!Test1!

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 37

vesmírné elektrárny
dobývání kosmu
37
9/2023
Tajemství vesmíru
dobývání kosmu
vesmírné elektrárny
vážilo 6–8000t, což odpovídá 12–16ná-
sobku ISS. Stanice však krouží ve výšce
400km, zatímco elektrárna by se musela
pohybovat na výrazně vyšší orbitě.
Vynášení nákladu na nízkou oběžnou
dráhu přitom aktuálně vychází na vyšší
jednotky tisíc dolarů za kilogram. Rekordní
Falcon 9 společnosti SpaceX má být scho-
pen létat za cenu hluboko pod tisíc dolarů
za kilogram, přestože na komerčním trhu
jde pochopitelně ovětší částku. Revoluci
snad přinese nově vyvíjený nosič Starship
ajemu podobné, snimiž má doprava na
orbitu zlevnit pod 50 dolarů za kilogram.
Gigant zMuskovy dílny by tak mohl slu-
neční elektrárnu vynést za stovky milio-
nů dolarů, což se dá srovnat třeba sjedním
startem raketoplánu. Další pokles by pak
zajistilo využití lokálních zdrojů, například
výstavba zmíněného zařízení zmateriálů
vytěžených na Měsíci, která ovšem zatím
spadá do říše absolutní sci-.
Hledání správné cesty
Už vroce 1941 popsal Isaac Asimov
vpovídce Reason stanici, která energii ze
Slunce přeposílala kdalším planetám po-
mocí mikrovln. Na amerického spisovatele
pak–zřejmě nevědomky–navázal sovětský
vědec Nikolaj Semjonov krátce po startu
prvního Sputniku, když plánoval pokrýt fo-
tovoltaickými články povrch Měsíce, odkud
by se pak energie předávala na Zemi. První
realistický projekt každopádně vznikl vlis-
topadu 1968 astál za ním americký vědec
českého původu Peter Glaser.
„Otec kosmických elektráren“ poprvé
doporučil použít kjejich umístění geosta-
cionární oběžnou dráhu ve výšce 35890km
nad rovníkem, kde doba oběhu zařízení ko-
lem Země odpovídá jednomu otočení planety
okolo vlastní osy. Pozemskému pozorovateli
se tak družice na nebi jeví jako nehybná.
Glaser navrhl, aby měla elektrárna nazvaná
Solar Power Satellite tvar čtverce se stranou
odélce 8km. Při 18% účinnosti fotovoltaic-
kých článků by pak dokázala vyrábět 15 GW,
zčehož by se třetina „ztratila“ při přeměně ze
stejnosměrného proudu na mikrovlny apři
jejich průchodu atmosférou.
Badatel se slunečním elektrárnám věno-
val dál avroce 1973 si nechal patentovat
mikrovlnný přenos energie na velké
vzdálenosti, bez nějž její výroba ve vesmíru
postrádá smysl. Glaserův princip počítá na
elektrárně svyzařovací anténou oprůměru
1km ana Zemi seliptickým přijímačem
odélce až 200km, nazývaným rekté-
na–zanglického „rectifying antenna“
neboli „usměrňovací anténa“. Vroce
1975 pak mikrovlnný přenos otestovali
vJet Propulsion Laboratory vkaliforn-
ské Pasadeně ana vzdálenost 1,5km se
„ztratilo“ jen 15 % zvyslaného množství
energie, což bylo překvapivě málo.
Budoucí energie pro lidstvo má
přicházet doslova z nebes
Otec kosmických elektráren z Žatce
Za „otce kosmických elektráren“ se pokládá česko-
-americký vědec Peter Glaser, narozený 5.září
1923 vŽatci. Vroce 1948 emigroval do Spojených
států, kde pracoval vsoukromém iakademickém
sektoru azískal si pověst vizionáře. Vedl mimo jiné
vývoj pasivního koutového odražeče laserových
paprsků LRRA vprogramu Apollo, jehož pomocí
lze měřit vzdálenost Měsíce od Země spřesností na
milimetry. Připravil ijeden zexperimentů, který
se dostal na oběžnou dráhu vlednu 1986 sraketo-
plánem Columbia STS-61C. Glaser zemřel vkvětnu
2014, ve věku 90 let.
Půjde opřenos ohromného
množství energie na desítky tisíc
kilometrů askrz nepříliš přátelské
prostředí atmosféry
Test 1