!Test1!

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 50

50
9/2023
Tajemství vesmíru
dobývání kosmu
první přistání na Marsu
ana nízkou oběžnou dráhu zvládl vynést
dodnes nepřekonaných 145t nákladu.
Vjeho možnostech bylo nasměrovat krudé
planetě přes 30t užitečného zařízení. Jeden
Saturn Vměl tedy vždy vypustit dvojici
průzkumných sond.
Program Voyager neměl předsta-
vovat jednorázovou akci, ale relativně
koncepční průzkum Marsu srostoucí
náročností jednotlivých misí. Počítalo
se stím, že celkem čtyři Saturny Vvy-
užijí startovací okna vletech 1973, 1975,
1977 a1979 kvypuštění čtyř párů sond.
Zatímco hmotnost zařízení při prvním
startu měla činit 25,1t, při druhém už se
jednalo o26,3t, apři zbývajících dvou
dokonce o27,7t. Vroce 1967 bohu-
žel Kongres popsané plány zrušil, když
neschválil potřebné nance. NASA se
pak rozhodla realizovat menší výpravu
vroce 1975 svyužitím nosičů TitanIII.
Mise dostala název Viking ana rozdíl od
jiných meziplanetárních automatů, které
se vyvíjely na základě úprav již existujících
zařízení, vznikaly stejnojmenné sondy „na
zelené louce“. Vytvářely se tedy přesně po-
dle stanoveného cíle–žádné kompromisy
ani polovičatá řešení–což mělo hlavní
podíl na jejich úspěchu.
Modul průzkumník
Základ přistávacího modulu tvořila plo-
šina orozměrech 0,46 × 1,5m, spočíva-
jící na třínohém podvozku. Hmotnost
aparatury činila 1120kg při zahájení
sestupného manévru ana povrchu planety
pak 605kg. Sestava byla vybavena ime-
chanickým manipulátorem, který sbíral
vzorky hornin arovněž zjišťoval fyzikál-
ní vlastnosti povrchu planety–prostě
do něj „rýpal“ ana základě vzniklých rýh
vědci uvedené atributy stanovili. Přistávací
modul mohl se Zemí komunikovat buď
přímo, nebo přes družicovou část. Energii
mu dodávaly dva radioizotopové gene-
rátory spříkonem 76W (při startu),
což bohatě pokrývalo běžnou spotřebu
dosahující 56W. Ohladké dosednutí se
postaraly tři hydrazinové motory, znichž
každý měl 18 trysek, aby se rovnoměrně
rozptýlily vznikající spaliny.
Devět přístrojů vážilo jen 29kg
ajednoznačně mezi nimi vynikala bio-
chemická laboratoř složená ze 40tisíc
součástek. Kdalšímu přístrojovému
vybavení sondy patřil detektor nabitých
částic ve výškách nad 100km, hmotový
spektrometr pro studium neutrálních částic
(obě aparatury pracovaly pouze během se-
stupu), zobrazovací systém–dvě identické,
metr vzdálené kamery sbarevnými ltry,
dále meteorologická stranice zahrnující
teploměr, tlakoměr apřístroj pro sledování
rychlosti asměru větru, seismometr, ply-
nový chromatograf, hmotový spektrometr
auorescenční rentgenový spektrograf pro
detekci prvků periodické soustavy mezi
hořčíkem auranem.
Viking 1: přistání jinde
Viking spořadovým číslem jedna vy-
nesla 20.srpna 1975 do vesmíru raketa
TitanIIIE Centaur a19.června následu-
jícího roku přešla sonda motorickým ma-
névrem na oběžnou dráhu kolem Marsu.
Prvotní průzkum přinesl jedno nemilé pře-
kvapení: Oblast Chryse vybraná původně
Po vydařené misi Vikingů 1 a2 se
na přelomu 70.a80.let uvažovalo
ozopakování výpravy vponěkud
jiném provedení: Laboratoře Vi-
king 3 a4 měly být mobilní, čímž
by se eliminovala nevýhoda přistá-
ní do víceméně náhodné lokality,
smožností průzkumu hornin pou-
zevrámci dosahu mechanického
manipulátoru. Překážkou se však
staly–jak jinak–peníze. NASA se
ještě pokusila zrušit Viking 4, ale
finance se nenašly ani na samot-
nou„trojku“.
Viking 3 nedostal šanci
Astronom Carl Sagan
s modelem přistávacího modulu
Vikingu
Test 1