Strana 24
24 PORTRÉT
Když koncem března
proletěla médii zpráva
o loučení nemocného
Bruce Willise, byl
to pro většinu jeho
fanoušků šok. Ještě
ten samý den se však
začala objevovat
také svědectví těch,
kdo o hercových
problémech věděli
minimálně roky.
JOHANNA KOUBOVÁ
spolupracovnice Týdeníku FORUM
„Willisův neutěšený zdravot-
ní stav byl veřejným tajem-
stvím. Lidi z branže s námi
na to téma mluvili, jako by
šlo o obecně známou infor-
maci, přitom se o ní veřejně
mlčelo – z respektu ke kole-
govi, jejž většina z nich obdi-
vuje,“ shrnula stav věcí Amy
Kaufmanová z deníku Los
Angeles Times, autorka hoj-
ně citované analýzy Willi-
sova pádu. Ta mimocho-
dem vyšla prakticky ve stejný
moment, kdy Rumer Willi-
sová přes Instagram ozna-
movala odchod nemocného
tatínka na odpočinek. Repor-
térka LA Times popřela, že
by se s rodinou na vydání
reportáže domlouvala, zprá-
va o Willisově diagnóze (afá-
zie) pro ni byla „stejným pře-
kvapením, jako pro všechny
ostatní“. Že něco takového
dřív, nebo později přijde, nic-
méně tušila – ostatně stej-
ně jako všichni, kdo s her-
cem v posledních letech při-
šli do styku.
Za vším hledej afázii
Článek, který Kaufmanová
napsala spolu s Meg Jame-
sovou, obsahuje četné výpo-
vědi právě na téma Willi-
sova zneklidňujícího sta-
vu, pro nějž dlouho chybě-
lo vysvětlení. Dnes, když už
ho máme, vyrojily se stov-
ky „zaručených“ svědec-
tví, z nichž má být patrné,
jak špatně na tom herec byl
a je. Každé zakoktnutí, kaž-
dá hlasová či slovní indis-
pozice, ba dokonce i jen gri-
masa neodpovídající image
pohodáře, je nyní vykládá-
na jako symptom nemoci.
Fanoušci zveřejňují „usvěd-
čující“ videa, média zázna-
my pozapomenutých rozho-
vorů. Nové komentáře při-
bývají i pod devět let starou
ukázkou z pořadu BBC The
One Show, kde Bruce „děsi-
vě neohrabaně“ propago-
val páté pokračování kultov-
ní Smrtonosné pasti. Tehdy
se vymlouval na jet lag, dnes
máme v jeho nestandardním
projevu vidět projev nastu-
pující afázie, nemoci, jež
likviduje kognitivní schop-
nosti.
Nutno říct, že s médii měl
herec, kritickou obcí pod-
ceňovaný, protože nahlíže-
ný „jen“ jako akční hrdina,
celoživotní problém. Vědělo
se, že rozhovory dává nerad,
sarkasmus vůči zpovídajícím
byl u něj na denním pořád-
ku. Nezřídka také dával naje-
vo, jak ho celý mediální sys-
tém obtěžuje, a na propagač-
(Ne)dobrovolný pád frajera v tílku
ních akcích působil znuděně
až nepřítomně (což se dnes
hodí vykládat jako příznak
choroby).
Na druhou stranu už
v roce 2015 zneklidňo-
val okolí stále častějšími
výpadky paměti a neschop-
ností reprodukovat del-
ší úseky textů bez nápově-
dy. Například na Broadwayi,
Pozoruhodná kariéra Bruce Willise ajejí smutný konec
kde v témže roce debutoval
v představení Misery podle
Stephena Kinga (jeho výkon
mimochodem kritici strhali
jako „prázdný a neosobní“).
Podezření, že se něco
děje, prosáklo do médií
poprvé už v letech 2017–18,
kdy natáčel s M. Nightem
Shyamalanem snímek Skle-
něný. „Bruce tehdy vypadal
trochu zmateně, potřeboval
pomoc s replikami. Říkali
jsme si ale, že za tím může
stát cokoli – únava, stáří,
alkohol,“ svěřil člen štábu
deníku NY Post.
Kdo to zastaví?
O něco později se také
začaly objevovat texty na
téma nevysvětlitelného
úpadku Willisovy kariéry.
Už v roce 2019 napsal irský
žurnalista Brian Lloyd člá-
nek nazvaný Co se to děje
s kariérou Bruce Willise a jak
to zastavit? Chris Nashawa-
ty z magazínu Esquire se
zase v roce 2020 sugestiv-
ně tázal: „Proč Bruce Willis
točí filmy, které zjevně
nenávidí?“