Strana 4
4 REPORTÁŽ
V lese před Bučou sto-
jí lidé, telefony u ucha. Ve
městě není signál. Ti, co pře-
žili, se nyní snaží spojit se
svými blízkými.
Nádražní ulice je pose-
ta ohořelými tanky. „Přišli
mě nejprve požádat o vodu,“
vypráví Konstantin Momo-
tov (69), který má v uli-
ci domek se zahrádkou. Byli
dezorientovaní, měli strach
a jediné, co je zajímalo, jak
se rychle dostat na Kyjev.
„Měli seznamy, chodi-
li po konkrétních adresách
a hledali vojáky, kteří v roce
2014 bojovali na Donbase.
Koho našli, toho zabili,“ říká
důchodkyně Tatiana Zabrod-
ská, která se od 24. února
schovávala ve sklepě tamní
nemocnice. „Přesunuli jsme
se sem, když začali pobíhat
po ulici, s automaty v rukou.
Stříleli,“ vypráví.
Bombardování. Zasáhlo to
i lékárnu, tlaková vlna rozbi-
la okna sousední nemocnice.
Střelba. Po několik dní. Pak
nakonec ticho. 10. března se
Andreji Zabrodskému, dva-
ačtyřicetiletému synovi paní
Tatiany podařilo z města
utéct. Cestou ale v Jablunské
ulici viděl těla lidí, civilistů.
Dostal se do Lvova, s rodiči
od té doby neměl po dlouhé
dny spojení.
„Zas bude dobře,“
line se z autorádia
ukrajinská píseň. Ulice
Kyjeva se opatrně
plní lidmi. Dívka
jede na koloběžce,
babičky kráčejí podél
domů, jakýsi muž
běží parkem. Hudbu
na chvilku přeruší
mužský hlas: „Pozor,
pozor, jděte do krytu.“
Pak rádio pokračuje
jakoby nic: „zas
bude dobře“, řidiči
nerušeně pokračují
v jízdě. „Do vítězství!“
hlásí moderátor. Do
osvobozených oblastí
Ukrajiny se vracejí
obyvatelé.
MAGDALENA SODOMKOVÁ
spolupracovnice Týdeníku FORUM
Cestu lemují rozstřílená
auta, na některých jsou ještě
bílé prapory či nápisy „děti“.
Uber. Těla už jsou větši-
nou pryč. Díry ze všech stran
však prozrazují, že tohle byla
poslední jízda. Lidí, kteří se
pokoušeli utéct z Buče poté,
co ji obsadili ruští vojáci.
jednotky zničily v Nádraž-
ní ulici kolonu jejich tanků.
Bylo to počátkem března.
„Černý dým. Přišla tlako-
vá vlna, domy se otřásly. Já
mám jen rozbitá okna a dve-
ře,“ krčí rameny Konstan-
tin Momotov (69) uprostřed
své zahrady. Ostatní domy
dopadly hůř.
Po útoku tu viděl v tanku
těla dvou Rusů. „Byli takoví
snědší, řekl bych lidi z Kav-
kazu, Čečenci,“ říká. V zahra-
dách po nich zbyly ušanky,
roztrhané uniformy, boty.
„Když jsem vyšel ven na
zahradu, uviděl jsem své-
11. března nemocnici
v Buči opustili všichni léka-
ři. Zůstala jen budova, bez
elektřiny, bez tekoucí vody.
A vystrašení starousedlíci.
I za nimi přišli Ruso-
vé. Báli se, že lidé mapu-
jí jejich pohyb, chytré tele-
fony ukládají fotky a videa
s geolokací. „Nejprve lidem
sebrali smartphony, mobi-
ly, na které by se cokoli dalo
vyfotit. Nebo je rozšlápli.
Ukázala jsem jim, jak sta-
rý telefon mám, a oni mi ho
nechali. Ale volat se neda-
lo. V horním patře byl sice
občas signál, ale když vojá-
ci viděli, že se tam někdo
snaží dostat, začali střílet
pro výstrahu,“ říká Tatiana
Zabrodská. Na čtyřicet lidí,
kteří se ve sklepě nemocni-
ce skrývali, rozdělili na tři
skupiny: lidé nad 60, ženy
a muži. „Nevím, co měli za
záměr,“ říká žena.
Obyvatelé Buče poma-
lu vycházejí se svých úkry-
tů a ohmatávají rány těž-
ce zraněného města. Rozbité
domy, munice. Těla. Na čtyři
sta těl. Masový hrob za kos-
telem. Ruce, nohy.
Masakr kvůli
porážce?
Rusové začali masakrovat
civilisty poté, co ukrajinské
ho souseda Andryje. Bylo mu
jen kolem čtyřiceti. Odve-
zl ženu a děti na hrani-
ce. Nevím, proč se sem vra-
cel. Asi zkontrolovat dům,
postavil ho vlastníma ruka-
ma. Jeho auto mělo prostře-
lené čelní sklo a on ležel na
zemi.“ Tělo později někdo
odvezl, na zemi zůstal jen
zakrvácený svetr.
Jako lidi
„Nedaleko našeho domu
zastavili vnuka mé sousedky.
16 let. Něco se jim nelíbilo,
dotáhli ho do sklepa, muči-
li, zabili. Chodila se jich kaž-
Zkáza v místech,
odkud odešli Rusové
Buča, Borodianka, Hostomel:
Co viděli reportéři Týdeníku FORUM vokolí Kyjeva
dý den ptát, kde je. Neřekli
jí, že jeho tělo leží ve sklepě.
Našla ho až po osvobození,“
říká Neonila Olexandrov-
na Romanovová, dvaaosm-
desátiletá žena v květova-
ném šátku.
„Zabíjeli bez důvodu.
Zabili, a ještě ta těla pálili.
Celý svět se musí dozvědět,
co jsou zač. Zvířata,“ říká
žena. Stojí přitom jen kousek
od masového hrobu u koste-
la v Buči. Proč tady?
„Víte, já jsem dosta-
la od Boha dar. Mám pěk-
ný soprán a odjakživa zpí-
vám na pohřbech. Teď jsme
Hostomel
Chlouba ukrajinských kontruktérů
Antonov An-225 Mrija v troskách.
Nádražní ulice v Buči
Ukrajinské jednotky zde zneškodnily kolonu tanků. Po invazi na místě našly přes čtyři sta mrtvých, většinou civilistů.
FOTO: LÂM DUC HIÊN/ AGENCE VU
FOTO: LÂM DUC HIÊN/ AGENCE VU