4mag. Nepravidelný tvar anízká

  koncentrace stálic na ploše okolo 1° zní

  však dělají objekt vhodný spíš pro triedry

  smalým zvětšením avelkým zorným

  polem. Ještě hůř je pak postřehnutelná

  ekliptika (dráha Slunce na nebi během jednoho roku)

  nebeský rovník

  dráha Slunce na nebi v září

  dráha Měsíce na nebi v září

  Škála hvězdných velikostí

  -1 0 1 2 3 4

  Dne 23. září v 8:50 SELČ vstupuje Slunce do

  znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost,

  začíná astronomický podzim

  Merkur: viditelný ve druhé polovině září ráno

  nízko nad východem

  Uran: viditelný téměř celou noc kromě večera

  Neptun: viditelný celou noc

  Jupiter: viditelný téměř celou noc kromě večera

  Mars: nepozorovatelný

  Venuše: viditelná ráno nad východem

  Saturn: viditelný celou noc

  » fakta

  PULZUJÍCÍ GIGANTI

  Cefeidy představují tzv. pulzující

  proměnné hvězdy azměny jasnosti

  unich souvisejí se změnou průměru:

  Opakovaně se totiž nafukují azase

  smršťují. Zmíněný pravidelný proces

  pohání nahromaděné teplo zvnitřních

  částí stálice vjejí vnější obálce. Při

  rozpínání se povrch hvězdy zahřívá

  ajejí jasnost po určitou dobu roste.

  Poté však následuje opětovné smrště-

  ní, doprovázené poklesem jasu.

  První čtvrt: 22. září

  Nov: 15. září

  Poslední čtvrt: 7. září

  Úplněk: 29. září

  Mí Cephei patří k nejvzdálenějším stálicím,

  které ještě spatříme bez dalekohledu

• Strana 60

  noční obloha

  září

  slaboučká emisní mlhovina na jejím

  pozadí, která již vyžaduje dalekohled

  sobjektivem oprůměru alespoň 10cm,

  velmi temné nebe, aideálně také speciální

  mlhovinový ltr, aby se jemné kontury

  zářícího plynu mírně zvýraznily.

  Kefeus je na nápadnější objekty vzdá-

  leného vesmíru docela skoupý amimo

  jiné nezahrnuje ani jednu položku

  Messierova katalogu. Pokud se ovšem ne-

  hodláte „vzdát bez boje“, zkuste vyhledat

  třeba otevřenou hvězdokupu NGC6939

  sjasností 8 mag aúhlovým průměrem 10′

  nebo ještě omagnitudu slabší apodob-

  ně velkou spirální galaxii NGC6946.

  Obě se rozkládají asi 2° jihozápadně od

  Éty Cephei adělí je pouze 39′, přičemž

  hvězdný ostrov leží oněco víc na sever.

  NGC6939 obsahuje dva nápadnější

  řetízky stálic, uspořádané do širokého

  písmene V, zatímco galaxie vypadá jako

  okrouhlá difuzní skvrnka, zníž vybíhají

  do stran málo zřetelná zjasnění–náznak

  spirálních ramen.

  Mgr. Jan Píšala pracuje od roku 2006

  na Hvězdárně aplanetáriu Brno. Věnuje

  se zejména popularizaci astronomie ache-

  mie. Jeautorem několika knih, řady článků

  atvůrcem pořadů pro planetárium iexperi-

  mentálních chemických show

  Vyhrajte sHvězdárnou

  aplanetáriem Brno

  Odpovědět můžete na webu Tajemství vesmíru

  (www.epublishing.cz/tajemstvi-vesmiru) do 8.září 2023.

  Tři vylosovaní výherci obdrží vstupenky na libovolné představení

  Hvězdárny aplanetária Brno. Jména výherců najdete

  vpříštímvydání.

  Foto International Gemini Observatory / NOIRLab / NSF / AURA, T. A. Rector, J. Miller, M. Zamani, D. de Martin

  Připraveno ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

  Poznáte astronomický objekt na fotograi?

  a) Galaxie M81 aM82 vsouhvězdí Velké medvědice

  b) Galaxie NGC 4567 aNGC 4568 vsouhvězdí Panny

  c) Nepravidelná galaxie NGC 1427A vsouhvězdí Eridanu

  Objekt na fotografii vznikl splynutím dvou hvězdných ostrovů.

  Řešení zminulého čísla

  Vroce 1878 objevil francouzský astronom Édouard

  Stephan vsouhvězdí Labutě drobný difuzní objekt,

  jenž posléze dostal označení NGC7027 abyl

  zařazen mezi planetární mlhoviny. Tvoří jej plyn,

  který se do okolního prostoru rozpíná rychlostí

  17km/s. Ajelikož průměr útvaru činí zhruba

  0,1–0,2světelného roku, musel vzniknout teprve

  nedávno–konkrétně asi před 600 lety! NGC7027

  tak patří mezi nejmladší planetární mlhoviny ana

  jejím místě bychom ještě před šesti stoletími našli

  hvězdu přibližně 3–4krát hmotnější než Slunce.

  Někdy vuvedené době však dospěla do závěrečného

  stadia vývoje, zkolabovala aodvrhla do mezihvězdné-

  ho prostoru své vnější vrstvy, jež pak daly vzniknout

  mlhovině. Po stálici zůstalo jen její kompaktní jádro:

  Extrémně horký bílý trpaslík s8000krát větší

  svítivostí než Slunce budí skrz intenzivní ultraalové

  světlo kzáření irozpínající se plyn mlhoviny.

  Vstupenky na představení Hvězdárny aplanetária

  Brno zminulého čísla vyhrávají Lenka Červená,

  Citonice, Marek Klympuš, Jesenice-Zdiměřice,

  aFlorian Janda, Praha. Gratulujeme!

  Otevřenou hvězdokupu NGC 6939

  a spirální galaxii NGC 6946 dělí na

  obloze jen 39′, takže se vejdou do

  jednoho většího zorného pole. Pro

  začátek zkuste použít zvětšení zhru-

  ba 40×, s nímž obě snáz zaregistruje-

  te oproti hvězdnému pozadí

• Strana 61

  Po západu Slunce za obzor nastává krátká chvíle, kdy se na obloze objevuje

  řada pozoruhodných úkazů a nebeských těles. Tehdy nebe dokáže vykouzlit

  opravdu dramatické divadlo a můžeme se stát mimo jiné svědky falešného

  úsvitu či soumraku nebo sledovat třeba světelné stopy družic

  Petr Horálek

  Falešný úsvit, vpravo dole pod

  Mléčnou dráhou, doprovázený

  konjunkcí Venuše a Marsu loni

  v březnu nad maledivským

  atolem Alif Alif

  Vzóně soumraku arozbřesku

  Falešné úsvity

  areje družic

  když je Slunce pod obzorem, 1. část

  pozorování oblohy

• Strana 62

  pozorování oblohy

  když je Slunce pod obzorem, 4. část

  62

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  N

  a místech stmavou oblohou

  se na sklonku astronomického

  soumraku může zdát, že ještě

  neskončil apokračuje ido astronomic-

  ké noci. Od západního obzoru–unás

  zejména vbřeznu–se stále zvedá nejasný

  kužel světla, jehož nejvýraznější část se

  na čistém nebi objevuje už za nautické-

  ho soumraku. Stejně tak obloha povážlivě

  světlá ipřed rozbřeskem na východě,

  rovněž do tvaru neostrého kužele, avna-

  šich končinách je to nejlépe patrné vzáří.

  Kdysi lidé původ „falešného soumraku“ či

  „falešného úsvitu“ neznali, tudíž je stejně

  jako všechno tajuplné fascinoval.

  Falešný soumrak aúsvit

  Zřejmě jako první přišel svysvětlením

  Giovanni Domenico Cassini, který

  vroce 1683 představil teorii orozptylu

  slunečního světla na částicích prachu

  ve Sluneční soustavě. Jiné zdroje ovšem

  italského astronoma oprvenství při-

  pravují atvrdí, že jev objasnil švýcarský

  matematik Nicolas Fatio de Duillier,

  jenž své práce publikoval pouhý rok po

  svém kolegovi. Každopádně otři století

  později přinesla éra pokročilé fotograe

  iprvní relativně pěkné snímky kužele

  zodiakálního světla. Přemíra světelného

  smogu změst však bohužel znamenala, že

  úkaz přestal být postupně zmnoha míst

  planety viditelný.

  Zvířetníkové či zodiakální svět-

  lo představuje skutečně světlo Slunce

  rozptýlené na částicích meziplanetární

  hmoty vrovině naší soustavy. Uvedené

  částice, řádově srozměry 0,001–0,1mm,

  pocházejí především zohonů komet

  nebo zrozdrcených meteoritů, ale také

  zprašného povrchu Marsu. Protože se

  rozprostírají především vrovině Sluneční

  soustavy aekliptiky, promítá se nám svě-

  telný kužel na oblohu do zvířetníkových

  neboli zodiakálních souhvězdí. Odtud

  tedy jeho název.

  Vrovníkových oblastech lze zodiakální

  světlo pozorovat po celý rok, neboť nikdy

  nesvírá sobzorem tak malý úhel, aby se

  ztratilo nízko nad ním. Od nás jej může-

  me nejlépe sledovat okolo rovnodenností,

  na jaře po soumraku nad západem ana

  podzim naopak ráno před rozbřeskem na

  východě. Vpopsané době totiž vnašich

  zeměpisných šířkách svírá rovina ekliptiky

  shorizontem největší úhel.

  Kde hledat zodiakální

  světlo?

  Zvířetníkové světlo je bohužel přibližně

  sedmdesátkrát slabší než obloha vpře-

  zářených velkoměstech, proto se za ním

  musíte vydat do míst bez světelného

  smogu či případné mlhy–asamozřejmě

  za jasného počasí. VČesku se dá sledo-

  vat například na Vysočině, na Šumavě,

  vNovohradských horách, Jeseníkách,

  Beskydech, na Manětínsku či vJizerských

  horách, kde existují tzv. rezervace tmavé

  oblohy. Na Slovensku se pak nabízejí třeba

  Nízké Tatry, Velká aMalá Fatra, Muráňská

  planina, apředevším Park tmavé oblo-

  hy Poloniny. Ve zmíněných regionech

  či obecně dál od velkých měst můžete

  vyhlížet poměrně výrazný světelný kužel

  sahající až 60° nad obzor, ato okolo

  podzimní rovnodennosti zhruba po páté

  ranní, kdy Slunce ještě spočívá dostatečně

  hluboko pod horizontem.

  Za ideálních podmínek panujících

  například ve vysokohorských lokali-

  táchChile lze spatřit nejen kužel zo-

  diakálního světla–který tam dokonce

  Jedná se skutečně o sluneční

  světlo, jež se rozptyluje na

  částicích meziplanetární hmoty

  v rovině naší soustavy

  Zvířetníkové světlo v podobě

  světlých kuželů uprostřed a jasná

  Venuše na mozaice ze severní

  a jižní polokoule

  Foto Petr Horálek, Juan C. Casado, ESO, NSF’s National Optical-Infrared Astronomy Research Laboratory

• Strana 63

  když je Slunce pod obzorem, 4. část

  pozorování oblohy

  63

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  tvoří spíš rušivý element–ale ještě slabší

  zodiakální most, spojující východní

  azápadní zodiakální kužely. Jeho jasnější

  část zvanou zodiakální protisvit je potom

  možné vmístech súplně tmavým nebem

  vyhlížet už za astronomického soumraku

  nízko nad obzorem: Leží na opačné straně

  než Slunce ačástice meziplanetární hmoty

  tam rozptylují nejvíc světla, neboť jsou

  „vúplňku“. Znašich končin se dají popsa-

  né jevy pozorovat pouze výjimečně, ato

  především ve zmíněných oblastech tmavé

  oblohy aspíš fotogracky.

  Divoký rej družic

  Vzóně soumraku arozbřesku se denno-

  denně odehrává ijeden úkaz vytvořený

  čistě člověkem: Všimli jste si někdy,

  že vlétě můžeme na obloze sledovat

  mnohem víc umělých družic? Tehdy

  totiž panují pro jejich pozorování výrazně

  lepší podmínky. Na nebi je vidíme díky

  Mezinárodní vesmírná stanice

  zachycená 15. dubna 2019 při přeletu

  nad Maledivami v Indickém oceánu

  Oblouk zvířetníkového světla

  a mostu na dokonale tmavém

  nebi nad chilskou observatoří

  ESO La Silla

  Přelet ISS (vpravo za stromem)

  za astronomického rozbřesku

  8. května 2021 nad Sečskou

  přehradou. Během přeletu vypadá

  stanice na obloze jako výrazný bod

  a je tím jasnější, čím výš na nebi

  a blíž k pozorovateli se dostává.

  Na dlouhých expozicích pak

  zanechává protáhlou stopu

• Strana 64

  pozorování oblohy

  když je Slunce pod obzorem, 4. část

  64

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  slunečnímu záření odraženému zpravidla

  na jejich robustních kovových konstruk-

  cích aanténách. Orbity většiny popsa-

  ných zařízení se nacházejí 200–1200km

  nad Zemí ana řadu znich za soumraku

  arozbřesku vždy svítí Slunce, takže je po-

  zorovatel vzemském stínu vidí létat proti

  hvězdnému nebi.

  Nejvíc družic lze spatřit během nautic-

  kého aastronomického soumraku. Kromě

  Mezinárodní vesmírné stanice aněkolika

  dalších vzácných případů totiž nedosahují

  nijak závratné jasnosti, takže musí být ob-

  loha natolik tmavá, aby se daly pohybující

  se body jasné jako průměrná hvězda vůbec

  spatřit. Vzimních měsících se unás zem-

  ský stín zvedá vysoko nad hlavu, asatelity

  tak po většinu noci prolétají prakticky bez

  povšimnutí. Zato vlétě, kdy astronomic-

  ká noc několik týdnů ani nenastává, je

  mnoho znich osvětleno stále. Za letních

  nocí jich tudíž spatříme stovky, kdežto

  vzimě jen desítky vobdobí soumraku

  arozbřesku.

  Vláčky škodí astronomii

  První umělou družici nazvanou Sputnik

  vypustil Sovětský svaz 4.října 1957

  (viz také stranu 52). Do roku 2019 jej

  ociálně následovalo 4987družic, jež

  kolem planety krouží ve vzdálenostech

  od několika stovek až po tisíce kilomet-

  rů. Už 10.února 2009 se však nad Sibiří

  střetl americký satelit komunikačního

  systému Iridium snefunkční ruskou

  vojenskou družicí Kosmos-2251, ato

  rychlostí 42000km/h–tedy asi čtyřicet-

  krát rychleji, než se pohybuje nadzvukové

  letadlo. Po jejich srážce zbyly dva gigan-

  tické mraky trosek ajako neovladatelné

  projektily budou orbitu ohrožovat ještě

  tisíce roků.

  Přesto začala firma SpaceX vroce

  2019 na oběžné dráze budovat systém

  Starlink, který má zajistit celosvěto-

  vé připojení ksatelitnímu internetu.

  Společnost Elona Muska hodlá vypustit

  celkem 12tisíc družic (více vTajemství

  vesmíru 7–8/2023), přičemž je vysílá

  Clara Martínez-Vázquezová a Cliff

  Johnson zachytili kamerou DECam

  na čtyřmetrovém dalekohledu

  Blanco na Cerro Tololo dvě desítky

  Starlinků krátce po jejich vypuštění

  v listopadu 2019. Proluky ve

  stopách satelitů způsobují mezery

  mezi čipy zařízení DECam

  Orbity většiny družic leží 200–1 200 kilometrů

  nad Zemí, a řadu z nich tak za soumraku

  i rozbřesku osvětluje Slunce

  Zodiakální světlo lze samozřejmě

  ifotografovat. Nejlépe je pozoro-

  vatelné přibližně 1–2 hodiny po

  západu Slunce, tedy na přelomu

  astronomického soumraku aastro-

  nomické noci. Důležitou roli hraje

  co nejlépe odkrytý západní obzor,

  aideální stanoviště tudíž předsta-

  vuje vyvýšenina či kopec. Nutný

  je rovněž stativ, velkoformátový

  aparát (rozhodně nepostačí mo-

  bil) asvětelný širokoúhlý objektiv

  okolo 15–20mm.

  Samotné snímání je potom

  jednoduché: Po setmění se zaměř-

  te na západní obzor azaberte více

  než dvě třetiny oblohy. Na krátké

  expozice okolo 15–20 spři vyšším

  ISO aotevřené cloně postupně foťte

  noční nebe zaostřené na nekonečno.

  Čím větší bude tma, tím kontrast-

  něji zvířetníkové světlo na snímku

  vynikne. Bude se jevit jako zářivý

  neostrý kužel na hvězdném pozadí,

  zahrnujícím ijasné stálice ze sou-

  hvězdí Býka či Orionu, apři širo-

  kém poli rovněž galaxii vAndrome-

  dě. Zkušenější uživatelé pak mohou

  zkusit tzv. pointovanou fotografii

  nebo panoramatické snímání.

  Jak fotit zvířetníkové světlo?

• Strana 65

  když je Slunce pod obzorem, 4. část

  pozorování oblohy

  65

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  v„balíčcích“. Na nebi se tak odehrává

  nevídané divadlo vpodobě „vláčků“

  zjasných bodových světel, jež se objevují

  krátce po vypuštění automatů apřed je-

  jich navedením na vyšší orbity. Nicméně

  49 Starlinků vynesených loni 3.února

  raketou Falcon 9 zasáhl oblak ze silné

  sluneční erupce avyřadil je zprovozu.

  Očtyři dny později shořelo 40 nekon-

  trolovatelných zařízení vatmosféře.

  Zdá se tedy, že se prostor nad Zemí plní

  umělými satelity poněkud nezodpověd-

  ně, což může vbudoucnu přinést spíš

  potíženež užitek.

  „Vláčky“ kritizují také astronomo-

  vé, kteří si dobře uvědomují, že přemíra

  družic na orbitě je nebezpečná azároveň

  škodí vědě. Zatímco množství meteoro-

  logických či geolokačních satelitů nám

  pomáhá–ať už při předpovědi počasí,

  používání GPS nebo vrůzných vědeckých

  experimentech–nadbytek komerčních

  družic sloužících čistě technickému

  blahobytu má svá úskalí. Ačkoliv SpaceX

  slíbila, že Starlinky potáhne matnou

  tmavou konturou, aby tolik neodrážely

  sluneční svit, družice září také vinfračer-

  vené arádiové oblasti, kde se současně

  odehrává nejobsáhlejší výzkum vesmíru.

  Kvůli vysokým oběžným dráhám přitom

  některé znich po velkou část noci nemizí

  zdohledu teleskopů, které je tudíž zazna-

  menávají světší četností než dřív. Narůstá

  tak observační čas potřebný kzískání

  čistých obrazových dat, nenarušených

  družicovými přelety.

  Problém na obloze

  Řešení navrhované mnoha podporova-

  teli firmy SpaceX, tedy aby se ivědecké

  teleskopy přesunuly na oběžnou dráhu,

  není reálné. Dalekohledy se totiž musejí

  stále udržovat vodpovídajícím stavu

  (vzpomeňte si na časté servisní mise

  kHubbleovi), což znamená obrovské

  finanční atechnické nároky. Jejich

  provoz na orbitě navíc přináší značné

  riziko sohledem na tamní množství

  družicitrosek.

  Kromě toho vposledních letech či

  dekádách vznikaly velké pozemní přístro-

  je–konkrétně vchilské poušti Atacama

  budou od roku 2025 fungovat hned dva,

  asice Extremely Large Telescope aVera

  C. Rubin Observatory. Ještě před zahá-

  jením projektu Starlink na ně směřoval

  ohromný objem peněz, azcela jistě nelze

  popsané astronomické projekty vzápětí

  zastavit kvůli pokroku na poli komerč-

  ních satelitů. Ostatně právě zuvedených

  důvodů se vůči SpaceX velmi kriticky

  ohradila Mezinárodní astronomická unie

  ve svém veřejném prohlášení z12.úno-

  ra 2020. „Rojení“ družic na zemské

  oběžné dráze tak zkrátka nyní představuje

  ožehavé téma.

  Chcete vědět, kdy nad vámi přeletí

  nějaká umělá družice, případně jedna

  zkosmických stanic–ať už ISS, nebo

  čínská Tiangong (Tchien-kung)? Stačí do

  internetového vyhledávače zadat adresu

  heavens-above.com, nastavit lokalitu po-

  zorování apak zvýčtu vybrat preferovaný

  cíl: Nabízejí se přelety stanic, nejjasněj-

  ších družic iStarlinků, ale také data jejich

  vypuštění, po nichž následuje několika-

  denní představení vpodobě „vláčků“. Ve

  stejné době, kdy budete vyhlížet družice,

  budou možná na obloze ještě svítit kre-

  puskulární paprsky, nad severem se zjeví

  noční svítící oblaka, nebo dokonce jasná

  kometa. Na východě bude obzor světlat

  měsíčním rozbřeskem, zatímco nad zápa-

  dem uvidíte výraznou večernici. Vzóně

  soumraku arozbřesku vás zkrátka pohled

  na nebe nikdy nezklame.

  Petr Horálek je fotograf, cestovatel aast-

  ronom. Pracoval na Astronomickém ústavu

  AV ČR vOndřejově, poté na Hvězdárně

  vÚpici anyní působí ve Fyzikálním

  ústavu vOpavě. Věnuje se astrofotograi

  apopularizaci astronomie, je autorem tří

  knih. NASA iESO jeho záběry několikrát

  vybraly jako prestižní Astronomický snímek

  dne (NASA), respektive týdne (ESO). Jeho

  jméno nese planetka 6822 Horálek

  Starlinky směřují do kosmu po

  „balíčcích“, které pak vytvářejí

  jedinečné divadlo v podobě „vláčků“

  z jasných bodových světel

  Umělecká představa budoucího

  největšího dalekohledu světa,

  Extremely Large Telescope alias ELT,

  včetně zapnuté technologie adaptivní

  optiky formou sodíkových paprsků.

  Výstavba zařízení se zrcadlem

  o průměru 39 metrů započala

  v roce 2014 a stála 400 milionů

  eur. Rostoucí počet umělých družic

  však jeho astronomická pozorování

  velmi omezí

• Strana 66

  Raketová dáma

  Gwynne Shotwellová

  Prezidentka SpaceX stojí na vrcholu technologic-

  kých inovací v aerokosmickém průmyslu

  Exotické exoplanety

  Cizí světy vjiných hvězdných systémech jsou dale-

  ko exotičtější, než si dokážeme představit

  Jak pozorovat afotografovat ISS?

  Najít na noční obloze Mezinárodní vesmírnou stanici není snadné.

  Její přelet totiž trvá velmi krátkou dobu. Aco teprve když ji budete

  chtít zachytit při průchodu před slunečním kotoučem?

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  66

  Foto a ilustrace ESA, NASA, Shutterstock, SpaceX

  Vědci stále hledají podstatu temné hmoty, jejíž existence by

  vysvětlovala nesrovnalosti mezi jevy pozorovanými ve vesmíru

  ahodnotami vypočítanými zmodelů

  Záhadná

  temná hmota

  příští vydání

  vychází 27. září

  Kam kráčí ruská kosmonautika?

  Po přerušení spolupráce Ruska sESA aNASA kráčejí Rusové

  na poli kosmického průzkumu zvelké části osamoceni. Smisí

  Luna 25 se vracejí na Měsíc, což je však zřejmě jen začátek

• Strana 67

  předplatné

  67

  9/2023

  Tajemství vesmíru

  Nekonečně vesmíru…

  Jak předplatit

  1. Na internetových stránkách www.epublishing.cz

  2. E-mailem: predplatne@epublishing.cz

  3. Zavolejte na 545 211 880

  (všední dny po–čt od 8 do 16 hod.)

  4. Využijte možnosti kombinovaného

  předplatného papírového a elektronického časopisu.

  Více na kiosek.epublishing.cz

  5. Starší vydání časopisu můžete nyní objednat na

  www.radostzpoznani.cz v sekci „Naučné časopisy“

  Podmínky předplatného: Předplatné Tajemství vesmíru platí na 10 po sobě jdoucích čísel, tj. na

  rok, případně 2 speciály navíc, a bude zahájeno týden od podání objednávky. Dárky jsou pro nové

  abonenty a zašleme je do šesti týdnů od připsání platby. Vyhrazujeme si právo akci předčasně ukončit,

  či naopak prodloužit. Tato konkrétní nabídka platí pro objednávky předplatného na adresy v ČR přijaté

  až do vydání následujícího čísla. Informaci o předplatném na Slovensku najdete v tiráži.

  Ihned po objednávce způsoby 1–3 od nás obdržíte platební dispozice:

  číslo účtu a váš unikátní variabilní a specifický symbol pro identifikaci

  platby. Platit pak můžete bankovním převodem, např. internetovým

  bankovnictvím, případně na poště složenkou typu A.

  Předplatné je výhodné:

  ● Nehradíte poštovné – posíláme vám na naše náklady

  ● Ve fólii zabalený výtisk dostanete vždy až do schránky

  ● Časopis získáte včas, nejpozději v den vydání

  1. Varianta „SPECIÁL“

  10 čísel + 2 speciály ročně – v trafice byste

  zaplatili 1239

  Kč (běžná cena 1 výtisku 99,90 Kč,

  cena speciálu 119,90 Kč)

  V předplatném jen 1079 Kč,

  SLEVA 13 % + 2 speciály v hodnotě

  180 Kč NAVÍC!

  Získáte 200 stran navíc – 1. speciál – Apollo změnilo svět

  jako málokterá událost v historii lidstva. Procházka po

  Měsíci představovala první opuštění naší planety. Do té

  doby jsme „jen“ létali vysoko (a vlastně tak činíme dosud),

  ale v rámci programu Apollo jsme dorazili ke konkrétnímu

  cíli a pilotovaný let člověka na Měsíc se tak stal význam-

  ným hned v několika rovinách.

  2. speciál – Utajované dějiny kosmonautiky – Co chtěli

  Sověti zatajit světu? Studená válka a bitva o vesmír. Nej-

  větší raketoví konstruktéři a mnoho dalších. Karel Pacner,

  přední popularizátor vědy a kosmonautiky, byl naším pra-

  videlným spolupracovníkem a stal se také autorem tohoto

  speciálního vydání. Kromě celoživotní tvorby článků pro

  noviny a časopisy rovněž napsal přes šedesát knih.

  Kpředplatnému

  SPECIÁL

  200 stran

  navíc

  2. Varianta „ZÁKLAD“

  10 čísel ročně – v trafice byste zaplatili 999 Kč

  (běžná cena 1 výtisku 99,90 Kč)

  V předplatném

  jen 887 Kč, SLEVA 11 %

• Strana 68

  Britská legenda konečně u nás!

  Předplatné na

  www

  .classicrock.cz

  A tady je

  TEN časopis,

  už druhé číslo.

  Legendy přímo

  od zdroje!

  Rockové bookaziny

  (Kiss právě

  v prodeji)

  jsou výběrem

  „best of“

  z časopisu

  Classic Rock

  Právě

  v trafikách!

  EP_Classic-Rock-205x285_-2023-08.indd 1 16.08.2023 15:49:28