Strana 26
26 NOVÁ ORIENTACE
Když ukrajinský
prezident Volodymyr
Zelenskyj pozval
francouzského
prezidenta Macrona
a německou
exkancléřku
Merkelovou do Buče
na předměstí Kyjeva,
aby na vlastní oči
viděli, kam vedla
jejich smířlivá politika
vůči Putinovi, ozvaly
se u nás i jinde
hlasy, že to trochu
přehnal. „Nechal
se unést emocemi,“
zaznělo omluvně
z teplého závětří
pražského mediálního
pohodlíčka.
Zásadní předěl moderních českých dějin
představuje Mnichov 1938. Jenže mnichovské
trauma nebylo současníky interpretováno jako
selhání českého politického národa a jeho
elit, kterým skutečně bylo, nýbrž jako „zrada
Západu“. Zrodil se „mnichovský komplex“,
onen plačtivý mýtus identifikující pochybení
vždy a pouze u těch „druhých“. Mýtus, který
směřoval k českému zúčtování s Evropou
a „prohnilým“ Západem. Ačkoli jsou Češi
tisíc let součástí Západu a jeho spolutvůrci,
rozpoutaly se u nás v letech 1938–1948 orgie
antiokcidentalismu, které vyvrcholily zařazením
Čechů a Československa do obludného sovětsko-
-ruského impéria.
A
si tak, jako se nedáv-
no „nechal unést“
americký prezident
Biden v Polsku, když dal prů-
chod spontánnímu rozhoř-
čení nad ruskými zvěrstvy
a vyslovil nahlas přání mi -
liard lidí zbavit se Putina.
Prý to byl Bidenův už něko-
likátý přešlap, úlet, selhání,
jak zaznělo i z úst „respek-
tovaných komentátorů“ (jak
sami sebe na seriózní stanici
Český rozhlas Plus nazývají).
Prostě něco, čeho se vrchol-
ný politik nesmí dopouštět.
A vzápětí se u nás i v USA
různí bdíči nad patřičnos-
tí výrok snažili více či méně
nešikovně žehlit. Co kdyby
si to proboha ruský gosudar
Vladimir Adolfovič, ten starý
citlivka, mohl vykládat nějak
nepřátelsky! Takže váleč-
ný zločinec a notorický lhář
smí vykládat (i dělat) úplně
všechno, ale zbytek světa si
oficiálně nesmí ani dovolit to
vůbec pojmenovat. A bude-
me si dál hrát na slepou bábu
korektnosti. Do kdy? Až se
takto politicky „ukorektní-
me“ k smrti?
Na to, jak svévolně se
v Rusku zachází s pravdou,
upozorňoval (s ohledem
na Ukrajinu prorocky) tře-
ba britský novinář ruského
původu Peter Pomerantsev
ve své knize Nic není prav-
da a všechno je možné z roku
2014: „V době války s Gruzií
běžel na Russia Today nepře-
tržitý banner ,Gruzie páchá
v Osetii genocidu‘. Nic tako-
vého tehdy nebylo prokázá-
no a nikdy se nemělo proká-
zat. A až se prezident rozhod-
ne anektovat Ukrajinu a zahá-
jit novou válku proti Západu,
RT půjde jako předvoj a bude
vyrábět šokující výmysly
o tom, že na Ukrajině převzali
moc fašisté.“
Zpět ke kořenům
Zdá se, že jsme nepoučitel-
ní. Už před devadesáti lety
podobné chamberlainství,
jež se netýkalo zdaleka jen
Velké Británie a Hitlera, při-
vedlo celý civilizovaný svět
na pokraj záhuby. A tento
svět to pak musel o to rázně-
ji řešit až pozdě, a to – což
platí navlas i v případě dneš-
ní Ukrajiny – s daleko větší-
mi náklady i oběťmi na živo-
tech a statcích. To nás tepr-
ve čeká. Bylo mnohokrát
řečeno, že pouze nekonečná
hra na slepou bábu, v níž se
mnoha lidem u nás na Zápa-
dě zalíbilo natolik, že ji
odmítají přestat hrát i v pří-
padě hrůzných masakrů typu
Buče, že tato hra se zača-
la hrát dávno před 24. úno-
rem 2022, kdy Rusko zaútoči-
lo na Ukrajinu.
V případě kágébáka Puti-
na, zprvu „pouhého“ šéfa
ruského gestapa FSB, poté
opakovaně prezidenta, pre-
miéra, a opět preziden-
ta, je nutno jít přinejmen-
ším do konce devadesátých
let. Do časů druhé čečenské
války a barbarského srovná-
ní Grozného se zemí v letech
1999–2007 a následného
instalování prokremelské
loutky Kadyrova na hlavních
tanků (scénář, který na Ukra-
jině nevyšel). To byl Putinův
„habešský“ test, v němž, jako
ve třicátých letech v přípa-
dě „zvláštní operace“ Benita
Mussoliniho, Evropa žalost-
ně selhala. Poté, co Rus-
ko první čečenskou válku
(1994–1996) proti mrňavé
Čečně dost trapně prohrálo
(sic!), měl ruský fýrer ideál-
ně připravenou cestu k abso-
lutní moci.
Další Putinovy testy, Gru-
zie, Sýrie, ukrajinský Krym
etc., opět s výslednou nedo-
statečnou Evropy, USA,
OSN i NATO, byly jen logic-
kým a vlastně zcela přiroze-
ným článkem z řetězu udá-
lostí, končících (zatím?)
v Mariupolu a v Buči. A přes-
to se dosud najdou i v serióz-
ních médiích mudrlanti, kte-
ří jsou z Putinova chování
náhle upřímně zděšeni. Ješ-
tě včera sázeli pouhé jed-
no promile na možnost jeho
agrese, a nepřestávají i teď
v podstatě legitimizovat,
a dokonce velebit alespoň
prvá desetiletí jeho (hrůzo)
vlády: Prý to byl pokrok!
Nevadí jim předcho-
zí masakry a notoric-
ká porušování meziná-
rodních dohod, nevadí
jim sériové vraždy a otra-
vy nepohodlných osobnos-
tí na vlastním i cizím terito-
riu (opět scénář gestapa ze
třicátých let), nevadí jim, že
hned na počátku své vrchol-
né kariéry nechal – jen pro-
Slepá bába korektnosti aneb Kořeny naší viny za Putina
O českém hejslovanství: Chtějí být Češi opět „chráněncem Ruska“?
FOTO: PROFIMEDIA
i Džugašvili vnesli „uklidně-
ní“ do svých krizí zmítaných
a rozvrácených zemí, a leckdo
na Západě jim za to tleskal).
Pokus o choropis
Evropa hrála hru na slepou
bábu už nejméně od třicá-
Čeští
podporovatelé
ruského
imperialismu
se rádi scházejí
na místech
spojených se
„sovětskou
slávou“, zde
například
v Praze
na místě
někdejšího
pomníku
„krvavého
maršála“
Koněva
(8. 5. 2020).
PETR HLAVÁČEK
historik a filosof,
editor Nové Orientace
VLADIMÍR JUST
teatrolog a mediální kritik
to, aby neprozradil snad něja-
ká atomová tajemství, cynic-
ky zahynout desítky mladých
námořníků na ruské jader-
né ponorce. Hlavně, že vne-
sl do největší země světa
po létech rozvratu uklidně-
ní a konsolidaci (také Hitler
S
entimentální proti-
západní a protievrop-
ská nálada, která vyja-
dřovala české vyvinění,
a naopak obviňovala všech-
ny ostatní, zazněla například
u básníka Františka Hala-
se: „Rozetou z vředů Evro-
po jsi celá / Ty zmije zrádlivá“
(Deset ran egyptských, 1938)
– „Zvoní zvoní zrady zvon /
čí ruce ho rozhoupaly.“ (Zpěv
úzkosti, 1938).
i když by snad mohl později
vzniknout nějaký slovanský
Commonwealth, či dokon-
ce „velmi volná“ konfedera-
ce. Ta by však nesměla být
překážkou k budoucím Spo-
jeným státům evropským či
„evropské federální unii“.
Vznikající „nové slovan-
ství“, jak Beneš věří, nebude
výslednicí nějakého sovět-
sko-ruského protektorátu
FOTO: PROFIMEDIA
Rozvod se Západem
a slovanské
společenství
Volání po českém rozvodu se
Západem znělo jak u protek-
torátních kolaborantů (Ema-
nuel Moravec, Emanuel Vaj-
tauer, Václav Košák), tak
u komunistů (Julius Fučík,
Zdeněk Nejedlý). Hlav-
ním mluvčím těchto pro-
tizápadních a posléze ote-
vřeně prosovětských tren-
dů ovšem nebyli komunisté
sedící v Moskvě, nýbrž „lon-
dýnský“ prezident repub-
liky Edvard Beneš, při-
čemž souhrnně byly arti-
kulovány v jeho knize Úva-
hy o slovanství (1944/1945),
jež se dočkala ještě několi-
ka dalších vydání. Osud celé
Evropy podle Beneše závisí
na dohodě tří „slovanských“
států, totiž Sovětského sva-
zu, Polska a Českosloven-
ska, stejně jako na sblížení
jihoslovansko-bulharském.
V Evropě by tak existova-
ly „tři veliké útvary slovan-
ské vzájemně se podporující:
Sovětský svaz, blok Slovanů
západních a blok Slovanů již-
ních“, jež by byly hrází proti
pangermanismu.
Svými úvahami se Beneš
snaží evokovat návaznost
na Masarykovo „slovanské“
politické myšlení, jehož se
cítí být exkluzivním dědi-
cem a interpretem. Réto-
ricky odmítá „slavjanol-
ství, panslavismus a panru-
sismus, dřívější polské nebo
ruské mesiánství a konečně
i předválečný neoslavismus“
i tzv. komunistický mesia-
nismus. Ono „slovanské spo-
lečenství“, jak tomu Beneš
vznešeně říká, musí stát
na jiných základech, zcela
by měla být vyloučena kom-
ponenta náboženská. Kon-
struováno by nemělo být ani
jakési slovanské impé rium,
ani slovanská federace,