Strana 5
5REPORTÁŽ
14. duben
měsíc žádný pohřeb nemě-
li. Ale dnes už budou, někte-
ré oběti už identifikova-
li a první jáma už je vyko-
paná. Chtěla bych, aby měli
důstojný pohřeb, aby byli
pochovaní jako lidé. Ne
takhle,“ říká a ukazuje smě-
rem k díře v zemi, kde přes
sebe leží těla.
O den později, 8. dubna,
je 21 těl v černých pytlech
vyrovnáno na zemi. Maso-
vý hrob za kostelem v Buči je
překryt igelitem. Lije. Posta-
vy v černých pláštěnkách.
Havrani.
Do Buče dorazila šéfka
evropské komise Ursula von
den Leyenová. Na místě jsou
státní zástupci, kteří mapují
válečné zločiny.
V ulici Nádražní, v apoka-
lyptických kulisách, si Ukra-
jinci fotí selfie. Zničená rus-
ká kolona se stala symbolem
vítězství.
Na vratech přilehlých
domů je nastříkáno: „Zami-
nováno.“
Ukrajinská vlajka nad
Borodiankou
„Galina mi volala, že se
potřebují dostat pryč. Skrý-
vají se ve sklepě, jejich pane-
lák dostal zásah,“ říká Nata-
lia Buraková (60) z Borodian-
ky. To bylo 27. března. Pak
nebyl signál.
Je 10. dubna a záchranáři
stále odklízejí trosky budov.
Střely byty doslova
rozkrojily, v některých jsou
vidět stůl a židle, dětské
pokojíky, spíže s policemi
plnými sklenic zavařených
rajčat. Vnitřnosti předcho-
zích životů. Obývák, kde ješ-
tě stojí lahev Martini a leží
album ze svatby.
„Schytal to i vedlej-
ší panelák. Jako zázrakem
z něj asi dva dny po úto-
ku ještě vyšli lidé. Živí,“
říká žena. Galina, Maxim
Bobrov ští a jejich syn
Maxim (26) však ještě leží
pod troskami. Natalia Bura-
ková, Maximova spolužač-
ka ze školy ví, že šance je
malá. Přinesla vojákům
aspoň kořist, kterou našla
v kapse jedné roztrhané
uniformy: doklady ruského
vojáka Vladislava Ivanoviče
Verdernikova, číslo vojen-
ské základny 51460.
Hasiči pracují od rána do
večera už sedm dní. V noci
spí ve stanu mezi troska-
mi. Zatím našli 16 lidí, živý
z nich však nebyl nikdo.
V Borodiance pohřešují stov-
ky lidí.
„11. září 2001, když šla
k zemi Dvojčata, jsem byl
pomáhat v USA. I během
hurikánu Katrina… Teď
se mi ozvali záchraná-
ři z Ameriky, že tentokrát
přijedou oni pomoci nám.
Zoufale potřebujeme lepší
techniku na lámání betonu,
takhle to jde příliš pomalu,“
říká šéf hasičů Petro Kisi-
low, odpovědný za celou
oblast Irpiň, Hostomel,
Borodianka.
Kouř z polní kuchyně
stoupá. Ti, co ruskou oku-
paci přežili, většinou to jsou
staří lidé, chodí pro chle-
ba a horký boršč. Těm, kte-
rým se podařilo utéct, úřa-
dy návrat ještě nedoporučují.
Není tu stále elektřina, voda,
ani signál.
Petro Kysilow svolává
k jídlu i své muže. Vzápětí je
nechá nastoupit do řady.
„Dnes nad Borodiankou
opět zavlaje ukrajinská vlaj-
ka,“ ohlašuje. Zatímco vlajka
stoupá na stožár, hasiči zpí-
vají ukrajinskou hymnu.
Petro Kisilow zvolá: „Slá-
va Ukrajině.“
Hasiči jako jeden muž
odpovídají: „Hrdinům sláva.“
Petro Kisilow: „Putine!“
Umazaní muži: „Jdi do
pr….!“
Malá radost, v době vel-
ké bolesti.
Hostomel pohřešuje
stovky lidí
Letiště v Hostomelu je pose-
to tisíci kusy šrapnelů, vra-
ků letadel. Jsou tu zničené
helikoptéry, díry od explo-
zí a stromy spálené na uhel.
Tady to všechno začalo.
Invaze. Odtud chtěli Rusové
ovládnout Kyjev.
V polorozpadlém hangá-
ru leží ohořelá chlouba ukra-
jinských konstruktérů Anto-
nov An-225 Mrija. Jediný
exemplář svého druhu, nej-
těžší letadlo, jaké kdy bylo
vyrobeno. Chlouba Ukrajin-
ců, která v překladu zname-
ná „sen“.
Rusové sen zničili.
„Je to pro mě emoč-
ně náročné, protože jen dva
dny před válkou jsem tu byl.
A jsem zřejmě poslední, kdo
natočil Mriju vcelku,“ říká
ministr vnitra Ukrajiny Denis
Monastyrsky.
24. února začali na Hosto-
mel nalétávat desítky heli-
koptér. Letěly nízko. „Šest
z nich naši hned zničili.
V jedné z nich byla skupi-
na Čečenců. Byly to poslední
chvíle jejich generála Maho-
meta Tušajeva,“ vypráví na
ranveji ministr.
„Když se nám podaři-
lo Hostomel osvobodit, byl
to pro mě velký den, i když
víme, že to bude trvat dlou-
ho, než budeme moci slavit
vítězství,“ říká.
Nejen proto, že se teď
intenzivně bojuje na východ-
ní frontě. Rusové oblast
kolem Kyjeva zaminovali, jen
v posledním měsíci tu došlo
ke čtyřem tisícům výbuchů,
pět set jich způsobily bom-
by. Města jsou plná takzva-
ných „zbraní zbabělců“ –
min. Ruští vojáci necha-
li výbušniny a miny lidem
na prahu domů, ve sklepích,
kam se chodí ukrývat před
nálety, a experti varovali, že
zaminovaná mohou být i lid-
ská těla.
Na tragickou bilanci je
ještě čas. Není jasné, kolik
lidí je stále v závalech, koli-
ka se podařilo utéct a kdo
zítra šlápne na minu. Pohře-
šovaných jsou podle úřadů
stovky.
Kyjev zůstal
nezávislý
9. dubna je bulvár Kresčatyk
liduprázdný. Jen dva američ-
tí vojáci tu čekají na noviná-
ře. Říkají, že se chystají do
boje v Mariupolu.
„Je najednou klid, ale
Rusové každoročně v květ-
nu chystají velkou vojenskou
přehlídku. Určitě budou chtít
předložit nějaké vítězství.
Očekávají se tvrdé boje na
Donbase,“ říkají. Mluví o tom,
že klid je jen zdánlivý. V Kyje-
vě prý operují ruští nájem-
ní vrazi, kteří mohou chtít
páchat atentáty. Americký
voják může být dobrý terč. Ne
však lepší než prezident.
Jen o hodinu později na
opuštěném bulváru zavlád-
ne ruch. Kolona černých
aut, vojáci, a uprostřed dva
muži v civilu, bez neprů-
střelných vest, bez helem.
Volodymyr Zelenskyj pro-
vází Borise Johnsona na
Majdan – náměstí Nezávis-
losti.“
Fotograf sprintuje, před-
běhne ochranku a volá:
„Mohu, pane prezidente?
Jedno foto?“ Ochranka ve
střehu. Prsty na spoušti.
Zelenskyj se usměje.
Cvak.
Ticho před bouří
„Show must go on!“ line se
z autorádia hit Freddieho Mer-
curyho. Kyjev nepadl. Okna tu
v noci ale ještě zatemňují.
Rusové, trollové, straší:
„Muzika hrát dlouho nebu-
de.“
Nádražní ulice v Buči
Konstantin Mamotov (69)
před svým domem.
Borodianka
Obyvatelé vycházejí z domů a zjišťují rozsah zkázy.
Borodianka
V troskách jsou ještě lidé.
Za zemřelé
Andrej Zabrodskyi zapaluje
svíčku ve Lvově za mrtvé
v Buči. Sám masakr přežil.
FOTO: LÂM DUC HIÊN/ AGENCE VU
FOTO: LÂM DUC HIÊN/ AGENCE VU