!Test1!

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 49

49
9/2023
Tajemství vesmíru
první přistání na Marsu
dobývání kosmu
studii omožnostech zkoumání čtvrté pla-
nety. Když ji ovšem vkvětnu následujícího
roku představovala, nejednalo se oradostné
čtení. Experti zlaboratoře konstatovali, že na
uskutečnění smysluplné mise toho oMarsu
víme příliš málo. Aže existují itechnické
problémy–včetně komunikace na vzdále-
nost desítek milionů kilometrů, dostatečně
výkonného aspolehlivého zdroje energie či
sterilizace sondy, abychom nezavlekli po-
zemské mikroorganismy do cizích světů…
První (ne)smělé plány
Zdálo se, že Mars skončí na nějaký čas na
vedlejší koleji, ne-li rovnou vzapomně-
ní. Ústředí NASA však vidělo vletu na
rudou planetu obrovský vědecký ipropa-
gační potenciál anavzdory varováním
zPasadeny si nechalo od rem General
Electric aAvco vypracovat koncepci
průzkumné stanice. Vobou případech
zůstalo jen ustudií, nicméně na nich už
se dalo stavět. Vprosinci 1964 byl potom
schválen program Voyager vhodno-
tě 1,25miliardy dolarů. (Nesmíme jej
zaměňovat spozději realizovanou misí
sond Voyager kvelkým planetám Sluneční
soustavy–jde pouze oshodu jmen.)
Počátkem roku 1965 začala NASA
hledat vhodného dodavatele vybavení
pro zmíněnou misi. Nabídky předložilo
28rem, přičemž komise kosmické agentu-
ry vybrala kposouzení projekty od společ-
ností Boeing, General Electric aTRW.
Včervenci 1965 však přišlo šokující zjištění
ze sondy Mariner 4: Atmosféra Marsu není
tak hustá, jak se předpokládalo. Bylo tedy
nutné přepracovat zamýšlené koncepce
přistání, aočekávaný start sond Voyager se
tudíž posunul na rok 1973.
Projekt předpokládal použití rakety
Saturn IB shorním stupněm Centaur, kte-
rá by kMarsu dokázala vyslat třítunový ná-
klad, zahrnující družicovou část apřistávací
modul. Jenomže po zjištění Marineru4 se
musel modul vybavit raketovými motory
pro snížení přistávací rychlosti. Výrazně tím
narostla jeho hmotnost, aještě před kon-
cem roku 1965 tedy program čekala další
zásadní změna: Nosnou raketou se měl stát
obří Saturn V, vyvinutý pro pilotované lety
na Měsíc. Ve třístupňové verzi dosahoval
startovní hmotnosti 2700t, výšky 111m
Foto a ilustrace NASA, Donald Davis, Van der Hoorn
Viking 1 pracoval na povrchu
Marsu neuvěřitelných šest let.
Původně se přitom jeho životnost
plánovala jen na 58 dní
Seznamte se: Viking
Obě sondy Viking byly identické: Za-
hrnovaly družicovou část apřistávací
modul, jež byly společně naváděny na
oběžnou dráhu Marsu, kde došlo kfi-
nálnímu průzkumu přistávací oblasti
ateprve poté kvysazení modulu. Dru-
žicová část pak sloužila coby retrans-
lační stanice pro komunikaci se Zemí
azároveň pracovala jako samostatná
pozorovací jednotka.
Na základní konstrukci družico-
vé části ve tvaru osmibokého hranolu
viselo 16 schránek selektronikou. Čtyři
panely slunečních baterií měly rozpětí
9,7m aplochu 15m², přičemž aparatu-
rám sondy dodávaly 620W. Hmotnost
každého Vikingu činila 2325kg, zčehož
1406kg připadalo na pohonné látky. Ke
komunikaci se Zemí sloužila parabolic-
ká anténa oprůměru 1,5m.
Přístrojové vybavení vážící 57kg
spočívalo na samostatně stabilizované
plošině. Nejdůležitější část mise potom
tvořila televizní aparatura smožnos-
tí rozlišení osmimetrových detailů.
Dále na sondě letěl spektrometr pro
registrování vodní páry
vatmosféře ainfračerve-
ný radiometr pro měření
teploty povrchu iovzduší.
Kdružicové části byl navíc připevněn
kryt výsadkového modulu aspolečně
stepelným štítem vytvořil hermetické
pouzdro, do nějž se přistávací sekce
pevně uzavřela. Startu pak předcháze-
la 40hodinová sterilizace vdusíkové
atmosféře při teplotě 113°C–včetně
pohonných látek.
Chryse Planitia, místo přistání
Vikingu 1. Fotografii tvoří kompozice
několika snímků a její barevnost byla
upravena
Model sondy Viking.
Přistávací modul se
nachází v ochranném
pouzdře dole
Test 1