Strana 20
20
9/2023
Tajemství vesmíru
Erupce na Slunci bývají vyvo-
lány explozivním přepojením
neboli rekonexí indukčních čar
vsilných lokálních magnetic-
kých polích, která často souvisejí
svýskytem slunečních skvrn.
Při daném procesu se energie
nahromaděná vmagnetickém
poli prudce uvolňuje: Během pár
desítek minut se přitom může
jednat až o10
25
J vpoměrně ma-
lém prostoru.
Následkem bývá ohřev plynu
vmístě rekonexe až zhruba na
deset milionů stupňů, což ovíce
než tři řády překonává teplotu
slunečního povrchu. Takto za-
hřáté plazma se mění vintenzivní
zdroj rentgenového aultrafialo-
vého záření, vregionu vznikají
přehřáté částicové svazky ašíří
se do hlubších vrstev sluneční at-
mosféry–ale také pryč od hvězdy
do meziplanetárního prostoru.
Solární erupci utváří plazma s teplotou
přesahující deset milionů stupňů
Proč jsou sluneční
erupce o tolik teplejší
než povrch Slunce?
otázky a odpovědi
Hvězdokupy agalaxie, tak jak dnes
rozumíme vesmírným strukturám,
představují zcela odlišné objekty
zhlediska různých charakteris-
tik–apředevším velikostí. Proto se
nezdá, že by se první zmíněné mohly
měnit vdruhé. Hvězdokupu tvo-
ří relativně malý počet gravitačně
vázáných stálic, jež se pohybují spo-
lečně. Popsané uskupení se obvykle
zformuje ztéže oblasti mezihvězd-
ného plynu aprachu, tudíž se hvězdy
vzniklé vdané lokalitě pohybují ve
stejném směru.
Naproti tomu galaxie jsou mno-
hem větší azahrnují podstatně více
stálic. Jedná se oobrovské, gravitač-
ně vázané struktury, smiliardami
až biliony hvězd, které krouží kolem
společného středu. Mohou obsaho-
vat idalší komponenty, jako temnou
hmotu, apodle současného poznání
sídlí vnitru všech velkých hvězd-
ných ostrovů supermasivní černá
díra. Nic však nenasvědčuje, že by
snad nepravděpodobným sloučením
více hvězdokup mohl vzniknout ob-
jekt svlastnostmi galaxie.
Spirální galaxie NGC 4414 na
fotografii pořízené Hubbleovým
dalekohledem
Tisíce stálic ve hvězdokupě Liller 1,
vzdálené třicet tisíc světelných let,
jak je zachytil Hubbleův teleskop
Může se hvězdokupa
změnit v galaxii?
Kvantová fyzika nás dnes učí, že
elementární částice mají dvojí povahu:
Občas se chovají jako vlny aobčas
jako částice. Azatímco uelektronů,
protonů adalších hmotných částic
jednoznačně převažují efekty částico-
vé, unehmotného fotonu panuje méně
jasná situace. Ostatně tzv. dualita
světla se stala prvním indikátorem, že
může být mikrosvět složitější, než vy-
plývá zklasické fyziky. Světlo se tedy
chová jako elektromagnetické vlnění,
přičemž jeho charakter určuje délka
aamplituda vlny ajeho šíření velmi
úspěšně popisují Maxwellovy rovnice
elektromagnetické teorie.
Na druhou stranu se světlo cho-
vájako korpuskule neboli částice.
Vyskytuje se vmalých kvantech,
tzv.fotonech, jež mají vlastnosti
částic–tj.energii ahybnost. Obecně
se pro elektromagnetické záření či
vlnění sdelšími vlnovými délkami
uplatňují spíš vlnové vlastnosti,
Má světlo povahu částice, nebo vlnění?
Velikost
Země jako
měřítko