Strana 15
15
České země jsou
tradičně považovány
za katolické
s významnou
protestantskou
tradicí. Přesto tady
existoval vždy
jistý sentiment
k východnímu
křesťanství,
(ortodoxnímu
pravoslavnému).
Odpovídalo to
povědomí o roli
Cyrila a Metoděje
při jejich misi
na Velké Moravě
a také romantickým
představám o roli
Slovanů. Dnes je role
této církve zajímavá
z toho důvodu,
že pravoslavní
hodnostáři v Rusku
stojí neochvějně za
režimem Vladimira
Putina, a to včetně
jeho válečného tažení
na Ukrajinu.
JAN JANDOUREK
redaktor Týdeníku FORUM
Zatímco moskevský pat-
riarcha ohromil křesťanský
svět podporou Kremlu a vál-
ky na Ukrajině a zdůvodňuje
správnost invaze, protože jde
prý o „boj, který má metafy-
zický význam“ a obranu pro-
ti ďábelskému tažení LGBT
ideologie svádějící věří-
cí, představitelé pravoslav-
né církve v Česku neodsoudi-
li ani agresi, ani neuvěřitelná
patriarchova slova.
Dne 1. března na strán-
kách pražské eparchie zve-
řejnili jen Vyhlášení Posvát-
ného synodu Pravoslav-
né církve v českých zemích
a na Slovensku k vojenské-
mu koniktu na Ukrajině.
Tam se píše: „Chceme dou-
fat, že historické a duchovní
vazby mezi Ukrajinou a Rus-
Díl třetí: Pravoslavná církev
v českých zemích a na Slovensku
FOTO: ARCHIV
FOTO: ARCHIV
SERIÁL
14. duben 2022
Seriál Týdeníku FORUM:
Čemu věří Češi?
kem napomůžou zúčastně-
ným stranám vyřešit vznik-
lý konikt ne násilím, bojo-
vým pustošením a nesmy-
slnými ztrátami na lidských
životech, ale právě naopak –
úsilím o mír a připravenos-
tí jednat a hledat přijatelná
východiska.“
O tom, že agresorem je
Rusko, tam nic není. Jedno-
značné zlo odsouzeno neby-
lo. Nakolik je toto pravoslaví
skutečně české a nezávislé?
Hvězdná chvíle
pravoslavných
Podoba dnešní české pra-
voslavné církve je pro vněj-
šího pozorovatele poně-
kud nepřehledná. Příznačné
je, že nejslavnějším českým
pravoslavným současnos-
ti je zřejmě hokejista Jaromír
Jágr, aniž by veřejnost zna-
la jména pravoslavných cír-
kevních hodnostářů. Věří-
cích mezi dvěma sčítáními
lidu v letech 2011 a 2021 při-
bylo na skoro dvojnásobek
a dnes je jich podle odpově-
dí ve sčítacích arších 40 681.
Nárůst byl zjevně dán imi-
grací z východních zemí.
Kde se u nás tato větev
křesťanství vzala? V době
Rakousko-Uherska byly růz-
né panslavistické ideály
podezřelé, a to dopadalo i na
snahy o organizování pra-
voslavného církevního živo-
ta. O pravoslaví ale nebyl ani
žádný masový zájem a kon-
verze kolem něj se týka-
ly spíše jednotlivců. Proto-
že nedošlo ke vzniku běžné
církevní hierarchie, suplo-
valy tuto roli spolky, nejdří-
ve Pravoslavná beseda (vznik
1903), která měla jen asi 20
členů a pak Československá
obec pravoslavná v Praze.
Vznik Československa
v roce 1918 znamenal pro
stoupence pravoslaví mož-
nost své záležitosti uspo-
řádat. Nová fáze ale začala
v Církvi československé, kte-
rou založili reformně zalo-
žení katoličtí kněží. Církev
měla dva proudy, liberál-
ní a pravoslavný a ten dru-
hý se pak osamostatnil pod
vedením kněze Matěje Pav-
líka. Ten je – jako biskup
Gorazd a hlava české epar-
chie – znám jako mučednic-
ká postava z doby po aten-
tátu na Reinharda Hey-
dricha. V kryptě pravoslav-
ného chrámu v Resslově ulici
v Praze se ukrývali parašu-
tisté, kteří nejvýznamnější
čin našeho odboje provedli.
Po atentátu byli Gorazd
a další členové pravoslav-
né obce popraveni, výno-
sem říšského protekto-
ra z 27. září 1942 byly zavře-
ny všechny české pravoslav-
né kostely a duchovní byli
posláni na nucené práce do
Německa. Byla to nejtragič-
tější a současně nejslavnější
doba této církve u nás.
Po válce byly pravoslav-
né komunity na území Čes-
koslovenska už v roce 1945
sjednoceny s Moskevským
patriarchátem. V jeho rám-
ci byla nakonec českým pra-
voslavným z Moskvy přizná-
na v roce 1951 „autokefalita“
(samostatnost), ale ve sku-
tečnosti došlo k těsnějšímu
připoutání k Moskvě. Komu-
nistický režim byl k pravo-
slavným vstřícnější než ke
katolíkům, ale církev za to
zaplatila. Její pověsti moc
nepřidalo ani to, že v roce
1950 byli k pravoslavným
násilně připojeni řeckokato-
líci, tedy katolíci východní-
ho obřadu uznávající papeže.
Tento stav trval až do roku
1968, kdy bylo řeckokatolí-
kům umožněno se opět osa-
mostatnit.
Po revoluci
Konec komunistického reži-
mu znamenal změnu i pro
české pravoslaví. Bylo tře-
ba umožněno zakládat mni-
šské komunity. Církev ale
až do roku 1999 vedli met-
ropolité pocházející z Rus-
ka nebo Ukrajiny. Změni-
lo se také složení členstva,
protože většinu věřících
a duchovních tvoří přistěho-
valci z Ruska a zemí bývalé-
ho SSSR.
Pokud se něco z dění
v církvi dostalo na veřej-
nost, byly to zprávy dosti
neduchovní povahy a týkaly
se vnitřních sporů, které se
mohou jevit jako boj o maje-
tek po schválení církevních
restitucí.
Tady se často zmiňova-
lo jméno arcibiskupa Kryšto-
fa, občanským jménem Radi-
ma Pulce. Kryštof byl v čele
pražské pravoslavné epar-
chie od roku 2000 a v roce
2013 odstoupil. Důvodem
bylo údajné porušení celibá-
tu. Navíc je Pulec evidován
jako agent StB pod krycím
jménem Dalimil (ev. č. 7674)
a jako důvěrník pod krycím
jménem Radim (ev. č. 7674).
V roce 1997 sice soud roz-
hodl, že Pulec/Kryštof byl
v seznamech evidován neo-
právněně, ovšem vliv na roz-
sudek mělo svědectví důstoj-
níka StB Zdeňka Dragouna.
Porušování celibátu se pod-
le Kryštofových stoupenců
neprokázalo a kolují názory,
že byl hodnostář odstraněn,
aby se v církvi mohly prová-
dět podivné finanční opera-
ce. Na nich se údajně podí-
lejí lidé blízcí moskevským
kruhům.
„Já jsem rozhodl
a hotovo“
Arcibiskupem je od roku
2014 Michal Dandár, kte-
rý byl v době komunistické-
ho režimu od roku 1966 pod
krycím jménem Míša regis-
trován jako spolupracov-
ník StB. Studoval na Pravo-
slavné bohoslovecké fakul-
tě v Prešově a na Lenin-
gradské teologické akademii
v SSSR. V 70. letech slou-
žil na ruské farnosti v Dráž-
ďanech. Tajemníkem arci-
biskupa je bývalý důstojník
StB Igor Střelec. Ten dříve
podnikal se sankcionova-
ným ruským politikem Chi-
zrim Abakarovem a v círk-
vi se zabývá hospodařením.
Jeho ekonomické počiny ale
vzbuzují údiv. Církev napří-
klad na konci roku 2019 kou-
pila ruinu, kdysi zámek, za
deset milionů korun. Rui-
na je to dodnes. Akci nechá-
pou ani někteří duchovní
církve. „Celý postup převo-
du na církev je nenormální,
bylo tam porušeno všech-
no, co existuje v církevním
právu,“ cituje pravoslavné-
ho duchovního a církevního
právníka Eugena Freimanna
Česká televize. Arcibiskup
Dandár pro server Seznam
Zprávy transakci ale už před-
tím hájil: „Já jsem rozhodl
a hotovo. Mám na to právo.
Máme církevní předpisy, kde
na to mám právo.“ Pak ovšem
přestal brát telefony.
Do funkce arcibisku-
pa Dandára navrhoval ředi-
tel pražské eparchie Jaro-
slav Šuvarský, rovněž agent
Státní bezpečnosti. Počát-
kem 90. let Šuvarský a další
činili pokání za všechno „co
nebylo dobré“. Jestli už je to
v českém pravoslaví dobré
teď, ale není moc jisté.
Tento díl seriálu „Čemu
věří Češi“ se poněkud vymy-
ká, protože v české pravo-
slavné církvi přibylo věří-
cích, kteří nejsou Češi. Jsou
v ní patrné vlivy ze zahrani-
čí, konkrétně z Ruska. Na
veřejnost se nedostává nic
z východní křesťanské spiri-
tuality a starobylé liturgie,
ale zprávy o agentech, spo-
rech a finančních machina-
cích. S tím nebude mít mno-
ho věřících a duchovních nic
společného, jde však o nepo-
piratelné pronikání toxické
atmosféry, která vládne
v samotné ruské pravoslavné
církvi.
Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla v Karlových Varech
V kryptě pravoslavného
chrámu v Resslově ulici
v Praze se ukrývali v roce
1942 parašutisté.