!Test1!

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 54

dějiny kosmonautiky
opožděné odtajňování, 3. část
54
9/2023
Tajemství vesmíru
Tichonravova, aby připravil činnost oddě-
lení specializovaného na kosmické lety.
Když Bílý dům koncem července
1955 oznámil, že USA vyšlou vrámci
Mezinárodního geofyzikálního roku do
vesmíru družici, vydala vzápětí tisková
agentura TASS zprávu, že podobný krok
připravuje iSovětský svaz. Západní politi-
ci, vojáci anovináři to však považovali za
„obvyklý propagandistický trik Moskvy“.
Američtí inženýři se projektem Vanguard
nijak netajili avsrpnu uvedeného roku jej
představili na zasedání Mezinárodní astro-
nautické federace vKodani. Když sovětská
delegace přivezla plány družice do Moskvy,
byli Koroljov ajeho kolegové udiveni:
„Tak malá!“ Sami totiž počítali smnohem
většímzařízením.
Lákavá družice pro špionáž
Nejdřív Koroljov přesvědčil opřínosu
projektu viceprezidenta Akademie věd
Mstislava Keldyše. Zmíněný matematik
získal vKremlu vliv tím, že dělal výpočty
pro jaderné zbraně, anakonec ipro rakety.
Aby si ho Koroljov ještě víc naklonil,
navrhl jej coby předsedu komise pro první
družici. Generálové však zůstávali skeptičtí,
atak je šéfkonstruktér lákal: „Postavíme
zařízení skamerami, které vám ukážou, co
dělají Američané.“ Ato začalo zabírat.
Koroljov při každé příležitosti upozor-
ňoval politiky avojáky, že se Američané
také chystají do kosmu adávají na projekt
miliony dolarů. Koncem srpna 1955 po-
slal do Kremlu první program výzkumu
vesmíru, od nejjednodušších satelitů až
po vypuštění člověka. Vlednu 1956 pak
projekt družice schválila sovětská vláda.
Ovšem na rozdíl od americké strany pro-
bíhala všechna jednání apřípravy vtajnos-
ti–což souviselo sraketovými zbraněmi,
jejichž existenci se Sověti snažili utajit.
Vyzkoušet, že létá
První družice měla nést spoustu přístrojů
pro výzkum vesmíru anazvali ji objektD.
Převážnou část měla zajistit Akademie
věd, její ústavy však byly zaostalé, mizer-
ně vybavené anikdo tam necítil žádnou
odpovědnost. Američané se chystali do
kosmu hlasitě, přestože srůznými obtížemi.
Vsovětských ústavech ovšem nedokázali
pro družici postavit ani jednoduché
přístroje. Na východisko znouze přišel
vynalézavý Tichonravov aKoroljovovi
navrhl: „Co kdybychom postavili úplně tu
nejjednodušší družici? Abychom vyzkoušeli, že
létá aže dokáže vysílat…“
Šéfkonstruktér se nápadu chytil apro-
sadil změnu projektu: „Připravíme malou
jednoduchou družici–prostějšij sputnik.“
Jenže zpočátku to před Akademií věd,
apředevším před Keldyšem tajili. Báli se, že
by mohl projekt zprestižních důvodů ještě
vposlední chvíli zastavit. Informovali ho,
teprve když konstruktéři vKremlu vysvět-
lili, že kvůli soutěži sAmerikou musejí
vypustit kouli bez veškerých vědeckých
přístrojů, jenom svysílačkou, adostali
ktomu požehnání.
Odva dny dřív!
Sověti do té doby zkoušeli rakety na
základně, kterou vybudovali poblíž ves-
nice Kapustin Jar ve stepi východně od
Stalingradu, dnešního Volgogradu. Pro
vypouštění mezikontinentální rakety se
ovšem zmíněné středisko nehodilo, proto
uvažovali oněkolika jiných místech.
Nakonec Stalin rozhodl, že raketodrom
vznikne nedaleko kazachstánské želez-
niční stanice Ťuratam. Ženisté ho začali
První pokus o vypuštění rakety R-7 se nezdařil.
Krátce po startu vybuchla a její trosky dopadly
čtyři sta kilometrů daleko
Oficiální název zařízení zněl Prostějšij
sputnik neboli „nejjednodušší druži-
ce“. Koule ohmotnosti 83,6kg aprů-
měru 58cm měla čtyři prutové an-
tény–dvě odélce 2,4m advě dlouhé
2,9m–zatímco uvnitř se nacházela
dvojice radiomajáků. Automat se
dostal na dráhu ve výšce 228–947km
se sklonem 65,6° krovníku. Třetího
ledna 1958 pak zanikl vatmosféře.
Nejjednodušší družice
Dobové vydání New York Times,
komentující vypuštění Sputniku
Test 1