!Test1!

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 62

pozorování oblohy
když je Slunce pod obzorem, 4. část
62
9/2023
Tajemství vesmíru
N
a místech stmavou oblohou
se na sklonku astronomického
soumraku může zdát, že ještě
neskončil apokračuje ido astronomic-
ké noci. Od západního obzoru–unás
zejména vbřeznu–se stále zvedá nejasný
kužel světla, jehož nejvýraznější část se
na čistém nebi objevuje už za nautické-
ho soumraku. Stejně tak obloha povážlivě
světlá ipřed rozbřeskem na východě,
rovněž do tvaru neostrého kužele, avna-
šich končinách je to nejlépe patrné vzáří.
Kdysi lidé původ „falešného soumraku“ či
„falešného úsvitu“ neznali, tudíž je stejně
jako všechno tajuplné fascinoval.
Falešný soumrak aúsvit
Zřejmě jako první přišel svysvětlením
Giovanni Domenico Cassini, který
vroce 1683 představil teorii orozptylu
slunečního světla na částicích prachu
ve Sluneční soustavě. Jiné zdroje ovšem
italského astronoma oprvenství při-
pravují atvrdí, že jev objasnil švýcarský
matematik Nicolas Fatio de Duillier,
jenž své práce publikoval pouhý rok po
svém kolegovi. Každopádně otři století
později přinesla éra pokročilé fotograe
iprvní relativně pěkné snímky kužele
zodiakálního světla. Přemíra světelného
smogu změst však bohužel znamenala, že
úkaz přestal být postupně zmnoha míst
planety viditelný.
Zvířetníkové či zodiakální svět-
lo představuje skutečně světlo Slunce
rozptýlené na částicích meziplanetární
hmoty vrovině naší soustavy. Uvedené
částice, řádově srozměry 0,001–0,1mm,
pocházejí především zohonů komet
nebo zrozdrcených meteoritů, ale také
zprašného povrchu Marsu. Protože se
rozprostírají především vrovině Sluneční
soustavy aekliptiky, promítá se nám svě-
telný kužel na oblohu do zvířetníkových
neboli zodiakálních souhvězdí. Odtud
tedy jeho název.
Vrovníkových oblastech lze zodiakální
světlo pozorovat po celý rok, neboť nikdy
nesvírá sobzorem tak malý úhel, aby se
ztratilo nízko nad ním. Od nás jej může-
me nejlépe sledovat okolo rovnodenností,
na jaře po soumraku nad západem ana
podzim naopak ráno před rozbřeskem na
východě. Vpopsané době totiž vnašich
zeměpisných šířkách svírá rovina ekliptiky
shorizontem největší úhel.
Kde hledat zodiakální
světlo?
Zvířetníkové světlo je bohužel přibližně
sedmdesátkrát slabší než obloha vpře-
zářených velkoměstech, proto se za ním
musíte vydat do míst bez světelného
smogu či případné mlhy–asamozřejmě
za jasného počasí. VČesku se dá sledo-
vat například na Vysočině, na Šumavě,
vNovohradských horách, Jeseníkách,
Beskydech, na Manětínsku či vJizerských
horách, kde existují tzv. rezervace tmavé
oblohy. Na Slovensku se pak nabízejí třeba
Nízké Tatry, Velká aMalá Fatra, Muráňská
planina, apředevším Park tmavé oblo-
hy Poloniny. Ve zmíněných regionech
či obecně dál od velkých měst můžete
vyhlížet poměrně výrazný světelný kužel
sahající až 60° nad obzor, ato okolo
podzimní rovnodennosti zhruba po páté
ranní, kdy Slunce ještě spočívá dostatečně
hluboko pod horizontem.
Za ideálních podmínek panujících
například ve vysokohorských lokali-
táchChile lze spatřit nejen kužel zo-
diakálního světla–který tam dokonce
Jedná se skutečně o sluneční
světlo, jež se rozptyluje na
částicích meziplanetární hmoty
v rovině naší soustavy
Zvířetníkové světlo v podobě
světlých kuželů uprostřed a jasná
Venuše na mozaice ze severní
a jižní polokoule
Foto Petr Horálek, Juan C. Casado, ESO, NSF’s National Optical-Infrared Astronomy Research Laboratory
Test 1